Skákačky se v dnešní době zase tolik nedělají a když už nějaká vyjde, stojí to opravdu za to. De Blob 2 mi ale ukázal, že ne v každém případě to platí. I když přichází v podstatě s dobrým nápadem, výsledek se od prvotní představy dost liší.
De Blob je 3D skákačka, kde se ze světa vytratily všechny pestré barvy kvůli zlému záporákovi jménem Comrade Black. Všechno ve světě je šedivé a místo vody v řekách teče inkoust. De Blob to ale nemůže nechat jen tak, proto se svým věrným parťákem Pinkym chce navrátit světu jeho zašlou krásu. Princip toho je naprosto jednoduchý. Když Blob narazí na zdroj barvy, může ji do sebe vsáknout a následně ji použít k obarvení okolí. Většinou se musí barvit domy nebo samotní obyvatelé zdejšího světa. V některých případech musíte zvolit konkrétní barvu, jindy je úplně jedno, jestli bude barák ve výsledku červený nebo modrý.
Při tom, jak se oblast kolem Bloba rozzařuje různorodými barvami se dynamicky mění hudba, která do tohoto stylu docela sedí. Když jedete stále vpřed a barvíte další a další části světa, hra vám dá skrz hudbu najevo, že to děláte dobře.
Upřímně, když jsem hru poprvé zapnul, myslel jsem si, že je to tvorba z Japonska. V de Blobovi jsou totiž některé prvky, které jsou typické právě pro tamní tvorbu. Jednou z nich je absence dabingu. Komunikace probíhá skrze textové bubliny a při tom postavy jen mumlají cosi nesrozumitelného. Jak jsem si u Fe pochvaloval, že zvuky zvířat jsou příjemné na poslech, De Blob 2 je přesně ten opačný případ. Postavy skřehotají a po chvíli mě každý další rozhovor otravoval více a více.
Další věcí, která je spíše doménou japonských vývojářů, je netypický humor. De Blob se snaží o to, aby vypadal co nejvíc cool a stylově, ale tvůrci v tomhle ohledu až moc tlačili na pilu a ve výsledku se z toho stává kýč. Neříkám, že se nikomu takový styl nemůže líbit, ale během hraní mi to přišlo dost přehnané.
Teď přejdeme k prvkům, které jsem při hraní de Bloba opravdu nemohl vystát. Tím hlavním problémem je kamera. Což o to, tohle se týká snad všech 3D plošinovek, kdy se občas odhaduje vzdálenost a perspektiva trochu zlobí. Tady se ale s kamerou nedá ani pořádně manipulovat. Při otáčení má setrvačnost, kvůli které se většinou netrefíte do požadované pozice. Na druhou stranu zase chvíli trvá, než se kamera rozpohybuje, takže analogovou páčku musíte chvíli držet. de Blob má snad jeden z nejhorších systémů ovládání kamery, jaký jsem kdy ve hře viděl.
Tohle se ale netýká 2D částí, kde se z de Bloba stává klasická plošinovka s trochou toho barvení a puzzlů. Tyto části jsem si užíval daleko více. Jen mě mrzelo, že jsou to převážně interiéry, kde se hra přepíná do tohoto režimu.
Můžete si všimnout, že nahoře uprostřed obrazovky se nachází časový limit. Asi bych si toho ani nevšiml, kdyby mi hra sama neřekla, že tam něco takového je. Nikdy se mi nestalo, že bych kvůli malému množství času nedokončil level. Skoro na každém rohu jsou stopky, které vám po sebrání nějakou tu minutu přidají a ve hře ani není moc prostoru na to, abyste se v nějaké pasáži zasekli.
De Blob 2 přišel s dobrým nápadem, který bohužel kvůli zmršenému ovládání nevyšel. Navíc jsou tady další nepříjemnosti, jako třeba otravné mumlání postav, které vám znemožňují, abyste si hru patřičně užili. Navíc je na ní také vidět, že původně vyšla na minulou generaci konzolí. de Blob má cenu si pořídit snad jen v případě, že si chcete zavzpomínat na původní verze, jinak bych ale sáhl po jiných skákačkách. Třeba nejnovější Ratchet & Clank, který teď bude v PS Plus hrách zdarma, nebo Fe, které mě bavilo daleko více a ještě na tom ušetříte nějakou korunu.
Hodnocení: 2 / 5
-
2D pasáže
-
Dynamická hudba
-
Tragické ovládání kamery
-
Skřehotání postav
-
Přepálený styl
