Blufujte, a když už musíte, zabíjejte v I Am Alive nelítostně

chápu už proč není u pěkných her o čem psát - prostě nejsou, tak nás tu krmí neustále nudnými informacemi o pokroku herního průmyslu - dokonalejší souboje, grafika, více krve než jindy, druhý díl má lepší ..., ale bohužel nenavazuje (nebo až po 50ti a více letech), kouzla budou více "svítit" až z toho mašina klekne a když nějaké další přibude nebo se vymění elf za jiné špičaté oslí ucho, to je pak herní průlom. Ale jakmile dojde na hezké/příjemné hraní s rozvíjejícími se vztah, láskou a nedejbože lehkým sexíkem - tak přijde hrobové ticho. Pokud to dvě tři hry zavedou s vlekou bídou, tak z hrdinů nadělají teplouše - což je geneticky nemožné být gay a tvrdý, mužný bojový hrdina co vyhrává nad každou brutální silou - alespoň se můžeme zasmát nad stupiditou autorů a ideologií, kterou do nás tlačí každým možným zbůsobem. Jen je ubohé, že i ti co zde publikují jsou s nima na stejné lodi. A my při tom chceme lepší a pestřejší zábavu - více ducha, lidského přátelství a méně idiocie - to by měl být posun.

To co si napsal může ale také nemusí dávat smysl. Někteří lidé by ti byli schopni vytýkat právě onu podobnost s reálným životem jako takovým, uvědom si že hry jako takové byli původně určeny k odreagování nebo nějakému druhu interaktivní zábavy, ve které se jak se tvrdilo ještě před několika lety tzv. "utíká od reálného světa" tak trochu stejně by někdo mohl paradoxně mluvit i o drogách. .tyhle hry začínaly na tak býdné ůrovni, že v podstatě už při jejich ůplném začátku vypadaly spíše jako "hry" dětská zábava a pod. Všichni si jistě pamatujeme dobu 8 bitových her, konec konců i ty obnášejí některé svoje legendární "kultovky" Pac-Man, Mario, Zelda, Sonic, Bomberman a pod.
Problém je však ale v tom, že čím více se hry jako takové stávají nejen vizuálně ale především technicky dokonalejší, což se během let zdá stále zřejmější, tím více se od nich také samo-sebou požaduje. Kdo by si dovedl před 20 lety představit velkosáhlé GTA či snad tak dokonalé tváře a ne jen ty, jaké dnes hry běžně tolerují. Zřejmě nikdo, pokrok skutečně vytváří divy.
Například od jistých začínajících závodních her, si snad každý hráč vždy přál tu nejlepší jízdu jakou by to jen šlo, bohužel fyzika aut, kolize, poškození a vůbec skutečně detailnější prostředí můžete vydět teprve v dnešních hrách, a to ještě nejsme u konce. Jízda v současných závodních hrách by se skutečně dala považovat za tu nejvěrohodnější ze všech, alespoň v oblasti dobového vývoje a výběru. Forza Motorsport, Gran Turismo a pod.
Dokonalejší grafika jako taková sebou myslím také přinesla a doslova vytvořila mnoho nových druhů her, žánrů a zaměření. V tak propracované grafice jako je dnes by skutečně člověk mohl očekávat hry, ve kterých dochází k snaze o simulaci života, nebo alespoň některých jeho prvků. Otázkou však ale je, "je to správně?" Lidé jsou organismy a k tlumení svých potřeb si opravdu nutně potřebují zahrát? Existují seznamky, chaty a servery které bez mála pomáhají lidem dát to čemu by se dalo říci "uskutečnění svých vlastních potřeb". Pokud si uvědomíte, že lidé dosud neznající či nehrající "počítačové" hry tuto potřebu nemají, či ji jak by mohlo znít tématičtěji "nepostrádají" pravděpodobně vám dojde, že tyto lidé by "vás" či "nás" jako hráče mohly argumentovat slovy, "zkoušejte to ve skutečným životě, a na nic si nehrajte!". Jak prosté, a přímočaré.
Rozebírat naopak pozitivní aspekty "počítačového" hraní, a vůbec hraní si jako takového snad nemusím rozebírat. Jakékoliv hraní ať už fyzické, či počítačové rozvíjí intelekt, přirozenou představivost, prostorové tzv. periferní vydění a v neposlední řadě, pokud se jedná o hru ve které hráč především využívá logiku, také rozvíjí jeho vlastní logické myšlení.
Bohužel musím opravdu smutně konstatovat, že tzv. "Éra" dnešních her, se ubíjí neskutečně mylným směrem. Všechny ony víše rozebírané pozitiva, které by nám "počítačové" hry mohly dát se dnes čím dál tím více ztrácí a doslova vytrácí před našima očima. Např. FPS hry typu Battlefield, Call of Duty : Modern Warfare a pod. se čím dál více zaměřují na "střeleckou akci" bohužel či bohudík, to soudě podle názoru, ještě k tomu proti nepřemožitelnému nepřítely, ptáte se proti jakému? Je to "terorista" terorismus a vše co stojí v přímému boji proti němu.
Tyto hry představují jistý nedílný podíl násilí, samozřejmě limitovaný věkovým omezením, jak by se dalo snadno říct. Ale přeci nejde ani tak o ochranu našich dětí, nebo hráčů samotných jako spíše o pomalu určující se trend herního průmyslu, který opět soudí podle oblíbenosti nebo statistiky dané prodávané hry. A bohužel takto vzniká konkurence, jednoduše řečeno určitá oblastní komunita hráčů vyznávajících právě tento nebo jiný jistý druh žánru pomalu vytlačuje z herní "branže" všechny ostatní existující žánry. Obávám se, že právě takto vzniká onen zmiňovaný "stereotyp" který mnoha hráčům začíná pomalu a jistě vadit, slušně řečeno.
Ano poté skutečně můžeme říci, že hry postrádají jistý "herní průlom" či "posun". Chybí inovace, a originalita, která se začíná vytrácet. Pokud hráči vyžadují, či volají po větší duchovní stránce nebo vetším důrazu na přátelství ve hře, bylo by dobré si uvědomit, že někdo si začíná stěžovat, a to oprávněně. Dnešní doba si sice považuje grafického provedení, ale právě to většinou zakrývá všechny ostatní chybějící elementy. Pokrok se tak nějak zastavil, a jen málokdy vydíme hru s vynikající grafikou, která také ale přinesla podotýkám "nové" vynikající prvky, nápady, skrátka něco nového, dosud nevídaného a (ještě lépe) "nepoužitého".
Je pravdou, že bylo již sepsáno tolik příběhů, tolik různých scénářů, a tolik verzí, že už by se zdálo, že není co dále vymýšlet nebo tvořit, nápady se vytrácejí a navzájem vykrádají, a bohužel přispívají k tomu i filmy jako takové. Ale jak to? Nezačínaly právě hry tímto tempem? nebyly to právě "počítačové" hry které přinesly na svět něco nového, dosud nevídaného? Nebyly to právě hry, které nás tak baví. .

V "počítačové" hře je nejdůležitejší hratelnost, její provedení a herní možnosti které ji buď limitují nebo obohacují. Interaktivita se kterou hra komunikuje skrz ovladač či případně klávesnici je druhá důležitá věc. Je přeci nemilé když se vám hra zamlouvá po všech směrech, avšak ovládat ji přesto neumíte, nebo umíte ale s obtížemi. Grafika, vzhled a zvuková stránka jsou opravdu "lehce" řečeno jen doplňkové věci, ze kterých se dobře "ždíme" v mediální komerci a reklamě. .

S pozdravem

Black.Neon@seznam.cz

Nesouhlasím....

Je od tebe hezký, že nesouhlasíš Karle, tvoje věc. .doufám, že když si se zmohl napsat alespoň tak krátkou a tíživou odpověď, že sis to doufám ale přečetl celý. .příště by si mohl totiž trochu osvětlit, v čem to vlastně nesouhlasíš. .protože jinak je to jen chorá odpověď na obsáhlejší téma. Takže, příště to buď rozeber, nebo si ten nesouhlas nech pro sebe. .tohle není anketa!

Proč? Kde je napsano že se musí jako protiargument napsat 160 slov? Nebuď piča...

I kdyby to bylo napsáno v neexistujících pravidlech, ty by ses tím neřídil. Omezovat se na slova p-i-č-a totiž dovedou jen ti největší sobci, kteří diskuzi naboří svojí rádo-by umělou intelektuálností a později jim nezbývá nic jinýho než vybrat jedno z oblíbenějších sprostých slov jako svoji emocionální obhajobu. Příště si raději změn jméno Karle, nebo Pipine?. .

já taky ne a to v tom, že napsal, že u her se člověk rozvíjí - ty jsi perfektním příkladem, že tomu tak není

Budeš tu psát o rozvoji osobnosti, a o tom kdo a jak je na tom? To o tobě lecos vypovídá, soudní síň je ale trochu mimo tohle místo, takže možná že sis spletl stránky, místo toho lacinýho urážení raději příště sesmol něco k zamyšlení. .

souhlas, akorát hratelnost, provedení a herní možnosti beru dnes za samozřejmost stejně jako výbavu u aut - co ale nejen mě s*re je ta zákulisní cartelová cenzura právě v těch vztahových a fyzických interakcích, tupě a neustále záměrně nahrazovaných supernásilím a úchylitou aby hráče dokázali udržet - jaká kvalita člověka u těchto her asi sedí nebo jak je to pak s rozvojem osobnosti. Rozhodně hry nepovažuji až za tak nějak pozitivně rozvíjející, pouze za příjemně strávený čas - zabití nudy.
Rozhodně nemám strach, že by došly scénáře, protože je to jako s knihami, potažmo s filmem - jeden námět a nekonečno příběhů, kolikpak jich bude na jiný námět a na jiný ....
Vím, že svět je řízen jako kačer na špagátě a pozitivní nálady nejsou žádány a proto by lidé měli žádat všude více a mnohem a mnohem lépe

Hry stejně jako film jsou eskapismem, tedy považuji trochu za smutné od nich vyžadovat simulování lásky a sexu.

za prvé vymezovat se ve vztazích pouze slovům láska a sex je dosti omezené (sex a sexík už je také rozdíl)
za druhé. proč by (v eskapismu) v úniku do fantazijních imaginárních světů měli chybět i tyto vlastnosti, když vražda, mord a kdejaké svinstvo a ideoligie pitomého hrdiny a tupě čumícího stáda čekajícího na zázrak, který za ně vše vyřeší, proč tyto tam to místo mají nezastupitelně mít
(jinak pořád hovoříme o RPG a příbuzných typú her)

ježiš, tak s tim sexíkem mi to budeš myslet nějak odlišit. Z toho slova mi naskakuje husí kůže -)

Nicméně rozhodně bych nezavrhoval tvůrce nevytvářející tebou žádané prvky, rozvoje vztahů jsou dlouhou etapou a poměrně úpěnlivou snahou tvůrců zejména RPG (Final Fantasy, Mass Effect, Baldur´s Gate 2) - samotné původní Bioware hry jako například Planescape Tourment nebo BG 1 a zejména 2 měly v mnoha momentech erotický podtext, nicméně držely se vždy (což mi přijde při tehdejším i současném herním technologickém rozvoji správné) platoničnosti. I v akčních hrách je podle mě pro tvůrce stále nejvyšším bodem k dosažení uvěřitelný vztah protagonistů, což si při tvorbě singleplayeru sami uvědomují - vztah Mony Sax a Max Payna, výjíiečné prokreslení vzájemných vztahů charakterů z obou dílů Kane & Lynche či výjimečný ochranitelský vztah, jenž si hráč (a nikoli postava) vytvoří k Alyx Vance zejména v datadiscích pro HL2.

Ideologie hrdiny vedoucího stádo vychází z elitářského vnímání, které je oblíbené odjakživa a vytváří v lidech úctu a strach z něčeho, co je posazeno nad nimi, ať se jim to líbí nebo ne (mafiánská rodina, politici, armáda, bohové). Zasazení je teda logické, protože těmto normálním lidem umožňují být součástí těchto elit. Já osobně si to třeba dost užívám.

"Sexík" je přeci jen zdrobnělina slova sex. Ale kdo ví jak to autor článku myslel, dalo by se říci, že se jedná jen o nějakou odlehčeninu slova sex, ůlet nebo tak nějak. Každopádně v tom elitářství s tebou souhlasím, mnoho her postavuje svého vlastního hrdinu na vrchol pomyslné piramidy, ze které ho ostatní chtějí obvikle "sesadit", obrazně řečeno. Těžko říci, která pozice je populárnější nebo oblíbenější.
Zda-li hráči preferují samotářského hrdinu, který se ze začátku zdá být malichernější než na samotném konci, nebo je a naopak se stává skromným i tak až po konec svého příběhu.
Nebo zda-li mají hráči raději razantnější druh charakteru, kterému se dokonce přisuzují nějaké nadlidské schopnosti či snad jiné heroické činy, které z něj tak právoplatně dělají skutečného hrdinu, zachránce nebo legendu.
Jen málo her dokáže v tomto ohledu nabýdnout výběr z těchto dvou nebo i více možností, a když už tomu tak bývá, většinou jsou to právě hry RPG žánru. Jak si konec konců sám výše zmiňoval. Teď mě tak napadá, zda-li ve hrách právě odděleností těchto žánrů a jejich limitů nevzniká právě onen problém. Od RPG her, se skutečně očekává růst vztahů, nebo alespoň jejich postupující se prohloubení, ale co když někdo právě tyto vlastnosti vyžaduje od toho tzv."svého" oblíbeného žánru? Co potom? Je to bludný kruh, programátoři a tvůrci her nám v podstatě vnucují jisté kategorie žánrů, ve kterých je toto buď přístupno nebo naopak. Myslím, že se ale takto pomalu dostáváme scela na začátek, protože původně tu první autor horního příspěvku zmiňoval cosi jako "pokrok", doslova revoluční skok nebo vývoj! Tak trochu od každého by se přeci jen dalo najít v některých již existujících hrách, posbírejte tyto prvky dohromady a je možné že vám vznikne třeba něco jako je "The Sims", avšak bohužel nebo bohudík, soudě podle názoru, "The Sims" je strategie, strategický žánr, a co když někdo právě tento žánr přesto "nehraje" a tyto prvky vyžaduje? I "Dead or Alive Extreme Beach Volleyball" je sportovně založenou hrou, kde není nouze o prvky erotiky nebo jsitého sexismu, ale kdo říká nebo tvrdí, že tato forma právě těchto prvků v ní obsažených je tou správnou konzistencí nebo "esencí"pro hráče, nebo ty které postrádají tyto elementy v jiných "běžných" hrách?
Pokud má, nebo by mělo v "počítačových" hrách dojít k takovému skoku, nebo "revoluci" je docela možné, že by se muselo přistoupit na skloubení několika existujících žánrů dohromady, což není ani tak špatná myšlenka jako spíš její obtížné provedení.

ano odlehčeninu slova sex, nikoli porno či extrém - já myslel, když je tu tolik řečí o fantazii, že si každý dokáže představit řečnický rozdíl mezi sexíkem a širokým pojmem sex - ale raději toto téma utněme, protože začíná mít jako vždy převahu nad tím dobrým příběhem a vztahy, které má pouze okořenit vývojem těchto vztahů - stejně vesměs všechny tyto hry mají +16 nebo +18

ano to je hezké, mě se tedy nejvíce líbil DA1 neboť Morrigan byla skutečnou bouří v emocích hráči po té vztahové stránce nevěděli kudy kam a s kým(čehož jsou důkazem snad všechna fóra) a myslím že to je ta hlavní příina, proč DA2 zklamalo očekávání (stejné kdysi udělali s NWA1 kdy možný další příběh s Aribeth zničeho nic utnuli - ale to štvalo asi jen mě, nebo ne? NWN2 neznám, na to už jsem příliš otráven, tak jsem to dál nehrál).
Mnoho toho nakecal ten autor Fable a taky nic, ale ta představa byla dobrá. Dobře vyjmenoval jsi pár her, ale co dál - dál je opět jen masivní servírování toho co jsem si tu dovolil zkritizovat.
MA nepovažuji po této stránce za zdařilý, obzvlášť 2. díl např. Jack, po té co jí dá hráč najevo že nechce ve vztahu dál pokračovat už se nezmůže na jinou interakci než pouhé opakované štěkání -Fuck- a to i ve finálních rozhovorech po tom všem, co jste společně prožili a čím jste prošli (ostatní také strnule zůstanou na svém) - tak tomu teda říkám "úpěnlivá snaha tvůrců"
Ale to o čem jsem hlavně hovořil leží někde jinde i přes těchto pár her a leckde se o tom i píše - že tato oblast a směr zábavy ve hrách je pro kohosi problémem, je proti ní silně tlačeno či je cenzurována a vydavatelé se potýkají s nemalými problémy, navíc je to spousta práce mnoha dalších lidí pro kvalitní větve vztahových linií a nahota ta se dá přirovnat snad jen k obohacování uranu v Iránu v době kdy internet je 99% toho nejtupějšího porna - připadá mi to jako znáboženštěný středověk kdejakou smečkou tupců s puritánskou omezeností dohromady, který ovlivňuje hráčskou základnu aniž by měl povědomí o tom, co to, to PC či konsole vlastně jsou.