Delfín Ecco – o kráse, kterou v jiné hře nenajdete

Nejnovější hra ze série Ecco The Dolphin již nějakou tu chvíli zdobí pulty obchodů s hrami pro PS2 a tak si teď kromě prvních dojmů z hraní budeme povídat hlavně o tomto fenoménu jako takovém. Věřte tomu nebo ne, ve své době šlo o jednu z nejoceňovanějších her vůbec a docela dobře by se to mohlo po letech opakovat.
Nejnovější hra ze série Ecco The Dolphin již nějakou tu chvíli zdobí pulty obchodů s hrami pro PS2 a tak si teď kromě prvních dojmů z hraní budeme povídat hlavně o tomto fenoménu jako takovém. Věřte tomu nebo ne, ve své době šlo o jednu z nejoceňovanějších her vůbec a docela dobře by se to mohlo po letech opakovat.

Když před deseti lety (1992) vyšel první díl dobrodružství delfína Ecca pro 16-ti bitovou konzoli Mega Drive od Segy, způsobil ve světě videoher takovou malou revoluci o jejímž úspěchu svědčí dodnes nepřekonaná atmosféra podvodní říše zvířat, beznadějnost pokusů o napodobení a v neposlední řadě také smutná konverze pro PC a vynikající konverze pro Sega Mega-CD (pamětníci vědí, šlo o jednu z mála her, která dala tomuto výkřiku do tmy nějaký smysl). Proč byl Ecco tak úspěšný?

EccoEcco

Důvodů je celá řada. Tak předně nikdy předtím se nepokusil žádný tým programátorů přivést k životu svět podmořských bytostí s takovou pečlivostí a něhou. Moře je samo o sobě nádherné, ale pro člověka, který měl to štěstí vidět některou jeho neznečištěnou část z větší hloubky je to opravdový ráj, jeden z posledních žijících zázraků na Zemi. Ecco The Dolphin byl první hrou, která dokázala tento svět užaslým hráčům představit v takové vizuální podobě, že čelisti bezmocně klesaly na hodně dlouho niž a níž. V době, kdy ještě neexistovala skupina 3D her (ne tak, jak ji známe dnes) byla 2D grafika samozřejmostí, jenže málokdy ji tvořila taková záplava pečlivě propracovaných olejomaleb, jako v Eccovi. Ještě dnes jde o obrázky přitažlivé pro oko a především majitelé PC tuto hru vyhledávají jako jednu z nejlepších, kterou mohou emulátory nabídnout. Kromě nádherné ručně kreslené grafiky disponovala hra hudbou, jakou nikdo předtím neslyšel a ani ji později nikdo nezopakoval (v takové kvalitě). Soundtrack pro CD verzi je dodnes považován za nejlepší nejaponský soundtrack ke hře (zdroj: www.soundtrackcentral.com) a obsahuje takové experimenty s táhlými tóny originálních elektronických nástrojů, že se vám zabodne rovnou do srdce.

Kromě vizuální a zvukové dokonalosti však Ecco přinesl také příběh, který zasazen do zmíněného technického zázraku nabitého atmosférou zasáhl herní komunitu stejně silně, jako nejlepší a největší RPG. Pokud o mých slovech pochybujete, navštivte některou ze stránek fanoušků a sledujete počet milovníků Ecca a jejich prohlášení. Něčím podobným se mohou chlubit snad jen tři herní série na světě.

EccoEcco

Delfín Ecco patří k rodu delfínů skákavých, kteří žijí ve své zátoce, dokud se nepřižene strašlivý uragán a nevysaje všechny živé obyvatele zátoky. Díky závodům ve skákání byl Ecco zrovna mimo dosah katastrofy a tak zůstal sám. Vydává se tedy napříč všemi oceány, aby našel odpovědi na své otázky a především svoji rodinu (a ztracenou lásku). Následuje monumentální sci-fi příběh o mimozemské rase, která v minulosti obchodovala s obyvateli Atlantidy, dokud se navzájem nevyvraždila. Parazitické formy života na její domovské planetě díky evoluci postupně získaly kontrolu nad opuštěnými technologiemi a začaly křižovat vesmír ve snaze získat více potravy. Vysávání života z moře je samozřejmě jejich dílo. Jediným, kdo může pomoci je Velká modrá a pak také nejstarší známá bytost ve vesmíru, tajemný a radioaktivní Asterit, který vyšle Ecca v jedné z nejpropracovanějších časových smyček (viděli jste 12 opic?) zpět v čase. To nezní jako příběh k arkádovité zábavě nebo plošinovce, viďte? Skutečně jde o obrovskou legendu, která v mnohém předčí nejedno úspěšné RPG na příběhu založené.

Samotná hra pak spočívá v plavání skrz nádhernou podmořskou krajinu plnou pouští, skal i lesů (zatopená Atlantida je dodnes jedním z nejatmosféričtějších míst ve hrách) a komunikaci s ostatními obyvateli mořského světa, stejně jako bojích s Hladovými (žraloci a jim podobní) a občas také vyřešení nějakého toho lehčího prostorového puzzle. Hráč si může mapovat krajinu pomocí sonaru (jak to delfíni skutečně dělají) a rozhodně zažije takový příliv atmosféry, jako u málokteré jiné hry (daly by se spočítat na prstech jedné ruky).

EccoEcco

Druhý díl, Tides Of Time, překonal „jedničku“ naprosto ve všech ohledech (vyšel o dva roky později pouze pro MD a Mega-CD). Třetí díl pak ožil na poslední konzoli od Segy, DramCastu a zvlášť ve spojených státech způsobil opět malou revoluci. Psal se rok 2000 a každý fanoušek původní hry seděl před televizní obrazovkou ohrožen infarktem, jak před jeho vytřeštěnýma očima ožil podmořský svět včetně podobně atmosférické hudby a všech hrdinů ze starých příběhů v kvalitě, o jaké se nedalo ani snít.

Ecco The Doplhin: Defender Of Future je plnokrevným nástupcem klasických starých titulů, jehož příběh pro jistotu psal oceněný autor sci-fi literatury a který byl téměř po všech stránkách doveden k dokonalosti. Hru však přece jen shazovaly dvě skutečnosti: prostor byl tak obrovsky otevřený a svoboda pohybu natolik dokonalá, že hráči zoufale bloudili tam a zpět, aniž by tušili, kam se vydat dál a pak také grafika, kterou Ecco 3 předváděl, byla pro DreamCast příliš velkým soustem, takže framerate byla žalostně nestálá.

Nyní je tu však Ecco pro PlayStation 2 a necuká se ani náhodou, grafika podmořského světa, která nemá v dnešní době konkurenci, se pohybuje svižně a plynule doplněna efekty, o kterých si DC mohl nechat jen zdát (v první řadě blýskání paprsků světla na každém povrchu a předmětu, jak se slunce zrcadlí v mořské hladině, dále třeba matrixovský efekt sonaru). Navíc byla hra obohacena propracovaným systémem několikanásobné nápovědy a neuvěřitelně příjemnou funkcí tlačítka R3 – tou je otočení se a vyražení vstříc nejbližšímu úkolu.

EccoEcco

Ecco The Doplhin: Defender Of Future je v podání PS2 tím nejkrásnějším, co současné počítačové hry a videohry dokáží nabídnout. Krása podmořského světa, divoké přírody a ušlechtilých podmořských zpěváků je natolik drásavá, že v doprovodu vysoce atmosférické hudby ve stylu new age působí až kýčovitě. Mnoho hráčů, zvyklých na akční hry jistě tímto titulem pohrdne, ale ti ostatní by měli zůstat v obchodě stát před puštěnou hrou a podívat se na ukázky, které změní jejich názor na počítačovou grafiku. I když je Ecco hrou pro milovníky plošinovek (hodně se zde skáče) a adventur, je také hrou pro všechny mladší pařánky a především pak pro každého člověka dostatečně sensitivního na to, aby dokázal přijmout a pochopit bohatství, krásu a poselství hry, která nemá konkurenci. Nejde v žádném případě o jeden z killer titulů (i když ty tisíce fanoušků by se s vámi hádaly, můžete si přečíst o tom, jak mají doma DC i s hrou, ale nyní si kvůli její vylepšené verzi kupují PS2) nebo jednu z nejlepších her vůbec, ale bezesporu jde o hru nejkrásnější.

Pokud budete mít to štěstí posoudit to na vlastní oči, věřím že se mnou budete souhlasit. Sám jsem v patnácté úrovni a mám za sebou jeden extrémně dojemný konec světa (do konce hry se mám dočkat ještě dalších dvou) a nějaké to cestování v čase, takže mohu s klidem prohlásit: Ecco 3 je tím hezčí a lepší, čím déle se na něj díváte nebo jej hrajete (obojí je stejně zábavné). V brzké době očekávejte recenzi.

Pro profesionální komics vyprávějící zkráceně příběh předchozích dílů, kompletní soundtracky, emulátory a mnoho dalšího navštivte dvě nejlepší stránky, věnované Eccově sáze: http://arkonviox.com/index.html, www.planetdreamcast.com/cavernsofhope.

Diskuze (1) Další článek: Wizardry 8 až v dubnu

Témata článku: , ,