Black Mirror: dobrá atmosféra všechno nezachrání (recenze)

Posel smrti byla naprosto úžasná česká hororová adventura, která se nyní opět probudila k životu. Má to jen jeden háček – vytvořilo ji německé studio KING Art Games.

Pokud neznáte hororovou adventuru Posel smrti z roku 2003, koukejte to rychle dohnat. Stejně jako Mafie či Vietcong i Posel smrti je živoucím důkazem vysoké kvality českých vývojářů. Hra se postupně dočkala dalších dvou pokračování a tím to na dlouhou dobu skončilo.

Nedávno však vyšlo její v pořadí čtvrté pokračování, nebo spíše reboot celé značky. Toho se ujalo studio KING Art Games, které na sebe minulý rok přitáhlo pozornost povedeným RPG The Dwarves. Pod vlajkou THQ Nordic slibovali vývojáři silný herní zážitek a na české kořeny příliš neupozorňovali. Možná bychom nakonec měli být rádi.

Atmosféra zvládnutá na jedničku

Nebudu tajit, že Posel smrti 4, tedy Black Mirror, je dokonce spíše podprůměrnou hrou. Každopádně pojďme si nejdříve sdělit tu kladnou část. Hra opět vypráví o prokletí rodiny Gordonů, jmenovitě o Davidovi Gordonovi, který přijíždí do Skotska na rodinné sídlo kvůli záhadné smrti svého otce. Měl by se stát novým majitelem a dost možná i další obětí rodinného prokletí.

black_mirror_1.pngblack_mirror_2.pngblack_mirror_3.png
Tyto obrázky pochází z úvodní scénky, ve které za záhadných okolností umírá Davidův otec

I když příběh hry je celkem jednoduchý, musím pochválit, že se v něm vyznáte i bez znalosti předchozích dílů. Hra tím pádem rozvíjí rodinný příběh, každopádně bez jakýchkoli problémů si ji zahraje každý. Také se mi líbila práce dabérů, i když scénář působil chvílemi celkem hloupě. Zejména mě štvalo vybírání, co v dialogu řeknu. Nejen, že to vůbec nezměnilo děj a jednalo se pouze o pózu jako ve hrách od Telltale, ale mnohdy jste museli postupně odklikat veškeré varianty toho, co máte říct. Nechápu proč. Vývojáři mohli prostě nechat hovor kráčet vlastní cestou.

 

Kdybych měl něco na hře pochválit, je to úžasná atmosféra

 

Kdybych měl něco na hře pochválit, je to úžasná atmosféra. Temné chodby domu jsou v kombinaci se hrou světla a stínu úchvatné a tu a tam nějaké to zaskřípání pěkně podráždí vaše nervy. Ze hry dokážete i mírnými náznaky pocítit, že cosi není v pořádku, a to je dobře. Jelikož se nejedná o survival horor a nepronásleduje vás smrt, musíme obzvlášť ocenit, že vývojáři dokázali vytvořit hororovou atmosféru.

black_mirror_8.pngblack_mirror_9.pngblack_mirror_10.pngblack_mirror_11.pngblack_mirror_12.pngblack_mirror_13.png
Spíš než k point-and-click adventuře má hra blízko k simulátoru chození

Zbytečné chyby v hratelnosti

Všechno ostatní na hře však příliš nevyzařuje. Logické hádanky na tom ještě nejsou tak špatně. Sice vás příliš nepotrápí, ale přeci jen potěší, i když je jich za celou hru jen pár. Zklamáním je spíš to, že se nejedná o klasickou point-and-click adventuru, ale spíš o simulátor chození ve stylu Telltale. Předměty, co sbíráte, příliš nevyužijete a hra se vydává přímější cestou. Což je typický postoj většiny dnešních adventur, ale u Posla smrti nás to obzvlášť mrzí. Nutno zdůraznit, že to hodně zkrátilo hratelnost a hru dohrajete za nějakých 5 hodin.

black_mirror_4.pngblack_mirror_14.pngblack_mirror_15.pngblack_mirror_16.pngblack_mirror_5.pngblack_mirror_6.pngblack_mirror_7.png
Musíme pochválit atmosféru, ale ve všem ostatním hra strádá

Trestuhodné je hlavně to, že samotná chůze není příjemná. Může za to zejména naprosto stupidní kamera. Ta není umístěna za postavou, ale v určitém místě v místnosti. S postavou se však kvůli tomu hýbe dost neohrabaně a nejednou se mi stalo, že jsem se v temnější místnosti ztratil. Dost těžko se s touhle kamerou také orientujete, kam vlastně jdete a jedná se o herní prvek, které se budete hlavně snažit přeprat, než aby vám pomáhal.

 

Nejedná o klasickou point-and-click adventuru, ale spíš o simulátor chození ve stylu Telltale

 

Ještě horší je, že po vstupu do každé místnosti začne dlouhý loading. A to nemluvím o dlouhých graficky perfektně zvládnutých místnostech – naopak! I v případě, že mluvím pouze o malé chodbě sloužící k tomu, abyste se dostaly do jiné místnosti, začne loading. Zkuste v jiné hře na takových 10 vteřin vypnout obrazovku poté, co vejdete do jiné místnosti. Ano, až tak otravné to je.

Viděl jsem hezčí hry

Tak častý loading není omluvitelný u žádné hry, ani u té opravdu nejkrásnější. Black Mirror však vypadá graficky opravdu ošklivě. Slabší detaily obličejů, jednoduché textury okolí... Grafika u nás skoro v žádné recenzi nehraje důležitější roli, ale pozastavit se nad ní musíme. Zvlášť v případě hry, ve které nejsou ani jiné složky zvládnuté dobře. Bohužel nechybí tu a tam ani technické problémy.

Přičemž poté, co se porvete s těžkpádnou hratelností, vás nečeká bůhvíjak uspokojivý konec. Neberte mě zcela špatně, Black Mirror mi díky atmosféře přišel jako příjemná odpočinková hra, ale asi bych takhle nemluvil, kdybych do hry investoval vlastní peníze. Jedná se o jasnou ukázku ambiciózní hry, která nakonec sklouzla do podprůměru.

Hodnocení: 2 / 5

Klady:

  • skvělá atmosféra
  • příběh, který pochopí i začátečníci

Zápory:

  • hloupá kamera
  • chvílemi stupidní dialogy
  • krátká herní doba
  • slabá grafická stránka
  • neustálé loadingy
Diskuze (4) Další článek: Sci-fi strategie Surviving Mars v novém videu, zahrajeme si v příštím roce

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,