Crytek ohromuje propracovaným fyzikálním modelem

Diskuze čtenářů k článku

Qak  |  30. 05. 2012 10:23

Mě to až tak neohromilo. Má to jednu zásadní vadu - je to příliš gumové. To je problém, kterým Rigs of Rods hodně trpělo. Moc elasticity. A bylo to vesměs způsobené tím, že výpočet probíhal nad "trubkovým rámem". Pokud je tomu tak i tady, není to cesta vpřed.
Jinými slovy, stále jde o extrémně zjednodušený/nepřesný výpočet. Mě ohromí, až půjde v reálném čase počítat "skutečný" fyzikální model deformace pomocí "skutečné" numerické metody. A k tomu je ještě daleko. Kdyby měl nadále platit Mooreův zákon, očekávám, že se tak stane do řekněme patnácti let.

 |   |  Odpovědět
Colombo  |  30. 05. 2012 11:26

Jenže, jak sis určitě všiml, Mooreův zákon už neplatí.:/ Zatím to vypadá, že jsme narazili na fyzikální bariéry. Další zmenšování podobným tempem začíná být šíleně drahé a začínají být problémy s odvodem tepla atp. To můžeme vidět na tom, že dneska je už standard nikoliv jedno, ale dvě jádra:/ A dražší procesory nejsou ani tak na větší frekvenci, jako mají více jader.

Což je super při paralelizaci.
Takže bych se vrátil k problemu:
spíše než snahu o realistickou simulaci se v závislosti na dosažení fyzikální bariéry musíme zamyslet a zjistit, jestli to náhodou nejde nějak "ochcat" a celý výpočet zjednodušit, přičemž místo přesnosti pudeme na "efekt" a místo realistického výpočtu dosáhneme něčeho, co bude jen realisticky vypadat.

 |   |  Odpovědět
Qak  |  30. 05. 2012 14:37

Mooreův zákon už neplatí přesně a doslova, ale jeho hlavní myšlenka, exponenciální růst počtu tranzistorů, zůstává (pro frekvenci čipů to pochopitelně neplatí). Jen ono zdvojnásobení počtu už netrvá rok a půl, ale spíš dva a půl, a bude se, co se týče křemíku, pochopitelně dále prodlužovat až do okamžiku, kdy se v podstatě zastaví (6-8 nm, zhruba 2025?). Jak sis určitě všiml, exponenciální růst počtu integrovaných tranzistorů si nijak neodporuje s postupující paralelizací.
A o další růst výkonu bych se rozhodně nebál ani po tom, co křemík řekne své poslední slovo.

Pokud si něco zjistíš o tom, jak se ve skutečnosti takové fyzikální modelování provádí, bude ti okamžitě jasné, že jde jen o řešení soustavy rovnic, neboli klasický lineárně algebraický problém. Pokud chceš dosáhnout "realistické" přesnosti, musí tato soustava mít (v závislosti na složitosti situace a těles) třeba statisíce, miliony, desítky milionů proměnných, a její vyřešení bude na dnešním osobním počítači tvrat hodiny. Pokud chceš tuto dobu zkrátit, jde to kromě vývoje efektivnějšíího algoritmu zvýšením výpočetního výkonu (paralelizace vítána, viz GPGPU) nebo snížením počtu proměnných a tím pádem snížením přesnosti. Není problém v rámci hrami požadované přesnosti snížit počet proměnných třeba o řád, dva. Tím se dostaneme třeba na minuty, desítky sekund. A otázka nárustu výpočetního výkonu vyřeší časem redukci potřebného času stále níž. V momentě, kdy bude možné takovou soustavu na normálním počítači vyřešit za milisekundy, tj. za čas výpočtu jednoho snímku, budeme i s tímto přístupem v kategorii real-time, a to mě ohromí. "Ochcání" problému počítáním přes ten "trubkový rám" je sice hezké, ale jak sám vidíš, působí to velice uměle.

 |   |  Odpovědět
reacher  |  31. 05. 2012 08:36

Zdá se mi že do až moc nereálně skáče, třeba při jízdě v terénu to skákalo jakoby to mělo pod koly pružiny

 |   |  Odpovědět
Zasílat názory e-mailem: Zasílat názory Můj názor