Cesta do Indie - dobrodružství s exotickou příchutí v češtině

Jak by se vám líbilo prožít dramatický příběh v daleké a exotické Indii, utkat se s uctívači bohyně Kálí a zachránit krásnou dívku, která je z nepochopitelných důvodů zamilovaná právě do vás? A pokud se vám navíc líbila i Syberia nebo Post Mortem od vývojářů z Microids, možná vás zaujme i jejich starší, stále však jistým kouzlem oplývající Cesta do Indie.

Platforma:  PC
Typ hry: adventure
Multiplayer: ne
Minimální  konfigurace: Intel Pentium II 350Mhz, 32 MB RAM, 8MB 3D grafická karta
Testovací  konfigurace: procesor 2,1 GHz, 786 MB RAM,  64 MB 3D  grafická  karta
Výrobce: Microids (
www.microids.com)
Distributor  hry: Microids
Distribuce v ČR: CD Projekt (
www.cdprojekt.cz)

Příběh

Jednoho letního dne se mladý student vysoké školy Fred Reynolds rozloučil se svojí snoubenkou, exotickou kráskou Anushou,  která měla odletět na pár týdnů do Indie navštívit příbuzné. Namísto jejího návratu se však dočkal jen dopisu, ve kterém mu jeho milovaná oznamuje, že jej opouští a žádá, aby se ji nesnažil najít. To je samozřejmě totéž, jako kdyby po něm chtěla pravý opak a tak si Fred sbalí svých pár košil, koupí letenku do Indie a o několik hodin později přistane v Novém Dílí.

 

Šlápni na to! *  Ehm...co jsem to chtěl?

Když konečně dorazí k domu Anushiny rodiny, uvidí už jen černé auto odvážející Fredovu vyvolenou někam pryč před očima plačící matky. Od svojí kvazitchýně se moc užitečného nedozví a proto rozjíždí pátrání na vlastní pěst v zemi, která je pro průměrného Američana naprostou neznámou, svojí kulturou se zákonitostmi vymykajícími se logice, ne vždy přátelskou k jakýmkoli cizincům a zmítanou neustálým bojem nových náboženství se starými kulty. Jedním z nich je i kult bohyně Kálí, který se prý již reformoval a její nejznámější uctívači, fanatičtí Thugové, jsou jen ozvěnou minulosti nebo rovnou báchorky pro děti. To alespoň Fredovi tvrdí těch pár domorodců, které na své cestě potká.

Musím říct, že z příběhu mám velmi rozporuplné pocity. Na jedné straně je příjemně civilní, váš protivník rozhodně není žádný geniální zločinec nebo šílenec ohrožující svět, na straně druhé je možná až příliš povrchní. Nechci z něj víc prozrazovat, takže neuvedu konkrétní příklady, ale po dohrání zjistíte, že vždycky, když děj nabere zajímavý směr, jakoby v poslední chvíli strhne pomyslný volant zpět na širokou silnici fádnosti a nenaplní očekávání.

 

Hlavně žádné násilí... *  ...ono bude lepší je otrávit

Celková povrchnost je ještě znatelnější na postavách, které jsou všechny takové nemastné neslané a to včetně hlavního záporného hrdiny i Freda. Na obhajobu autorů však musím dodat, že v tomto případě je to zčásti zaviněno i lokalizací, kdy každá postava od vzdělaného amerického studenta až po obyčejného kluka z ulice mluví stejným jazykem bez jakýchkoli osobnostních odchylek. Očekával bych, že takový indický žebrák bude přece jen skládat věty méně obratně než Fred. Například v Drákulovi podobný nešvar zase tak moc nevadil, ale zde je to přímo do očí bijící. Zkrátka překladatelka je velmi zdatná češtinářka, ale postavy se jí tentokrát bohužel moc vystihnout nepodařilo. Ale k lokalizaci se ještě dostaneme později.

Přes všechny nedostatky  musím  příběhu přiznat jisté kouzlo a nemalou chytlavost. Možná by jen stačilo trochu více rozhovorů než jen těch pár vět u každé postavy, abychom se s nimi více sžili. Hra také předpokládá, že již víme něco o Thuzích, legendárních škrtičích používajících k rituálním vraždám jednu z forem zbraně známé jako garota (provaz, struna nebo v případě Thugů šál z velmi pevné látky na koncích opatřený držadlem hůlkového tvaru), kteří byli údajně zlikvidováni na začátku 19 století anglickými kolonizátory. Něco málo se dočteme v manuálu ke hře, ale daleko lepší pro atmosféru by přeci jen bylo zakomponovat tato fakta přímo do příběhu, podobně jako se průměrný, o historii se nezajímající hráč dozvěděl poměrně hodně informací o Templářích v legendárním Broken Swordu.

 

Některé scény vypadají opravdu pěkně... * Někdo sádrové trpaslíky, někdo...

Nechci tím říct, že by měly hry suplovat dokumentární filmy nebo historickou literaturu, chraň Bůh, ale příběh Cesty do Indie se k něčemu takovému přímo nabízí a určitě by to nemusela být nuda. Zajímavou myšlenkou, bohužel také nedotaženou, jsou dvě linie, které hrajeme. Polovina hry se odehrává v normálním světě, v současném Novém Dílí, druhá polovina pak ve snu. Právě ta snová část poskytuje výtečný prostor pro seznámení se starou indickou kulturou, protože se odehrává v době, kdy Thugové ještě vesele pořádali své krvavé rituály - ale autoři šance opět nevyužili. Ona na mě snová část vůbec působí jen jako alibi pro ukázání Tádž Mahálu, který je pro mnohé lidi zde na západě bohužel to jediné, co se jim při vyslovení slova Indie vybaví.

Hratelnost a obtížnost

Trochu plytký příběh  vyvažuje právě hratelnost, která je u her adventurního žánru tvořena hlavně designem puzzlů. Zde autoři odvedli poměrně dobrou práci a po celou (bohužel krátkou) dobu jsem se výtečně bavil. Až na pár maličkostí jsou všechny problémy velmi logické a zábavné. Úsměvný je snad jen hrdinův přístup k násilí, kdy v jedné části hry bez výčitek svědomí skolí hned několik strážců ránou do hlavy rozličnými předměty a  jen o kousek dál se pak zdráhá použít hrubé síly na dalšího z nich. Ovšem zdráhá se jen do té míry, že jej namísto rány do hlavy zneškodní tím, že jej přiotráví výfukovými plyny v uzavřené garáži. Pravda, ta násilnější část se odehrávala ve snu (že by poukázání na temné pudy pod povrchem vědomí?), zatímco ta druhá ve skutečnosti, ale přesto to působí trochu kostrbatě a hlavně alibisticky - tedy ve smyslu "zapněme na chvíli svědomí Fredovi, abychom si zdůvodnili těch pár puzzlů navíc".  Tím nechci zbytečně rýpat, jen tím poukázat, že některé designové obraty působí trochu neobratně :-)

 

Kde už jsem tohle viděl...  * Násilí na bezdomovci.

Většina puzzlů je velmi jednoduchá, ovšem vyskytnou se i vychytávky jako je domlouvání se s opicí nebo navigace v rozsáhlém bludišti po sluchu a několik dalších. Těchto pár "zákysových" míst (ovšem zákys je to většinou jen na pár minut)  je v podstatě to jediné, co vám brání dohrát Cestu do Indie za dvě hodiny, možná i méně. Tak se dostávám k největšímu záporu hry a tou je rekordně krátká hrací doba. Bohužel se tvůrci slibovaných 20 hodin nekoná ani náhodou a hru je možné bez návodu dohrát za 5 hodin. Osobně nejsem sice zastáncem her dlouhých za každou cenu,  takový Full Throtle byl také docela krátký a jaký je to dodnes klenot, ale  5 hodin je na opravdu dobrou hru přece jen až moc málo.

Technické zpracování

Technické zpracování je na dobu svého vzniku dobré až nadprůměrné. Podobně jako u např. (na Doupěti nedávno zrecenzovaného:-) Drákuly od francouzských vývojářů z Wanadoo, i zde se na svět díváte z vlastního pohledu a můžete se rozhlížet na všechny strany v 360 stupňovém okruhu. Narozdíl od francouzského Omni 3D umí engine použitý Microids in-game animace a to dokonce polygonové, takže se můžete těšit na poměrně dobře rozhýbané krysy, holuby i ostatní obyvatele temných zákoutí Nového Dillí.

 

Z toho něco bude... * Škrtiči, násilníci a navíc i pyromani.

Grafika v rozlišení 640x480 působí trochu rozmazaně, ale těžko to vyčítat 2 roky starému titulu. Naopak ve své době byla Cesta do Indie docela koukatelná hra, textury i architektura věrně vystihují špinavé ulice indického velkoměsta a stejně tak i zdobné oděvy jeho obyvatel vás nenechají na pochybách, v které části světa se to právě nacházíte. Pochválit musím animované sekvence, které jsou hlavně ke konci příjemně akční a místy se mi kdoví proč v hlavě přehrávala nejznámější melodie z Indiana Jonese :-) Tedy ne že by to bylo třeba, protože hudba u videí je výborná.

Světlé stránky hry
  • design puzzlů, logičnost
  • slušný příběh
  • výborné videoanimace
Temné stránky hry
  • spousta nevyužitých šancí na zajímavější příběh
  • ne zrovna dokonalý překlad do češtiny a dabing
  • opravdu krátké

Zvuková stránka je mírně nad průměrem, zvláště hudba se mi dostala hluboko pod kůži. Melodie v herních  lokacích (myšleno tentokrát v pravém slova smyslu, nikoli jako jednotlivé místnosti) se sice opakují, ale kupodivu neomrzí a výborně dokreslují atmosféru daného místa i času děje. Zejména hudba v závěru hry graduje do velmi originálních kreací kombinujících moderní hudbu s tradičními indickými motivy, to vše navázáno na velmi dynamickou linku,  za kterou by se nemusel stydět leckterý akční film.

Lokalizace a český dabing

O překladu jsem něco málo napsal již v úvodu a nebudu se tedy k jeho dokumentaristickému slohu příliš vracet.  Dodám snad jen to, že i přes své nedostatky je proveden profesionálně a nenarazíte na žádné hrubky nebo nešikovné poskládané věty, což má rozhodně váhu. Možná že právě v oné nesmlouvavé profesionalitě je zakopán pes a proto dialogy vyznívají tak neosobně. Ono je vždy poznat, kdy hru překládá lingvista a kdy člověk, který má k hraní opravdu vztah.

 

Přátelští domorodci. * Velekněz v civilu.

Oproti již zmiňovanému Drákulovi, kterého u nás prodává také CD Projekt, má Cesta do Indie bohužel výrazně horší i dabing. Většina postav je sice namluvena docela slušně, ale co je to platné, když ta hlavní má vyloženě nepříjemný hlas s divnou intonací a přitom s ní trávíte všechen čas.

Grafika: 6/10
Zvuky: 5/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 7/10

Cesta do Indie je celkem zábavná, ale velmi krátká a po ostatních stránkách "jen" průměrná hra. Kdyby se prodávala za 199 Kč jako Drákula, mohl bych ji s čistým svědomím vřele doporučit, ovšem za 499 Kč je to stále ještě málo muziky za hodně peněz.

Celkové hodnocení: 6/10

Dostupné pro: PC
Žánr: Adventury
Výrobce: Microids
  • design puzzlů, logičnost
  • slušný příběh
  • výborné videoanimace
  • spousta nevyužitých šancí na zajímavější příběh
  • ne zrovna dokonalý překlad do češtiny a dabing
  • opravdu krátké
Váš názor Další článek: Minutové video taktického RPG Silent Storm

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,