Žánr: logická
Minimální konfigurace: 486DX, 16 MB RAM
3D akcelerace: ne
Multiplayer: ne
Výrobce: Anakreon
Mám teď celkem dost práce, a tak jsem si říkal, že si nějakou dobu od recenzování odpočinu. Když mi však byla nabídnuta k recenzi freewarová logická hra, a navíc česká, nemohl jsem odmítnout: mám rád logické hry, zajímá mě domácí vývojářská scéna a navíc jsem se obával, že kdyby to dostal do pazourů někdo z mladých a akčních, mohl by to strhat třeba za to, že to nevyužívá akcelerátory.
Když jsem si hru stahoval, představoval jsem si archaickou DOSovskou aplikaci zhruba ve stylu Quadraxu nebo Boovieho, a když jsem ji rozbalil, mé sentimentální já zaplesalo: nemýlil jsem se. Staré dobré časy se vracejí. Jenže to už se pomalu začínalo ozývat mé kritické já: přece jen tu máme rok 1999. v zájmu objektivity jsem musel k recenzi přizvat i toto nadupanými hrami zmlsané já – poznáte jej podle změněného písma. Dosti už planých řečí, podívejme se, co si o hře má dvě vnitřní já (tedy má vnitřní my?) myslí.
Nutno říci, že hodnotit freewarovou hru (tedy hru zadarmo a volně šiřitelnou) je trochu problém. Darovanému koni by se na chrup nemělo koukat a už vůbec by se neměl srovnávat s drahým automobilem zakoupeným v autosalónu (nebo ukradeným na špatně hlídaném parkovišti – piráti, vy víte o čem mluvím). Cokoliv, co ve hře je, je plus, ničím, co chybí, není zákazník ošizen. Na druhou stranu některé chybičky, jejichž oprava by autorům nedala skoro žádnou práci, a které jen znepříjemňují hru, je možno kritizovat i na freeware. Ale neberte to moc vážně, i tak je to velmi zábavná hra.
Recenzi většinou začínám popisem příběhu hry. Ten není u Berušek nijak složitý: v první úrovni se v roli malé červené berušky ocitáte v podivné místnosti, jejíž dveře jsou zamčeny pěti klíči. Ty naštěstí krutý věznitel zapomněl uvnitř místnosti, takže je stačí posbírat a cesta na svobodu je volná. Druhá úroveň má příběh podobný: pět různobarevných berušek je zamčeno v místnosti a kdoví co je čeká, jestli neposbírají pět klíčů a aspoň jedna neunikne dveřmi na svobodu. Třetí a každá další úroveň mají také podobný příběh. Jedna až pět berušek, pět klíčů a zamčené dveře. Co kdybychom to nerozpatlávali a prostě řekli, že Berušky žádný příběh nemají. Je sice pravda, že jiné české hry se o něj aspoň pokusily (v Quadraxu dva cestovatelé zkoumali pyramidu, ubohý Boovie zachraňoval svou krásnou ženušku, rybí agenti ve Fillets řešili nevyřešená akta X, ...), ale přiznejme, že u logických her nikdy nebyl zvlášť důležitý.
Dobrá. Raději se podívejme, jak je celá hra strukturována. Po úvodním logu firmy...
... které na Pentiu III zahlédnete na tak krátký okamžik, že si ani nepřečtete název firmy...
... a úvodní obrazovce Berušek se dostanete do hlavního menu. Odtud můžete nastavit hlasitost hudby a zvuků, přečíst si nápovědu (o ovládání, pravidlech hry a o autorech), spustit editor misí (ještě se o něm zmíním) a ukončit program. Ještě něco? Ach ano, jistě, spustit vlastní hru. Na výběr máte pět obtížností: Trénink, Lehká, Střední, Těžká a Nemožná. Každá z obtížností obsahuje své vlastní úrovně, kterých je dohromady 120. Vždy, když některou úroveň vyřešíte, prozradí vám heslo do další úrovně téže obtížnosti, abyste příště mohli začít tam, kde jste skončili.
Přejděme k tomu, jak jednotlivé úrovně vypadají. Vždy vidíte pohled shora na místnost nebo soustavu místností o rozměrech něco přes 20 x 30 polí. Místnosti bývají obehnány neprostupnými zdmi a jsou plné herních prvků, jako jsou bedny, balvany, výbušniny, klíče, zvláštní průchody apod. Je zde i jedna či více berušek a východ, kterým mají uniknout. Pravidla jsou jednoduchá: ovládáte jednotlivé berušky, které mohou lézt všude, kde je volno. Bedny a výbušniny je možno tlačit, je-li za nimi volné pole (není jich možno tlačit více najednou). Jestliže beruška natlačí výbušninu na bednu, obojí exploduje a zmizí. Balvany není možno tlačit, je však možno rozbít je krumpáčkem. Těch může jedna beruška posbírat až devět a každým lze rozbít jen jeden balvan. Mohou tu být dveře, kterými lze projít jen jednou a pak se navždy zavřou, barevné průchody, kterými může procházet jen beruška stejné barvy ... žlutými z nějakého temného důvodu oranžová ... a barevné klíče, které může sebrat beruška stejné barvy a odemknout jimi zamčené dveře téže barvy (klíč přitom zmizí). Stříbrné klíče slouží k otevření východu – berušky je sbírají na společný kroužek (jako v pevnosti Boyard) a jakmile jich mají pět, otevře se východ. Aspoň jedna beruška se pak musí k východu dostat. Věci, které beruška nemůže sebrat (klíč jiné barvy, desátý krumpáček, šestý klíč) jsou pro ni jako zeď. Každý objekt i beruška zabírají právě jedno herní políčko. Narozdíl od zmíněných českých her nebo třeba od klasického Boulder Dashe nejsou předměty ovlivňovány gravitací – celá myšlenka je vlastně jakýmsi pestrým rozšířením prastaré hry Sokoban, ve které máte jen jednoho panáčka, bedny a východ. Rozdíl oproti většině zmíněných her je také v tom, že beruška nemůže nikterak zahynout. Což ovšem neznamená, že nebudete muset hru často restartovat – stačí nešikovně strčit do bedny a beruška je navždy uvězněna.