Conflict Zone - copak je to za vojáka?

Žánr: strategie
Minimum: Pentium II 300 MHz, 64 MB RAM, 3D akcelerátor 8 MB
3D: Ano
Multiplayer: Ano
Výrobce: MASA
Distributor: Ubi Soft

Klasická válečná strategie v real-time provedení tu již poměrně dlouho nebyla. Conflict Zone se právě do této škatulky řadí a proto byla netrpělivě očekávána nejenom mnou, ale i mnoha dalšími hráči, kteří mají strategie rádi. Informace, které o hře během jejího vývoje prosakovaly, dávaly tušit, že pokud se vše povede tak jak by mělo, mohli bychom se dočkat vynikající další hry, která posune mezníky žánru zase o kus dál.

Po nainstalování a spuštění na mě dýchla atmosféra hry Warzone 2100, tedy na chvíli se mě zmocnily stejné pocity, jaké jsem měl, když jsem si pln nedočkavosti prohlížel screenshoty z připravované hry. Pokud Warzone 2100 neznáte, tak vězte, že se jedná o hru starou několik málo let, která jako jedna z prvních přišla s plně 3D pohledem na bojiště, tzn. mohli jste libovolně měnit úhle pohledu kamery, zoomovat atd. I když u nás tento titul kořeny do hloubky právě nezapustil, na svou dobu to byla opravdová pecka a já na ní rád vzpomínám. Tytéž pocity jsem měl, když jsem spustil Conflict Zone – použitý způsob vidění bojiště je prakticky stejný.

Již po několika minutách hraní se mé, zprvu velmi kladné pocity rozmělnily do něčeho, co by se slovy dalo vyjádřit jako „já nevím“. Na jednu stranu je to dobrá hra, víceméně klasická strategie, která nikoho neurazí, navíc okořeněná několika zajímavými nápady a zdravou špetkou humoru. Na druhou stranu, žádné převratné myšlenky (a že už doba notně pokročila a je jich potřeba) se nedočkáme, nemluvě o několika dalších minusech, které hru sráží do šedavého průměru a nezáživna. Jdeme na to…

Děj hry začíná v roce 2009, kdy je na scéně organizace ICP, jež si klade za cíl udržet světový mír a proto do ohnisek začínajících konfliktů vysílá vás a vaše muže, přičemž vaším úkolem je sjednat v místě konfliktu pořádek, zajistit bezpečí pro civilisty a nastolit zpátky mír. Oponentem jí je společnost GHOST, která se snaží plundrovat a plundrovat, bez ohledu na lidské životy. Ve hře máte možnost hrát za obě strany, přičemž každá má rozdílné mise, ale stejné jednotky.

Hra je prokládána animovanými sekvencemi a autorům nelze upřít notnou dávku vtipu – tak skvěle jsem se nepobavil už hodně dlouho. Například tučňák letící na bombě, která je zachycena těsně před dopadem v pozastaveném filmovém záběru podobně jako tomu bylo v Matrixu a spousta jiných vtipných momentů a narážek na slavné filmy.

Hra má tři volitelné stupně obtížnosti a je zřejmé, že autoři při navrhování jednotlivých misí mysleli i na nováčky. Při nastavení volby „easy“ vám většina misí, resp. nepřátelé v nich nebudou dělat větší potíže. Na tuto volbu se mi podařilo profičet čtyřmi nebo pěti prvními misemi během hodiny a to se za hardcorového stratéga nepovažuji. Pokud se na nějaké misi zaseknete, stačí si ji zopakovat, zvolit jinou taktiku, která už ve většině případů vede přímo k vítězství.

Rozhodně doporučuji číst (či poslouchat) brífinky před začátkem každé mise. Jednak se z nich dozvíte co je vlastně cílem nadcházející mise (v průběhu hry není možnost vyslechnout si brífink znova), druhak velice často obsahují užitečné rady, které vám mohou dopomoci k vítězství.

Náplň misí je různorodá, ale v konečném souhrnu se nijak neliší od dalších strategií, které jsou na trhu. Některé mise jsou dobývací, tzn. je na vás, abyste se ubránili počátečnímu nátlaku, posléze vybudovali silnou armádu, s kterou v závěrečné fázi smetete nepřítele. Samozřejmě nechybí ani klasické úkoly (které osobně nemám příliš v lásce), kdy s omezeným počtem jednotek a nemožností získat další, musíte splnit určitý úkol (nejčastěji hluboko v nepřátelském území).

Vaše konání je zpestřeno několika drobnostmi, kterými se Conflict Zone snaží být originální. Záměrně říkám „snažím“, protože inovátorské prvky to sice jsou, ale klidně bych se bez nich ve hře obešel. Zkrátka mi chybí takové to zavýsknutí v moji hlavě doprovázené myšlenkou: „juch, tak tohle se mi opravdu líbí!“ O co jde? V místě konání konfliktů jsou samozřejmě přítomna i média, která se zaměřují především na monitorování aktuální situace a způsobu, jakým nakládáte s civilisty. Po mapě je totiž většinou roztroušeno i několik vesnic, v jejichž blízkosti se zdržují civilisté. Je dobré vést boje mimo obydlené oblasti, protože pokud umírají civilisté, procentuální ukazatel jejich populace vám to svým červeným zablikáním nekompromisně oznámí. Pokud to charakter dané mise umožňuje, je dobré po odražení počátečního náporu postavit uprchlický tábor, nad nímž se bude vznášet bílá helikoptéra s červeným křížem. Tu můžete ovládat, tzn. zaletět s ní nad zabydlené oblasti, vyzvednout zbídačené domorodé obyvatelstvo a vrátit se s ním do uprchlického tábora, kde je vyložíte atd., pořád dokola, dokud na mapě nezůstane jediný civilista. Za sběr civilistů získáváte extra prostředky navíc do vaší pokladny, tudíž občas může jít o docela výhodný byznys, ale v konečném součtu je jeho vliv na celou hru nepodstatný.

Když jsem nakousl otázku peněz – ty k vám „přitékají“ plynulým tokem od ICP, jež má eminentní zájem na udržení světového míru a proto se snaží lokální konflikty udusat hned v jejich zárodku. Ve hře tedy nestavíte žádné doly, necvičíte dřevorubce či jiné, manuálně zdatné pracovníky – peníze vám plynou automaticky a nemusíte se o ně starat.

Nesmím zapomenout zmínit se o dosti podstatné fíčurce, která se objevuje v pozdějších fázích hry. Touto vymožeností jsou počítačem ovládaní velitelé, na které můžete přenést některé rozhodovací pravomoci, přidělit jim jednotky, případně postavit základnu atd. Prakticky jsem tuto možnost příliš nevyužíval, protože dost práce mi dalo starat se o své vlastní jednotky, natož abych se staral ještě o nějaké velitele.

Tím ale výčet alespoň trochu zajímavých nápadů, kterými se autoři blýskli, končí a nezbývá než si s nostalgickou slzou v oku vzpomenout na KKND 2 nebo již zmiňovaný Warzone 2100, kde bylo možné vyrábět bojová vozidla podle vlastních návrhů a dosáhnout tak velmi vysoké variability výzbroje.

Budovy zde mají stejný význam a pracují na principu, který se nezměnil snad už od pramáti Duny 2. Vše se točí okolo vašeho velitelského stanoviště. Díky němu můžete stavět další budovy (generátory elektřiny, továrnu na vozidla, kasárny kde se cvičí vojáci, uprchlický, opravné dílny, logistické centrum, radar, nemocnice či již zmíněný uprchlický tábor). Přehled budov, které je možné postavit není vidět trvale, ale pouze, když kliknete na velitelské stanoviště. Stavby navíc nelze umísťovat volně, ale pouze na předem vyznačené plochy, což hře dává jistou uniformitu, které jsme si odvykli již kdysi dávno s příchodem druhého dílu Warcraftů.

Podobně jako v případě budov musíte kliknout buď na velitelské stanoviště nebo na kasárny, případně na továrnu a teprve pak můžete vybírat z nabídky jednotek k postavení či rekrutování. To vadí zejména v případě, že obrazem někde mimo vaši základnu (např. s útočným svazem deseti tanků), najednou nad vámi nepřítel začne získávat převahu a vy byste rádi rychle postavili nové jednotky. Bohužel není na co kliknout a tak se s kamerou musíte vrátit nad vaši základnu, zde kliknout na příslušnou budovu a teprve pak z nabídky vybrat požadované jednotky. Teď už zbývá dořešit jak se zase rychle vrátit na místo bojů. Nejsnadnější cestou je dvojklik na klávesu značící příslušnou skupinu vojsk (0-9), ale pokud jste si vojáky zapomněli přiřadit do skupiny, máte smůlu a než se s kamerou dostanete na místo bojů, nějakou vteřinku navíc určitě ztratíte.

Naštěstí, u každé z „výrobních“ budov můžete nastavit, kam má posílat vyrobené jednotky, tzn. není problém dát příkaz, aby se nově vyrobené tanky posílaly přímo do středu bojiště, čímž si zajistíte prakticky neustálý přísun posil atd. Do výrobního řetězce můžete zadat až několik desítek jednotek.

Vojáků i techniky je poměrně široká nabídka. Hned z počátku máte k dispozici tři pěší jednotky (voják se samopalem, granátem a raketometem) a několik vozidel (tank, džíp, AA kanon).

Pokud s sebou do bitev netaháte opravárenské jednotky (které stejně umírají mezi prvními), je životnost vozidel v první linii ne pět minut jak praví známá vojenská poučka, ale několik vteřin. Poměrně efektivní jsou bazookáři (tedy pouze v případech, že do jejich chumlu nedopadne nějaká raketa), kteří sice nejsou nejlevnější, ale i tak v porovnání s tankem vycházejí jako účinná a přitom docelalevná zbraň (1 tank = 3 bazookaři). Jejich nespornou výhodou je i fakt, že se dokáží bránit i vrtulníkům. Pokud vás uprostřed planiny zaskočí nepřátelský vrtulník a vy sebou nemáte AA kanon (což většinou nemáte, protože v bojích vám nepřítel tuto poměrně drahou mašinku odkrágluje jako první, takže se ani nevyplatí ji vyrábět), záchranou může být právě skupinka dvou až tří bazookářů, kteří dokáží sundat vrtulník z oblohy během několika vteřin.

Dostáváme se k dalšímu bolavému místu celé hry – inteligenci jednotek. Vaši spolubojovníci jí zrovna dvakrát nepobrali a nepřítel jakbysmet. Není výjimkou, že když zadáte skupině vozidel rozkaz k přesunu na určité místo, chvíli trvá, než se za vzájemného předjíždění, objíždění a vyhýbání se, vůbec rozjedou. Na pohled je to sice pěkná podívaná, trochu mi to připomnělo Labutí jezero, ale až vydechnete slastné „ách“ nad tou nádherou, vrátíte se do reality a uvědomíte si, že zatím někde na druhém konci mapy umírají poslední zbytky vašeho výsadkového sboru, už vám to na optimismu tolik nepřidá.

Většina jednotek získává postupem času zkušenost, která by teoreticky měla být určující pro šanci jejich přežití v bitevní vřavě. Bohužel, z praktické zkušenosti nevidím žádný podstatný rozdíl mezi tankistou – začátečníkem a tankistou – veteránem. Když se sejdou tři nebo čtyři dobře namířené střely, nemá vaše jednotka šanci a zkušenostmi může být třeba rovna generálovi. Bylo by logické, aby se veteráni zdržovali vzadu, ale není tomu tak.

Jednotky mají občas také problémy se svou poslušností. Pokud skupině zadáte povel k přesunu do určité lokality, občas se můžete setkat s tím, že část jich zůstane stát, část začne provádět výše popsaný balet a jenom třetinka z nich se vydá příslušným směrem.

Nemilá je také „funkce“, která způsobuje že při větším počtu jednotek na mapě se některé příkazy musí opakovat (tzn. klikat nadvakrát), protože program patrně nestíhá první kliknutí zaregistrovat. To je ale spíše problém, který souvisí s výkonem sestavy, na níž jsme tuto hru testovali.

Jestli je nějaká oblast, kde CZ jednoznačně sbírá body, pak je to grafické zpracování. Použitý 3D engine umožňuje libovolně rotovat s kamerou, zoomovat a tak prakticky neexistuje úhel, z něhož byste na bojiště nemohli shlížet. Je velmi působivé, když natočíte kameru proti světlu, vidíte kruhy od slunce, v jehož záři proti vám pochoduje několik vojáků s jednotkou tanků v zádech. Můžete samozřejmě nastavit i fixní úhel kamery. Kdo co zvolí záleží patrně na tom, jak rychle se s novým ovládáním dokážete sžít. Samozřejmě platí přímá úměra – čím pohyblivější kamera, tím složitější ovládání. Při nejvyšším přiblížení a kameře těsně u země můžete rozeznávat i detaily u jednotlivých vojáků. Naproti tomu, při oddálení kamery vidíte jenom čárky, které pochodují po zemi nebo létají vzduchem (když se jim stane nějaká nepříjemná nehoda). Plně 3D je i krajina – pokud dáte kameru nízko, neuvidíte přes kopec atd. To vše přispívá k realističnosti a k pocitu, že alespoň v něčem tato hra vyniká. Bohužel, u strategií bývají oceňovány jiné přednosti – naprosto plynulý chod i při maximu jednotek na mapě, nové prvky a to jsou oblasti, ve kterých Conflict Zone příliš nevyniká.

Světlé stránky hry	Temné stránky hry
Grafika Humor Pěkně zpracovaná videa Nové nápady	Ozvučení není nic co by stálo za zapamatování Žádné výrazné inovace Těžkopádné ovládání

Pokud pět bodů z deseti budeme brát jako průměr, tak právě tolik dostává tato strategie za zvukovou a hudební stránku – nic výjimečného, ale ani vyloženě špatného, zkrátka průměr a proto pět bodů.

	Grafika: 8/10
	Zvuky: 5/10
	Hudba: 5/10
	Hratelnost: 7/10
Pokud chcete klasickou strategii, sáhněte po Conflict Zone, pokud jste vášnivými stratégy, můžete si k celkovému hodnocení ještě jeden bod přičíst. Vy ostatní si s klidem zahrajte Warzone 2100 či jinou strategii, zábavy si užijete stejně nebo možná ještě více.
Celkové hodnocení: 6/10