Cultures 2 – recenze

„Obloha se zatemňuje, krajina předznamenává něco strašlivého. Bohové vědí, že se blíží osudová chvíle – Ragnarog, konec světa. Bitva, v níž spolu změří síly kladné a záporné složky hybné moci určující budoucnost celého známého vesmíru.“ Tak konfrontaci mocného hada Balroga, jehož tělo obepíná celé Norsko a jehož pohyby vyvolávají na hladině vlny, které leckdy nezdolá ani ta nejbytelnější loď, s celou plejádou severského božstva popisuje skandinávská mytologie.
Cultures 2 – recenze

Platforma: PC
Typ hry: strategie
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 266 MHz, 64 MB RAM, 500 MB na HDD
Testovací konfigurace: procesor 750 MHz, 128 MB RAM, 32 MB 3D grafická karta
Výrobce: Funatics Development (www.funatics.de)
Distributor hry: JoWooD (www.jowood.com)
Distribuce v ČR: Dynamic Systems (www.dynamic-systems.cz)

Hra Cultures 2 z dílny Funatics studios, která je na první pohled pokračovatelem svého stejnojmenného předchůdce, si tuto a jiné středověké legendy vypůjčila a vytvarovala k obrazu svému – a my teď máme možnost posoudit, zda se proslavená německá píle a důslednost v tomto případě vyplatila nebo jen dopilovávala další zbytečné a na jméně jedničky parazitující pokračování.

Blue Byte před lety tehdy revoluční strategií Settlers posunul obzory svého žánru o řádný kus dopředu. Vlastně předvedl vlastní, nezávislou linii, větev, jíž se později začaly ubírat další obdobně zaměřené hry. Některým vývojářským týmům ale načrtnutý strategicko-ekonomický mustr Settlerů nestačil a rozhodli se ubírat cestou neplagiátorskou. Na výsluní se museli proklestit neprobádanou džunglí využitelných idejí a cestou dávat pozor na zabředávání do močálu přeplácanosti, kýčovitosti či dokonce faktické nehratelnosti. Není proto divu, že pocty vnést do tzv. „vypiplávacích“ strategií svěží vítr se dostalo prakticky jen tvůrcům božských Populous a na výchovu kreatury zaměřeného Black&White.

Cultures 2 Cultures 2

Cultures 2 Cultures 2

Autoři Cultures se zbytečnému experimentování s nejistým výsledkem evidentně chtěli vyhnout a tak šli zdánlivě ověřenou a prošlapanou cestičkou – zkombinovali několik dobrých (cizích) nápadů, vzali tu, vzali tam, něco přidali a pak přiložili ruku k dílu, aby výsledek vypadal alespoň trochu k světu. Malým šikovným osadníkům (rozuměj – Settlerům) uzmuli základní myšlenku, hře Populous péči o poddanstvo a od černobílého Petera Molyneuxe se zase nechali poučit co se týče RPG prvků obohacujících hospodaření s lidskými silami a budovami.

Začínáme RPGčkem…

Cultures 2 oproti jiným hrám téhož žánru neuvádějí hráče do víru děje obšírným tutoriálem ani krátkými výukovými misemi, popř. jejich kombinací. V tomto směru připomínají spíše již zmíněnou hru Black & White. V samotném začátku je vám svěřena toliko jedna jediná postava (zato však s klíčovým významem pro celý další postup) – Bjarni. Důležité na něm je nejen to, že jeho otec, jistý Leif Eriksson, byl údajně prvním evropanem, který vkročil na americkou půdu (podle encyklopedie se tak stalo na přelomu 10. a 11. století), ale především jeho vize, které předpovídají již zmíněnou bitvu bohů proti hadu Balrogovi. V jednom se ale výklad bájí a jeho sny liší – zatímco norská mytologie hovoří o tom, že se onen boj děje v pravidelných intervalech a po každém z nich dochází ke stavbě nového, lepšího světa, Bjarnimu se zdá o tom, jak proti Balrogovi bojuje po boku třech dalších dobrodruhů ze všech koutů Evropy.

Za začátku tak v podstatě není co řesit – stačí jen Bjarniho navigovat do města a poté severně k mudrci, od nějž si mladík slibuje získání cenných rad. Ten mu vkazuje, že je třeba aby se setkal s bohyněmi sídlícími na ostrově jižně od Grónska a posílá ho k loděnici. Vzápětí už hra získává strategické obrysy – Bjarni je zaúkolován dodáním jistého obnosu alkoholu lodníkovi, který mu výměnou slibuje poskytnutí prostředku k přepravě mezi ostrovy, a vesničany je tak třeba zorganizovat k pěstění pšenice a její následné úpravy až do podoby výsledného výrobku.

Těžiště hry se ovšem z RPG žánru směrem ke strategiím v polovině první úrovně nepřelévá definitivně. Hned v druhé úrovni se v podobě bojové mezihry, kdy máte k dispozici pouze omezený počet vojáků a jste pověřeni bezpečnou přepravou jisté princezny skrz nebezpečný a nepřáteli okupovaný kaňon, opět vrací a finální konfrontací čtyř hrdinů s přisluhovači zla nakonec uzavírá celou hru. Pravověrnosti stragickému žánru ostatně odporuje už sám fakt, že hlavní hrdina v cestě za splněním své vize putuje napříč Evropou a hledá hrdiny, kteří jej mají v boji proti zkáze světa podpořit. Má sice i přesto možnost rozvinout v dočasně zbudované obci složitý hospodářský řetězec a ustavit složitou společenskou hierarchii, ovšem ve světle toho, že to celé budete absolvovat ještě x-krát na různých místech celého kontinentu, tyto bohulibé snahy lehce postrádají smysl.

… pokračujeme strategií…

Již zmíněná častá obměna žánru, popř. směru, kterým se hra ubírá, působí pozitivně ať už na hratelnost (z globálního hlediska), tak na likvidaci monotónnosti, která je pro hry typu Settlers více méně obvyklá. To je ovšem jen malý krůček na cestě k tomu, aby výsledek byl po všech stránkách dokonalým dílkem. Protože Cultures 2 se navenek tváří jako budovatelsko-válečná strategie, stanul v ohnisku mého kritického zájmu právě jejich hospodářský a vojenský model.

Většina z devíti obsažených misí (nebudeme-li počítat onu krátkou startovní) jediné, zato však náležitě „nabušené“ kampaně, probíhá podle obdobného scénáře. Začínáte s hrstkou odvážlivců, kteří vám zbyli po náročné a vysilující plavbě, pár nástroji, které moře vyplavilo z lodí, s nimiž jste se neúspěšně pokusili přistát, a úkolem, jenž zpravidla zahrnuje pobití několikanásobně silnější armády. A dostat se na úroveň takového nepřítele dá i zkušenému stratégovi rozhodně zabrat.

V základu hospodářského rozvoje každé vesnice stojí jednotliví osadníci. Ti se jakožto děti rodí manželským párům a po nějaké té chvilce jsou připraveni ujmout se zaměstnání, které jim přidělíte. RPG nádech hry však zapracoval i zde, a tak takovému nezkušenému učni můžete přidělit leda obyčejnou motyčku a nechat jej „těžit“ hlínu či jiné základní propriety. Nádeník se ale může v hierarchii povolání snadno pohybovat – získáváním zkušeností. Například takový farmář – když se zdokonalí v pěstování pšenice, může nasadit mlynářskou čapku a obsadit nově dobudovaný mlýn. Po čase se z něj stane zkušený mlynář a ten je zase pro změnu dostatečně zkušený k tomu, aby začal „šudlat“ rohlíky a tak dále.

Každý jednotlivý osadník – ať už žena nebo muž – má své zájmy a potřeby. Mezi ty základní patří například snaha zahnat hlad. Vaši poddaní sice nejsou žádní soutěživí žrouti, ale pro několikaměsíční půst příliš pochopení nemají a po čase začínají hromadně odumírat. Je proto nutné osadu dostatečně zásobit různými druhy jídla. Aby bylo možné osazenstvo vesnice obohatit o nové potomky a zajistit tak potřebnou nahraditelnost v boji umírajících vojáků, je zase nutné vystavět domy.

Tady ovšem vaše „piplání“ s osadníky teprve začíná. Cultures 2 po vás požadují nejen to, abyste každému z nich přidělili pracoviště, obydlí, popř. pracovní nástroj, ale i to, abyste jednoho po druhém oženili (vdali) a přisoudili mu (jí) možnost pořídit si potomka. A ani pokud tohle všechno zvládnete, nemáte ještě zdaleka vyhráno. Plebejci neoplývají ani náznakem jakékoli pokročilé inteligence, postrádají orientační smysl (pakliže jim nevystavíte u každého rohu orientační tabule, jsou už předem ztraceni) a ve většině případů i zdravý rozum (když z nepochopitelných důvodů uspokojují svou potřebu komunikace se souputníky v době, kdy je otázkou života a smrti aby pracovali, seč jim síly stačí). Věřte nebo ne, velká svoboda, jíž vás v otázce ovlivňování každého aspektu plebejcova života tvůrci obdařili, je spíš než přínosem v tomto přehnaném rozsahu otravným negativem.

Cultures 2 Cultures 2

Cultures 2 Cultures 2

… a končíme mlátičkou!

Tedy, abychom byli přesnější, militantněji zaměřenou částí hry. Jak jsem už naznačil, tvůrci se rozhodli za každou cenu bazírovat na RPG prvcích a ty k (ne)libosti hráčů prvních Cultures vtělili i do vylepšování bojových jednotek. Zatímco v jiných strategiích obměna bojovníků za lepší „druh“ probíhá buďto upgradem budovy, v níž se „rodí“ (tedy nejspíše kasáren), nebo jejich likvidací a následnou opětovnou „výrobou“, v Cultures 2 je všechno jinak. Vojáci se tu v kasárnách nerodí, nýbrž jsou do nich zasíláni z domovů a přilehlého okolí, a vychází z nich stejně jako přišli – nijak neozbrojení. Vybavit každého vojáka potřebným kusem výzbroje a výstroje je totiž posléze až na vás.

Obvyklé ovládací prvky hry umožňují např. několika jednotkám přiřadit určitou „horkou“ klávesu, měnit jejich postavení (obranné/útočné) apod. Naprosto nepochopitelné mi přišlo jen netradiční přiřazení levého tlačítka myši zrušení výběru a pravého potvrzení akce – obvykle tomu bývá právě naopak (což mimochodem způsobilo také to, že jsem se asi 10 minut v první misi pokoušel postavit farmu a divil se, proč hra stále zaujímá odmítavý postoj). Důraz na individualitu, který z Cultures 2 doslova čiší, je patrný i ve chvíli, kdy na mapě najdete jakékoli bonusové předměty (typu léčivých lektvarů apod.) – opět musíte každé jednotlivé postavě navolit, že má daný předmět sebrat a pak jen trpělivě čekat, až se tak stane.

Světlé stránky hry
  • spousta RPG prvků
  • variabilita úkolů
  • pestrost kampaně
Temné stránky hry
  • až příliš velká svoboda ve vypiplávání poddaných
  • nudný, leč nutný hospodářský rozjezd
  • nepříliš dobře optimalizovaná grafika

Jak to vypadá a jak se to hýbe?

Oproti svému předchůdci nezískala „dvojka“ Cultures nijak ohromujícím způsobem vylepšený grafický kabátek, což možná mnoho hráčů příliš nepotěší. Ocenit lze naopak fakt, že tvůrci do hry implementovali plnou podporu zoomu (přibližování/oddalování) a na svět tak můžete koukat jak z doslova ptačí perspektivy, tak kamerou, která téměř „líže zem“. Důležité je ovšem vědět, že při maximálním oddálení se hra prakticky nehýbe a totéž platí pro přehnaně vysoká grafická rozlišení. Za komickou v tomto ohledu považuji informaci o minimální konfiguraci, která hovoří o procesoru taktovaném na 266 MHz a 64 MB operační paměti – na takové sestavě si Cultures 2 zahrajete možná jako nepravidelnou slideshow, nikoli však jako hratelnou strategickou záležitost. Na testovací sestavě (Duron 750 MHz, 128 MB RAM) se hra přestala cukat při přepnutí na rozlišení 800x600 bodů a současném snížení všech detailů. Na problémy s plynulostí se připravte především na začátku, záhy po úvodním loadingu, komunikace harddisku a paměti totiž často probíhá už za běhu samotné hry a dokáže ji poměrně značným způsobem narušit.

Co se samotné grafiky a vizuálního dojmu týče, lze je shrnout jednou větou – pokud se vám líbili Settlers, budou se vám líbit i Cultures. Ovšem opět opakuji – týká se to jen grafiky. Co do hratelnosti překombinované Cultures na střídmě vyvážené Settlery bohužel nemají a to ani díky skvělým vychytávkám typu upgradu budov či možnosti řešit některé problémy vícero způsoby (například ve chvíli, kdy máte ze země vyhnat loupeživý kmen vikingů máte na výběr, zda vikingy ze země vymetete silou nebo jednoduše vyplatíte). Nic by se totiž nemělo přehánět – a o vyvážené hratelnosti složitě vypadající strategie to platí dvojnásob.

Grafika: 7/10
Zvuky: 6/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 7/10

Pro fanoušky Settlers povinnost, pro ostatní zajímavá exkurze do světa hospodářsko-vojenských strategií. Vřele doporučuji všem, které baví „vypiplávání“ vlastních poddaných, a nedoporučuji těm, kteří trpí averzí vůči strategiím prosazujícím RPG prvky.

Celkové hodnocení: 7/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Project NVRX: Grand Theft Auto 5 ještě nikdy nevypadalo lépe

Project NVRX: Grand Theft Auto 5 ještě…

Grand Theft Auto 5 dostává grafické modifikace takřka každý měsíc. Nyní máte před sebou špičku současné tvorby - Project NVRX.

4.  11.  2017 | | 10 N/A
Vybrali jsme nejlepší PC hry pod stromeček

Vybrali jsme nejlepší PC hry pod strom…

Toto je deset her, které byste rozhodně neměli při hraní na počítači vynechat.

včera | | 10 N/A
Need for Speed Payback: nedostatečně rychle a zběsile (recenze)

Need for Speed Payback: nedostatečně r…

Po menší přestávce jsme se konečně dočkali dalšího dílu série Need for Speed. Prospěla závodům pauza stejně, jako novému asasínovi? To se dozvíte z naší recenze.

12.  11.  2017 | | 17 N/A
Call of Duty: WWII - válka se nikdy nezmění (recenze)

Call of Duty: WWII - válka se nikdy ne…

Call of Duty se po dlouhé době opět vrací na domácí půdu, přitom se ale snaží zůstat moderní. Jak mu to vychází?

6.  11.  2017 | | 10 N/A
Městská akce Watch Dogs je na PC zdarma, stahujte!

Městská akce Watch Dogs je na PC zdarm…

Pokud jste ještě nedali prvním dílu této série šanci, nyní už nemáte žádný důvod akci nevyzkoušet.

7.  11.  2017 | | 2 N/A
Playstation trofeje začínají mít smysl, dostanete za ně kredity

Playstation trofeje začínají mít smysl…

Pokud patříte mezi lovce trofejí na konzoli Playstation, vaše snažení dost možná nabere výraznější obrysy.

6.  11.  2017 | | 10 N/A
Na PS Store startuje nová akce, najdete tam spoustu her pod tři stovky

Na PS Store startuje nová akce, najdet…

Chcete si doplnit svou digitální knihovničku konzole Playstation o pár parádních pecek? V obchodě máte skvělou akci.

16.  11.  2017 | | 4 N/A
Microsoft rozjíždí časově omezenou nabídku bundlů konzole Xbox One S

Microsoft rozjíždí časově omezenou nab…

Slevová mánie začíná.

12.  11.  2017 |