Většinou recenzujeme hry, o kterých toho chceme sdělit tolik, že nevíme kde začít. V Blackwood Crossing je toho zároveň málo, ale zároveň strašně moc. A právě proto na zážitek z této hry jen tak nezapomenu.
Mnoho her se v trailerech prezentuje jako jedna stránka a její příběh a podstata za ní často nedosáhne. Třeba se jedná majestátní dobrodružství, ve kterém jsou však charaktery všech postav pouze nějaké a i když cesta z A do B může být klikatá, vlnitá nebo z kopce, často předem tušíte, jak to B vlastně vypadá.
Blackwood Crossing je za tím vším. Před pár dny jsem vás o této hře informoval novinkou a s jistotou tvrdil, že hra je o rozpadajícím se vztahu sourozenců. Skutečností však je, že jsem o tématu hry pochyboval hned několikrát a zjištění mě zasáhlo mnohem víc, než dle mého velmi kýčovitý konec Star Wars: Rogue One.
Je to vlastně špatná hra
Přijde mi skoro až zbytečné popisovat tuto hru recenzí. Tak, jako kdysi dávní cestovatelé, vám nyní i já popisuji tajemství vzdálené země (s určitou nadsázkou samozřejmě). Jenomže já vám o ni nemohu prozradit ani dost na to, abyste si o hře dokázali udělat nějaký obrázek. Samotná tvorba obrázku je totiž tím nejúžasnějším, co za celou herní dobu zažijete.
Příběh se točí kolem starší sestry Scarlett a jejího bratra Finna
V recenzi totiž budu muset hru zkritizovat v bodech, které jsou pro tento titul podřadné. Nejviditelnějším příkladem je grafika. Hra opravdu není krásná, v jejím porovnání se může vytahovat většina titulů aktuální generace konzolí. Možná byste hru podle grafického vzezření tipovali tak na Xbox360 a PS3.
Ani jedna z položek, na kterých jsou hry v základu postaveny, není povedená
Přitom ani samotný herní systém není nejlepší. Žánrově se jedná o adventuru – zde však žádné urputné hádanky neřešíte. Základem je interakce s prostředím, ale ani ta není příjemná… postava se rozhlíží dost těžkopádně a mířit na místo, se kterým máte interagovat, bývá občas až překvapivě obtížnou záležitostí. Dokonce ani chůze není dobrá.
Graficky nevypadá hra vůbec dobře, přesto jsou lokace plné emocí
Když se to vezme čistě z herního hlediska, není to vlastně dobrá hra. Ani jedna z položek, na kterých jsou hry v základu postaveny, není povedená. Jenomže už je to dávno, co jsme se ve hrách spokojili s lodí sestřelující asteroidy. Nyní požadujeme i příběh, což bývá bohužel slabinou mnoha her, ale právě v tom tento titul exceluje.
Je to vynikající hra
Ptáte se mě, o čem je vlastně příběh? No jak to říct… příběh by zde šel odříkat ve dvou větách, čímž bych vám kompletně zkazil zážitek. Jak vývojáři uvádějí, je to emocionální příběh o lásce a ztrátě. Nicméně co to znamená, to musíte zjistit sami. Celý děj se týká dvou sourozenců, a to Finna a Scarlett, za kterou hrajte vy.
Příběh je hlavním tahounem hry, ale zároveň tou největší neznámou
Přičemž vaše bádání po pravdě je jako bloudění v mlze. Scarlett je řekněme zabořená ve svých myšlenkách a hra je jistou míchanicí reality a vaší fantasie. Nebojím se prozradit, že ve hře neustále následujete svého bratra Finna, ale nejste sami. Neustále jsou tu jisté podivné postavy, duchové s maskami, přičemž každá tvoří dílek celého příběhu.
Vy opravdu netušíte, co se stalo. Průchod hrou je snaha na to přijít a tento otázník vás žene dál
Hra po vás následně chce, abyste s těmito postavami hovořili a pokud chcete v příběhu popojít dál, musíte jejich věty spojovat. Z šesti postav je tu například žák a učitelka a vy podle tématu konverzace musíte logicky odvodit, že tito dva patří k sobě a dát jejich hovor do správného pořadí.
Nutno zdůraznit, že vy opravdu netušíte, co se stalo. Průchod hrou je snaha na to přijít a tento otázník vás žene dál. S výjimkou samotného závěru zde nikdy neuslyšíte přímé vyřčení děje a ani neočekávejte výřečný úvod. Jste hozeni do neznáma, ve kterém se na základě vět od postav s maskami a chování svého bratra snažíte přijít na to, co se vlastně mohlo stát.
Co to všechno znamená? Touha po poznání vás povede dál
Celá tato cesta je až nečekaně emotivní. Vtip je v tom, že ani jeden z možných konců nezní optimisticky. Vaše postava pravděpodobně prožila nějaké trauma a právě proto je ve světě fantasie. Každá lokace ve vás vyvolá nějaké emoce, mnohdy úplně jiné než lokace předtím, přičemž nic, co se dosud zdálo takové, nemusí být ve výsledku stejné.
Tohle z hlavy jen tak nedostanu
V hlavě se vám vyrojí mnoho myšlenek, které vám propláchnou duši a všechno to přitom proběhne ve velmi krátkém okamžiku. Ano, Blackwood Crossing je vskutku velmi krátká hra, kterou dohrajete i v pomalejším tempu do hodiny a půl. Z hlavy ji však nedostanete a dost možná si hru projdete ještě jednou, abyste si dali všechno v hlavě do pořádku.
Pokud hledáte bezhlavé střílení, vzrušující akci nebo překrásné světy, určitě Blackwood Crossing nehrajte. Tato hra je bezpochyby mistrovským kouskem, který však nesedne ani zdaleka každému. Jak nesmyslné mi přijde ohodnotit tuto hru číslem a doufám, že mi prominete, když tentokrát nevypíšu klasické plusy a mínusy, jelikož ty tentokrát hru zkrátka nevystihují. Dvakrát se rozmyslete, zda je hra i přes tu krátkou dobu pro vás. Něco s tak silnou atmosférou ale jen tak nenajdete.
