Chaser – slovenská příprava na Half-Life 2

Platforma: pouze PC
Typ hry: akce z vlastního pohledu (FPS)
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: P III 650, 128 MB RAM, 1,35 GB na HDD, 32 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: P III 1GHz, 256 MB RAM, 1,35 GB na HDD, 64 MB grafická karta
Testovací konfigurace: AMD 1800, 256 MB RAM, GeForce 4 MMX - 64 MB grafická karta
Výrobce hry: Cauldron (www.cauldron.sk)
Distributor hry: JoWood (www.jowood.com)
Distribuce v Česku: zatím není rozhodnuto
Homepage: www.chasergame.com

Celý svět bojuje o nejlepší FPS

Halo versus Breed. Half-Life 2 versus Doom 3. Kreed versus Doom 3. Stalker versus Far Cry. Xenus versus Stalker. Vietnam versus Vietcong. Na poli počítačových her se odehrává válka, jakou tento průmysl snad ještě nezažil. Microsoft nám po několika letech přinesl nový Direct X a s ním udělala grafika počítačových her takový krok vpřed, až z toho zůstává rozum stát (a počítač zatuhá, zatímco monitor nezvládá tu nádheru pořádně zobrazovat). Těžko říct, nakolik tato událost souvisí s nevšedním boomem FPS her, tedy akčních her z pohledu vlastních očí.

Takhle vypadá působivé nasvícení scény * Všimněte si povedené vodní hladiny

Zdá se, jako by si vývojáři uvědomili, o kolik živější a vtáhnutí schopnější jsou tyto tituly oproti spíše filmově (rozuměj nerealisticky) působícím 3rd person hrám ve stylu Tomb Raidera nebo třeba Splinter Cell. Možná to celé prostě odstartovalo Halo, které prodávalo a dodnes spolehlivě prodává samo o sobě konzoli Xbox, což lze dost možná považovat za největší úspěch v moderní historii her. Každopádně letošní E3 a nejen ona dávají jasně najevo, že se blíží bouře. Bouře takových FPS, jaké jsme ještě neviděli.

Vězení je jedna z nejlepších částí příběhu * Design plavidel i vozidel je povedený

Vzhledem k několikaletému stáří projektu Chaser (nejlepší tituly nevznikají za pár měsíců, to je jasné) není tak docela jisté, proti komu chtěli autoři původně bojovat, snad proti Kingpinovi a Red Faction (z obou her má Chaser více než málo vypůjčeno). O to větší překvapení je, že hra nakonec v některých ohledech vypadá hodně dobře i při srovnání s takovým Half-Life 2 (koneckonců, i ten se začal vyvíjet před hezkými pár lety).

Příběh jako z japonské hry (pro Američany)

Chaser je přezdívka hlavního hrdiny hry, kterého během intra (úvodního filmu) nacházíme na operačním sále vesmírné stanice Majestic. Jak pomalu nabývá vědomí a snaží probrat probouzející se smysly, je stanice přepadena údernou jednotkou neznámého původu, která systematicky začne paluby Majesticu brutálně čistit (za pomoci automatických zbraní). Chaserovi se podaří uniknout ze sálu a během působivé úvodní úrovně uniká po chodbách plných mrtvol, přestřelek a výbušnin, připravených k odpálení.

Někdy grafika dokáže ohromit * Příběh Chasera je místy velmi působivý

Po efektním útěku z explodující vesmírné stanice se hlavní hrdina dostává na Zemi, na jejímž orbitu Majestic kroužil. Než však dostane šanci začít pátrat po svém původu (jak už jste možná vytušili, měla operace co do činění s mozkem a hlavní hrdina si vůbec nic nepamatuje) a původu lidí, kteří jej chtěli zabít, stává se nedobrovolným členem gangu, vládnoucím městu, v jehož ulicích únikový modul nouzově přistál.

Nastává pasáž podobná Kingpinovi nebo možná (VELMI vzdáleně) titulu Gran Theft Auto, ve které plníte mise na zakázku od svého mafiánského bosse, který si vás velmi dobře pojistil. Cesta z kruhu ale existuje a po působivém převratu se dostáváte na Mars, odkud přišly jednotky, které vyvraždily Majestic. Mars ve hře Chaser vypadá hodně jako ve filmu Total Recall a stejně jako tam budete bojovat na straně hnutí rebelů, kteří se snaží svrhnout despotickou vládu těžební společnosti.

Film a hra

Příběh Chasera je bez výjimky vyprávěn enginovými animacemi, které vás ohromí svým počtem a délkou (ne už tak svojí kvalitou). Zdá se, že autoři si párkrát zahráli Metal Gear Solid a pochopili, že na dobrou hru si hráč nemusí vzpomenout jen kvůli zábavě z hraní, ale také pro prožité pocity, které v něm vyvolával silný příběh.

Hi-tech rozhraní moderního počítače * Zde bráníte základnu zalezlí ve velkém exoskeletonu

Bohužel příběh Chasera není zrovna originální a i když je plný relativně zajímavých zvratů a odhalení, jsou animace příliš rozvleklé, dialogy příliš strojené a akční scény neuvěřitelně prkenné. To může být způsobeno nepříliš povedenými pohyby postav, které sice vypadají relativně dobře (možná na úrovni Return To Castle Wolfenstein, avšak ani vzdáleně se neblíží dokonalosti Half-Life 2), nicméně jejich pohyby  jsou velmi nepřirozené (v animacích, ve hře je to pak něco jiného).

Marská verze M-16 je nádherná * Větrák jako vystřižený ze Silent Hillu 3 - dokonce i podobně rachotí

Na druhou stranu zde najdete pár mimořádně povedených hlášek (kromě titulního „If You Can Hold A Gun You Are Not Dead – pokud udržíš zbraň, nejsi mrtvý“), akční pasáže animací obsahují zajímavé nápady, které by při lepší grafice (nebo ve filmu) mohly být působivé a především: hra obsahuje pointu, která sice příliš nevyzní díky strojenému podání, je však mimořádně originální, překvapivá a udělá za celou hrou slušnou tečku.

Je to Doom, i když to mělo být víc

Ačkoliv hra obsahuje několik „osvěžujících“ pasáží, ve kterých se budete muset bez výstřelu proplížit nepřátelskou základnou, projet úroveň na elektrické lokomotivě, bránit bránu základny v exoskleletonu podobném tomu ze hry Aliens versus Predator a tak dále, jsou tyto mise spíše nudné až otravné, než osvěžující. Možná je to způsobeno i všeobecnou atmosférou a stylem většiny hry: Chaser je jako Doom.

Povšimněte si nabídky zbraní * Támhle je vlak, ve kterém se za chvíli projedete

Viditelně to není ani tak záměr tvůrců (kteří vás vybaví ostřelovačkami a komplikovanou architekturou gigantických úrovní), jako spíš důsledek mizerné umělé inteligence nepřátel (A.I.). Protivníci obecně málo mění pozice, nabíjejí ve stoje, nevyužívají prostředí ke svému krytí a tak dále – však to znáte z her před Half-Life. Proto je jejich kosení nejsnáze proveditelné ve stylu Dooma, kdy probíháte mezi nimi a rozséváte smrt, bez nějakého zbytečného přemýšlení a taktizování.

Masakr na obou stranách * "Oblíbená" překážka z Half-Life - elektrický proud

Situaci trochu zachraňuje chytré rozmístění nepřátel (jejich poschovávání v temných koutech nových místností a podobně), mnoho předskriptovaných útoků a akcí (ve stylu Half-Life) a místy povedené chování jedinců – občas se nějaký ten nepřítel dokáže přeci jen efektně krýt za sloupem, těžko říct, proč je to spíš výjimka a nevyužívají to všichni protivníci.

Přehazování zbraní zlepšuje atmosféru * Efekt zpomaleného času v akci

Mnoho z vás možná namítne, že chcete realistické, strhující souboje, jako jste viděli na předváděčce Half-Life 2. Upřímně: já také, ale na druhou stranu mám rád primitivní akce ze staré školy a Chaser právě takovou brutální řežbu nabízí, navíc ji podporuje vysokou koncentrací terčů a monumentálním arzenálem zbraní. Proto jsem se u jeho hraní dobře bavil, což by mohlo postihnout i další z vás, pokud ještě rádi hrajete Doom pro jeho možnost ve velkém kosit tuny nepřátel (pochybuji, že něco takového nabídne Doom 3, kde víc postav na obrazovce najednou bude asi muset řešit pět propojených GeForce FX a obyčejného démona budete zabíjet déle, než bosse v novém Tomb Raiderovi).

Arzenál, jaký jinde nenajdete

Pravdou je, že obrovský výběr rozličných zbraní je jedním z největších plusů Chasera. Navíc skoro každá zbraň vychází ze skutečnosti, potažmo z oblíbených filmů a her. Najdete zde tedy několik druhů pistolí, lehký samopal z Half-Life, FA-MAS z Metal Gear Solida, paragánskou útočnou pušku z Wolfensteina, M-16 z Matrixe, Odpalovač granátů z filmu Terminátor 2, rotační raketomet, uzi a mnoho, mnoho dalších.

"Oblíbené" výtahové šachty z Half-Life * Jedna z nejhezčích pasáží hry

Podobnou zbrojnicí disponuje snad jen Deus Ex, v Chaserovi hraje svoji roli také skutečnost, že se hra odehrává z poloviny na Zemi a z poloviny na Marsu – obě místa nabízí vlastní výběr asi deseti zbraní, přičemž ty z Marsu jsou nádherně hi-tech modifikované – třeba taková M-16 disponuje elektronickou obsluhou zásobníku, která umožňuje mnohem rychlejší palbu a součinnost s velkým zásobníkem (!) pro granátomet. Jinými slovy, bohatý arzenál povedených zbraní (navíc vyvedených v nádherně detailní grafice, včetně všech pojistek a jiných pohyblivých částí, nápisů, s efektním provedením nabíjení i výměny zbraní a včetně nezbytných odletujících kulek, které se efektně odráží od zdí a předmětů).

Grafika, aneb nejsilnější zbraň současnosti

Jak jsem psal v úvodu: současnost je poznamenaná novými Direct X ovladači. Kdyby Chaser vyšel před pár měsíci, mohl strhnout pozornost díky překvapivě funkčnímu vlastnímu engine (engine Cloak je opravdu autorským dílem slovenského týmu Cauldron, všechna čest), který dokáže vykouzlit nejednu obdivuhodnou scenérii, působivé světelné efekty, výbuchy a tak dále. Bohužel však vedle nového Dooma nebo Halfa jednoznačně prohrává na celé čáře a řadí tak vzhled hry spíše k zmiňovaným zastaralým titulům, jako je Red Faction nebo Kingpin.

Na druhou stranu si autoři dali obdivuhodnou práci s designem úrovní, takže zde najdete nádherně nasvícené (zdroje světla i stíny jsou však statické) působivé pasáže, především pak pod povrchem Marsu v hlubokých štolách těžební společnosti. To jsme ale viděli již v Red Faction (i když tady to je o pořádný kus rozlehlejší a hezčí), novinkou však jsou překvapivě realistická prostředí starých továrních hal.

To jsou „obyčejná“ místa, která doposud moc her nevyužívalo a kde se viditelně odehrává významná část Half-Life 2 a Stalkera. Na těchto špinavých, rezavých, pobořených a chaotických stavbách člověka opravdu překvapí realističnost prostředí, která ruku v ruce s realistickou výzbrojí Chasera (a faktem, že celou hru bojujete jen proti lidem – žádní mutanti a mimozemšťané) dokáže navodit působivou atmosféru (stejně jako skriptované scény během hry nebo problikávání flashbacků přímo před vašima očima uprostřed hraní).

Transportér mne poněkud oslnil * Podívejte se na realistické textury zdí

Možná díky tomuto důrazu na reálnost některých úrovní, většiny zbraní a všech nepřátel přirovnávali někteří lidé na první pohled Chasera k Half-Life 2, do kterého má však Chaser po všech stránkách nekonečně daleko.

Gigantické úrovně, dlouhá hra

Chaser je nadstandardně dlouhá hra. Vezměte si takový Unreal 2 a jeho deset hodin a pak Chasera a jeho 30+ hodin. Je to způsobeno nejen dvacítkou úrovní, ale především jejich rozlehlostí. I když zde nenajdete mapy typu Operace Flashpoint (exteriéry jsou obecně spíš vzácnější, ale přesto se projdete v zasněžených horách i pustými skalisky Marsu), jsou zde budovy továren a základen, které mají mnohem více podlaží a místností, než je v podobných hrách zvykem. Říct si „dohraji ještě jednu úroveň a jdu spát“ se nezřídka rovná hodinové vyčerpávající akci.

Navíc střídání prostředí (základna pod majákem na pobřeží moře, bludiště v zasněžených horách mezi stromy, pustá kamenitá poušť Marsu, chudinská čtvrť na Zemi, moderní letiště, komplex rozlehlých skladních budov, paluba vesmírné stanice, vězení a mnoho dalších), včetně extrémně odlišné části na Marsu (v budoucnosti) a na Zemi (s přimhouřením oka v přítomnosti) přispívá k oddálení nudy, která se však přeci jen může dostavit u hráčů, co chtějí víc, než pouhou akci.

Chaser a nezábavné pasáže

Našel jsem mnoho lidí, kteří Chasera zkusili, aby jej posléze odinstalovali a už jej nikdy nehráli. Proč? Důvodem může být zajímavá křivka přitažlivosti hry. Chaser je zpočátku solidní kopií takového Unrealu (utíkáte bez pořádné zbraně z nemocničního sálu na palubě poničené stanice), takže i přes svoji neoriginálnost dokáže solidně zabavit. To je ale první, poměrně krátká úroveň. Pak přistanete na Zemi a začíná poněkud „suchá“ část, kdy se touláte ulicemi jako z Kingpina nebo Deus Ex, přičemž ani grafika ani náplň misí za moc nestojí. Také arzenál máte ještě poměrně malý.

To je právě ono místo, kdy si hodně lidí navíc všimne mizerné A.I. a s Chaserem to vzdá.

Nemohu se jim příliš divit, ale na druhou stranu se mi nelíbí, když potom hru pomlouvají, jak za nic nestojí. Jsem si vědom, že hra musí hráče upoutat a udržet (stejně jako kniha, film nebo pracovní nabídka), nicméně pokud u Chasera vytrváte nějakou to hodinku či dvě, začne se náplň hry i zajímavost prostředí a grafika obecně prudce zlepšovat. Extrémem potom jsou relativně vzácné výjimečné pasáže, které se dělí na dva druhy: úžasné a otřesné.

Takhle vypadá hra s brýlemi na noční vidění * Kostýmy jsou velmi povedené

V tom prvním případě se zúčastníte věrohodného hromadného útěku z vězení, budete součástí velkého útoku na hlavní základnu protivníka, který silně připomíná vylodění na pláži Omaha, objevíte gigantické podzemní základny na Marsu a budete dobývat malou základnu nepřátel v zasněžené pustině. Ve druhém případě zatuhnete na jednom z pěti míst, kde není tak docela jasná cesta dál a musíte čekat, až vychladne vaše berserkové opojení akcí, abyste mohli myslet chladnou hlavou a hledat schovanou cestu dále. Jelikož se působení těchto dvou rozporuplných prvků navzájem vyruší, zbývá jen standardní, průměrná hratelnost slušné akční hry.

„Všechno je Matrix“

Chaser disponuje zpomalováním času. Je zde zobrazený jako ukazatel „adrenalinu“, který se doplňuje časem a zabíjením nepřátel. Obecně jej máte dost na to, abyste každou složitější akci řešili ve zpomaleném čase za využití bullet time efektu z filmu (a hry) Matrix. Zdá se, že tento efektní prvek budeme ve hrách vídat zcela běžně, což je jenom dobře, protože Chaser nejlépe dokazuje, že tímto způsobem lze nejen zvýšit vizuální přitažlivost a zajímavost hry, ale především si poradit s těžkými akčními pasážemi, na které prostě někteří z nás nemají dost rychlé nebo šikovné prsty.

To nejlepší na celé hře

Když pominu průměrný, neafektovaný dabing (i když hlas hlavní postavy je zvolen poměrně dobře) a vcelku normální zvuky, pak zbývá zmínit hudbu, která je nejsilnější stránkou Chasera. Pokud zrovna nehrajete akci z druhé světové války, která sází na jistou realističnost a monumentálnost (proto k ní nejlépe sedí pompézní „klasická“ hudba ve stylu Medal Of Honor), pak se mnou jistě budete souhlasit, že atmosféru dobré akce by měla podržet rytmická melodie. A co může být rytmičtějšího, než elektronická hudba?

Architektura letiště na Marsu * Dobývání pláže Omaha... tedy základny Longwooda na Marsu

Málokdy se však podaří takovou elektronickou hudbu ke hře složit tak, aby kromě rytmu obsahovala i melodii, která je líbivá a zapamatovatelná, navíc vyzdobená mnoha atmosférickými „samply“ (zvukovými efekty). Za celou tu dobu, co hry vychází na CD, si vybavuji jen několik málo výjimečných, nadčasových herních soundtracků, které takovým nezapomenutelným „trance“ ozvučením disponovaly: v první řadě hororová akce Alien Trilogy, dále nezapomenutelný Unreal, Deus Ex a nebo proslavená česká Paranoia 2 (kterou si lidé kupovali jako mimořádné hudební CD, na kterém byla i jakási hra). Vězte, že právě takovou hudbou Chaser disponuje a je to vážně nádhera, kterou jsem ve svých sluchátkách „osolil“ hodně nahlas.

Chaser naposledy

Nyní již máte dost indicií, abyste posoudili možnost Chasera sami vyzkoušet. Pevně věřím, že jsem svojí recenzí poněkud ulevil kritice, která se na hlavu Chasera nezaslouženě snesla. Chaser není žádný „shit“, jak kdosi napsal a není to ani zklamání, při pohledu na to, jak dlouho hra na východě vznikala. Chaser je dlouhou, prostoduchou (leč zábavnou) akcí, která místy dovede nečekaně překvapit grafikou i příběhem.

Chaser není trhák a vedle titulů, které na nás vychrlí vývojáři za pár měsíců, bude vypadat jako hodně chudý příbuzný. Přesto právě teď a tady je to povedená, solidní hra, která mne bavila mnohem víc, než stereotypní Soldier Of Fortune, James Bond a mnoho dalších, včetně Red Faction. Pokud si chcete nějak ukrátit dlouhé čekání na Half-Life 2 a jeho slabší konkurenty, pak neuděláte žádnou chybu, pokud po Chaserovi sáhnete. Hra prozatím vyšla v anglické verzi v zahraničí a nemám pochyb, že se dočká i české lokalizace (a snadnější dostupnosti v našich obchodech).

Grafika: 7/10
Zvuky: 6/10
Hudba: 10/10
Hratelnost: 7/10

Chaser je dobrou akční zábavou s nádherně pestrým arzenálem zbraní, tunami nepřátel, možností zpomalení času, dokonalou hudbou, nepříliš strhujícím, avšak zajímavým příběhem a místy překvapivě působivou grafikou. Není to nic víc a nic míň, než solidní nadprůměr, což by alespoň některým z vás mohlo stačit.

Celkové hodnocení: 7/10