Blair Witch Poject Volume 1: Rustin Parr

Žánr: 3D akce/adventura
Minimum: Oficiální minimum: PentiumII, 64MB RAM (96MB pro 3D), 850MB + 200MB HDD (hra + virtuální paměť). Vyzkoušené minimum: P233MMX, 96MB RAM, 16MB Riva TNT.
3D: Ano
Multiplayer: Ne
Výrobce: Terminal Reality
Distributor: Gathering of Developers

Začneme ale od začátku. Před nějakým časem společnost Terminal Reality oznámila velice ambiciózní projekt a sice: vydat trilogii podle filmu Blair Witch. To by nebylo sice tak světoborné, nicméně také bylo slíbeno, že intervaly mezi jednotlivými díly nebudou delší než měsíc. A to nám dává silný důvod k nedůvěře ohledně kvality. Respektive „dávalo“ neboť první díl je již venku a sám sebe označuje za adventuru s prvky akce. Tak se na to podíváme…

Jak už bývá zvykem, nejprve příběh. Ten se zdá být z počátku celkem jasný a, ruku na srdce, zůstane takovým až do konce. Jmenujete se Dr. Elspeth Holliday, ale všichni vám říkají prostě „Doc“ a (tomu se dnes již nikdo nediví) jste pochopitelně žena. Jste členkou tajné vládní organizace pro vyšetřování a potlačování paranormálních úkazů – Spookhouse. (kdo hrál Nocturne, je už doma – ano shodný je nejen engine ale i pozadí celého příběhu. BW: Rustin Parr je vlastně epizodka z dějin téhle organizace. A když už mluvím o Nocturne, pak musí přijít čas také na několik slov o záhadném Cizinci – The Stranger – i ten tu je a opět se tváří tajemně jako hrad v Karpatech).

Píše se rok 1914 a v lesích nedaleko městečka Burkittsville byla nalezena těla sedmi dětí, které byly mučeny a následně rituálně obětovány. Takové případy se však stávají a Spookhouse by se tím asi nezabýval, nebýt skutečnosti, že jejich vrah – Rustin Parr – se dobrovolně přihlásil k odpovědnosti a sám policii dovedl na místo svého hrůzného činu. A také je tu taková maličkost, Rustin se odmítá vzdát své verze, že byl k činu přinucen hlasem ve své hlavě… Hlasem, který patří záhadné stařeně s kápí, kterou několikrát viděl v lese. Ta jej také navedla k přiznání. Rustin je spokojený, protože záhadný hlas, který jej sužoval téměř rok je najednou pryč. Když se k tomu přidá ještě věta „Jsem konečně hotov!“, kterou opakoval Rustin během zatčení několikrát, pak se není čemu divit, že se o případ zajímá Spookhouse. Jako Doc Holliday se tedy vydáváte do Burkittsville zjistit, k čemu tam skutečně došlo.

Místní lidé jsou ale velmi málo ochotní o čemkoliv mluvit a tak na vás čeká vskutku mravenčí práce. Na konci celého příběhu však s hrůzou zjistíte, že sice znáte odpovědi na některé otázky, ale takové ty banality – jako proč to všechno a co jste vlastně udělali – zůstanou nevysvětleny. A tak se nezbývá než nedočkavě těšit na další díl…

BW: Rustin Parr se hrdě prezentuje světu jako adventura s akčními prvky. Jak se hned v tréninku přesvědčíte, myslí to s tou akcí smrtelně vážně. Na rozdíl od Nocturne však díkybohu převažuje logická část. Můj počáteční strach, aby se příběh nestal jen rouškou pro krvavou akci se tak zcela nenaplnil. Pravda, střílení, explozí a další anihilace protivníků je tady celkem dost, ale adventure část všeho vynahrazuje – souhrnem: budete více mluvit, než střílet. A to je dobře i když nějakých květnatých dialogů se nedočkáte. V adventurní části na vás čeká interakce s okolím ve snaze najít další dílky skládačky, ze kterých se zvolna (velmi zvolna, připravují se další dva díly…) tvoří poměrně promyšlený příběh. Všechny indicie získáváte jednak z rozhovorů s obyvateli města (jsou „milí a přátelští“, až máte někdy chuť vytáhnout kulomet…), z novin a dalších tiskovin a také analýzou záhadných (a někdy i neslyšitelných – pokud nevíte kde a jak poslouchat) zvuků a šumů (k tomu slouží vaše „příruční audio-studio“ které si rozhodně oblíbíte…). Druhá část – akce – které si užijete také dost (třeba hned druhý den ve městě – malá nápověda: tady je třeba vystřílet všechny potvory, jinak se dál nedostanete – i v budovách…). Blízká setkání třetího druhu pak jako Doc. řešíte vtipně pomocí arzenálu čítajícího od „kopí“ přes pistole (pochopitelně i stříbrné kulky tu jsou) a plamenomet až po pušku na slony nebo třeba jakýsi radioaktivní-svatý-paprskový usměrňovač… Boje jsou vůbec dobře zpracované (nepočítám-li „bosse“, kteří dokáží člověka řádně otrávit svou tuhostí…). Stanete se svědky soubojů v temnotách, kde vás zachrání jen světélko na každé zbrani, se kterým se budete freneticky otáček kolem sebe a čekat, odkud vyskočí další Potvora. Na souboje v lese při zatemněných oknech a se zhaslou lampou raději ani nepomýšlejte. S pohybem ve tmě, kterého si užijete vrchovatě, se pojí i další schopnost slečny Hollidayové – noční vidění. V něm máte možnost prozkoumat okolí z pohledu vaší hrdinky a uvážit další kroky – kvalita nic moc (jen odstíny šedé), ale někdy se zatraceně hodí.

Ovládání by se podle popisu mohlo zdát jednoduché až triviální, nicméně podle mého byla kombinace klávesnice + myš zvolena poněkud nešťastně. Nic proti rozhlížení pomocí krysy, ale otáčení o 360o? Je to trochu nezvyk. K interakci s okolím slouží jedna klávesa, takže i líní Američané nemají s ovládáním problémy. Zbytek se řídí zažitým standardem, a tak není po krátkém nácviku v myškou problém proniknout do hry.

Kdo hrál Nocturne, tak nepotřebuje číst dál. Pro vás ostatní: BW: Rustin Parr je postaven na engine Nocturne, což mu dává krásnou, velmi temnou a na dnešní dobu celkem hardwarově nenáročnou grafiku. Celá hra je plně 3D a to včetně „intro“ sekvencí. Obličeje postav jsou animované a i oblečení za jednotlivými charaktery krásně vlaje. Pohled na dění zprostředkovává pevně umístěná kamera, která se přepne, pokud vkročíte mimo její záběr (jako v Alone in the dark), to se sice může místy jevit jako nešťastné řešení – zvláště pokud někam spadnete a ani nevíte jak, nebo když celý výhled na boj o holý život zabírají záda hlavní hrdinky… - nicméně časem si člověk zvykne a připadá mu to celkem cool. Celá grafika je náležitě temná a tak si užijete působivých záblesků světla jež se tu a tam vynoří – měl by se tu potulovat obrázek z procházky lesem, kde občas člověk jen kouká (a umírá…). Jak už jsem se zmínil, engine je poměrně nenáročný, takže i majitelé kalkulaček okolo P 233MMX s 3D kartou si zahrají celkem svižně. Co se týká softwarového módu, na PII s 96MB RAM je v rozlišení 640x480x16 také velmi plynulý.

Hudba, která celou hru podmalovává, se zdá zdařilá, nicméně si jí většinou ani moc nevšímáte. Zato zvuky – zvláště při čtyřech repráčcích a dobré zvukovce jsou kapitolou sama pro sebe. Rozličných výkřiků, výkviků, žbrblání a dalších podobných si užijete více než dost. Kvalita je perfektní a když se k tomu přidá ještě vítr v listoví a 3D zvuk, pak atmosféra dostane rázem úplně jiný rozměr.

Co říci závěrem? BW: Rustin Parr je hra, která možná nezaujme každého, nicméně nikoho neurazí. Je dobrým příkladem, jak by měl převod z plátna na počítač vypadat, ale… Ale – je nehorázně krátká! Bez návodu a cheatů jsem ji dohrál za mizerných 13 – slovy TŘINÁCT – hodin, a to je u adventury málo a ani akce by se s tímhle číslem moc nechlubila… Pokud však budeme brát ohledy na to, že se jedná o první díl trilogie, pak se dá délka omluvit. To by se však musely všechny díly prodávat společně a za jedny peníze (u sousedů sice stojí $19,99 – ale znáte JRC a podobné…). Druhé ale se týká kamery, která občas jde na nervy jako Kájínek Meclové. A poslední výtka je čistě subjektivní – když adventure, pak akce jen jako mezihra (a tady by vydala na menší hru, zabírá přibližně 45% herního času). Když akce, pak minimum adveture… Ale jak říkám, to je značně subjektivní názor člověka vychovaného Legendami o Kyrandii nebo Loomem.

Sečteno a podtrženo – perfektně zpracovaný podivný hybrid na tři odpoledne. Pokud se ale chcete u počítače bát, pak není o čem rozmýšlet. Stejně tak, pokud vám Blair Witch připadá jako kultovní film.

	Grafika: 9/10
	Zvuky: 9/10
	Hudba: 7/10
	Hratelnost: 7/10
Opět škoda délky a kombinace akce + adventure. Na dlouhé zimní večery je to ale dobrá volba.
Celkové hodnocení: 7/10