Bravely Default 2: krystalicky čisté JRPG, které zabředlo v čase | Recenze

Do klasických japonských RPG se v dnešní době pouští už jen pár velkých herních společností. Jednou z těch nejvýraznějších je bezesporu Square Enix. Jejich první Bravely Default na Nintendu 3DS sklízelo velkou chválu od hráčů. Povedlo se to i pokračování, za kterým stojí nové vývojářské studio?

Co baví

  • Výborný soubojový systém
  • Systém povolání
  • Výpravy
  • Skvělý soundtrack
  • Zpracování měst

Co vadí

  • Nevyváženost nepřátel
  • Příliš častý respawn monster
  • Zbytečný důraz na grind
  • Příběh plný klišé
  • Stylizace postav úplně nesedí
6/10
Hodnocení

Když se oblíbená značka dostane do rukou novému týmu vývojářů, vždy nastanou obavy z toho, co s ní bude dál. To samé potkalo i Bravely Default. První díl, který vyšel na Nintendo 3DS v roce 2012, má na svědomí Silicon Studio. I když na vše stále dohlíží Square Enix, tak vývoj dvojky přešel pod tým Claytechworks. Vypadá to, že si během její tvorby byli plně vědomi, co dělalo první díl tak výjimečným. Už se ale nějak zapomnělo na to, že s pokračováním a přechodem na výkonnější platformu by to chtělo pořádné novinky.

Odvážnému štěstí přeje

V historii JRPG najdete spoustu stylů soubojových systémů. Velkým průkopníkem v tomhle ohledu byla série Final Fantasy. Od klasických tahových bitev se po několika dílech přešlo na ATB (active-time battle), který pro mnohé hráče stále patří mezi ty nejoblíbenější. Bravely Default 2 na něm do jisté míry také staví. Postavy či monstra dostávají možnost útočit v závislosti na celé řadě věcí. Těmi nejdůležitějšími jsou tady rychlost postavy a váha jejího vybavení. Pokud na sobě někdo táhne těžké brnění, logicky nebude mít možnost k útoku jako první.

2021030123125600-DD90BFC4F276005B104BDF044E650D91.jpg
Stejně jako v prvním díle ani tady nechybí systém Brave Pointů

Bravely Default nicméně soubojový systém ozvláštňuje systémem BP (Brave Points). Každá postava vaší party, která téměř celou hru čítá čtveřici členů, si může vybrat akce až na 3 kola dopředu. To znamená, že během jednoho kola může čtyřikrát zaútočit, použít předmět nebo udělat jakoukoliv jinou činnost. Je to ale dvousečná zbraň. Další 3 kola totiž bude jen nečinně stát a čekat, až se její BP dostanou na nulu. Oproti tomu je tady možnost Default, což je obranný postoj, který postavě jedno BP přidá. Takhle si můžete nastřádat až 3 BP. Během Defaultu ale postava opět nic jiného neudělá. S BP musíte pracovat chytře. Mimo jiné také proto, že tento systém samozřejmě využívají i vaši nepřátelé. Tak mi to během prvních pár hodin alespoň připadalo.

2021030914185400-DD90BFC4F276005B104BDF044E650D91.jpg2021030522125200-DD90BFC4F276005B104BDF044E650D91.jpg2021031010104500-DD90BFC4F276005B104BDF044E650D91.jpg

Poté, co soubojový systém dostanete do ruky a plně ho pochopíte, tak to rychle sklouzává k naprosté nudě. Během hraní se proplétáte skrz řadu dungeonů, kde samozřejmě přebývají hromady monster. Po každém dalším střetu s novým druhem už mi ale bylo jasné, co na kterého nepřítele platí a vše končí během jediného kola. No nic, jde se dál. Než jsem se ale kolikrát vůbec stačil pohnout, tak už se monstra respawnovala a přišly další úmorné souboje končící prvním kolem.

Takhle to u mě vypadalo valnou část hry. Bez rozmyslu jsem pobíjel jedno monstrum za druhým a spamoval stále ty stejné útoky. Bod zlomu ale přišel v moment, kdy jsem se dostal k bossfightům. Tam už můj postup moc nefungoval a musel jsem mnohem více taktizovat. Po pár takových seancích, které si pro sebe klidně ukously hodinu čistého času, jsem usoudil, že balancování nepřátel se vývojářům v Bravely Default 2 moc nepovedlo. Někteří bossové mají zkrátka jen hromadu životů a odolností, a proto je musíte zdlouhavě krájet, dokud konečně nepadnou. Najdou se ale i případy, kdy ani to nestačí, a tak jsem se musel vrátit mezi monstra a nagrindit nějaký ten level, aby byla parta o něco silnější.

2021030423494100-DD90BFC4F276005B104BDF044E650D91.jpg

Občas to ale také vypadalo tak, že jsem si našel účinnou taktiku a boss najednou vypnul celou moji partu s plnými životy během jediného kola. To, jestli se něco takového stane i vám, je čistě o náhodě. Z nějakého důvodu vám totiž bossové občas nedají nejmenší šanci a při dalším pokusu jsou naopak nelogicky umírnění, přestože mají nastřádány 3 BP.

 

"Co mě ale na celém soubojovém systému mrzí nejvíc, je to, že nepřináší prakticky nic nového oproti prvnímu dílu."

 

Co mě ale na celém soubojovém systému mrzí nejvíc, je to, že nepřináší prakticky nic nového oproti prvnímu dílu. Tam fungoval totiž úplně stejně. Novým hráčům může přijít jako něco neobvyklého, ale pokud jste jedničku hráli, nečekejte žádné zázraky. Do jisté míry to alespoň zachraňuje systém profesí, který sice už také byl v prvním díle, ale tady by se přeci jen pár novinek našlo.

Šermíř, mág či potulný zpěvák?

Členům party můžete dát libovolné povolání, pokud ho tedy máte k dispozici. Každý má jedno hlavní a jedno vedlejší. Všechny si ale musí levelovat každá postava zvlášť, takže je dobré rozdělit si role týmu hned v začátcích a podle toho i rozřazovat povolání. Máme tady klasiky jako ranger, monk a několik druhů mágů. Mezi úplné nováčky pak patří například dragoon či bard. Pro každé se najde využití, ale ta pravá zábava spočívá v pasivkách, které mohou být aktivní nezávisle na tom, jestli dané povolání postava zrovna využívá.

2021030123241800-DD90BFC4F276005B104BDF044E650D91.jpg
Systém povolání je opět skvělý. Jeho plné možnosti ale téměř nevyužijete

To otevírá obrovské možnosti, jak si s vlastnostmi postavy můžete vyhrát. Bohužel to ale zabíjejí dvě věci. K povoláním se dostáváte postupně a některá získáte pouze skrz vedlejší úkoly. V tomhle ohledu nečekejte žádné zázraky. Většinou spočívají v tom někam něco odnést, zabít monstrum či si s někým promluvit. Zkrátka klasika, která se využívá v každém RPG. Častokrát se skrz ně ale dostanete k dobrému vybavení, takže není od věci se jim občas věnovat. Obzvlášť pokud se zrovna zaseknete na některém z bossů.

 

"Pro každé povolání se najde využití, ale ta pravá zábava spočívá v pasivkách, které mohou být aktivní nezávisle na tom, jestli dané povolání postava zrovna využívá."

 

Otravnější mi ale přišlo to, že vylevelovat jedno povolání na maximum trvá hrozně dlouho. To vás nutí k dalšímu zdlouhavému pobíjení monster, pokud chcete mít plně odemčeno vícero z nich u každé postavy. V Bravely Default 2 obecně trvá všechno zbytečně dlouho. Neříkám, že grind je něco vyloženě špatného. Sám mám hry, které ho využívají, velmi rád. Musí to ale dělat dobře, což se tady dle mého nepovedlo. Alespoň, že je tady možnost až čtyřnásobně zrychlit animace během soubojů. Hned od začátku hry jsem si je nastavil na tu nejvyšší rychlost a nenašel jsem žádný důvod, proč bych to měl v průběhu hraní měnit.

2021030719002800-DD90BFC4F276005B104BDF044E650D91.jpg2021030317375800-DD90BFC4F276005B104BDF044E650D91.jpg2021031015082400-DD90BFC4F276005B104BDF044E650D91.jpg

V Bravely Default 2 to došlo do takové míry, že grindit můžete i během toho, co hru nehrajete a konzole spokojeně spí v doku. Nedlouho po začátku hry se dostanete k možnosti vydávat se na výpravy lodí. Pokud si parta zajde ve městě za hodnou babičkou s řekne jí, že by chtěla vyrazit na moře, tak po uspání konzole bude až 12 hodin prozkoumávat taje zdejších vod.

Ale pozor. Aby to fungovalo, musí být na konzoli stále spuštěna hra, takže nemůžete vyrazit na plavbu a jít na Switchi hrát něco jiného. Těchto výprav se také týká jediná online funkce, kterou Bravely Default 2 má. Pokud ji povolíte, tak můžete během platby narazit na další hráče. Kromě o něco lepších odměn to ale nic dalšího nepřináší. Výpravy mi přijdou jako dobrý nápad, ale chtělo by na nich ještě trochu zapracovat. Rozhodně bych uvítal, pokud by fungovaly i po vypnutí hry.

Pojďme zachránit svět! Zase...

JRPG hry často táhne nahoru výborný příběh. Už tady jednou padl název Final Fantasy, ale nemusíme chodit až tak do historie, abychom našli japonské RPG s výborným příběhem. Yakuza: Like a Dragon nebo Persona 5 jsou toho důkazem. Bravely Default 2 se k nim ale bohužel nepřidá. Pokud jste četli nějakou fantasy klasiku, tak vás ohledně zdejšího příběhu nemůže překvapit téměř nic. To platí obzvlášť v případě, že znáte žánr isekai, který je v současnosti v Japonsku neskutečně populární. Jeho hlavní myšlenka tkví v tom, že se postava dostane z jednoho světa do druhého. Většinou to bývá z reálného světa do fantasy verze. Tady je to s hlavním hrdinou naprosto to samé. Plusem alespoň zůstává to, že nemusíte znát první díl. Příběh, který se tady odehrává, je úplně oddělený.

2021031015124300-DD90BFC4F276005B104BDF044E650D91.jpg

Během úvodu se k němu přidá trojice postav, a tak vzniká naše parta, která má zachránit svět. Ano, opět nic nápaditějšího než výprava za záchranou světa. A je úplně jedno, že tentokrát jsou hrozbou krystaly, které se dostaly do nepovolaných rukou. Bravely Default 2 je nacpané příběhovými klišé až po okraj. Postavy nemají čím překvapit. Každá z nich je totiž stereotyp, který jsem už nesčetněkrát viděl v anime. Nepočítejte ani s žádným vývojem postav. Jak se z počátku vyprofilují, tak se chovají celou hru, a když už náhodou k nějakému posunu dojde, tak je tak předvídatelný, že to nemá žádný efekt.

 

"Postavy nemají čím překvapit. Každá z nich je totiž stereotyp, který jsem už nesčetněkrát viděl v anime."

 

Příběh sice má občas světlé chvilky, ale výše zmíněné problémy to bohužel nepřebije. Po chuti mi není ani jeho dávkování. Během dramatického momentu v prvních kapitolách, kde jsem si říkal, že se to konečně začíná pěkně rozjíždět, došlo na shánění řízku s marmeládou, což úplně zabilo jakýkoliv dojem. Alespoň, že na pozadí toho všeho stále hraje výborný soundtrack od skladatele jménem Revo, který má na svědomí i hudební doprovod k opěvovanému Attack on Titan.

Na první pohled si jistě všimnete, že grafickým stylem se druhý díl drží toho, s čím přišel originál na 3DS. Nebyl bych ale vůbec proti tomu, kdyby v tomhle ohledu přišla nějaká výraznější změna. Naprosto chápu, že na 3DSku byl jedním z důvodů, proč se vývojáři rozhodli pro tento styl, nedostatek výkonu. Switch je ale oproti staršímu handheldu Nintenda přeci jen dost slušný posun. Mnohem více bych ocenil, kdyby se tvůrci snažili postavy trochu více začlenit do zdejšího světa. Hlavně během částí, kdy se pohybujete ve městech, to vypadá, jako by do tohoto prostředí vůbec nepatřily. Oproti tomu vypadají právě města naprosto parádně.

2021031013195600-DD90BFC4F276005B104BDF044E650D91.jpg2021030623382500-DD90BFC4F276005B104BDF044E650D91.jpg2021030117345500-DD90BFC4F276005B104BDF044E650D91.jpg
Na grafické zpracování měst je opravdu radost pohledět

Na Bravely Default 2 je jasně vidět, že se stagnovat na jednom místě nevyplácí. Stále je v něm velký potenciál, ale z nějakého důvodu si vývojáři řekli, že bude lepší držet se zaběhlých standardů, a to platí ve většině aspektů. Nemyslím si, že tímhle to pro Bravely Default celkově končí. Dokážu si představit, že za pár let na Switch či jinou konzoli vyjde pokračování. Jestli ale bude vytvořený opět podle té samé formule, tak tvůrci nemohou počítat s takovým nadšením, s jakým hráči uvítali první díl.

Verdikt

Pokud je Bravely Default 2 prvním dílem série, dost možná vás chytne o něco víc než hráče, který jedničku prošel. Soubojový systém je stále výborný, stejně jako systém profesí, ale oproti jedničce jsou tady naprosto minimální novinky. Procházení dungeonů a objevování nových možností je zábava v prvních kapitolách, nicméně zdlouhavý grind, který se snaží hnát dopředu nepříliš zajímavý příběh plný klišé, nedělá žádnou dobrotu.

Váš názor Další článek: Stylizovaný retro horor Chasing Static míří na PC a konzole

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,