Command and Conquer 4: Tiberian Twilight - jiný konec

Když se řekne Command and Conquer, vybaví se vám nejspíše Kane, jestřáb GDI, štíří ocas Bratrstva NOD, filmečky, lišta s pruhy pro budovy a jednotky, stejně jako rozsáhlé bitvy přehlížející tragické smrti stovek vojáků v tiberiovém poli. A najednou přijde závěrečný titul s čtverkou za jménem, aby zachoval pouze úvodní čtveřici, herně typické znaky prostě už nejsou.

Už samotný začátek ukazuje, že je něco jinak, když do sídla GDI suverénně nakráčí Kane se svojí nabídkou. Charismatický vůdce Bratrstva se baví s lidmi, kteří jej několikrát nechali napospas smrti. Více nemyslitelný v sérii je snad jen limit na počet vašich jednotek na bojišti, lup, a je tam.

Většina bojů vypadá podobně, neboť si sestavíte svoji ultimátní útočnou skupinu a rozstřílíte vše

Po vzoru oblíbených real-time taktických titulů i Tiberian Twilight přichází s boji v menším měřítku, kdy se můžete pěkně soustředit na vybavování vašich svěřenců a jejich zlepšování se při postupném procházení kampaně. Což v Command and Conquer nejde.

Kempení v kampani

Když už se rozhodnete přetrpět kvůli filmům kampaň a klasicky přímočaré mise, pochopíte, že jednotky nepřenášíte mezi misemi, zvyšuje se však úroveň vašich zkušeností. Za ně pak získáváte nové bojovníky k nákupu v misích, nebo třeba i možnost vylepšovat trvale jednotky stávající. Bohužel pak valná většina bojů vypadá podobně, neboť si sestavíte svoji ultimátní útočnou skupinu a rozstřílíte vše, co vám bude stát v cestě.

Kampaň má však dvě výrazné výhody - získané zkušenosti se vám přenášejí i do ostatních módů hraní, ale hlavně můžete sledovat klasické filmečky. A pokud se po třetím díle bojíte, mohu vás ubezpečit, že jsou lepší. Kvalit úvodních dílů sice nedosahují, aspoň co se dojmů týče, ale kamera je opět zajímavá, rozhovory jasné a prostředí s atmosférou se povedlo. Nemalou mírou tomu napomáhá i fenomenální soundtrack, který by vás vtáhnul snad i do filmů Uwe Bolla.

Samozřejmě narazíte i na ... slovo zvraty mi v případě děje Command and Conquer nepřijde jako trefné, ale řekněme silná místa, ale dokončení kampaně s sebou přinese něco naprosto nečekaného a ochromujícího. Myšlenky divoce víří hlavou a postupně doplňují obrázek neskutečné zkázy pro člověka, který dopustil tak slabý konec.

Vlastní hra

Teprve s dohráním hlavního tažení, nejlépe kvůli filmečkům za obě strany, však přichází samotná hra. Samozřejmě, že se můžete utkat s počítačem řízenými protivníky, ale protože se stejně musíte kvůli spuštění hry připojovat k síti, proč si raději nezahrát s živými spoluhráči a protivníky. Online módem je Domination, kdy Bratrstvo bojuje proti vojskům GDI o důležitá místa na mapě, jejichž zabíráním a eliminováním nepřátelských jednotek získávají obě strany body. Samozřejmě, že po dosažení určitého limitu je jedna ze stran vyhlášena za vítěze. Prosté, ale účinné.

Jak už jsem se zmínil, získáváte hraním zkušenosti, díky nimž si můžete pořizovat stále lepší jednotky a pomocné síly. Odemykání novinek je lákavé, podobně jako honba za achievementy, ale tvůrci zapomněli na potřebu vyrovnanosti.

 Jakmile začne hra, zapomenete na všechny výtky a před vámi se začne odehrávat bitva na život a na smrt

Jakmile máte v týmu pár nováčků, co sotva dokáží rozložit svou základnu, zatímco protivníkům tam pobíhají nejlepší jednotky se spoustou vylepšení, lehce vám zatuhne úsměv na rtech. Že nepůjde podobné věci vyřešit při automatické hře bych ještě pochopil, ale ani tvorba vlastní hry vám neumožní něco podobné, ba ani si hru nějak rozumně označit, třeba pro čistě českou komunikaci.

Jakmile se však spustí hra, rychle zapomenete na všechny předchozí výtky a před vámi se začne odehrávat bitva na život a na smrt. Každý z hráčů ovládá jeden ze tří typů crawlerů své strany (útočný, obranný a pomocný zaměřený na létání), který funguje jako mobilní základna a při rozložení může produkovat jednotky. Pokud o crawler přijdete, nebo jej dobrovolně odepíšete, hra nekončí, ale za chvilku můžete vesele bojovat se základnou novou, do vaší počáteční zóny z orbitu přistanuvší. Jednoduše tak změníte styl hry i uprostřed bitvy, což může přinést cenný moment překvapení.

Nová doba

Stále jste však omezováni trojicí limitů - maximem jednotek, kdy menší si samozřejmě ukrojí méně, než takový obří tank, počtem budov a možností používat různé speciální schopnosti od léčení až třeba po letecký úder.

TIP: I neviditelné jednotky mohou obsazovat klíčové pozice, myslete na to, až vám začnou mizet body

K tomu si otevíráte i různá vylepšení pro vaše síly, ať už se jedná o zrychlení palby a pohybu, nebo třeba přístup k dalším jednotkám, pokud je tedy za zkušenosti máte otevřené. Rychle si tak zvyknete produkovat podobnou sestavu pro všechny bitvy, možná s několika málo úpravami, ale přítomnost lidí okolo udělá každou bitvu unikátní.

Celá tato podívaná je přitom v pohodě hratelná i na starších strojích, daní za to je však nižší možnost oddálení bojiště, tedy i taktického rozhledu na vaše síly. Často však ani podobné nástroje nepotřebujete, neboť soustředěný frontální útok všemi jednotkami je nejčastější způsob, jaký jsem potkal. A to nemluvím o počítačem řízených stranách. Umělou demenci však nahrazuje skvělé zpracování hudby i zvuků, což si rádi užijete.

Pokud nejste fanoušci Command and Conquer, můžete klidně Tiberium Twilight pořídit i bez znalostí souvislostí. Fanoušci už hru dávno doma mají a skalní fanoušci už vymřeli po hromadné sebevraždě, co že se to stalo s jejich hrou. Pokud náhodou mezi poslední přeživší patříte, odečtěte si z hodnocení sedm bodů, ostatní si hru mohou i užít.