Chernobylite: dobrodružství s plutoniem | Recenze

V životě mě rozhodně fascinovaly dvě věci. Katastrofa výbuchu jaderné elektrárny Černobyl a kniha Piknik u cesty, známá také jako Stalker. Ačkoli tyto věci spolu na první pohled nesouvisí, hra S.T.A.L.K.E.R. je spojila velmi fascinujícím způsobem. Vývojáři z GSC Game World využili tajuplnost Stalkera, ale místo návštěvy z vesmíru využili radioaktivity z výbuchu elektrárny.

Dnes je toto téma nejsilnější za posledních pár let. Není to tak dávno, co vyšel skvělý seriál Černobyl (2019) a co Netflix vydal film Chernobyl 1986, zejména se ale chystá pokračování již zmíněné hry S.T.A.L.K.E.R. Jak to bývá, když je něco populární, někdo se na tom pokouší svézt. S.T.A.L.K.E.R. 2 vyjde až 28. dubna příštího roku a nedočkavci možná přemýšlí o alternativě. A tu nabízí studio The Farm 51.

Get Even: bádání ve vzpomínkách (recenze)

The Farm 51 je polské studio, které se v posledních letech ukázalo hrami Get Even a World War 3. Obě hry se dočkaly smíšených hodnocení, Get Even jsme dokonce recenzovali se známkou 3/5. S Chernobylite je to podobné. Není to špatná hra, ale něco ji chybí. Stačí to?

Když v zóně hledáte svou milou

Chernobylite musíme uznat dvě věci. Má až překvapivě dobrou atmosféru a není vyloženě hloupé. Ve skutečnosti dokázala hra vybudovat charaktery ruských odpadlíků tak dobře, že se mi skoro nechtělo věřit, že za hrou stojí Poláci. Důrazně doporučuji hrát hru v ruštině, která tomu dodá ten pravý náboj.

Příběh hry je zahalen tajemstvím a postupně zkoumáte svou minulost

Příběh se týká Igora, který bádá po své milé Tatyaně. Důležité je, že vy sami o příběhu příliš nevíte. Víte, že Igor je vědec a nejspíš se podílel na něčem nekalém a o Tatyaně toho víte ještě méně. Hra trošku zariskovala a zamlžila celý příběh, jak to jen šlo. Ve výsledku vlastně není příběh mistrovsky sepsaným dílem, ale snaha přijít na všechny kousky skládačky dokáže udržet vaši pozornost, přestože vyprávění působí trošku vlekle.

Možná ale ani to není tím nejlepším bodem. Jste v prázdné pustině, kde navíc operují vojáci NAR. Na tohle nestačíte sami, a proto máte v základně své lidi, o které se musíte starat. Co se příběhu týče, tito lidé vás budou mít rádi nebo přímo nesnášet na základě vašich rozhodnutí a hra to bere v potaz velmi pěkně. Skutečně jsem se párkrát zasekl nad počítačem a snažil se přijít na to, co chci udělat.

Naučte se přežívat

Příběh je však jen malou částí hry, která se snaží být skoro až simulátorem přežití. Celý princip je o chození na mise a sbírání surovin s tím, že se tu a tam objeví příběhová mise. Suroviny, ať mluvíme o jídle nebo součástkách, pomáhají přežít lidem na vaší základně. Když něčeho mají nedostatek, mohou se zhoršit jejich statistiky a postupně vám začnou i odcházet. Šanci na jejich úspěch v misích můžete zvýšit lepším vybavením.

Hra má skvělou atmosféru, která vás snadno pohltí

Stavění základny mi však přijde všeobecně dost nezáživné a ve výsledku jsem to bral hlavně jako nutnost. Pokud se nevyžíváte v dlouhém chození po mapě a sbírání každé maličkosti, nemáte nikdy nadbytek. Spíš se snažíte ukojit všechny potřeby vašich lidí a nejít do záporných čísel. Než abych přemýšlel, jak základnu hezky vyzdobit, spíš jsem to chtěl mít rychle za sebou a vyrazit na další misi.

Chernobylite na GeForce Now

Jak už je poslední dobou zvykem, i novější hry se začínají objevovat ve službě GeForce Now a ani Chernobylite není výjimkou. Titul si můžete pustit skrze knihovnu na Steamu i Epic Store a je tedy k zahrání na celé řadě zařízení včetně počítačů, notebooků, mobilních telefonů či chytrých televizí. 

GeForce Now: všechno, co potřebujete vědět o službě v roce 2021

My jsme Chernobylite vyzkoušeli jak na výkonném herním notebooku Asus Zephyrus G15, tak starším kousku Lenovo Thinkpad a dokonce i Macbooku Air či mobilním telefonu Samsung Galaxy S20. Díky své velmi pomalé povaze se titul skvěle hraje téměř na všech platformách skrze GeForce Now a jediné, co tak potřebujete je silné a stabilní internetové připojení. 

Velmi příjemnou třešničkou na dortu je u hry mimo jiné také podpora DLSS 2.0, a to i ve verzi pro streamovací platformu. Ta velmi razantně zlepší plynulost hry a ačkoliv nemá vliv na odezvu, každý snímek navíc je rozhodně k dobru. 

Crafting mě bavil o něco víc. Upravit každou část vaší zbraně je šmrncovní a má šílená pistolka se dvěma zásobníky vypadá jak výmysl z Adéla ještě nevečeřela. Zde si hračičkové přijdou na své a pochvalné je hlavně to, že po vylepšení zbraně se pocit ze střelby zlepšil.

Apokalyptická rutina

Chození na mise je bohužel velmi stereotypní. Hra má pár dobrých, ale špatně provedených nápadů a ve výsledku vychází tak nějak průměrně. Berme to bod po bodu. Prvním zklamáním je dozimetr, který vedle radiace hledá i suroviny. Hledání radiace je spíše okrajové, abyste si všimli, že do této loužičky nemáte lézt. Spíš to působí, že když to má S.T.A.L.K.E.R., budeme to mít taky. Přístroj budete nonstop používat na hledání surovin, jako takový scanner.

Hru nejvíc podkopává stereotypnost misí a nutnost neustále sbírat suroviny

Ve hře máte vedle života také morálku. Igor není bestie a zabíjení mu dělá morální újmu. Celkem zajímavý nápad, který v praxi spíš obtěžuje. Stačí něco sníst nebo vypít a morálka vzroste nahoru. Je to mnohem menší obtěžování než nutnost vyhýbat se vojákům. A jejich zabíjení je asi nejlepším bodem mise.

Stealth ve hře není úplně špatný, nicméně kvůli chybějícím komplexnějším možnostem není ani příliš zábavný. Plížení má zejména kouzlo v atmosféře ze strachu, že vás najdou. Co se týče střelby, hra je pomalejší a snaží se působit realisticky. Nebudete tak moc často střílet, ale střely bolí. Zejména tedy vás, vy byste měli být skrčení neustále. Nepřátelé pár střel přežijí, ačkoli dobrá rána do hlavy může způsobit hezké rozprsknutí.

Těžko říct, jak bych ji přesně ohodnotil. Chválím pocit z každé rány a nutnost jednat s rozmyslem. Většina mých bojů vypadala tak, že jsem chodil kolem nepřátel a snažil se je rychle trefit. To působilo hloupě. Umělá inteligence je proměnlivá. Viděl jsem dobré momenty, kdy nepřítel trpělivě čekal na mě, až vylezu z krytu, ale i špatné, kdy zmateně stál na místě.

Světlou vlaštovkou průzkumu je možnost narazit na zajímavé lokace a lidi

Ve hře postupně získáváte zkušenosti a vylepšujete se. Zde je zajímavý nápad, že každý umí něco jiného a odlišné schopnosti se tedy musíte učit od jiných lidí ve vaší bandě. Učení má však jiný otravný prvek, vždy musíte jít s daným člověkem ven a nové znalosti otestovat. Sice ze samotného učení máte pocit, že se no… učíte. Ale když jen zlepšíte přesnost ve střelbě, odtáhnou vás ven jen proto, abyste stříleli do plechovek. Zbytečné.

Stejné dny v radiaci

Mise trpí opakováním. Hra vás nutí sbírat suroviny, bez toho se dál nedostanete. Každá mise v praxi znamená chození k otazníkům na mapě a hrabání. Pár dobrých momentů se zde najde, ať mluvíme o dobře navrhnuté lokaci nebo příběhově zajímavé části. Začnete se ale nutit z opakování stejných činností.

Bylo by lepší, kdyby vývojáři vypilovali pár kladných bodů a nesnažili se toho do hry nacpat moc

Chernobylite toho ve výsledku má možná až moc. Vyniká skvělou atmosférou a zajímavým příběhem, ale zbylé prvky jdou do průměru nebo dokonce obtěžují. U hry by se mi nejvíce líbilo udělat pár misí, abych odhalil příběh. Žádné hledání surovin kvůli nezáživnému stavění základny. Vzít pár dobrých bodů ze hry, s těmi se vymazlit a zbytek klidně vypustit.

Ačkoli má recenze zní spíše negativně, u Chernobylite jsem se chvílemi vážně bavil. Mám však silný pocit, že jsem poslední hodiny hry nějak doklepal. Zajímalo mě, jak skončí příběh, ale samotná hra už mě tolik nebavila. Na vyplnění času do S.T.A.L.K.E.R. 2 to každopádně stačí.