Další rok a s ním další díl Call of Duty. Letošní ročník je přece jen na první pohled jiný. Vývojáři z Infinity Ward přesunuli slavnou sérii do futuristického vesmírného boje.
Série Call of Duty letos přišla s dílem nazvaným Infinite Warfare, který je hned na první pohled o dost jiný. Vývojáři z Infinity Ward se totiž odhodlali vydat i do vesmíru. Základ je ale pořád stejný, jde o boj na život a na smrt.
Vzhůru proti teroristům z Marsu
Kampaň pro jednoho hráče jsem hrál na těžkou obtížnost a v některých částech hry jsem umíral víc, než bych čekal. V kampani hrajete za Nicka Reyese, který se během krátkého hraní dostane do funkce kapitána vesmírně lodě, když na zemi zaútočí organizace SDF.
Zachraňte Zemi před teroristy z Marsu!
Jedná se o teroristickou organizaci sídlící na Marsu, která chce převzít kontrolu nad celou sluneční soustavou. Hlavního záporáka hraje Kit Harrington (Jon Snow) ze seriálu Game of Thrones, který opakovaně během hraní zdůrazňuje, že svoboda nemá na tomto světě smysl. Pokud pominu některá klišé, příběh je dobře napsaný.
Děj se snaží během jednotlivých misí navazovat mezi posádkou a hlavním hrdinou nové vztahy a posilovat ty současné. A funguje to překvapivě dobře. Ale moc si ale na postavy kolem vás nezvykejte, většina umře.
Od mrtvoly k mrtvole
Lokace a grafické ztvárnění jednotlivých misích je skvělé. Zdůraznil bych například misi u Jupiterova měsíce Europa nebo Marsu. Novinky hry, jako jsou vesmírné souboje a boje bez gravitace, rozbíjí staré známé prvky. Pořád se ale pohybujeme od bodu k bodu dokud nejsou všichni nepřátele mrtví.
Nové lokace, ať už jde o pohyby ve vesmíru nebo na jiných planetách, tuto stereotypnost částečně nahrazují. Tempo hry je oproti předchozím ročníkům pomalé a v některých částech hry jsem se chvílemi nudil. Nepřátele jsou dobře obrnění a trvá delší dobu je zabít, než v dřívějších dílech série. Často je nutné se schovávat za rohy a čekat, než se doplní zdraví.
Chvíli ve vesmírné stíhačce, chvíli se zbraní v ruce... A tak pořád dokola.
Ve hře je velké množství zbraní a příslušenství. Upgrady nebo samotná zařízení lze získávat vedlejšími misemi. Různorodost zbraní a jejich design je dobře udělaný. Ať už se jedná o zařízení pro hackování robotů, za které po krátkou dobu můžete hrát, nebo o drona, který na nepřátele útočí ze vzduchu.
Pokud se rozhodnete používat těžké zbraně, které vynikají útočnou silou, moc dlouho si je neužijete. Munice vydrží pouze krátkou chvíli a novou většinou nenajdete. Jste tak ve většině případech nuceni vzít si zbraň po zabitém nepřáteli.
Ztracen ve volném prostoru
Oproti loňskému Call of Duty: Black Ops 3, nebo s porovnáním s jinými letošními tituly, je kampaň kratší a méně zábavná. Celá kampaň se dá rozdělit na dva prvky, které se stále opakují. Buď lítáte ve vesmíru, nebo střílíte. Hodně času vám také zabere pochodování po lodi během jednotlivých misí. A ve výtahu si vyslechnete více konverzací, než by se vám líbilo.
Vedlejší mise se z velké části odehrávají bojem ve vesmíru, kde ze své vesmírné stíhačky budete ničit nepřátele. Ovládání není moc intuitivní a chvíli trvá, než jsem si na let vzduchoprázdnem zvykl. Podobná situace je při pohybu samotné postavy v nulové gravitaci.
Prostorová orientace v bojích ve volném prostoru je docela náročná disciplína
Zpočátku tak dost dlouho trvá, než se člověk zorientuje a najde nepřítele, který po něm střílí. Ze začátku boje se nepřítel zvýrazní. Toto zvýraznění je ale pouze chvilkové a dlouho nevydrží. Posléze nezbude než sledovat záblesky střelby, jinak je těžké protivníka ve vesmíru najít. Pokud nemáte s vesmírnými hrami bližší zkušenosti, chce to delší trénink.
Více hráčů, více zábavy
Hra více hráčů byla vždycky pro Call of Duty stěžejní záležitost. Jinak tomu není ani tento rok, kdy mám pocit, že se nejedná o pouhé naroubování stejného obsahu do jiné podoby. Mapy jsou inspirovány hrou pro jednoho hráče a dají se rychle zapamatovat.
Utíkání po zdi, skákání pomocí jetpacku nebo neustále klouzání. Stále stejné prvky, pouze jiné mapy. Hrát můžeme za několik postav (Combat Rigs), které obohacují tradiční FPS prvky. Můžeme si vybrat mezi postavou, která je dobrá jako podpora pro ostatní, za průzkumníka nebo se můžeme soustředit na útok z první linie.
Ve všech případech se dá odemknout mnoho zbraní a vylepšení, které mě nutili hrát stále dál a dál. Vyváženost map a postav se povedlo a je jedno z nejlepších za posledních několik let série.
Asi největší problém jsem zažíval, když jsem se po zabití objevil přímo v boji a během chvilky jsem byl opět mrtvý. Systém náhodného obnovování, ať už to bylo vedle spoluhráče nebo poblíž jiného bodu, byl často frustrující.
Zombíci hrají na retro notu
Letošní zombie mód nás zavede do futuristického zábavního parku z 80. let. Jedná se o první z plánovaných map. Jde o zábavný kontrast k samotné válečné hře.
Zombíky můžete zabíjet buď samostatně, nebo v kooperaci až pro 4 hráče. Lze také využít split režimu, kdy se horizontálně rozdělí obrazovky na polovinu. Cílem je vydržet dvacet vln zombíků a postupně objevovat tajemství zábavného parku.
Nové lokace v parku se otevírají za peníze, které lze získat samotným zabíjením. Stejně tak nové zbraně a munice něco stojí. Proto je nutné si otevírání nových lokací dobře rozmyslet. Jinak se může stát, že na novou zbraň nezbudou peníze a budete nuceni přežít se základní pistolkou, která v pozdějších fázích hry není pro přežití nejvhodnější.
Žádná ostuda, ale bude to letos stačit?
Call of Duty: Infinite Warfare jsou v podstatě tři odlišné hry. Zatímco kampaň se dá v podstatě ignorovat, hra více hráčů se až na občasné technické chyby docela povedla. Celkově mě ale nejvíce bavil Zombie mód, kvůli kterému jsem se nakonec ke hře vracel. Hra si své příznivce rozhodně najde, ale vzhledem k silné konkurenci asi letos nebude natolik početná, jak tomu bývalo u předchozích dílů Call of Duty zvykem.
Hodnocení: 4/5
klady:
zábavný zombie mód
grafické zpracování
pokus o inovaci série
zápory:
hra není vůbec ničím výjimečná
některé věci jsou nedomyšlené
