Contra: Shattered Soldier – hra jako vražedný nástroj

Zničí vaše nervy. Zpřetrhá vaše rodinné vztahy. Přinutí vás prozkoumat vnitřek PS2 za přičinění vlastního chrupu. Připraví vás o spánek, rozum, soudnost, čas, domácí mazlíčky a cokoliv, co se nachází ve vaší blízkosti nebo vašem životě. Zosobněné šílenství je jednou z nejlépe vzkříšených her současnosti. Upozornění: tohle není MGS2.
Contra: Shattered Soldier – hra jako vražedný nástroj

Multiplayer: ano, 2 hráči
Paměťová karta: minimálně 108 KB
Analogové ovládání: pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Konami
Vydavatel: Konami (www.konami-europe.com)

Základní kameny herního světa

Před nějakými deseti lety vypadalo hraní her docela jinak. Na konzolích tehdejší doby (16-ti bitové zázraky jako Sega Mega Drive nebo Nintendo SNES s neuvěřitelně barevnou a rychlou 2D grafikou) se hrálo mnohem urputněji, než na dnešních x-bitových zázracích, podporujících všemožné neherní (ale fuj!) využití. Hry stály spoustu peněz a pirátství prakticky neexistovalo, proto musela taková hra (pokud to zrovna nebyla „hopsačka“ pro šestileté děti a možná… možná i v takovém případě) položit před hráče dostatečně obtížné a rozlehlé mise, se kterými by si vyhrál alespoň měsíc, což je objektivně průměrná doba, za kterou člověk našetří na novou hru.

Vidíte to odhodlání v očích? Bojujte do poslední kapky krve! Co jsem říkal? STŘÍLEJTE! Máte nekonečno nábojů.

Svaly versus ocel. Utečte! Ale není kam.

Nejtěžší to bylo o akčních her, kde nešlo o nic jiného, než pochodovat z jedné strany obrazovky na druhou a všechny (všechno) postřílet. Jediný způsob, jak dát těmto hrám slušnou životnost, bylo udělat je obtížné, aby hráč nedošel na konec při prvním pokusu. Samozřejmě tu bylo několik obtížností, ale přiznejme si, že spousta lidí ve snaze vidět všechno co nejrychleji hraje na tu nejlehčí obtížnost – a pokud hra není hodně dobrá, na vyšší obtížnost už jej to pak neláká. Proto musely hry být těžké i při nejlehčí obtížnosti.

Proč vám tady vykládám něco z tak šerého dávnověku? Protože mi jde o to, abyste pochopili, jak jiná hra Contra: Shattered Soldier (dále jen CSS) je. Jde o hru z jiného času, z dob, kdy nebyly všechny ty vymoženosti jako hodinové příběhové animace a svobodný pohyb umožňující hyperrealisticky živý herní svět. CSS je hrou, která staví jen a pouze na svojí hratelnosti, na vyvážené obtížnosti, ovladatelnosti a návykovosti… což ale zdaleka nemusí být tak dobré, jak to zní.

Tohle není Metal Gear Solid 2

CSS je totiž vystavěna tak pečlivě, že stejně pečlivý musí být i hráč, který se s ní chce porvat. Dnes již není v módě věnovat se jedné hře do zemdlení i navzdory jejímu tuhému odporu vůči vašemu dalšímu postupu bez odpovídající snahy a soustředění vaší maličkosti. CSS je pravým opakem Metal Gear Solid 2, který můžete projít – či spíše prospat – během pohodově filmových 20-ti hodin, po které vám budou postavy dlouhé desítky minut trpělivě vysvětlovat, co, jak a kde máte udělat. CSS je hardocore akce ze staré školy a pokud jste nic takového nezažili, těžko vám to na skle monitoru ztěží vysvětlím nějakými písmenky.

V animacích jsou nepřátelé docela sympatičtí. Boss tak velký, že nevidíte svou postavu.

O tomhle zpíval Elton John ve skladbě Rocket Man. Komplexy si roboti léčí velikostí.

Kdosi o CSS napsal, že „je to hra, která vás nenávidí“. Těžko mohu s něčím souhlasit víc. CSS po vás chce, abyste si vyrvali oči z lebky a nalepili je na obrazovku. Chce po vás, abyste si nakoupili zásobu ovladačů, protože při jejím hraní je budete drtit nečekanou silou z mnoha rozličných důvodů. CSS chce, abyste zavraždili svoji rodinu, spolubydlící a kohokoliv jiného, kdy by mohl narušit vaše matematicky dokonalé soustředění na hru. CSS vás chce zničit, oživit (99-ti možnostmi pokračovat ve hře, pokud vás zabijí) a pak znovu zničit ještě bolestněji. Contra: Shattered Soldier je nejobtížnější hra současnosti.

Proč byste se o ni tedy měli zajímat? Protože je to nepopsatelná zábava, probíjet se všemi těmi „nezvládnutelnými“ a „nadlidskými“ bitvami s tím zlatým pravidlem herního pravěku – jeden zásah a je po tobě. Máš dva životy. A protože Contra je legendární značka, která se svého času prodávala v poměru 1:1 s konzolí, pro kterou vyšla. Contra je totiž báječná hra, pokud máte pevnější nervy, než ti zbabělci, co se báli u hry Silent Hill.

Co je Contra aneb Mission Impossible

Možná se divíte, proč je takový kus recenze věnován povídání o obtížnosti hry. Pokud budete mít to štěstí (ať žijí majitelé PS2!) a CSS si zahrajete, pak pochopíte, jak trefná a stylová moje recenze je. Protože CSS je ztělesněná obtížnost. CSS je v podstatě jen a jen o obtížnosti a překonávání vlastních netušených hranic a schopností hráče.

Contra je klasická střílečka ve stylu her Universal Soldier nebo Gunstar Heroes (pro konzolisty) či Turricana (pro PC hráče). Jdete z jedné strany obrazovky na druhou, přičemž hra na vás posílá vlny nepřátel (a jak je symbolem Contra série, neobvyklé množství soubojů s bossy) a vy jen střílíte a střílíte. Pokud toho postřílíte moc, dostanete víc bodů. Když dostanete těch bodů příliš, hra vám milostivě přidá jeden život. Pokud uděláte jakoukoliv chybičku, hra vám okamžitě jeden život vezme. Taková je vaše mise, vojáku, nebrečte mi tu jako malé dítě a zařaďte se. Pokud ji přijmete a vaše nervy to nevydrží, bude se ministr zdravotnictví a vydavatel hry ode všeho distancovat.

Po cestě nezapomínejte… střílet! Malý boss neznamená malé problémy.

Souboj s vražedným stropem (nebo co). Mlýnek na maso, zmutovaná treska a spousta zábavy.

K dalším zažitým pravidlům Contra série (kterou mohou majitelé některých starých konzolí znát také pod názvem Probotector) patří tři volitelné zbraně (které u sebe máte celou dobu hry, nijak je nevylepšujete a nemůže vám v nich dojít munice) – kulomet, plamenomet a granátomet. Tyhle zbraně se musíte naučit znát lépe než vlastní boty (jaké boty?) a pružně je měnit podle aktuální situace.

Jak už jsem zmínil, Contra staví především na soubojích s bossy, které jsou zároveň graficky nejpoutavější a vizuálně nejodvážnější částí hry, stejně jako těžištěm její zábavy a hratelnosti. V praxi to znamená, že procházení úrovněmi a rutinní kosení skupin „obyčejných“ nepřátel je pouze relaxace mezi šílenými adrenalinovými bitvami s gigantickými roboty/mutanty/věcmi, které nelze přežít/vyhrát jinak, než dokonalým naučením se, kde máte během které fáze souboje stát a kam střílet (jediný způsob, jak se tohle naučit, je metoda pokus – omyl… a omyl zde znamená smrt).

Světlé stránky hry
  • hratelnost, jak jste ji dlouhé roky neviděli
  • nejoriginálnější souboje s bossy mezi všemi hrami na světě
  • atmosféra
  • nepopiratelná návykovost
  • DLOUHÁ ... ... ... životnost
  • hromada bonusů a konců
  • vynikající oživení legendární série
Temné stránky hry
  • obtížnost, jakou jste ještě nezažili
  • průměrné technické kvality

Má to i grafiku! A hudbu! A tak vůbec

Nová Contra dodržela pravidla žánru - je čistě 2D z hlediska ovládání i pohybu herním světem. Ten je však (většinou) 3D polygonový nebo alespoň plný nádherně se překrývajících vrstev kresleného pozadí. V praxi to znamená, že se Contra hraje úplně stejně (až podezřele stejně – některé pasáže jsou vysloveně remake starých úrovní a bossů) jako kdysi, ale vypadá přitom dostatečně moderně a přitažlivě i v době Vice City.

Hudba je zuřivým (doslova) mixem kytarového šílenství a hodně tvrdého techna, což se dokonale hodí k atmosféře hry (možná to mohlo dopadnout ještě lépe, kdyby soundtrack dělali Nine Inch Niles). Zvuky jsou nekonečná plejáda výbuchů a rachotu střelby, což netřeba nijak zvlášť komentovat.

Fuj! Co to vlastně je? Aha (smrt) – boss! Nový Biolit funguje na principu plamenometu.

Já dám tobě a ty dáš mně. Tohle už tu jednou bylo, ale pořád je to HODNĚ drsné.

Hrajte! Ale na vlastní nebezpečí

Contra je báječná zábava. Sice jsem u ní málem přišel o ruce, mozek, smysly, rozum, nervy, PS2, televizor, veškeré vybavení pokoje, rodinu, psa a život, ale nakonec jsem od ní odlézal uspokojený takovou výzvou a zábavou, jakou jsem u hry nezažil dlouhou řadu let. Berte to jako absolutní doporučení. CSS totiž není žádná zběsilá nehratelná magořina, ale na milióntinu nanomilimetru dokonale vypočítaná krystalická hratelnost, která se dá definovat asi takhle: polovinu lidí hra zabitím v první minutě znechutí a odradí, druhou polovinu přiková k obrazovce s pocitem, že tohle je něco docela jiného. Dejte na mou radu a otestujte, do které skupiny patříte právě vy!

Grafika: 6/10
Zvuk: 5/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 10/10

Hra, která je zábavná tím, jak se vás snaží naštvat. Absolutní výzva pro všechny hardocore hráče a nejlepší návrat klasiky za posledních pět let!

Celkové hodnocení: 7/10


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Podle Kingdom Come: Deliverance vznikla oficiální turistická příručka

Podle Kingdom Come: Deliverance vznikl…

3.  8.  2018 | | 3 N/A
GamesCom 2018: jaké hry nás čekají na největší evropské výstavě?

GamesCom 2018: jaké hry nás čekají na …

Jedna velká výstava proběhla teprve nedávno a už se na nás chystá další. Jako každý rok se bude v německém Kolíně konat Gamescom, kde se podle všeho letos předvede opravdu hodně nadějných kousků. Pojďme se podívat na ty, které byste rozhodně neměli minout.

2.  8.  2018 | | 2 N/A
Bud Spencer & Terence Hill: pořádný retro nářez (recenze)

Bud Spencer & Terence Hill: pořádný re…

Co takhle v roli jedné z nejslavnějších filmových dvojek zmlátit stovky záporáků? Díky novému titulu to není problém a fanoušci nebudou litovat.

1.  8.  2018 |
Komunita rozlouskla poslední tajemství God of War, bylo skryté na začátku

Komunita rozlouskla poslední tajemství…

Trvalo to, Cory Barlog musel hráčům dost konkrétně napovědět, ale nakonec se přece jenom podařilo na to přijít.

2.  8.  2018 |
Reportáž: Navštívili jsme virtuální hernu v Praze

Reportáž: Navštívili jsme virtuální he…

Virtuální realita vás doslova shodí na zem.

8.  8.  2018 |