Když před několika lety sága nemrtvého šlechtice Kaina začala, mnozí si tohoto antihrdinu velmi oblíbili. Nyní, po dvou dalších dílech herní ságy, se můžete opět vtělit do samotného Kaina a předávat jeho poselství smrti všem ostatním obyvatelům Nosgothské říše. Nejtěžší je přesvědčit mimozemšťany, vyzbrojené technologiemi budoucnosti.
Multiplayer: ne
Paměťová karta: ano, minimálně 82 kB
Analogové ovládání: pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Crystal Dynamics
Vydavatel: Eidos (www.eidos.com)
Jenom na Vltavě si můžete koupit hry společně s knihami a hudbou za výjimečnou cenu! Udělejte velký nákup za jedno poštovné!
Objednejte si Blood Omen 2 ještě dnes za příznivou cenu! |
Kain je ze vznešeného rodu a to se ve středověku cení. Šlechtic jako on, s majetkem, vědomostmi a postavením se nesnadno smiřuje s jakoukoliv porážkou. Když jej zabili potulní bandité, velice jej to rozčílilo a tak není divu, že vyměnil smrt za prokletí existence nočního tvora, živícího se lidskou krví. Když ukojil svoji žízeň z žil vlastních vrahů, uviděl v celé její nahosti zranitelnost lidských bytostí a usoudil ve svojí namyšlenosti, že rasa upírů je předurčena k ovládnutí světa, který slabí lidé nedokáží pořádně využít. Tehdy začal svoji křížovou výpravu, na které sbíral a tvořil další bytosti svého druhu, aby nakonec zahalil celou Nosgothskou zemi do černorudého pláště smrti. Pokud jste sledovali události tisíce let poté, pak víte, že i pokolení vampírů nakonec zesláblo, zdegenerovalo a zaniklo, to vše ale za vlády Kaina, sedícího se svým všemocným mečem Soul Reaverem na jeho trůně. Nyní, po dvou herních titulech věnovaných Kainovu synovi Razielovi se konečně vracíme k samotnému otci, jehož poselství (podtitulek herní série „Legacy of Kain“ znamená Kainovo poselství) zůstalo z velké části zahaleno tajemstvím (viz. šokující závěr Soul Reavera 2). Jenže k překvapení všech (kdo nečetli preview) se nepodíváme na Kainův konec, nýbrž začátek. Dozvíme se o největší bitvě, kterou musel Kain svést poté, co se na konci prvního dílu rozhodnul ovládnout celý Nosgoth. Města a země mu padaly k nohám, dokud nenarazil se svojí krvelačnou armádou upírů na Meridian, domovské město nového řádu Serafínských rytířů, kterému vládne bytost, jež očividně nepochází z našeho světa.
Série Legacy Of Kain (LoK) je proslulá především svým příběhem, který patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co upírské příběhy, respektive temná fantasy, kdy přinesly. Jak zaznělo z úst jednoho z herců, dabujícího postavu ve hře: „Byl jsem opravdu překvapen, když mi poprvé ukázali scénář. Bylo tam tolik textu! Ve hrách jsem většinou říkal jenom věci jako – běž k těm dveřím – nechoď k těm dveřím – ale tady je monumentální scénář, jako stvořený pro hollywoodský trhák s hlubokou zápletkou:“. Bohužel je mluveného slova (během animací v engine hry) skutečně velmi mnoho a titulky žádné. Blood Omen 2 (dále jen BO2) tak sice má obrovský příběh, ale bez dobré znalosti mluvené angličtiny z něj nezbude skoro nic (kromě nepříliš povedené úvodní a průměrné závěrečné animace). Hráč, který ale anglicky umí, ocení nejen povedený příběh (i když vychází ze zaběhlého klišé pomsty), ale především neopakovatelný suchý humor a styl samotného Kaina, který je vážně tou nejdrsnější postavou, jakou si můžete ve hře zahrát, aby přitom byla i poměrně realistická. Jediné potěšení pro jeho démonické tělo a mysl je zabíjení libovolných bytostí. Jeho jediným cílem ovládnutí všeho, nač se podívá.
Hra začíná soubojem Kaina s vládcem nenáviděných Serafínů. Poražený Kain se po dvěstěletém spánku (ten bych taky potřeboval a docela často) probouzí znatelně zeslabený a musí nejen vysát dostatečný počet lidí, aby nabral sílu (rozuměj životy), ale také je potřeba znovu najít a naučit se zapomenuté schopnosti (převtělování, skákání na velké vzdálenosti, speciální útoky). První část hry je také díky tomu značně nudná. Chodíte stále velmi podobným prostředím města a bojíte se každého souboje, protože stačí velmi málo a jste mrtví. Pozice se ukládá po místy docela dlouhých úsecích a tak je o hru na nervy postaráno. Snad největší slabinou úvodních kapitol hry je ale jejich jednotvárnost a vzájemná podobnost. Pokud jste hráli předchozí díly série či máte zkrátka rádi kvalitní hry, zapřísahám vás, nenechte se prvními pěti kapitolami hry odradit. Když totiž bloumání po městě skončí, vydáte se na tak nádherná místa, jako je Vězení věčnosti (strašlivé vězení, ve kterém oběti trpí nekonečné aeóny, silně připomíná vězení ze hry Silent Hill 2) nebo Město Hyldenů (futuristické město, jehož hypermoderní chrámy jsou zčásti vybudované pod vodou a zčásti v jiné dimenzi). Pokud se dostanete do této druhé poloviny hry a na zmíněná místa, pak oceníte úžasnou grafiku a architekturu BO2 v celé její kráse. Stejně tak hudba (elektronické variace na temné hučení orchestru) i příběh excelují až za polovinou hry a tak se nabízí myšlenka, zda při tvorbě pokročilejších fází hry nepřibyl do týmu nějaký ten bývalý zaměstnanec SquareSoftu.
Herní styl je zaměřený na akci, na rozdíl od mých prvních dojmů v nedávném článku. Sice zde najdete nějaká ta tlačítka a páky, ale do prostorových rébusů v Soul Reaverech mají daleko. Zdejší puzzle jsou asi na úrovni starého dobrého Dooma, což však neznamená, že je i akce samotná tak zábavná. Zato je pekelně návyková a mohu vám říci, že stejně jako u takového Maxe Paynea jsem po několika hodinách hry měl ovládání v krvi natolik, že už jsem nebyl schopen hrát jinou hru, protože jsem pořád chtěl vytahovat drápy ze svých pařátů a pít krev poraženým nepřátelům. Kaina sledujete během hraní z pohledu za jeho zády, což občas naruší nějaký ten nájezd kamery během efektního komba nebo nekonečně se opakujícího a posléze nudný efekt pití krve padlým. Grafické provedení postav není ani nejhorší, ani nedosahuje kvalit špičkových titulů pro PS2. Nejvíce mi vadilo malé množství animací jednotlivých postav s Kainem v čele. I stará dobrá Lara měla v prvním díle Tomb Raidera více pohybů, než upíří antihrdina. Prostředí je značně průměrné během prvních kapitol ve městě a extrémně nadprůměrné během zmíněných pozdějších úseků. Vězení věčnosti a Hyldenská říše jsou opravdu úžasná místa a za jejich zhlédnutí se rozhodně vyplatí bojovat.
| Světlé stránky hry |
- vynikající příběh, propracované postavy
- místy architektonicky geniální prostředí
- temná a návyková atmosféra
|
| Temné stránky hry |
- nudné úvodní pasáže hry
- mohlo to být i delší
- animace postav, prezentace
|
Poněkud mne překvapilo, když se démoni, proti kterým jsem bojoval, nechali odhalit jako mimozemská rasa (z jiného vesmíru nebo dimenze, chcete-li), jenže mimozemská vyvinutá technika je zde provedena vkusně a promyšleně integrována do středověkého světa, takže navzdory rozpačitým prvním dojmům jsem ji nakonec přijal za svou a zvykl si na ni. Sci-fi motivy mi nevadily u Final Fantasy a nevadily mi ani u Blood Omena 2. Zato mne mrzelo občasné zpomalovaní hry, které se objeví bez výjimky vždy, když přecházíte do nové části úrovně (po projití checkpointem k uložení hry). Trvá to jen pár sekund, ale jak je vidět v Soul Reaverovi 2 (a dalších hrách), nemuselo to ve hře být vůbec. Každopádně to ovlivní hratelnost jen velmi málo (při procházení checkpointem většinou s nikým nebojujete, takže kraťoučké zpomalení není zas tak bolestné).
Blood Omen 2 je nadprůměrná hra, kterou z šedi akčních titulů typu Nightmare Creatures nebo Syphon Filter vyzvedává mohutný příběh, propracované prostředí a výjimečná atmosféra. Hra vám zabere nějakých deset až dvacet hodin čistého času a ztěží vás nějak zvlášť bude lákat hrát opakovaně, nicméně jde o dobrou zábavu, povinnou pro všechny fanoušky série. Jako vždy, i tentokrát zůstala nějaká ta dvířka pro pokračování otevřená, takže nezbývá, než doufat, že kvalitní kvadralogie se stane ještě kvalitnější pentalogií.
Grafika: 8/10
Hudba: 7/10
Zvuky: 9/10
Hratelnost: 7/10
Povedená akční hra z temného středověku, ve kterém si to spolu na život a na smrt rozdávají upíři a mimozemšťané.
Celkové hodnocení: 7/10
