Mají ješte klasické herní handheldy budoucnost nebo je převálcují smartphony? A co na čem se hraje lépe? Přečtěte si dva rozdílné názory.
Handheldy jsou primárně pro hry
Karel Kališ, jde o herní zážitek
S příchodem technicky vyspělých smartphonů s velkými displeji se mobilní hry od různých blbinek typu had a jednoduchých Java hříček posouvají k tradičním hrám pro kapesní herní přístroje jako je dnes už legendární Gameboy či aktuálně dvojice Nintendo DS a Sony PSP. Velká část smartphonů dokonce momentálně technickými specifikacemi toho vyspělejšího z dvojice herních handheldů – PSP, hravě překonává a není lepšího příkladu, než příchod Unreal Enginu a hry Infinity Blade na iPhone. Jenže i tato vizuální pastva snažící se přiblížit „velkým“ hrám jen zdůrazňuje jednu věc – smartphony a mobily nejsou zařízení určená primárně pro hry.
Zásadní problém je pochopitelně absence klasických ovládacích prvků, jako je směrový kříž, analogová páčka a tradiční tlačítka.
Smartphony a mobily nejsou zařízení určená primárně pro hry.
Bez nich je snaha o převedení většiny klasických a hlavně aktuálně módních herních žánrů určena k osudu nekořeněného jídla – dá se to, ale rozhodně to není ono. Kapacitní displeje a senzory detekující náklon bez problémů stačí na jednoduché logické hříčky či adventury, kde není zásadní rychlé a precizní zadání povelů. Vše ostatní je plné větších či menších kompromisů. Virtuální dotykové páčky využívané pro pohyb jsou nepřesné a pomalé, navíc s dalšími nutnými tlačítky zabírají často až třetinu obrazovky. Schválně si zkuste zahrát kapesní Grand Theft Auto: Chinatown Wars na PSP a iPhonu a poznáte ten razantní rozdíl v herním zážitku.
Velký rozdíl je i samotné komplexnosti a délce her, standardní akční hra dneška vám zabere zhruba 8 hodin na dohrání, na mobilech to je často záležitost desítek minut (Infinity Blade má například jen něco kolem 10 herních obrazovek, pokud se nepletu). Je to důsledek toho, co jsem už zmínil – mobilní hry jsou určeny, abyste si něčím ukrátili pár minut při čekání na tramvaj. Ovšem na delší cesty a pro klasické hráče zvyklé na standardy her na PC či konzolích jsou rozhodně lepší handheldy typu PSP a NDS. A vždycky budou, protože to je jejich primární smysl existence.
Zmínit musím i ryze praktický pohled, hry jsou ze své podstaty ďábelsky návykové a často u nich strávíte času víc, než byste chtěli. A než dovolí kapacita akumulátoru. Asi už chápete, kam tím mířím. Je často zásadní rozdíl mezi tím, když si vybijete herní handheld a zbytek doby si budete krátit kousáním nehtů (například) a tím, když se ocitnete bez funkčního telefonu.
No, a co se týče na začátku probírané grafické stránky, za pár měsíců se objeví Nintendo 3DS, které bude mít opět 2 displeje a nese se na aktuální vlně 3D zobrazování a těšit se snad můžeme i na PSP 2, jenž by mělo mít údajně výkon jako Playstation 3. Hardcore hráči tak mají svoji budoucnost stále pevně nalajnovanou a jistou. Nemusí se bát, že se za rok objeví nová verze přístroje s rychlejším hardwarem a nové hry jim už nepoběží nebo budou vypadat hůř.
Penetrace a “appstory” vyhrají
Jan Sedlák, mobil má každý
Sony PSP jsem aktivně používal několik let a procestovalo se mnou svět. Vytahoval jsem ho na mnoha letištích a v mnoha letadlech a krátil si tak cestování. Občas jsem si zapnul i Nintendo DS a musím jednoznačně říci, že mám handheldy už od doby prvního GameBoye a všelijakých tetrisů hrozně rád, mnohem více než klasické herní konzole. Přesto si myslím, že tyto platformy porazí nové mobilní platformy a chytré telefony.
Minimálně v tom, jak lze chápat hraní na handheldu. Já si pod tímto pojmem představují především to, že si malou krabičku vezmu do kapsy a ukrátím si čas při cestování nebo nějakém čekání.
Na mobilním telefonu lidé hrají především někde ve frontě, autobusu a kdekoliv kde je to jen trochu možné
Jak ale ukazují mnohé průzkumy, mnoho uživatelů sice vlastní PSP a NDS, ve výsledku ale na svých přenosných konzolích hraje v pohodlí domova. I já jsem nakonec většinu her hrál spíše doma v posteli. Před spaním jsem z pod polštáře vytáhl PSP a zahrál si nějaké japonské RPG.
Jenže na mobilním telefonu lidé hrají především někde ve frontě, autobusu a kdekoliv kde je to jen trochu možné. Hra na mobilním telefonu je většinou velice rychle spuštěna a telefony jsou většinou malé a lehce přenosné. Naproti tomu u NDS je nutné konzoli neustále vypínat (ve sleep módu se velice rychle vybíjí baterie) a PSP i když má sleep mód, je naopak zase hodně veliké.
Velikým argumentem majitelů handheldů byl v minulosti zejména herní arzenál. Herní konzole byly hardwarově mnohem výkonnější než telefony a také vývojáři se orientovali spíše na tyto platformy. Jenže tento rozdíl se v posledních měsících hodně rychle smazává. Telefony s Androidem, Windows Phone 7 či iOS už mají natolik rychlé vnitřnosti, že je pro ně možné naprogramovat stejně hezké a náročně hry, jako pro PSP. Navíc se tyto stroje velice rychle obměňují a není tedy nutné čekat na dlouhý cyklus, než se vymění generace PSP a NDS. A nějaký 3D displej u Nintenda 3DS prozatím beru spíše jako experiment.
Hraní v terénu není přizpůsobeno hraní náročnějších prostorových her a bohatě postačí nějaká zajímavá hříčka. A těch je na mobilních platformách nepočítaně a většinou pak za pár korun. PSP a NDS sice hříčky mají také, ale hůře dostupné a oproti takovému iOS jich je málo.
Zásadním argumentem bude také nákupní platforma. Android Market, App Store, Marketplace, to jsou všechno internetové obchody, které prostě fungují a nabízí výborné vývojářské zázemí. Koupit si hru pro PSP přes PSN je sice stejně jednoduché, titulů je ale směšně málo a stojí stejně, kolik v obchodě. Hry jsou drahé a pro mnoho lidí nedostupné. V Sony si to uvědomují a v posledních měsících bylo možné vidět mnoho drobných her, to ale nic není. Ze zkušenosti musím říct, že Sony ani Nintendo nezvládnou žádný pořádný internetový systém, který by se konkurenci dorovnal.
