Když se před několika týdny konečně objevila první demoverze slovenského Chasera, vyvolala ve světě i doma rozporuplné reakce. Nabídla sice zajímavý, ale ne úplně dotažený singleplayer. Před několika dny spatřilo světlo světa multiplayerové demo, v mnoha směrech vylepšené oproti tomu předchozímu, a my vám tedy dnes konečně přinášíme naše první dojmy.
Začnu tak trochu od konce. Ačkoliv v minulosti vývojáři z autorského týmu Cauldron jakoukoliv souvislost se slavným filmem Total Recall vesměs popírali, musí být každému, kdo demoverzi dohrál jasné, že příběh odtamtud čerpal ve skutečně hojné míře. Hlavní hrdina John Chaser se jednoho dne probudí a zjistí, že neví kdo je. Už vůbec ale neví, proč se ho většina z těch, na které narazí, snaží zabít. Vydává se proto na dlouhou cestu světem nepříliš vzdálené budoucnosti, aby odhalil svou identitu i důvod, proč někdo usiluje o jeho život.
Architektura multiplayerových map dělá čest svým tvůrcům
V tomhle by ještě nic moc „total-recalláckého“ nebylo, ale jakmile se dostanete na konec dema, čeká vás docela povedená enginová sekvence, kde vám jistá asijská dívka (s až podezřelými proporcemi) vyndá z těla „pavouka“, jinými slovy sledovací zařízení, díky kterému vás bylo možné na dálku nejen vystopovat, ale také ovládat. A teď ať už se mi nikdo nesnaží tvrdit, že Chaser nemá s filmem Total Recall nic společného!
Jak se to hraje?
Přesuňme se nyní k samotné hře. Pro ty méně zkušenější je připraven trénink, kde si můžete řádně procvičit všechny možné akce, které je možné v Chaseru provádět – od skákání, krčení, lezení po žebřících přes střelbu či využívání nočního vidění. Hra nabízí detailní možnosti konfigurace ovládání, nastavit lze skutečně téměř vše. Stejně dobře je možné přizpůsobit také grafiku, takže by vám Chaser mohl běžet i na o něco slabších konfiguracích.
První mise se odehrává v tokijských stokách, které ovšem vypadají jako stoky kteréhokoliv jiného města kdekoliv na světě. Hned při prvním setkání s protivníky zjistíte, že se nejedná o žádné nemotorné pitomce, právě naopak. Jsou nesmírně rychlí, mrštní a především chytří. Dokáží se navzájem krýt, hledat si nejbližší úkryt za překážkami, a podobně. Každého asi hned napadne, že se jedná o nějaké futuristické ninja bojovníky, protože ty efektní skoky a salta, která předvádění, skutečně nelze přičíst žádné jiné „profesi“. Už ve stokách bohužel pocítíte jistou sterilnost prostředí, které je dlouho poměrně jednotvárné (stejně jako všichni nepřátelé v tomto demu). Do stereotypu se po čase, i přes povedenou inteligenci protivníků, může přehoupnout i samotná akce, protože autoři hry jaksi zapomněli na jakékoliv zajímavé anebo předem připravené události , které by mohly váš postup dál nějak zpestřit.
Ani jeden z MP módů vás nenechá chvíli oddechnout, akce je rychlá a pružná
Při střelbě na nepřítele velmi záleží na místě, do kterého zamíříte – střílíte-li do nohy, můžete vyprázdnit klidně polovinu zásobníku, a protivník stejně přežije. Naproti tomu stačí jediná dobře mířená kulka do hlavy a sesune se jako pytel brambor. Z mrtvol může občas vypadnout zbraň, zásobník nebo neprůstřelná vesta. Po levelech jsou pak klasicky rozházené lékárničky (což je věc, která se nemění už od dob Wolfensteina 3D;). Budou se hodit, protože jakmile se sejde protivníků víc, začne teprve ta správná zábava.
Pozor ať nezakopnete!
Jakmile vylezete ze stok, ocitnete se v pobořeném městě, které mi ze všeho nejvíc připomínalo postapokalyptické vize zdevastovaných měst ve hře Terminátor: Future Shock. Převrácené vraky aut, popadané domy, po ulicích se povalující kusy setí. A v nich, světe div se, tkví právě jeden z hlavních současných problémů Chasera. Prostředí je totiž natolik detailní, ale zároveň komplikované, že vaše postava se nejednou zamotá do zprohýbaných ocelových trubek nebo se prostě zasekne v hromadě dlažby. Tady ještě mají Cauldroni co dotahovat.
Jinak vcelku věrohodná simulace venkovního prostředí poněkud pokulhává v případě střelby granátů do vody, kdy je efekt úplně stejný jako při střelbě do pevného objektu. Naproti tomu střílíte-li do vody běžnou municí, je efekt poměrně realistický. Vyprázdněním trochy olova do plechového plotu z něj uděláte víceméně cedník, prostřílet lze dřevem zatarasené otvory do budov.
Grafika CloakNT enginu zvládá na výbornou interiéry i exteriréry
Vůbec přestřelky v exteriérech jsou v případě Chaseru opravdu skvělý zážitek. Už jsem řekl, že protivníci jsou velmi inteligentní a v dobře navržených venkovních prostorách se dostává této inteligenci skutečného „tvůrčího“ rozletu. Je škoda, že není možné například rozstřelovat osvětlení, ale i tak má akce mezi polorozpadlými barabiznami opravdový spád a kdyby Cauldroni zapracovali na nějakých těch zpestřeních (ať už by to bylo přistání helikoptéry/příjezd auta s posilami anebo jakákoliv jiná prostinká událost), mohl by se Chaser klidně vyrovnat současné 3D akční špičce.
Nic nemůže být úplně dokonalé, a tak i umělá inteligence v Chaseru má své chybky – tedy alespoň v demoverzi. Místy se stávalo, že protivníci vaši přítomnost vůbec nezaregistrovali a vy jste tak měli šanci je „odkráglovat“ zcela bez práce.
Najít nepřítele v MP mapách je o něco snazší než v těch SP, které jsou mnohem tmavší
Adrenalin až za ušima
Sice ne zrovna originální, ale zato užitečným a efektním vylepšením hry je tzv. adrenaline mód, což není nic jiného než zpomalení času známé už z Maxe Payna. Kdykoliv vám bude viset život na vlásku, respektive záviset na jedné dvou kulkách, neváhejte a přepněte se do něj (v demu si pro něj nejprve musíte nastavit klávesu). Dostanete tak poslední šanci zachránit si kůži pouhými několika přesně mířenými výstřely. Tento mód je samozřejmě časově omezený, takže jej využívejte jen po dobu nezbytně nutnou pro odstranění nebezpečí.
Zbraně
V demoverzi se sice objevilo jen pár kousků, plná verze jich má však nabídnout hned několik desítek. Většina z nich má dva módy střelby a jejich zpracování je příjemně realistické – žádné lasery nebo fázery, ale prosté olovo, granáty atd. – až by se chtělo napsat něco ve smyslu „věci, které známe z běžné denní praxe“. Radil bych dávat si dobrý pozor na to, kolik nábojů spotřebujete – v Chaseru se totiž určitě vyplatí šetřit a nedostatek nábojů je vždy velmi dobrým regulátorem obtížnosti (ačkoliv jsou ze začátku na výběr tři různé stupně). Hledat po zemi zásobníky je poměrně zdlouhavé a pracné, většina grafiky se pohybuje v tmavých odstínech a zásobníky barvami právě nehýří.
A ještě jednou ukázka výborných schopností grafické enginu hry - tentokráte jsou to hrátky se světlem
Multiplayerová klání
Multiplayerová demoverze hry Chaser nabídla dva herní módy – Shocktroops a klasický deathmatch - plus dvě MP mapy. Lze hrát přes LAN nebo internet (hra využívá služby GameSpy), osobně jsem zkoušel hru přes internet. Podstata módu Shocktroops spočívá v rozdělení do dvou týmů, kdy každý z nich má jiný úkol. Buďto eliminovat všechny členy protějšíhop týmu, přežít v časovém limitu anebo najít tajné dokumenty. Deathmatch je naprostá klasika a nemusím ji jistě představovat. Obě multiplayerové mapy jsou velmi dobře provedené jak po technické, tak po designérské stránce. Popravdě, přišlo mi, že si s nimi tvůrci vyhráli o něco víc než s SP demo misemi. Navíc nabízí hra více hráčů také příjemné ozvláštnění nejen v podobě vydělávání peněz a kupování nové výbavy a výstroje, ale také získávání zkušeností a tím také vyšších hodností.
Prostředí může v některých místech působit jednotvárně
Plná verze hry by měla nabídnout celkem čtyři multiplayerové módy. Ke dvěma o kterých jsem se už zmínil přibude ještě CTF a týmový deathmatch.
Závěr
Chaser zatím podle obou vydaných demoverzí vypadá na vcelku podařenou 3D střílečku, která nejde tak úplně svou cestou, ale bere si to nejlepší z klasik žánru. Stačí vychytat některé mušky a úspěch jak u SP tak MP zaměřených hráčů byl měl být zaručen. Navíc už se Chaser (v zahraničí) dostal do prodeje, a my vám tak co nevidět nabídneme recenzi plné verze. Ty zahraniční zatím vyznívají v příznivém duchu, tak uvidíme, co na to řekne Kamil Gric, který má plnou verzi Chasera na starosti.
