Call of Cthulhu: šílený mišmaš (recenze)

Prastarý bůh Cthulhu představuje jednu z nejděsivějších postav literárního světa a díky svojí neurčitosti a moci nad lidmi dává spoustu prostoru k originálnímu zpracování. Jak se podařila nejnovější herní adaptace?

Co baví

  • Vyšetřování
  • Příběh časem zaujme
  • Dějové zvraty
  • CZ lokalizace

Co vadí

  • Pomalý rozjezd
  • Hrozné animace
  • Nestabilní tempo
  • Malý vliv atributů
  • Odfláknutý konec
6/10
Hodnocení

Vývojáři ze studia Cyanide se rozhodli chopit nesnadného úkolu a zpracovali příběh slavného kultu Cthulhu od H.P. Lovecrafta. Jejich herní adaptace není první a zřejmě ani poslední, protože tenhle horor vyloženě vybízí k předávání děsu. Přenést ho ale z knihy do hry slibuje spoustu úskalí.

Na pokraji šílenství

Soukromý detektiv a veterán první světové války Edward Pierce se v polovině třicátých let potýká s krizí ve svém povolání. Zakázky se nehrnou a hrozí mu, že přijde o licenci a tím také o živobytí. Tohoto faktu si není vědom jenom Pierce, ale také muž, který za ním přijde s žádostí, aby vyšetřil záhadné okolnosti smrti jeho dcery Sarah Hawkinsové a její rodiny. Ukáže se, že s jejich skonem je nějakým způsobem spojený tajemný obraz namalovaný právě Sarah Hawkinsovou.

Call of Cthulhu_20181021013836.jpgCall of Cthulhu_20181025234816.jpgCall of Cthulhu_20181026205620.jpgCall of Cthulhu_20181026205522.jpg
Cut-scén je jako šafránu, přitom by vztahu k postavám mohly pomoci

Kvůli potřebě splnit normu vyšetřených případů a také z osobní zvědavosti Pierce přijímá a vydává se na ostrov Darkwater, který je v žalostném stavu. Panuje zde nedůvěřivost, i přes prohibici také opilství a všechno mají pod palcem v podstatě jenom dva lidé. Při vyšetřování se pomalu začne ukazovat, jaké podivnosti se na ostrově dějí a co či kdo všechno za nimi stojí. Ve své cestě za pravdou přitom v kůži detektiva prozkoumáte blázinec, tajemné skryté chodby, velká sídla a hlavně samotnou svoji mysl. V žádném z míst, do kterých se podíváte nebude všechno v pořádku. Především v detektivově mysli.

 

Ve své cestě za pravdou v kůži detektiva prozkoumáte blázinec, tajemné skryté chodby, velká sídla a hlavně svoji mysl

 

Během vyšetřování budete muset udělat spoustu menších či větších rozhodnutí, která mohou ovlivnit váš osud i vyšetřování. Tím, co váš osud bude ovlivňovat nejvíce, je vaše příčetnost. Pokud se budete hodně zabývat okultními předměty, zažijete spoustu traumat a váš psychický stav se začne přibližovat k šílenství. Budete se jim vyhýbat a vaše mysl si udrží alespoň relativní zdraví. Zvládnete se tak v některých chvílích rozhodnout, zatímco v případě, že se z vás pomalu ale jistě bude stávat šílenec, vaše rozhodnutí už nemusejí být ve vaší moci.

Call of Cthulhu_20181022184804.jpgCall of Cthulhu_20181021012833.jpgCall of Cthulhu_20181022173055.jpgCall of Cthulhu_20181021013940.jpg
Při dialozích vše působí strašně strojově

Ačkoliv se hra ale tváří, že na vašich rozhodnutích záleží strašně moc a všechno se od nich odvíjí, ve skutečnosti to je spíše zpestření, které vás potom povede vždy ke stejnému cíli. Je ale pravda, že k nim dospějete různými způsoby. Nečekejte samozřejmě nějaké rozvětvené linky. Ostatně i sami vývojáři řekli, že na tom, jak se budete rozhodovat závisí hlavně konec hry. Ne její průběh.

Na třech židlích se špatně sedí

Upřímně, když se podívám na výsledek, který vývojáři z Cyanide vyprodukovali, připadá mi to hodně podobné, jako pohled Joeyho na dezert od Rachel. „Je to dobrý. Co je v tom? Pudink? Dobrý. Marmeláda? Dobrý. Maso? Dobrý.“ Jako kdyby nikdo z vývojářů vlastně nevěděl, co chce dělat a dali do adventurní hry všechno, co se jim zrovna líbilo. Bez ohledu na to, jestli tam tyhle prvky budou fungovat, nebo budou ve hře vypadat, že tam jsou jenom tak, aby se neřeklo. Ať už je příběh vývoje jakýkoliv, vedl k vytvoření dost pejskokočičkovského dortu. Samozřejmě, že by bylo možné udělat hru, která bude adventurní detektivka se spoustou rozhodnutí a RPG prvky v hororovém zasazení, ale to by se všechny tyhle části musely udělat pořádně a v rovnováze. Místo toho se přeskakuje od jednoho ke druhému s poměrně ostrou hranicí mezi nedotaženými žánrovými úlomky, čímž trpí stabilita tempa hry.

Call of Cthulhu_20181022180124.jpgCall of Cthulhu_20181022180133.jpgCall of Cthulhu_20181022195446.jpgCall of Cthulhu_20181022180144.jpg
Některé prvky zanechávají dojem, že jsou jen na okrasu

RPG prvky ve hře vám umožňují vkládat zkušenostní body do několika atributů. Vylepšíte si sílu a máte větší šanci na použití násilí, nebo vylomení dveří. Vylepšíte vyšetřování a najdete lépe souvislosti a rozlousknete zámky i bez klíčů. Investice do výřečnosti zase pomůže s přesvědčováním a pokud se vám nedaří hledat skryté předměty, použijte všímavost. Jak velký vliv ale atributy mají? S relativně nízkou statistikou v čemkoliv nemáte s drtivou většinou překážek problém, změní se jen to, jak vždy dosáhnete stejného výsledku. Odpovědi, které odemyká výřečnost vás dovedou často ke stejné reakci, jako kdybyste zvolili některou z dalších a stejné to je i u ostatních atributů. Mluvil bych tedy spíše o pseudo RPG prvcích. Jejich vliv totiž opravdu není většinou zrovna zásadní.

Hororová atmosféra hry je tak hrozně roztříštěná bezpečnými mezihrami a tím, jak krátké hororové úryvky jsou, že se po chvilce nebudete bát ani těch největších zrůdností. Lekačky jsou více než sporadické, což mě osobně potěšilo. Následky případného dopadení ve vás ale po chvíli nevzbudí ani špetku emocí. Třeba pokud vás chytí strážný v nemocnici/blázinci, tak vás jenom zastaví, postaví se před vás, a to je všechno. Střih, návrat na uloženou pozici. Tohle se stane asi ve dvou, třech vteřinách. Jak to ve mně má vzbudit pocit strachu, pocit nebezpečí? Nijak. To spíše frustrace z toho, jak se celá nudná sekvence opakuje, pokud se necháte chytit víckrát.

Call of Cthulhu_20181025234458.jpgCall of Cthulhu_20181022195938.jpgCall of Cthulhu_20181022200553.jpgCall of Cthulhu_20181025204032.jpg
Snaha o vyvolání strachu po chvíli selhává

Call of Cthulhu sází také na použití některých prvků, které si hororoví fanoušci určitě užívali třeba v Outlast. Máme tu pohled z první osoby a omezený zdroj silného světla. Super. Jenže mě to světlo za celou hru nedošlo. Ani jednou. Všude, kde světlo potřebujete, je opakovatelně použitelná olejnička a můžete tak vesele doplňovat lampu dle libosti. Navíc máte k dispozici i zapalovač, který je omezený jenom tím, že Pierce začnou pálit prsty a na pár vteřin ho schová.

Občas taky musíte utíkat a třeba se někam schovat. Umělá inteligence je ale na tristní úrovni, takže vaše pronásledování všichni vzdají při první příležitosti. Stačí dvakrát oběhnout třeba stěnu rozdělující místnost a jste v bezpečí. Vývojáři celkově slibovali spoustu zajímavých prvků jako jsou fóbie, kvůli kterým můžete zemřít, protože se příliš dlouho skrýváte ve stísněném prostoru, dalekosáhlé následky na konci hry a měřič příčetnosti. Jejich opravdové fungování je ale přinejmenším diskutabilní.

Alespoň že detektivní část funguje celkem slušně. Na různých místech můžete spustit  rekonstrukci událostí a i přesto, že její princip je pořád stejný, právě odhalování událostí je asi nejzábavnější složkou hry. Sem tam vyřešíte i nějaký ten puzzle a instrukce jsou poměrně vágní, takže jste odkázaní čistě na svoji důmyslnost. Nikdo vám nebude říkat „Zajdi do téhle místnosti, udělej tohle. Jo, a budeš k tomu potřebovat tu věc, co najdeš v téhle místnosti“.

 

Sem tam vyřešíte i nějaký ten puzzle a instrukce jsou poměrně vágní, takže jste odkázaní čistě na svoji důmyslnost

 

Příběh je plný zvratů, překvapení a celkově dokáže i po relativně pomalém rozjezdu vtáhnout. Touha dobrat se k odpovědím o záhadách ostrova Darkwater člověka doslova pohltí. Jako adventura hra hlavně ve své prostřední části funguje opravdu dobře a vy hltáte všechno, co vám předloží až po finální rozhodnutí. O to větší zklamání ale potom zažijete při odfláknutých finálních cut-scénách, které odhalí následky vašeho průchodu hrou. Ať už příběh dopadne jakkoliv, nečekejte žádný epický závěr, šok nebo dramatické zobrazení konce a už vůbec ne to, že by zakončení vašeho vyšetřování a cesty za poznáním pravdy mělo déle než asi půl minuty. 

Grafika prim hrát nemá, ale...

Kdysi dávno bylo standardem, že pokud na vás někdo ve hře mluvil, jeho gestikulace ani za mák nekorespondovala s tím, co a jak říká. Jenže ty časy byly v dobách, kdy žebříčkům nejlepších her kralovalo GTA San Andreas, a i tehdy už se tomuto neduhu ti nejlepší dokázali vyhnout. Všichni, kdo s vámi budou mluvit, působí uměle a rozhodně ne uvěřitelně. Ruku v ruce se špatnou gestikulací jdou navíc i bídné animace obličejů.

Call of Cthulhu_20181022190124.jpgCall of Cthulhu_20181022190112.jpgCall of Cthulhu_20181025202136.jpgCall of Cthulhu_20181023183404.jpg
Vyčíst z obličeje emoce je občas nadlidský úkol

Aby toho nebylo málo, Call of Cthulhu navíc trpí i na vizuální bugy. Hlavně při rozhovorech se často stává, že se na postavě oblečení samovolně začne cukat. Co si budeme povídat, u hororově stylizovaných her nikdy nehrála grafika hlavní roli, takže bych její podobu přešel, ale to musí být přidaná hodnota jinde. A u Call of Cthulhu se těžko hledá něco kvalitního navíc.

Alespoň v okolním prostředí se dá najít malá útěcha. Ne že by vám v tomhle ohledu vyrazila hra dech, ale přinejmenším vypadá jednoznačně nejlépe a i přes časté opakování se neustále mění a budí mnohdy depresivní dojem, čímž dokresluje hororovou atmosféru. Pochvalu zaslouží i optimalizace. Hra běží bez problémů plynule a během celého hraní jsem nezaznamenal na PS4 Pro jediný propad snímků. Hudba potom doplňuje ty nejvypjatější momenty a slouží jako upozornění na nebezpečí. Pokud jste blízko k tomu, aby vás někdo odhalil, tón se zintenzivní a ve chvíli, kdy se za vámi někdo rozběhne, dá vám to hra vědět razantní změnou.

Verdikt:

Call of Cthulhu mělo nejen díky svojí předloze skvělý potenciál na to, aby se stalo jedním z vydařených hororových kousků tohoto roku. Bohužel jeho hororový potenciál zůstává zcela nevyužitý. Příběh sice baví a dokáže zaujmout, ale není to žádný majstrštyk a jen stěží si v něm vytvoříte k postavám vztah. V kombinaci s nepříliš podařeným vizuálem a vyústěním příběhu, který nekončí bombou, ale spíš jen tak mimochodem vyšumí do ztracena, jde o šedý průměr. Pokud patříte mezi milovníky Lovecrafta, počkejte si na slevu, nebo rovnou doufejte, že The Sinking City se podaří o něco více. A chcete-li děsivý horor, hledejte úplně jinde.

 

 

Váš názor Další článek: No Man’s Sky v nové aktualizaci obsahu míří pod vodní hladinu

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,