Letošní vánoční prázdniny byly výjimečně dlouhé. Jistě jste nezaháleli a vyrazili někam na chatu, ti movitější možná dokonce někam do dalekých slunných končin, pořádně se odreagovat od třeskuté zimy. To je také jeden z důvodů, proč jsme pro vás připravili tento článek, přehled deseti nejzajímavějších článků, které o prázdninách vyšly.
Bylo obtížné články vybrat a ještě déle jsem se zamýšlel nad systémem jejich řazení. Podle abecedy? Horko těžko. Podle autorů? Příliš zaujaté. Podle čtenosti? Dobrá, ale ta se mění každým dnem. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než články seřadit víceméně náhodně, a tak se i stalo. Nehledejte tedy v následujícím přehledu nějaký komplikovaný systém. Jedná se prostě o dle mého názoru to nejlepší, co jste si mohli o prázdninách na Doupěti přečíst.
"První číslo tištěného magazínu Doupě!"
Autor: František Janouch
Ačkoliv to původně vůbec nebylo v plánu, podařila se nám na konec roku jedna pěkně vyvedená taškařice. Jejími prapůvodci jsou jistý neznámý grafik a náš milý šéfredaktor, který se rozhodl propagovat Doupě v počítačovém tisku. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby byl nezvolil poněkud matoucí formou této propagace. Reklama na Doupě totiž jakoby z oku vypadla titulní straně nějakého tištěného herního magazínu. A tak vzniklo nedorozumění, které bylo vysvětleno právě až teprve tímto výborným článkem, u kterého se jistě nemálo z vás pěkně nasmálo.
"Samozřejmě to nás, redaktory a přispěvatele, zajímalo úplně nejvíc - jednak se bojíme o naši samotnou existenci při případném zániku Doupě.cz, za druhé by bylo tištěné Doupě příležitostí rozvoje naší kariéry a zisku nemalého množství peněz. Zeptali jsme se tedy šéfredaktora Doupě.cz Honzy Kuneše, aby nám k vzniklé situaci podal určité vysvětlení a odpověď byla následující: "Prosím vás, mě se na tohle ptát nemůžete. Je to rozhodnutí shora, já s tím nemám nic společnýho, zeptejte se Vreca, ten ví víc." Vreco ale tradičně mlčel. Na marketingovém oddělení společnosti Computer Press nám sdělili "Zásadně své koncepční záměry neprozrazujeme dopředu, byla by to neprofesionální chyba, která by mohla nahrát konkurenci." Z uvedených odpovědí jsme se tedy příliš nedozvěděli, proto jsme se rozhodli, že na vlastní pěst zjistíme interní cestou, jak to vlastně s Doupětem je (a bude)." (celý článek)
Co najdete v Levelu 95?
Autor: Martin Blatný
"Co najdete v..." představuje už zavedenou sérii článků, ve které Martin Blatný jako osvědčený autor pravidelně zabodává své nemilosrdně kritické zraky do nejnovějších čísel papírových herních magazínů a informuje o novinkách i zajímavostech. Level se už několik měsíců drží na špici českého "papírového" žebříčku a jak to tak vypadá, hned tak ho někdo nesundá.
"Jako plnou hru tentokrát Level přikládá na DVD (a pochopitelně i na CD) týmovou síťovou akční hru Team Factor od české firmy 7FX, jen pár měsíců starý titul, navíc kompletně v češtině (podobně jako jiné úspěšné české hry i Team Factor byl vydán nejdříve v anglické verzi a poté se dodatečně dočkal lokalizace). Perličkou je fakt, že sériové číslo, nutné pro první spuštění hry, je na DVD uvedeno pozpátku (na CD je vše v pořádku). Musíme Level pochválit, že promptně oznámil tuto skutečnost na své webové stránce." (celý článek)
Čtenáři naostro: Tomáš Zvelebil odpovídá!
Autor: František Janouch
S novým autorem se na Doupěti objevila i nová série článků nazvaná "Čtenáři naostro", která dává každému z vás položit dotaz některé z českých herních osobností. Jako první se jí stal Tomáš Zvelebil, známý to kontroverzní ex-šéfredaktor časopisu SCORE, nyní nově tvůrce vlastní hry. Dotazů se sešlo opravdu hodně, v článku naleznete odpověď na více než dvacet z nich, jsou rozčleněny přehledně do tří kategorií. Navíc se ještě pod článkem rozvinula obsáhlá a zajímavá diskuse, která jistě stojí za zhlédnutí.
"Pepa: Plánuje Score ustoupit od plné hry jako GameStar?
T.Z.: Ne, v žádném případě. Pokud můžu být upřímný, tak právě naopak - plná hra pro nás stále znamená jeden ze základních kamenů úspěšnosti našeho časopisu. Samozřejmě, že nijak nepodceňujeme kvalitu samotného magazínu, kterému věnujeme největší pozornost, chápeme jen, že krom našich umělecky oteklých obličejů, hluboce vědeckých, mimořádně objevných analýz a mozek obnažujících názorů je i dobrá plná hra důvodem, proč lidé Score kupují. Jak sis sám mohl všimnout dle atraktivních titulů z poslední doby, namátkou mohu jmenovat Thief: The Dark Project či Giants: Citizen Kabuto, snažíme se čtenářům nabídnout to nejlepší co je v současné době k mání." (celý článek)
Nejlepší hry roku 2002
Autor: Jan Morkes
Honza Morkes se zhostil, ať již dobrovolně či nedobrovolně, nemilého úkolu vybrat deset nejlepších her roku 2002. Mohl se snažit sebevíc, ale samozřejmě nemohl svým žebříčkem uspokojit všechny náruživé hráče, potažmo čtenáře. Snad jen jedinou příčku by asi mohli odsouhlasit opravdu téměř všichni - je jí první Mafia, současná chlouba našeho počítačového národa. Jak už to tak u podobných článků bývá, strhla se ostrá diskuse, která je však samozřejmě vždy vítána.
"1. Mafia - recenze
Když jsem začal přemýšlet o možných kandidátech, začal jsem tím nejjednodušším. Zamyslel jsem se nad tím, u které hry jsem strávil nejvíce času. Z následného seznamu jsem vyřadil své klasické "úchylky" jako fotbal a hokej, protože ani nejnovější FIFA 2003 a už vůbec ne NHL stejného data si nezasloužila stanout mezi nejlepšími hrami roku, a tak na vrcholku zůstala jiná hra - Mafia.
Mafia rozhodně není na prvním místě z nějakého vlasteneckého pocitu a celosvětové úspěchy, kterých hra dosáhla za pár měsíců své existence jsou toho jasným důkazem. Pravdou však je, že v našich luzích a hájích jsme asi nezaznamenali titul s lepším českým dabingem. Marek Vašut v hlavní roli se holt těžko překonává..." (celý článek)
Recenze - Mortal Kombat: Deadly Alliance
Autor: Martin Boček
Máte-li chuť na originální recenzi, vlastně bych měl říct tři recenze, pořádně krvavého pokračování legendární série bojovek, pak je tento článek určen právě pro vás. Na hry série Mortal Kombat se hned tak nezapomíná a dokazuje to jak samotná recenze, tak i závěrečné hodnocení. Nějaké námitky, pane Tekken? Pod článkem se opět rozvinula poměrně vyhrocená, ale jako vždy zajímavá diskuse. A pokud se o sérii Mortal Kombat zajímáte blíže, rozhodně nezapomeňte navštívit stránky http://mortalkombat.doupe.cz/.
"Stejnou péči jako postavám věnovali tvůrci i jednotlivým arénám. Někomu sice může vadit, že jsou to "jen" jednoduché čtverce nebo kruhy obehnané navíc neviditelnou zdí (takže žádný ringout), ale… Určitě si všimnete krásně vymodelovaných prostředí jednotlivých bojišť, kdy nejednou vidíte do dálky přes zelené louky až na zasněžené vrcholky hor v dálce; jindy zase dopodrobna propracované architektury paláce, v němž budete bojovat. Vaši bojovníci i jejich okolí se bude zrcadlit v ledu, mramorových dlaždicích nebo naleštěných kovových reliéfech, krev, která z vás bude stříkat, zůstane rozcáklá na podlaze a když projdete čerstvou skvrnou, budete za sebou nechávat krvavé stopy… A to nemluvím o změnách počasí, takže vám během boje může pršet nebo padat sníh či kroupy, popřípadě se kolem přežene tornádo." (celý článek)
Syberia: krásná a navíc geniální - recenze
Autor: Pavel Černohous
S adventurami se v posledních týdnech doslova roztrhl igelitový sáček. Kadence minimálně jedné adventury za měsíc je už dlouhou dobu takřka nevídaným úkazem, a tak můžeme být jen rádi, že se jedná téměř vždy o nadmíru kvalitní tituly. Ani Syberia není výjimkou, jak potvrzuje i tato čtivá recenze.
"Nu ano, automatony. Ty k Syberii prostě patří a utvářejí její neopakovatelný charakter a atmosféru ne nepodobnou některým z Verneových příběhů. Valadilene je po celá staletí sídlem rodiny Voralbergů a tyhle chytré mechanické hračky poháněné pružinou jsou zde nedílnou součástí každodenního života a dokonce i architektury. U notáře například nalezneme cosi jako mechanického vrátného, v kanceláři "razítkovač" na klíček a ve zvonici si můžeme vložením příslušného děrného štítku do mechanického zvoníka nechat zahrát svatební nebo naopak pohřební pochod. Zkrátka na automatony zde narazíte všude. Budou vám otevírat dveře, ovládat výtah, dokonce výrobní linky ve Voralbergově továrně jsou téměř výhradně obsluhovány automatony. Hlavně jsou ale základem pro celou řadu velice zábavných puzlů, které by již samy o sobě byly schopny pozdvihnout Siberii z kalných vod šedého průměru." (celý článek)
Medal of Honor: AA Spearhead: pár akcí pro nadšence - recenze
Autor: Ondřej Kozina
Medal of Honor: Allied Assault není hra z nejnovějších, přeci jen má za sebou už pěkných pár týdnů na trhu. Byl to však titul až výjimečně úspěšný a proto se sluší, že o pár měsíců později dorazí datadisk. A taky že dorazil. O jeho kvalitách, přednostech i záporech jste si mohli přečíst právě v této recenzi, která nic nedává zadarmo, ale na druhou stranu ani zbytečně nehaní.
"K technickému zpracování není co dodávat. Datadisk pochopitelně běží na stejném enginu jako MOHAA, tedy Quake 3. Já bych se chtěl pouze pozastavit nad podivným chováním datadisku oproti MOHAA. Jestliže na naprosto identickém počítači použitém k recenzi MOHAA, běží datadisk mnohem, mnohem hůře, musí mi to vrtat hlavou. Přes nespočet pokusů o urychlení hry (včetně zoufalého přetaktování karty) se mi nepodařilo zvýšit framerate na uspokojivou úroveň. Příliš často se hra zastavuje, aby posléze udělala nepříjemný skok, který úspěšně snižuje schopnost cokoliv zasáhnout. Tento exces nebudu zahrnovat do výsledného hodnocení, jelikož nemohu zaručit, že nejde jen o ojedinělý problém tykající se mého PC. Ale pokud jste něco podobného četli i na jiných stránkách, můžete se na tento problém zaměřit." (celý článek)
Rozhovor s Radovanem Holubem, autorem spojení "kultura kriplů"
Autor: Jan Morkes
Když nic jiného, tak kauza "Kultura kriplů" způsobila, že se v České Republice konečně začalo diskutovat o počítačových hrách v širším měřítku. Televize, noviny, rádia, tam všude se najednou ozývala slůvka "počítačové hry". V podstatě autorem oné kauzy je publicista Radovan Holub, kterého Honza Morkes v tomto interview řádně a bez ostychu vyzpovídal.
"Doupě: Kdybyste mohl, vzal byste něco zpět?
R.H.: Ne, určitě bych nevzal zpět nic z toho, co jsem napsal. Možná mně po čase bylo trochu líto těch kluků a holek, kterým jsem pošpinil jejich svět. Jsou to lidi, kteří berou herní svět strašně vážně a s úctou. Do herních časopisů píšou taky třeba o svých soukromých problémech, jsou to pro ně zpovědnice. A já si vážím toho, když někdo bere něco vážně a věří tomu. Já vím, jak se mě dotklo, když mi za mala jeden kluk v Plzni řekl, že moje kolo Favorit s tříkolečkem a dvojpřevodníkem stojí za prd. "Kdybys měl mopeda, vole, tak bys nemusel šlapat jak debil," řekl mi tehdy. A já tak věřil, že moje modré kolo je nej. Pak jsem jezdil sám do přírody, aby mně Favorita zas někdo nepošpinil." (celý článek)
Neuro - střílečka z budoucnosti
Autor: Jan Horčík
To by bylo, aby se v tomto přehledu neobjevil také alespoň jeden článek samotného jeho autora! Já, já a jenom já, to je moje heslo! Ehm, no... tak zase zpátky do normálu. Během prázdnin se na Doupěti mnoho novinek neobjevilo. Tím překvapivější bylo, že právě tato - poměrně krátká a stručná - čtenáře zaujala, ačkoliv u ní nebyly přiloženy dokonce ani žádné screenshoty. Ty totiž zatím nejsou k dispozici. Přesto se ale zdá, že by Neuro mohla být dobrá hra a to je také důvod, proč je tady.
"Samozřejmě se dočkáme tun klasických zbraní, ale tou nejdůležitější a zároveň nejoriginálnější se má stát ovládání mysli, tzv. "psi-control". Jedná se vlastně o základní kámen celé hry a celého příběhu, super zbraň budoucnosti. Díky této schopnosti se bude hráč moci přemisťovat z jednoho těla do druhého o používat tak fyzické schránky svých protivníků k vlastním záměrům. Zajímavostí je, že nenarazíte na žádné ufouny - celé universum hry Neuro (potažmo i Homeplanet) je vyplněno pouze lidskou rasou, ať už více či méně modifikovanou různými bio- nebo kyberimplantáty. Jednotlivé levely, jejichž počet zatím neznáme, v sobě ukrývají variabilní úkoly a odehrávají se buďto v jednom obrovském bezejmenném megalopolis, na vesmírné základné či na planetě Avanta." (celý článek)
Čtenáři naostro: Ptejte se Jindřicha Rohlíka!
Autor: František Janouch
Už třetí článek naší zbrusu nové a u čtenářů zjevně oblíbené série vám dává možnost položit otázku jednomu ze "stařešinů" české herní scény, totiž Jindřichu Rohlíkovi. V tomto článku naleznete nejen četné informace o "oběti", ale zejména také skvělé fotografie, jenž ho dokrašlují po všech stránkách.
"Vývojářská minulost Jindry Rohlíka je poměrně bohatá. Možná si vzpomenete na rok 1996 a poměrně povedenou plošinovku "Colony 28", která se nesla v duchu "Another World" nebo "Black Thorne". Pod hlavičkou Napoleon Games (http://www.napoleongames.cz/) stál v letech 1994 až 1998 za vývojem RPG Brány Skeldalu, které v letošním roce navázalo druhým adventurně laděným dílem Pátý učedník (viz. naše recenze), taktéž pod taktovkou Jindřicha Rohlíka.
Možná nevíte, že v roce 2000 spolupracoval na původním projektu firmy Numedia s.r.o. - "Twilight", což, pokud mě paměť neklame, byla originální černobílá adventure časopisu Score, ve kterém jste mohli spatřit mj. i Michala Rybku." (celý článek)
