Daymare: 1998 - pocta klasickému survival hororu | Recenze

Pokud patříte mezi fanoušky survival hororu ze staré školy, pak jste jistě zaznamenali, že v posledních letech je těchto titulů jako šafránu. O bubáky sice není nouze, ale většinou se jedná o tzv. walking simulátory. Můžete sice nasávat děsivý příběh při volném procházení světem, ale tím to končí. Kam se poděly klasické hororové hry jako Resident Evil či Silent Hill, které se v průběhu let odklonily od své původní formy? Právě na tuto otázku odpoví Daymare: 1998.

Na začátku stojí Resident Evil 2

Ačkoliv je na první pohled zřejmé, že italští vývojáři z Invader Studios skládají tímto titulem poctu kultovní sérii Resident Evil a „devadesátkám“ jako takovým, původní záměr byl jiný. Mělo se totiž jednat přímo o remake druhého dílu Resident Evil v Unreal Enginu. Koncem roku 2016 se dokonce začala objevovat na Youtube videa prvních gameplayů s velmi pozitivními ohlasy fanoušků. Možná právě ty přesvědčily Capcom, aby do toho kopl se svým vlastním remakem (vyšel v únoru 2019), a tak kontaktovali italské indie kolegy, aby od vývoje upustili.

Hororová atmosféra ze hry přímo sálá

Zahodit téměř hotový kousek by však byla obrovská škoda, a tak začal projekt jménem Daymare: 1998.

Temný děj, tři hratelné postavy

Příběh vás zavede na americký venkov do městečka Keen Sight, v jehož okolí se kromě rozlehlých lesů nachází také laboratoře Hexacore Biogenetics. Zde unikl nebezpečný virus, který byl potají vyvíjen jako biochemická zbraň a speciální jednotka H.A.D.E.S. je vyslána s cílem prověřit situaci, posbírat vzorky a jak se brzy ukáže, také zlikvidovat případné svědky.

Pohled ze třetí osoby hře sedí stejně jako remaku Resident Evilu

Hra nabízí tři hratelné postavy, na které nahlížíte z pohledu třetí osoby a každá z nich nabídne jiný úhel pohledu na vývoj událostí. Nejdříve se chopíte role Lieva – nesympatického člena jednotky H.A.D.E.S., následně jeho kolegy – dobráckého pilota Ravena a třetím do party je psychicky nestabilní správce lokálního parku, Samuel. Tomu jde hlavně o pomstu zavražděné manželky právě výše zmíněnou jednotkou. Ačkoliv je děj jako vystřižený z béčkového hororu, na kvalitě hry to vůbec nic neubírá.

Klasický horor a klasická obtížnost

Pokud si zrovna nelibujete v „soulsovkách“, narazíte zde na opravdu vysokou obtížnost. Už na její první stupeň (z celkem tří) nacházíte výrazně méně nábojů, než je počet monster. Ta navíc snesou dost ran, než se odporoučí k zemi, takže vám nezbude než utíkat.

Celkově vám průchod hrou bude komplikovat také systém nabíjení, který je však velmi propracovaný. Máte možnost zde klasicky přebít náboje do zásobníku, což ovšem zabere nějaký čas a ten většinou nemáte. Optimálnější metodou se mi jevilo prázdný zásobník odhodit a ihned vsunout nový. Ten však musíte mít přichystaný a uložený v panelu pro rychlý přístup. Celkově tedy při plnění misí sbíráte náboje, které následně musíte umístit do zásobníku, abyste je mohli použít. Tento proces probíhá v inventáři, do kterého však nahlížíte v reálném čase. Jinými slovy, pokud zrovna nabíjíte nebo si jen prohlížíte posbírané předměty, neznamená to, že vám něco nemůže ukousnout hlavu. I přes vysokou náročnost je tento systém zcela logický a zatím nejreálnější, jaký jsem ve hře podobného ražení viděl.

Systém inventáře je vymyšlen opravdu zajímavě a sedne nátuře hry

Jak tomu bývalo u starých survival hororů, i zde narazíte na slušnou porci hlavolamů. Počínaje těmi ve stylu „najdi předmět, abys zpřístupnil další cestu“ až po takové, kde se se vám bude opravdu hodit znalost řecké abecedy. To však prodlouží herní čas i o několik hodin.

Nechybí tuhé hlavolamy a přípravky pro zlepšení schopností

Budete zde také mixovat nejrůznější přípravky, jejichž kombinací získáte silnější lektvar pro obnovu zdraví, vitality či zlepšení vidění.

Kromě všudypřítomných monster dokresluje děsivou atmosféru hlavně prostředí, ze kterého je cítit silná inspirace právě hororovými tituly. Laboratoře jsou jako vystřižené z Residentovské Umbrelly, město vypadá jako Raccoon City, ale dostanete se také do garáží, domů a nemocnice připomínající spíše Silent Hill. Celkové obklopení lesy ve mně pak vyvolalo příjemné vzpomínky na Alana Wakea.

Na plakátech zde visí spoustu odkazů na filmy z devadesátých let a zůstaly zde také některé lokace známé z Resident Evilu 2. To jsou například basketbalové hřiště nebo autobus.

Kritika je také na místě

Přestože celkový dojem na mě udělal Daymare: 1998 vyloženě pozitivní, nemohu zůstat jen u chvály. Co vás udeří hned na první pohled, je místy opravdu velmi slabá grafika. Rozmazané textury a kostrbaté postavy bych se dokonce nebál přirovnat raným titulům na PS3/Xbox 360. Hra je také prošpikována bugy. Některé vám mohou pomoci – například pokud se nepřítel zasekne. Pokud se však vaše postava propadne do podlahy, rozhodně to ničemu neprospěje.

Graficky je hra spíše průměrná až podprůměrná

Mnohdy vám bude hra také házet klacky pod nohy. K tomu dochází zejména pokud utíkáte před monstry a někdo vám zavolá vysílačkou. V tu chvíli zpomalíte bez možnosti opět se rozeběhnout až do ukončení hovoru, což má za následek váš rychlý konec. To vše ještě podtrhují nepříjemné propady FPS.