Celeron II: špičkový procesor pro přetaktování

Druhá generace Celeronů, kterou mnozí pracovně označují římskou dvojkou podobně, jako se označovala druhá generace Pentií, stojí tak trochu ve stínu neustálého zvyšování frekvencí u Pentia III Coppermine. Zatímco všude čtete o gigahertzovém Pentiu III a Athlonu, Celerony II stojí tak trochu opodál. A přitom je opravdu o co stát, zejména majitelé desek čipsety Intel BX, které oficiálně nepodporují 133 MHz sběrnici, by měli nastražit uši.
Druhá generace Celeronů, kterou mnozí pracovně označují římskou dvojkou podobně, jako se označovala druhá generace Pentií, stojí tak trochu ve stínu neustálého zvyšování frekvencí u Pentia III Coppermine. Zatímco všude čtete o gigahertzovém Pentiu III a Athlonu, Celerony II stojí tak trochu opodál. A přitom je opravdu o co stát, zejména majitelé desek čipsety Intel BX, které oficiálně nepodporují 133 MHz sběrnici, by měli nastražit uši.

Nové Celerony, stejně jako jejich předchůdci (ti šli až do frekvence 533 MHz), totiž běží na frekvenci sběrnice 66 MHz. Tj. vzniká zde opět velký potenciál pro přetaktování; protože je uzamčen multiplikátor, stejně jako u všech procesorů Intelu, stačí jen přehodit výhybku frekvence sběrnice a je to. Zatím byly uvedeny frekvence 533A, 566 a 600 MHz, připravují se frekvence 633, 666 a 700 MHz.

Nejlépe jdou samozřejmě přetaktovat Celerony na spodní první uvedené frekvenci řady (566 MHz), stejně, jako kdysi byly nejlepšími procesory pro přetakování první Celerony 300A; čím vyšší byla základní frekvence, tím hůře se Celerony dostávaly nahoru a nového Celerona 533 už nedostanete nikam. Posledním dobrým Celeronem, který ještě dokázal běžet na 100MHz sběrnici FSB byl Celeron 366, který je ochoten při napětí 2,1 V běžet i na 567 (FSB 103 MHz). Při dobrém chlazení se některým šílencům podařilo natáhnout jej až na 616 MHz (FSB 112 MHz), ale tehdy počítač nebyl příliš stabilní.

Novinky druhé generace Celeronů
K přetaktování se však ještě vrátím na závěr; nyní se podívejme, čím novým nás vlastně nový Celeron II upoutal. Konečně je vyráběn 0,18 mikronovou technologií – 0,25 mikronu byl hlavní důvod, proč staré Celerony nešly vyšťavit výše. Rychlost přístupu do vyrovnávací pamětí L2 byla zvýšena na 256 bitů, stejně jako u Pentia III Coppermine – navíc byla oddělena vnitřní sběrnice (přístup do cache) od vnější. Zabudovány jsou konečně instrukce SSE, kterými se dodnes chlubilo jen Pentium III – díky tomu dávaly PIII v 3D Marku 2000 daleko lepší výkony než Celerony, protože 3D Mark 2000 je pro SSE speciálně optimalizován a umí je využít naplno. Ve hrách se zatím bez SSE docela dobře obejdete, některé hry je však již umí, čímž trochu vynahrazují absenci T&L na grafické kartě. Celerony II jsou stejně jako PIII Coppermine umístěny v pouzdře FC-PGA a co je hlavní, mají napětí jádra pouhých 1,5 V oproti 1,6 až 1,65 V u PIII Coppermine. To znamená, že nové Celerony tak netopí, mají nižší příkon a tedy pro přetaktování postačí slabší chladič.

A co zůstalo stejné jako u první generace Celeronů? Stejně velká paměť L2 cache 128 kB, podpora sběrnice pouze na 66 MHz a konstantní multiplikátor. Zvlášť mě mrzí sběrnice na 66 MHz, ale na druhou stranu to vytváří hodně velký prostor pro přetaktování, podle mého názoru větší než u nejslabších Pentium III Coppermine, kterým zvyšujte sběrnici od 100 MHz – navíc pro přetaktování Celerona II nepotřebujete 133MHz paměti, postačí 100MHz, které máte nyní.

66 MHz – hodně velká brzda
Celeron II má tedy dva hlavní rozdíly oproti Pentiu III Coppermine – dvakrát menší paměť L2 cache a 66MHz sběrnici oproti 100 nebo 133 MHz u Coppermine. Zatímco první generace Celeronů byla prakticky stejně výkonná jako Pentium II na stejné frekvenci (PII měla sice 512 kB L2 cache, ale ta běžela jen na polovině frekvence jádra procesoru, kdežto u Celeronu jeho 12 kB běželo na frekvenci plné, a to hodně výkonový rozdíl vyrovnávalo), výkonnový rozdíl mezi Celeronem II a PIII je daleko vyšší. Coppermine má sice „jen“ 256 kB L2 cache oproti PII, zato ovšem běží stejně jako u Celeronu na plné frekvenci. Tento celkový výkonový rozdíl mezi Celeronem II a Pentiem III na stejné frekvenci je v reálných aplikacích znát – např. v Quake III Arena je na tom dokonce lépe i Celeron 550 běžící na 100MHz sběrnici než Celeron 600 MHz na 66MHz FSB, a to nemá instrukce SSE a má pomalejší přístup do paměti cache. A to nemluvím o výkonu Pentia III na 600 MHz – Quake III dává o polovinu vyšší FPS než u Celeronu 600 MHz. Ostatně, podívejte se na výsledky samotného testu.

Zdroj: Sharky Extreme

Je patrné, že sběrnice na 66 MHz je největší brzdou nových Celeronů, naštěstí podle dostupných zpráv jde velmi dobře přetaktovat – ostatně málokdo provozuje svůj současný Celeron na 66 MHz; oblíbená frekvence je zejména 83 MHz, kdo má štěstí, pustí do něj i 100 MHz. Na druhou stranu, Intel musí mít důvod prodávat 100 a 133MHz Pentia III za vysokou cenu; tímto důvodem jsou právě „levné“ Celerony – rozdělení na levné drahé procesory známe už od dob Pentií a Pentií Pro.

Já osobně však nepovažuji cenu za nové Celerony za nízkou – za 566MHz verzi dáte v přepočtu zhruba 6500 Kč, za 600MHz verzi asi 7000 Kč. Zde už je dobré přemýšlet o tom, zda se opravdu nevyplatí investice do Pentia III 500 (asi 8 tisíc korun), které jde vyšvihnout na 770 MHz (sběrnice na 155 MHz) – pokud přetaktujete Celerona 600 na 747 MHz (sběrnice 83 MHz), takového výkonu jako Pentium III nedosáhnete, protože jak paměť, tak sběrnice má poloviční frekvenci; k tomu připočítejte dvakrát větší paměť L2 cache…

66MHz sběrnice je prostě ústřelek zpět – nejvíce paradoxní a hlavně překvapující je, že u nových mobilních Celeronů je frekvence sběrnice nastavena 100 MHz. Proto nechápu, proč Intel v dnešní době zůstává na tak nízké hodnotě frekvence, která snižuje výkon systému v nových aplikacích. Dalším průvodním prvkem 66MHz frekvence sběrnice je to, že u takových procesorů musí mít násobič velkou hodnotu na rozdíl od 100MHz nebo 133MHz procesorů. Celeron 600 má multiplikátor 9x, což je více, než limit většiny dnešních základních desek, které končí na 8x. Tady pomůže buďto nová deska nebo nový BIOS – ne každý se však do přeprogramování BIOSu pustí.

Poznámka: Podle nejnovějších zpráv pracuje Celeron 600 MHz (násobič 9x) bez větších problémů v deskách MSI BX Master a MSI 6163 Pro, i když BIOS neumí násobič větší než 8x; multiplikátor je totiž nastaven napevno v procesoru, takže se nastavení BIOSu jednoduše ignoruje.

S přetaktováním roste výkon
Určitě si pamatujete na špičkový procesor Celeron 300A, který se vyznačoval nejelepší možností přetaktovat procesor v celé historii Intelu – mnozí z vás jej stále mají v počítači minimálně na frekvenci 450 MHz. Násobič tohoto procesoru byl 4,5, tj. každý přírůstek MHz na sběrnici vyvolal 4,5krát vyšší frekvenci procesoru. Pokud jste zvýšili FSB z 66 na 75 MHz, zvýšil se takto procesoru na 337 MHz. Pokud ale to samé uděláte u Celerenu 600, kde je násobič celých 9x, zvýší se takt procesoru o dvojnásobek, tedy o 75 Hz na 675 MHz. Platí, že čím vyšší násobič, tím hůře se procesor přetaktovává. Proto jsou pro přetaktování nejlepší vždy první procesory ze série: Celeron 300A – 366, Pentium III Coppermine 500 – 550, Celeron II 533A – 600. Není tedy divu, že slyšíte o Copperminech 500 na 770 MHz nebo Celeronech II 533A na 800 MHz při 1,6 V! Podle některých zpráv se dokonce podařilo zatím neuvedený Celeron na 633 MHz přetaktovat na 1 GHz, a to při 1,5 V; přitom nebylo nutné žádné speciální chlazení. Takže ač jste byli rozmrzelí praktickou nemožností pořádně přetaktovat staré Celerony 500 a 533 (napětí jádra 2,0 V), můžete se nyní těšit z možnosti přetaktovat Celerony z druhé generace.

Pro lepší představu malá tabulka frekvencí sběrnice a frekvencí procesorů u první tří Celeronů II z řady:

Procesor 75MHz FSB 83MHz FSB 90MHz FSB 95MHz FSB 100 MHz FSB
Celeron 533A 600 666 725 760 800
Celeron 566 638 708 808 808 850
Celeron 600 675 750 856 856 900
A jaké jsou výkony přetaktovaného Celeronu 600 MHz? Pro ilustraci využijeme opět testů ze Sharky Extreme, opět Quake III Arena a test CPU Mark z programu 3D Mark 2000:

Kupujte, dokud budou
Řada procesorů Celeron 300A – 533 určitě potřebovala oživit. Díky nemožnosti přetaktování posledních modelů logicky uvažující člověk sháněl spíše verze 300A až 366, takže prodeje posledních Celeronů hodně pokulhávaly. Oživení přišlo v pravou chvíli – Intel přidal instrukce SSE a jádro PIII Coppermine; sice mají nové Celerony určité ústupky, jako 128 kB L2 cache a 66MHz sběrnici, ale na trhu je opět alternativa dražším Pentiím III, která chyběla. Cenový rozdíl mezi Celeronem a PIII na stejné frekvenci sice není tak velký, jak by si hodně lidí přálo, ale to vyváží Celeron svojí dobrou přetaktovatelností. Osobně radím počkat s koupí na pokles cen těch nejslabších modelů, které mají velmi dobré možnosti přetaktování. Ostatně, velký potenciál přetaktovatelnosti procesorů s jádrem Coppermine už demonstrovaly procesory Pentium III.
Diskuze (12) Další článek: Sim City 3000 Unlimited - chutná nastavovaná kaše lépe?

Témata článku: , , , , ,