Čech vývojářem aneb Proč se Pérák nikdy nedostal do her

Hratelné postavy jsou vždycky něčím zvláštní. Lepší, hezčí, zábavnější. Jinak by nás to nebavilo hrát. Ovšem výjimky se najdou a téměř vždy pocházejí z Česka.

Naše nejslavnější postavy jsou Jára Cimrman a Švejk. Jeden satirická postavička stojící za vším, ale pořád v pozadí, druhý tak trochu idiot řešící situace způsobem sobě vlastním. Ani jeden by v žádném případě nezachránil lidstvo před celosvětovou zkázou, kterýžto scénář mají tak rádi v USA. Mají dost práce sami se sebou, nanejvýš s blízkou rodinou. Češi zkrátka nemají v oblibě superhrdiny.

Z her si svět vybaví Tommyho Angelu, s trochou přemýšlení ještě Steva Hawkinse nebo „ty čtyři z Flashpointu“. Z ostatních zemí? Superman, Batman, Jin, Wolverine, Sephiroth... Jmenujte kohokoli a určitě bude vynikat nad ostatními, ať už schopnostmi, postavením nebo samotnou biologií svého těla. Čeští hrdinové? Ti nejobyčejnější z obyčejných, často ještě znevýhodněni. Tendenci volit takové hrdiny nelze najít jinde na světě, alespoň ne v takovém měřítku.

arkhamcity01.jpgSuperman game Leaked-!-!.jpg0d1c1c04-70.jpg

Od řeckých polobohů, přes ruské bohatýry, až po dnešní americké superhrdiny, snad všechny kultury opěvují nadané jedince. Vypráví si o nich, stavějí je na piedestal a sní o sobě samých v jejich kůži. Tahle touha se promítla i do her a je jednou z důvodů, proč jsou tak zábavné. Tehdy se skutečně stáváte dobrodruhem, mutantem, bojovníkem!

Prakticky jen u nás se hlavní postavou stávají ti nejobyčejnější. Žádné zvláštní schopnosti, tragický osud (možná kromě Poldovy tragické nekompetence. Ale o to v té hře vlastně jde...) ani talent, který by je výrazně zdvihal nad ostatní smrtelníky. A přitom to pořád baví hrát nás i svět. Podívejme se, v čem všem se čeští videoherní hrdinové tolik liší.

885423941475622466.jpg

Batman vs. Tommy Angelo

Kdyby nebylo blbé náhody, Angelo by si pořád žil stejně jako dalších několik tisíc dalších obyvatel Chicaga. Místo toho se z obyčejného taxikáře stal členem mafiánské rodinky a kromě řízení si přibral i takové věci jako vybírání výpalného nebo přestřelky. Ne zrovna běžný denní program, na práci pro mafii ale nepotřebujete nadlidské schopnosti. Nahraditelný Tommy je jedním z mnoha, který má na chod světa jen malý vliv.

Takového Batmana nikdo nenahradí. Jediný syn nechutně bohatých rodičů, už jen to ho předurčuje k životu někoho jedinečného. Tragická ztráta a nadprůměrná inteligence předpoklad dokonají. Z tohohle kluka bude Někdo. A vážně: zrodil se temný rytíř, obránce slabých a utlačovaných, zachránce města a neporazitelný bojovník.

maf14.jpgMafia_(PC)_05.jpgmaxresdefault.jpg

Nadlidské schopnosti, cool hračičky nejlépe vlastní výroby nebo nejnovější technologické vychytávky, to všechno superhrdinovi pomáhá k vítězství nad nepřítelem. Bez ohledu na to, s jak vyspělou technologií nebo zlým plánem přijde. Od toho je přeci má: jak řekl Spidermanův strýc, s velkou mocí přichází velká zodpovědnost. A když už ty schopnosti mám, proč je taky nepoužít, že?

Superhrdinové jsou nejvíce symboly toho, jací bychom měli být. Nezřídka mají vysoce vyvinutý smysl pro morálku, který jim pomáhá porazit nepřátele, hrozbu pro společnost. Právě proto Američané milují své superhrdiny. Představují vše dobré a zvláště to, o co by měl člověk usilovat. Jejich oponenti v sobě zase kumulují veškeré chyby. Vidět je pak v želízkách nebo pod drnem je nejen uspokojující. Ujišťuje nás to, že dobro vždy zvítězí. Při hře za superhrdinu se to učí i hráči. Dobro vždy zvítězí, vy tomu jen musíte dopomoct. Pokud máte supersílu. Nebo prachy na postavení přístroje zvyšující sílu. Nebo jste z jiné planety, kde máte normální sílu, ale díky menší gravitaci a celkově jiným podmínkám tady na zemi se vaše tělo chová, jako kdyby mělo větší sílu... radši toho nechme.

superhero-games.jpg

Český hrdina žádné takové schopnosti nemá. Vlastně žádnou výhodu. Nad nepřítelem nezvítězí díky nitinolovému brnění nebo laseru v očích, ale tím, jak si se situací poradí. K dispozici mají přesně stejný arzenál, který má i nepřítel. Často naopak ještě méně. Našim hrám možná chybí ujištění, že dobro vždy zvítězí (nebo by mělo), zato nás ale učí, že i ve zdánlivě bezvýchodné situaci vždy existuje nějaké řešení.

Už zmíněný Pérák je až moc superhrdina. Záhadná postava, na kterou nacisté prostě nemají, s vyvinutou morálkou, která mu přikazuje chránit slabé a utlačované. Tj. podvedenému českému lidu. Neznáte? Pérák je asi jedinou postavou v našem folkloru, která by se dala označit slovem „superhrdina“. A přitom ani ten neměl nadlidské schopnosti a o jeho minulosti víme velké nic.

maxresdefault.jpgMarvel Capcom 3.jpgpolda2.jpg

Záchrana světa vs. dojít tamhle s balíčkem

Superhrdinův vliv jde tak daleko, jak jen zvládne. Spolu s ním vždy přicházejí i velké úkoly. Záchrana světa před invazí, opravdu zákeřným nepřítelem, nebo zkrátka před nepřízní osudu. Ohrožené je vždy minimálně celé město a pomoci nemůže nikdo jiný, než právě On. Velké úkoly chodí ruku v ruce s velkou silou.

Český hrdina ovlivňuje jen ten svůj malý koutek. Ještě spíš, ten malý koutek ovlivňuje jeho. Musí prostě přežít, svět kálí na nějakého nedůležitého človíčka. Ať už se jedná o vyhýbání se zbloudilým kulkám, nepřátelskému gangu nebo záchranu rodiny před lidožrouty, jeho činy nemají na svět žádný dopad. Ať přežije nebo ne, život bude pokračovat dál.

Batman-Arkham-Knight-10.jpg

Tak jednoduchý důvod, proč je nejvíc her obdivovaných za jejich realističnost právě od nás. Prostředí je přirozenou součástí hry, v podání klasických her je svět jen kulisa pro (super)hrdinův epický souboj se zlem. Ani nepřátelé nejsou obyčejní, buď jsou stejně nadaní jako hrdina, či mají alespoň přístup k nejvyspělejším zbraním a dalším vynálezům. Prostředí tím tak nějak ztrácí na důležitosti, význam má jedině v případě, že se předměty dají využít jako zbraně nebo k taktice typu „třísknu s ním o budovu a pak ji na něj shodím“. Případní obyvatelé jsou pak přítomni víceméně jen proto, aby prostředí nebylo úplně prázdné. Nebo jako potrava pro děla.

České herní prostředí je funkční, co nejvěrněji kopíruje své skutečné předlohy. Nejen, co se týče budov, přírody nebo zbraní jako takových. Policie honí padouchy, lidé jsou skoupí na slovo, zabít může jediná zbloudilá kulka. Avataři jsou součástí světa a musí se v něm podle toho pohybovat.

9e313-hookscreenshot.jpgwet_conceptm.jpgmafia2_1.jpg

Nadpřirozeno vs. realita

Superhrdina je nadán. Hodně. Typický český hrdina je prostě Švejk. Angelo, Majer, David Armstrong, všichni jsou obyčejní lidé z davu, co každý den řeší, kde koupit chleba a že zas musí do práce. Nanejvýš patří do skupiny elitně vycvičených, stále ale zůstávají v mezích toho, co by se dalo nazvat „ten chlápek odvedle“ (kdyby chlápkovi odvedle na prázdninách unesla rodinu skupinka lidožroutů).

Zato ten klasický videoherní hrdina je z jiné planety, geniálně chytrý, nadán jako nikdo jiný nebo neomezeně bohatý. Vyčnívá z davu jak maják na poušti.

the-witcher-3-wild-hunt-ambient-occlusion-004-nvidia-hbao-plus.png

A jak k tomu zachraňování světa vůbec přišli? Ti naši k tomu opravdu přijdou jako slepí k houslím, či to mají prostě jako součást práce. Mise ale plní ve skupině, s ohledem na jednotlivé talenty. Které jim jsou stejně k ničemu, když alespoň trochu nepřemýšlejí, jak je použít. Ten zbytek, i když zrovna neřeší, jestli Šumavu nebo Farmářský, se pohybuje v realistických vodách.

Superhrdinové vznikají náhle a velmi emotivní cestou. Traumatická událost, náhlá změna v samotné jejich fyziognomii, nebo uvědomění. Jistě, Tony Stark byl vždy filantrop, ale až prozření (a traumatické zajetí) stvořilo Iron-mana.

Arkhamcity_CrimeAlley.jpgmaxresdefault3.jpgvito-scaletta-76889.jpg

Ve výsledku je to přitom ten český hrdina, kdo je naprosto jedinečný. Každý člověk z davu je utvářen jednotlivými událostmi, které prožívá. Každý začíná jinak. Superhrdina je vždy stejný. Bohatý, chytrý a velmi morální. A když celý svět zobrazuje superhrdiny, český malý človíček je jako pěst na oko. Tu máš, Batmane! (Nebo to byla jeptiška...?)

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Hráči kouzlí s fotorežimem v God of War, výsledkem jsou nádherné obrázky

Hráči kouzlí s fotorežimem v God of Wa…

God of War je jednou z nejlépe vypadajících her současnosti a fotorežim je toho jasným důkazem.

16.  5.  2018 | | 2 N/A
Call of Duty: Black Ops 4 je novým dílem série, co boří zažité standardy

Call of Duty: Black Ops 4 je novým díl…

Prvotní představení máme za sebou, teď přišel čas na nášup videí a obrázků z očekávané akce.

18.  5.  2018 | | 8 N/A
Grand Theft Auto 6: co čekat od dalšího hitu Rockstaru?

Grand Theft Auto 6: co čekat od dalšíh…

GTA V je jistě stále celkem cool záležitost, poločas rozpadu se ovšem přiblížil a spolu s ním i myšlenky na nástupce v podobě GTA VI. Jaké bude?

9.  5.  2018 | | 6 N/A
Herní agenda: co si zahrát v květnu?

Herní agenda: co si zahrát v květnu?

Pomalými krůčky se k nám dostává léto a s ním i období sucha. Květnový line-up tomu ale rozhodně neodpovídá.

11.  5.  2018 |
LEGENDY: Gangsterské herní šílenství se zrodilo ze zkratky GTA

LEGENDY: Gangsterské herní šílenství s…

Slavná série Grand Theft Auto nastartovala žánr, kterému se dnes zjednodušeně říká gangsterky. Od svého zrodu jako chyba v kódu se dostala až na výsluní herního průmyslu.

9.  5.  2018 |
E3 2018: drby a klepy aneb co čekat na největším herním veletrhu

E3 2018: drby a klepy aneb co čekat na…

Letošní E3 bude velké. A bude stát za to.

21.  5.  2018 | | 7 N/A
Marvel v herním průmyslu: nastává zlom po vzoru filmů?

Marvel v herním průmyslu: nastává zlom…

Jednomu ze dvou největších komiksových vydavatelství světa se to v poslední době daří jak na poli komiksů, tak na filmovém plátně. Co se ale týče produkce počítačových her, nikdy na tom nebylo extra dobře. To se ale možná v blízké budoucnosti změní a my si tak užijete s našimi oblíbenými superhrdiny a záporáky také nějaké pořádné herní dobrodružství.

20.  5.  2018 | | 2 N/A
Walmart zešílel: odhalil Splinter Cell, Rage 2, Borderlands 3 a řadu dalších

Walmart zešílel: odhalil Splinter Cell…

Úniky se občas stávají, obchodní řetězec Walmart to ale tentokrát opravdu slušně skonil.

9.  5.  2018 | | 3 N/A