České právo a piráti 4/3 – nejčastější dotazy

Když vyšly první tři díly našeho seriálu o pirátství na poli software, hudby i filmu v ČR, rozpoutala se pod nimi rozsáhlá a více či méně odborná diskuze. V jejím průběhu se na světlo dostaly další problémy a kličky, zajímavosti či postřehy. Čtvrtý díl seriálu, který jsme pro vás z důvodu velkého zájmu připravili, se snaží najít odpovědi na nejdiskutovanější problémy.

Problém No. 1)

Je legální mít doma MP3 hudbu, DivX filmy nebo pálené hry? Je legální si je stahovat z internetu?

Takže jedno po druhém.

První je hudba a filmy. V tomto případě odpověď zní Ano, je to v pořádku. Dle § 30 odst. 2 AZ se totiž jedná o tzv. kopii pro vlastní potřebu (Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo … pro  svou  osobní  potřebu  zhotoví  záznam,  rozmnoženinu nebo napodobeninu díla…), kterou si můžete pořídit. Tato výjimka ze zákona se ale vztahuje jen na hudbu, filmy a knížky; co se týče počítačových programů, je v zákoně výjimka z výjimky a kopie pro vlastní potřebu nepřipadá v úvahu (viz dále).

Takže máte-li doma přepálená hudební CD či překopírovaná filmová DVD či kazety, je vše v pořádku. U formátů jako MP3 (hudba) či DivX a podobně (film) je ale situace poněkud složitější. Obecně vzato, je to to samé jako mít přímé kopie, ne? Většina lidí s vámi bude souhlasit, ale je tu i jiný názorový proud. Jeho zastánci argumentují tím, že ačkoliv vnější podoba díla zůstává prakticky nezměněná (je to pořád ta samá skladba a film má stále ten samý děj:o), mění se způsob jejich zápisu. Z toho pak odvozují, že se nejedná ani o kopii (vždyť je to přeci jiné!), ani o napodobeninu – z čehož plyne, že ono zákonné ustanovení o kopii pro vlastní potřebu zde nepřipadá v úvahu. Ale jak říkám – jedná se pouze o jeden z názorů; obecně vzato jsou tedy MP3, DivX a další totéž co kopie.

K tomu, abyste si mohli takovouto kopii pro vlastní potřebu pořídit NEMUSÍTE být – na rozdíl od počítačových programů - vlastníkem (nebo oprávněným uživatelem) originálu. Na první pohled to vypadá divně, ale je to logické. Protože kdyby tomu tak nebylo, nemohli byste si pořizovat nahrávky pořadů nebo filmů z televize nebo z rádia (však za to také provozovatelé takovýchto médií platí nemalé autorské odměny – dle § 25 AZ)… A naštěstí pro nás se tato výjimka vztahuje na všechna díla tohoto typu.

Stahování z internetu je o něco málo složitější. Zjednodušeně řečeno, hudbu i filmy si podle českého práva víceméně stáhnout můžete, protože tím se stále ještě vejdete do onoho „…kdo si pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, ROZMNOŽENINU nebo napodobeninu…“. Ovšem ten, kdo vám toto stáhnutí umožnil tím, že nějaké filmy či hudbu na internet vyvěsil, se již porušení práva dopustil.

Hry jsou kapitola sama pro sebe. Vzhledem k tomu, že se jedná o software, nevztahuje se na ně ona zmiňovaná výjimka ze zákona, která vám umožňuje zhotovit si kopii pro vlastní potřebu. Jedinou obdobnou možností je možnost zhotovit si „záložní rozmnoženinu“ programu - za předpokladu, že to udělá jeho OPRÁVNĚNÝ UŽIVATEL a navíc opět jen a pouze pro vlastní potřebu. Takže jakékoli přepalování od kamarádů, stahování z internetu nebo dokonce vystavování her ke stažení jednoznačně porušením autorského práva je.

Problém No. 2)

Koupil/přepálil/přehrál jsem si originální CD/DVD/videokazetu, ale tuto kopii smím dle zákona/licenčního ujednání používat jen a pouze pro vlastní potřebu. Takže když to uvidí někdo z mojí rodiny nebo kamarádi, tak jsem porušil zákon/licenci?

Ne, to je samozřejmě nesmysl. Zjednodušeně řečeno – nesmíte toto dílo nijak veřejně prezentovat. Takže vy se na něj dívat můžete, a pokud si k tomu přizvete i svou rodinu nebo kamarády, nic se neděje. Ostatně na tomto principu fungují i různé „kluby přátel hudby“ či „filmové kluby“.

Dokonce můžete tyto kopie i půjčovat – ovšem pouze za předpokladu, že se vejdete do mezí vymezených AZ v § 15 a 16.

§15 – Pronájmem originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu (stručně řečeno – musíte své kopie půjčovat zcela nezištně) poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla k dočasné osobní potřebě.

§ 16 – Půjčováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla zařízením přístupným veřejnosti nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla k dočasné osobní potřebě.

Za námět děkuji přispěvateli antiko

Problém No. 3)

Podle zákona mám přeci právo na záložní kopii. Takže mi to nemůžou nějakejma licenčníma podmínkama zakázat nebo mi v uplatňování tohodle práva bránit nějakou ochranou proti kopírování, ne?

Tak moment. Tahle nebo podobná věta zazněla v diskusích nespočetněkrát – a to i přesto, že přesně o tomto se mluví už v prvním díle této série a že jsem to vysvětloval pokaždé zas a znova. Takže ještě jednou:

Zákon jasně hovoří o tom, že se nejedná o porušení zákona - a to jak u záložní kopie (software, § 66 odst. 1 – Do práva autorského nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu…), tak u kopie pro vlastní potřebu (hudba, filmy, knihy…, §30 odst. 2 – Do práva autorského nezasahuje ten, kdo…). Zdravý selský rozum sice říká, že když to není porušením zákona, tak na to mám právo – ale to říká opravdu jen zdravý rozum. A právní logika se ubírá trošku jinými cestami. Pro právníka je totiž mezi „neporušením zákona“ a „právem na něco“ podstatný rozdíl.

Zjednodušeně na příkladu: Zákon vám nedává výslovné právo kouřit; proto vám to mohou v McDonaldu či v KFC zakázat, stejně jako v MHD. Ale kouřením jako takovým zákon neporušujete. Čili na kouření nemáte ze zákona právo, ale ani tím zákon neporušujete.

A stejně tak je tomu i s licenčním ujednáním a záložními kopiemi. Takže zakázat vám to přepalování mohou, stejně jako vám v něm pomocí různých protipirátských ochran bránit.

Za příklad děkuji Jiřími Rybářovi

Problém No. 4)

Jak je to s tím licenčním ujednáním? Je platné nebo neplatné – a jak to poznám? A co z toho plyne?

Tak tohle je důležitá otázka  - a taky složitá. Ale pokusím se ji zodpovědět co nejsrozumitelněji.

Nejdříve se podíváme, co vlastně taková licenční smlouva je. Jako smluvní typ je definována a vymezena v AZ, ovšem tam nenajdeme co a jak se musí splnit, abychom ji mohli uzavřít. Podívám se proto do OZ. Tam v § 43c odst. 1 se dočteme, že Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu a § 44 odst. 1 říká, že Smlouva  je  uzavřena  okamžikem,  kdy  přijetí návrhu na uzavření  smlouvy  nabývá  účinnosti…. Z toho plyne, že návrh licenční smlouvy přijmete v okamžiku, kdy nějak rozumně dáte najevo, že s licenčními podmínkami souhlasíte. To je možné udělat například instalací programu; rozhodně ovšem ne například otevřením krabice s hrou, když jsou tyto licenční podmínky zabalené uvnitř. Ale dál…

§ 45 odst. 1 totiž  říká, že Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde. Určitě sami začínáte chápat, v čem je problém – vždyť distributor (ani nikdo jiný) nikde kolem není, takže o tom, že jste se smlouvou souhlasili, neví... ne? A pokud to neví, tak smlouva přece uzavřena není…

Jistě, je tady § 53 odst. 1, který říká, že Pro uzavření smlouvy mohou být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran (následuje výčet všech možných prostředků – a to včetně elektronické pošty). Ovšem hned následující odstavec toho stejného paragrafu uvádí, že Prostředky komunikace  na dálku umožňující individuální jednání mohou být použity jen tehdy, jestliže spotřebitel jejich použití neodmítl.

A jsme u jádra pudla. Svůj souhlas s licenčními podmínkami přece nikomu neposíláte – ani to po vás (většinou) nikdo nechce. Snad jediné, o co se čas od času nějaký program při instalaci pokusí, je odeslat váš souhlas přes internet. A jak je zmíněno výše, vy to můžete odmítnout (například proto, že internet doma nemáte). Co z toho plyne?

Výsledkem je, že v 99,9% případů nedojde k uzavření licenční smlouvy. V případě hudby a filmů nám alespoň záda kryje právo na kopii pro vlastní potřebu, takže i kdyby tohoto faktu někdo chtěl jakkoliv zneužít proti vám, jste v pohodě.

Ale u her a dalšího software je to o dost drsnější. Jednak to znamená žádné záložní kopie (není oprávněný uživatel - není záložní kopie), a jednak to znamená, že software nepoužíváte legálně. Teoreticky se všemi možnými z toho plynoucími následky.

Legrace, že? V praxi je sice takovýto stav naprosto nesmyslný, ovšem co by se stalo, kdyby se tohoto „drobného“ nedostatku pokusil někdo zneužít proti vám, je snad jen ve hvězdách.

A co z vás tedy před zákonem udělá oprávněného uživatele, i když jste si hru/program řádně a za nemalé peníze zakoupili? Snad právě ona originálka – ale kdyby přišlo na věc, tak kdo ví…

Za námět a materiály patří zvláštní poděkování Josefu Aujezdskému

Problém No. 5)

Co má znamenat to, že za jakékoliv kopírování v CopyCentru, za každé prázdné CD a dokonce i za vypalovačku musím platit nějaký poplatky za kopírování? Já si na ně nahrávám svý vlastní věci!

Tak tedy vězte, že tyto poplatky platíte na základě § 25 ost. 1 AZ, kde se stanoví, že U zveřejněných děl, která lze rozmnožovat pro osobní potřebu … jejich přenesením pomocí přístroje na nenahrané nosiče záznamu … má autor právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu. Proto ty poplatky. A kdo že je platí? To se dočtete hned v dalším odstavci – jsou to výrobce nebo dovozce přístrojů na „zhotovování rozmnoženin“ nebo nenahraných nosičů (a další, ale ti nás už nezajímají). No – a pokud to mají platit, tak… Přeci to nedají státu z vlastní kapsy, ne? No a když to nezaplatí oni, tak to zbude na vás…

Problém No. 6)

Co nám to tady cpete do hlavy? Česká policie v životě žádnýho piráta nechytla – a když už byl tak blbej, že chytla, tak z toho beztak nic není!

Tak jen stručně. Jedna z firem zabývající se bojem proti počítačovému pirátství za rok 2002 podala celkem59 trestních oznámení v souvislosti s počítačovým pirátstvím a dalších 28 v souvislosti s pirátstvím na PlayStationu. V souvislosti se svými dřívějšími případy zaznamenala celkem 34 rozsudků na PC a dalších 12 na PS. A na konci minulého roku měli rozpracovaných dalších 127 případů.

Ale o tomto tématu příště…

To je pro dnešek vše. Doufám, že vám tato série pomáhá alespoň trochu se zorientovat v českém právu a že (možná i díky ní) nyní víte, co vlastně dělat můžete, co byste dělat neměli – a u čeho byste se neměli nechat chytit..:o)

Již brzy na Doupěti: rozhovor s ředitelem Software Security

Použité zkratky:

AZ – autorský zákon; zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským

OZ – občanský zákoník; zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník

Diskuze (114) Další článek: Mlčení jehňátek se odkládá na rok 2004

Témata článku: , , , , , , , , , , , ,