C-12: chudák akční hrdina

Hru k recenzi zapůjčila firma:

Když jsem se poprvé setkal s C-12, říkal jsem si, že to nebude špatná hra. Ona C-12 byla na první pohled docela přitažlivá. Rychlý engine, docela kvalitní textury, velmi dobré ozvučení a vcelku pronikavá atmosféra. Teď, když mám C-12 za sebou, mám strach, že tento kousek může předznamenávat směr, kterým se hodlají vydat i ostatní hry. To by na nás v budoucnu čekaly nepříjemné změny. Zdá se mi, že poslední dobou se nedostává kvalitních her, přinejmenším pro konzole. Jak si představuji dobrou hru? Sejde se tým dobrých programátorů, pak mezi těmito lidmi musí být alespoň jeden, který má nápad. Ten nápad má na papíře a pokud ne, tak ví, jak si zhruba představuje finální projekt. Ten vývoj řídí a nedovolí, aby se z jeho díla stala komerční šlichta, která se bude prodávat na základě dobrého jména a reklamy. Ne, že by se přesně toto stalo C-12, ale všechno v pořádku není. Tak za prvé C-12 pochází z evropských dílen SCE. A já jsem se bohužel nechal trošku ukolébat, protože jsem si myslel, že mateřská firma nedovolí vypustit hru jako C-12, když dřív dokázala takové kousky jako Medievil. Škoda. Proč nejsem s C-12 spokojen a co to může znamenat? Čtěte dál.

Donesl jsem C-12 domů, zapnul PSOne a začal hrát. Prezentace? Žádná. Bez jakéhokoliv úvodní animace. Chvíli jsem tomu nerozuměl, ale po několika hodinách jsem problém pochopil. C-12 totiž naprosto postrádá příběh. V tomto směru je C-12 nebezpečně podobná primitivním automatovým hrám. Planetu napadnou mimozemšťané a jejich jediným cílem je kompletně vyhladit život na Zemi. Vy do akce vstupujete ve chvíli, kdy už existuje pouze poslední odbojná organizace. Jste poslední naděje lidstva! Jste hrdina! Jste nepřemožitelný! Vy jediný můžete zachránit Zemi před definitivním vyhlazením. Cizáci mají vyspělejší technologie, odolnější vojáky a navíc zotročují lidstvo! Jak? No přece očním implantátem, který Vám umožňuje noční vidění a zaměřování. U her určitě víc záleží na hratelnosti, grafice a ozvučení, ale co je moc to je moc. Postrádal jsem trochu důvod dohrát hru až do konce, když zápletka celé hry je až tak nehorázně plytká.

Hned na začátku vás vysadí vznášedlo v troskách města, kde začíná cesta k vítězství. Engine je vcelku podobný Medievilu. To znamená, že postavu pozorujete jako nezávislá kamera, která volně poletuje okolo hlavního hrdiny. Úhel si můžete svobodně nastavit levou páčkou analogového ovladače, pouze občas vám to engine nedovolí, pokud vás chce upozornit na něco, co byste rozhodně neměli přehlédnout. Domy, dveře a okna již nemají legrační perspektivu a ulice nejsou podobně vtipně zakroucené a šišaté, jak tomu bylo v Medievilovi. Naopak jsou plné vraků aut, tramvají, autobusů a jiných dopravních prostředků. Na pozadí vidíte žlutě zbarvenou oblohu smogem a na horizontu jsou trosky výškových budov. Po výsadku nemáte nic, než laserovou čepel, která je schopná proniknout i tou nejpevnější slitinou. Chvíli bloumáte po tmavých ulicích bývalé chlouby civilizace, když tu najednou na vás vybafne ošklivý cyborg. Pár říznutí ostrou čepelí a stroj se s kovovým šramotem sklátí k zemi. Ovládání zpočátku dělá problémy, ale po čase jsem se do něj vžil a řezal jsem cizáky hlava nehlava. Zanedlouho jsem se dostal do rukou první střelnou zbraň. Napřed jsem nerozumně plýtval střelivem, než jsem pochopil, že každý humanoidní vetřelec zemře po pár zásazích do hlavy. Autorům C-12 se asi hodně líbil Syphon Filter. C-12 je vskutku dost podobná SF, ale naštěstí je mnohem hratelnější. Nepřátelé nabývají různých podob. Od cyborgů s energetickými řezáky a klasické vojáky přes roboty a výstražné sondy, až po vlastní mimozemšťany se speciálními schopnostmi. Velice nepříjemná je schopnost se pod těžkou palbou zaštítit nebo vás přeskočit a zaútočit zezadu. V některých pasážích je hra dokonce zpestřena i o jiné úkoly, než jen všechno znič. Občas musíte donést lék raněnému spolubojovníku. Jindy zachraňujete zajaté kamarády. Líbí se mi nápad s očním implantátem, který vás informuje o různých předmětech a o nepřátelích ám prozrazuje jejich slabiny. Ale jinak jsem nepochopil, proč na této hračce závisí neporazitelnost hlavní postavy. Že by armáda nebyla schopna vyrobit zaměřovač?

Po technické na tom C-12 není zas až tak špatně. Textury jsou hezky barevné, design úrovní je vcelku povedený. Živé bytosti jsou pestře animované (tedy když tlačíte krabici, tak se hrdina pohybuje prkenně) a občas mne překvapila mrštnost, s kterou mi nuzáci uhýbali a skrývali se. Zbraně oslňují barvami, střelba osvětluje stěny a ochranný štít vypadá jako jemná bublina. Bohužel se engine často rozpadá. Atmosféru mimozemského útoku dokreslují zvuky. Například v jedné vetřelecké základně je slyšet křik mučených pokusných exemplářů, jindy profukuje meluzína budovou, která hodně připomíná provrtaný ementál a podzemními bunkry otřásají výbuchy bitvy na povrchu. Pokud jde o hudbu, tak ta vcelku sedí. Moderní melodie stvořené převážně na syntetizátorech jdou ruku v ruce rychlému tempu hry. C-12 se chytla trendu, kdy hudba reaguje na akci. Pokud se nacházíte v situaci, kdy nevíte na koho zamířit dřív a adrenalin stoupá, hudba se také zrychlí, změní nápěv a přidá na síle. Když je po všem, hudba se pomalu zklidňuje až se třeba změní na neurčité zvuky v pozadí.

Teď možná si říkáte, že nejsem v pořádku. Proč pan autor na začátku tvrdí, že hra za nic nestojí a pak o ní napíše, že je hratelná, oku i sluchu ladící? Jde mi o pocit, který jsem ze hry měl. Představme si, že nepíšu pro Doupě a hry nedostávám (nepůjčuji si) zadarmo. Mohu jít a koupit si novou hru C-12: Final Resistance. To bych vám bohužel neradil. Tedy pokud se mnou v následujících bodech budete souhlasit. C-12 je velmi krátká. Dohrál jsem ji zhruba za dvě noci. Obvykle se délka hry prodlužuje animacemi, které bohužel C-12 postrádá. Příběh hry je naprosto banální a ohraný byl už někdy okolo roku 1990. Mise na sebe zdánlivě navazují, ale úkoly působí jaksi násilně. Často vás napadne, že toto přece nemůže vetřelce z naší planety vyhnat? Odboj se skládá ze tří vůdčích osobností a pár desítek vojáků, které by vlny mimozemšťanů rozšláply jako jahodu. Jak jsem již napsal, občas jsme postrádal důvod pokračovat v cestě. Když už se autoři pokusili nějaký děj do hry vtlačit, byl tento pokus degradován naprosto mizerným dabingem a provedením. Vojáci flegmaticky odříkávají: "Bože, to jsou monstra, zachraň se kdo můžeš" nebo: "Utečte, obětuji se za svobodu!".

	Grafika: 7/10
	Zvuky: 8/10
	Hudba: 7/10
	Hratelnost: 8/10
C-12 má dvě velké chyby, které v kombinaci hru kriticky degradují. Je krátká a mizerně prezentovaná. Takže Vám nezůstane ani dobrý dojem z pokoření dlouhé hry ani vzpomínky na napínavé dobrodružství.
Celkové hodnocení: 6/10