Dark Age of Camelot: jeden Goblet vládne všem

„Neviděli“ jsme se už měsíc, milí čtenáři. Mojí kleričce Markethii od prosincového DAoC: ´První střetnutí´ přibylo pár set dalších RvR bodů z bojů s ostatními Realmy, skvělý palcátek Iron Fist z lednové DAoC: ´Mission Impossible´ se válí kdesi v mém trezoru v bance v Camelotu (nepřátele teď kosím zřejmě nejlepším klerickým kladivem ve hře, pověstným Hammer of Deliverance), a moje milá Markethia level 43 si už postupně shání výbavičku pro momentálně konečný herní level 50. Ačkoliv je to velmi předčasné, protože od levelu 40 výše je velmi obtížné a dlouhé poskočit na další, dokonce získáte část bonusů i v polovině levelu, to aby hráči nebyli tak frustrovaní :). Ale Markethia je dívka (tedy aspoň ve hře) a ta myslí svědomitě dopředu. Tu si koupí mocný prstýnek, tu – ač jemná dívka - vymlátí z drsné příšery bonusovou kroužkovou košili, přesto je ale jeden slot, ve kterém se povaluje už mnoho a mnoho pátků věc úrovně až trapně nízké (osm, ale jestli se začnete smát, uhodí do vás klerický blesk). Onen slot se nazývá Jewellery a kamínek, který v něm nosím, je už od mého zhruba 14. levelu šedý (tj. neúčinný pro postavy na levelu o mnoho vyšším než je úroveň věci). Zatímco na ostatních slotech rotovaly za celou dobu hraní desítky a desítky věcí, které ani zešednout nestačily, nenašel jsem po dva měsíce do Jewellery nic lepšího než ten blbej šutr! Ale Goblet uslyšel volání svého Pána a chtěl se nechat objevit… Jenže zvedl ho ten nejnepravděpodobnější tvor na světě…

Obchoduji si takhle jednoho dne ve vesničce West Down v okrsku Salisbury Plains, když se mi ozval můj dánský přítel, který také hraje za klerika a je o 4 levely lepší než já (prozatím!), a gratuloval mi k další nové úrovni. Když jsem se mu s nářkem svěřoval, že snad v Albionu neexistuje nic do slotu Jewellery, žádné silné kamínky, drahokamy, a podobně, prozradil mi, že se kdesi v hlubinách dungeonu Stonehenge Barrows prochází strašlivá příšera, která občas u sebe nosí Goblet – mocnou to zbraň pro kleriky! „Jaká! Jak se ta potvora jmenuje? Rychle!“ a už přitom běžím na jih ke Stonehenge, protože se shodou náhod nacházím jen pár set metrů od vstupu. Odpověď mého kamaráda přichází vzápětí - „Lich!“

Moje postava se zastavuje. Lich? Lich??? Lich?????? Néééééééééééé! Proč ten zatracenej Goblet nemůže mít třeba támhleten bazilišek anebo to roztomilé prasátko, co právě proběhlo kolem, jen ho jemně ťuknout kladivem, proč zrovna Lich? Víte, já už se s Lichem setkal, osobně. A náš rozhovor neprobíhal zrovna v rukavičkách, jestli to tedy chcete vědět. Lichové obývají tu nejspodnější část dungeonu Barrows a patří mezi nejtěžší potvory v tomto okrsku. V dobré a sehrané grupě není až takový problém je zabít, pokud… Lich útočí většinou ve dvojici a umí nejen pěkně škrábat obřími pařáty na blízko (občas se mu povede tak strašná rána, že sejme rytíře v plechu na jeden sek!), ale také není zrovna nejhorší kouzelník. Dokáže na nepřátele použít Stun (tj. na několik drahocenných sekund postavy „zkamení“), ale i různá prokletí a otravy (magické charaktery pod otravou těžkým jedem prakticky nic nezakouzlí, a to platí i pro léčivou magii kleriků). Se vším jmenovaným se dá vypořádat – druhého Liche může skupinka na chvíli mezznout (obdoba Stunu), klerici odkouzlí většinu prokletí a otrav a válečníci si mezitím Liche pěkně podají. Tak to i ve většině případů probíhá, ale jednou za čas se stane, že Lichům se povedou všechny tyhle věci skoro ve stejný moment a s maximálním poškozením – druhý Lich resistne náš Mezz a vzápětí otráví naše kleriky a prokleje pro jistotu všechny. První Lich mezitím doběhne k našemu nejlepšímu válečníkovi v plné plechové zbroji a jednou ranou ho zabíjí (tomu se v hráčském žargonu říká otevírání konzervy :) a vrhá se na další, pokud možno nejslabší charaktery v družince, klerikům se přerušuje díky otravě většina léčivých kouzel a než si vyléčí vlastní otravu, Lich už si je podává taky. Skupinka dobrodruhů umírá opuštěna v temných jeskyních na dně Barrows. Tohle je samozřejmě extrém, jen málokdy se to Lichům povede tak úplně přesně načasovat, a dobrá a chladnokrevná skupinka si poradí s ledasčím, ale ta možnost smrti je přítomna neustále a nutí být pořád ve střehu. Horší také je, že Lich sídlí skutečně až na samém dně dungeonu. Pokud skupinka umře kdekoliv jinde, většinou jsou nad ní či pod ní (anebo kolem prochází) jiné skupinky, které mrtvé chudáky oživí. Ale zemřít na jeskynních schodech u Lichů většinou znamená použít příkaz ´Release´ a následné oživení u velmi vzdálených Bindstonů (viz minulé příběhy) se všemi penalizacemi a ztrátami provázejícími tuto nejhorší variantu oživení.

Vidina Gobletu v mém slotu je však silnější než strach. Pro něj bych šel třeba i do pekla (nebo alespoň malý kousek tím směrem :). Vstupuji do dungeonu Barrows a zastavuji v první místnosti, která slouží jako meetingová – zde se dávají dohromady družinky či prodává a kupuje loot z podzemí. Zadávám několik příkazů a vzápětí zkoumám, kolik hráčů je v dungeonu právě teď, jaké charaktery a jejich levely, kdo vede jednotlivé družinky, a která z nich má volné místo. Nečekám ani pár vteřin a mé nabídky si všímá Infiltrátor Hinami, se kterým jsem nedávno dokončil společný quest. Výborně, i on a jeho pár přátel jsou na podobných levelech jako já, takže se mému nenápadnému návrhu ´Ehm, co takhle jít na Liche?´ ani moc nediví. Ujímám se tedy vedení a vzápětí vyrážíme směrem dolů do temnot dungeonu. Cestou se nic zvláštního nestalo, jak by znělo hlášení, pokud něčím zvláštním nemyslíte hordy nemrtvých a přízraků, které se na nás cestou valily ze všech stran. Také – ehm, ehm – raději zapomeneme, jak jsem se překlikl a propadl se do jámy plné nepřátel, kteří nelenili a přivítali mne jak se patří. Druhý klerik v naší družině mne vzápětí ressnul (oživil) a cesta pokračovala dál, takže je opravdu zbytečné se k tomuto trapnému incidentu ještě nějak vracet, jasné?!?

A jsme na místě! Utábořili jsme se na plošince na kraji velké jeskyně a začali na sebe kouzlit všechna možná bonusová a ochranná i útočná kouzla. Lučištník čeká, až všichni ve skupince zakřičí ´Rdy´ a vysílá první šíp do nazelenalé temnoty jeskyně. Vzápětí jeskyni zaplaví světlo prvního kouzla a dva rozzuření Lichové skákavými pohyby uhání směrem k družině, adrenalin stoupá. Prvního Liche se mi daří zastavit Mezzem, druhý s několika šípy naráží na plechovou hradbu našich válečníků, kteří ho štíty drží od těla a zběsile řežou meči a sekerami. Lich padá mrtev, ve stejném okamžiku se druhý osvobozuje z kouzla a vrhá na družinu jedno prokletí za druhým. Jed, zkamenění, prokletí… družinka zakolísá, životy klesají a Lich útočí pařáty na otrávené válečníky, kterým jed ubírá soustředění. Druhý klerik neváhá a žádá svého Boha o speciální léčivé kouzlo, které lze použít jen jednou za dvacet minut hraní. Kolem postaviček se zamodrá vzduch a všichni máme plný status životů. Lich ničím takovým nedisponuje (k jakému Bohu by se musel modlit, proboha), takže i druhý dostává, co mu patří! Teď už v klidu odstraňuji protikouzly jedy a prokletí, válečníci sedí a nabírají energii. Sbíráme věci vypadlé z mrtvých těl, ale Goblet nikde. Toho bohdá nebude, aby český klerik z boje utíkal! Do temnoty letí další šíp… Po dvaceti minutách perných adrenalinových akcích vypadává z jednoho Liche Ancient Sacrificial Goblet 46. úrovně, a jeho bonusy mne uchvacují. Ani ostatní si nestěžují, mnoho Lichů a jejich poskoků u sebe mělo zajímavé věci i pro ostatní v družince. Umisťuji Goblet do volného slotu a cítím, jak je má milovaná Markethia opět o něco silnější.

Čas pokročil, a tak se vracíme zpět na zemský povrch, spokojení a živí. Běžím radostně do domovského Camelotu, prodávám přebytečné věci a – jak je mým zvykem – vsednu na koně a vyrážím do hraniční pevnosti, abych vyzkoušel účinky dalšího mocného předmětu ve zběsilých potyčkách v RvR. Tak kdo to dneska odnese? Drsní severští Midgařané či magií nadaní Hiberňané? Uvidíme. Ale to už je (jak je mým zvykem psát) zase úplně jiný příběh…

Odpovědi na spoustu vašich dotazů ke hře najdete na klanových stránkách českých hráčů online her http://czh.front.cz/forum , kde se na vás těší nejen zástupci albionských Czech Heroes či midgardského Ragnaroku.