Call of the Sea: ostrov plný záhad | Recenze

Tento rok opět ukázal, že mám často mnohem větší radost z malých a na první pohled nevýrazných her než z velkých a všeobecně známých AAA titulů. Call of the Sea jsem příliš nevyhledával, ale přesto jsem jeho vydání nechtěl vynechat. Hra má své kouzlo a třeba je menší, jasně ví, kým chce být.

Letmo jsem obhlédl pár recenzí a je mi trochu líto, že nejsem ze hry nadšený jako recenzenti, kteří ji dali 9/10. Nicméně rozhodně s nimi souhlasím, že se jedná o příjemnou a odpočinkovou hru. V dnešní době, kdy v popkultuře vedou akční Avengers, je rozhodně příjemné žádný boj neřešit a postupně prozkoumávat tajuplný ostrov.

Vyřešte záhadu ostrova

Příběh se točí okolo hlavní hrdinky Norah a hledání jejího manžela Harryho. Ten se vydal hledat lék na zvláštní nemoc, kterou Norah trpí, a cesta ho dovedla na záhadný ostrov… jeho další osud však není znám. V roli Norah na ostrov dorazíte a postupně prozkoumáváte nejen to, co se stalo vašemu manželovi, ale také to, jakou zvláštní nemoc máte. Ostrov tajemstvími opravdu nešetří.

Norah pátrá po svém manželovi, což ji přivede na prapodivný ostrov

Ať mluvíme o moderních technologiích domorodců nebo podivné černé tekutině, vše v příběhu sehraje roli. Norah postupně zjišťuje, že není ani zdaleka jedinou, která trpěla touto chorobou. Něco na tomto ostrově není v pořádku a zdá se, že z černé tekutiny zešílela posádka manžela. Co se ale děje, to musíte zjistit sami…

Příběh je všeobecně spíš jednodušší, nicméně jeho prezentace vás táhne dál. Ačkoli jsem na něm nenašel nic originálního, velmi mě zajímalo, co se stane. Ostatně o jeho kvalitě vypovídá i přítomnost dvou konců. Hlavní hrdinka vandruje sama, příběh z velké části tvoří její myšlenky a ačkoli texty mohou být místy fádní, příjemný dabing od Cissy Jones to více než kompenzuje.

Záhada na každém kroku

Jedná se o logickou hru, zakládající si na jednoduchém principu. Nejde o to složitě přemýšlet a trápit svůj mozek komplexními hlavolamy. Logické hádanky jsou spíše o průzkumu. Musíte projít celou mapu a spojit si všechny nápovědy dohromady. Logické hádanky jsou z větší části jen o zmáčknutí správných věcí, ačkoli nebudu lhát, že mě pár dost potrápilo.

Ve hře je hromada zpravidla jednoduchých hádanek

Call of the Sea bych tedy popsal jako primárně explorativní hru. Herní svět budete za chvíli znát jako své boty. Hra očividně staví na své tajuplnosti, na tom, že vás průzkum bude bavit. Předpokládá, že projdete všechny záznamy v denících, všechny nahrávky a změny prostředí. Vedle řešení hádanek totiž budete nacházet rovněž vysvětlení toho, co se děje. Každý stan může obsahovat další důležitý díl hádanky a vy ho chcete najít.

Vlastně je velmi příjemné trochu vypnout a relaxovat. Hra na vás v podstatě nikdy nespěchá. Dá vám čas urovnat si myšlenky a postupovat vlastním tempem. Zápor jsem však viděl v tom, že postava je docela pomalá. Když si nejste jistí a vracíte se zpátky, zacházka bývá zpravidla dost dlouhá. Obecně pohyb je trochu nemotorný a ačkoli na něm hra vyloženě nestaví, na výsledném dojmu se to samozřejmě podepíše.

Krásy tropické přírody

Graficky je hra jednoduší a příliš nezaujme. Nemyslím si, že by bylo vyloženě ošklivá. Krásu však tvoří spíše level design a hravost vývojářů… jejich touha pohrát si s tajemnem. Nečekejte však grafické orgie a ani příliš výrazný soundtrack. Atmosféře dopomůže, ale po nocích si ho pouštět nebudete.

Grafika je slabší, ale level design je povedený

To je podle mě asi problém Call of the Sea. Ničím mě vyloženě nezaujal. Je příjemný, relaxační, trošku vás potrápí a připraví pár příjemných večerů. Ale neměl jsem pocit, že by tu bylo něco nového, kvůli čemu bych byl ze hry paf. Koupi mohu doporučit, ale jen pokud máte podobné hry rádi.