Beetle Crazy Cup

Starý Volkswagen Brouk je prostě klasika, která neodmyslitelně patří k automobilovému průmyslu. Dokonce se dočkal i své reedice a jako New Beetle neboli Nový Brouk opět vyjíždí do světa. Jednoho rána dostali kluci z Xpiral nápad oživit legendu a pod hlavičkou Infogrames vydali bláznivou hru, která má nejen udělat radost příznivcům Brouka, ale také pořádně odreagovat hráče.

Žánr: závodění
Minimum: Pentium 200, 32 MB paměti, doporučen 3D akcelerátor kompatibilní s DirectX 7
3D: ano
Multiplayer: ano
Výrobce: Xpiral
Distributor:
Infogrames

Představte si, že jedete se stařičkým Broukem, který má pod kapotou několikanásobně silnější motor než originální model – ten dokáže vyvinout rychlost jdoucí k 170 mílím za hodinu. Paráda, že? Sotva si dokážu představit, že by v takové rychlosti vydržel pohromadě. Dobře, dejme tomu, autoři nechtěli vytvořit žádnou hlemýždí hru. Broučí hra však nenabízí jen obyčejné silniční auta; celkem je v Beetle Crazy Cupu pět typů her, každá se hraje s jiným typem vozidla; všechny však mají něco společného s Volkswageny.

Krátce před sedmdesátimetrovým skokem je každý trošku nervózní.No... a pak to už jen tak jaksi křuplo... no a bylo to.

Jednou je to skok přes můstek (na poprvé je nutné skočit alespoň 72 metrů), tehdy je auto upraveno a přidán je raketový motor. Podruhé musíte s autem s obrovskými koly jezdit přes vraky aut a kličkovat mezi překážkami; výhodou je gumovost auta – když narazíte na překážku, díky velkým kolům se efektně odrazíte. Sice výrazně změníte směr, ale to je vedlejší. Hlavním cílem tohoto typu hry je projet v časovém limitu a úplně nejlépe být rychlejší.

Další variací je silniční závod, ten probíhá s klasickými Brouky. Představte si osm hmyzích aut na opravdu úzké silnici, rychlost okolo sto šedesáti a všechny chtějí vyhrát – to je, panečku, tlačenice. Zapomeňte na Need For Speed, tohle není žádná vážná hra. Vyhrává ten, kdo nejvícekrát vystrnadí jiného Brouka z dráhy; všechno pod pás je fér.

Docela nudnou hrou je jízda s bugatkami. Jezdíte na střídačku po silnici a po neupraveném povrchu – pláž, polní cesta apod. Občas přeskočíte nějakou překážku, ale to je všechno. Když už jsem u toho, tak ani skok přes můstek mě moc nenadchnul. Nejvíce zábavy jsem si užil až terénních závodů cross aut – spíše bych to nazval „oťukávačkou“. Buď oťukáváte karosérií jiného auto nebo mantinel. Efektní je zvlněný terén, který způsobuje nepředpokládané změny směru, ostré zatáčky, kdy měníte směr o 180 stupňů, nutí jezdit téměř neustále smykem, abyste neztratili rychlost a tím i cenné body. Prostě paráda – škoda že se autoři nezaměřili na jeden typ hry a ten nevypilovali do detailů. Upřímně řečeno, všechno ostatní mi připadlo jen jako doplněk, tu správnou jízdu a zábavu najdete až tady.

Roztomiloučké menítko... jak se vám líbí?Kolo na kolo, nárazník na nárazník – to je souboj titánů.

Kromě možnosti projet si jednotlivé typy her samozřejmě nechybí ani šampionát, kdy je potřeba projet a vyhrát několik tratí, abyste získali pohár; šampionátů je celkem tři, ten další je možné projet až tehdy, kdy zvládnete ten předchozí. Daleko zábavnější je však Beetle Challenge; nabízí všechny typy her, v nichž musíte dosáhnout určitého počtu bodů, nejen abyste získali pohár, ale abyste si za tyto body mohli koupit lepší vozidla. Čím vyšší obtížnost závodu volíte, tím více bodů dostanete za vítězství. Samozřejmě s lepším autem vyhrajete závod na vyšší obtížnost a tak stále dokola. Motivace tedy podstatně lepší než jen pouhé vítězství.

Grafika je hry je na současném průměru, tedy dobrá. Odlesky okolí na laku automobilů, skvěle propracované okolí tratě, věrně modelovaná auta. Na grafice koneckonců ani tak nezáleží, dobrá hra nepotřebuje mít chromovaná zrcátka; pokud hrajete hru, která vás chytne, detailů si nevšímáte. Řidič sedící za volantem je vlastně jen příjemným doplňujícím detailem (okna jsou průhledná, takže je vidět).

Přiblblý buggy race na pláži nepatří mezi elitní vlastnosti této hry.Beetle ála Bundovic Dodge

Hře není moc co vytknout, snad jen velké množství typů závodů – kdyby se autoři věnovali pečlivě jednomu dvěma, mohli si s tím více pohrát. Nepotřeboval bych ani skoky přes překážky, jízdu přes vraky s auty s obrovskými koly nebo jízdu po polních cestách. Bohatě mi postačí závod terénních a silničních aut (závody Brouků). Jízdní model je docela věrný, jen se mi zdálo, že auta zrychlují příliš rychle (opravdu stovka na polní cestě za tři sekundy s autem, co sotva drží pohromadě, se mi nezdá příliš věrná). Navíc, pokud jedete rychle, auto zatáčí příliš prudce, což věrnosti jízdy také moc nesvědčí – autoři by si mohli vzít příklad třeba z Need For Speed. To ostatně vypovídá o tom, o čem v této hře jde: zejména o zábavu, detaily jsou ponechány stranou. Hra se snaží zaujmout jinými parametry než dokonalými jízdními vlastnosti. Chvílemi se mi zdá až infantilní, a to nejen provedením, ale i grafikou a hudbou. Ta připomíná jednoduché dětské popěvky (tá dy tá da) než hudbu, kterou znáte ze „seriózních“ her.

S drakem na cestách...Pokud spatřujete v tomto voze kočárek, jste zralí na mateřskou dovolenou... gratuluji.

Jednoduše a celkově vzato je hra společníkem pro nepříliš dlouhou volnou chvilku, když chcete přejet pár vraků nebo si zaskákat na nerovném terénu. Rozhodně u ní nevydržíte příliš dlouho, ledaže byste si vypnuli hudbu a zvykli si na opravdu krátké okruhy. Dokola je objedete za několik desítek sekund. V zásadě není hra ničím originálním, co bychom tu už neviděli několikrát předtím, snad jen v slabším provedením. Na hru z roku 2000 bych si přece jen představoval něco víc.

Grafika: 7/10
Zvuky: 6/10
Hudba: 4/10
Hratelnost: 7/10
Jednoduše a celkově vzato je hra společníkem pro nepříliš dlouhou volnou chvilku, když chcete přejet pár vraků nebo si zaskákat na nerovném terénu.
Celkové hodnocení: 6/10
Diskuze (5) Další článek: Vampire: The Masquerade - Redemption betatesting

Témata článku: , , ,