Děsnej krvák: povražděte je všechny! (recenze)

V prosinci loňského roku se na Kickstarteru objevila hra Monster Slaughter, původním cílem autorů z Ankama Games bylo vybrat 75 000 dolarů. Vybraná částka nakonec činila bez mála 400 000 dolarů. Bláznivá hra, v níž zabíjíte nebohé studenty na párty zaujala kromě takřka 5 a půl tisíce podporovatelů také vydavatelství Blackfire, které se rozhodlo hru lokalizovat do češtiny. A tak mohl v polovině prosince spatřit světlo českých obchodů s hrami Děsnej krvák.

Hra se inspiruje klasickými bčkovými horory, v nichž se parta studentů vydá na párty v chatě uprostřed lesa. To obvykle přiláká nějakého maniakálního vraha, který s entuziasmem psychopatům vlastním začne postupně zabíjet jednoho po druhém (jako první umírá svalnatý kapitán fotbalového týmu). Děsnej krvák však tento scénář kopíruje jen zčásti, nebohé studenty totiž budou vraždy rodiny monster, kterých se ujmete vy coby hráči.

Krabice sice neobsahuje všechny rodinky z kickstarterové kampaně, přesto je z čeho vybírat. Můžete se stát vlkodlaky, upíry, zombíky, golemy, maniaky, mumiemi a mimozemšťany. Každá rodinka se skládá z tatínka, maminky a dítěte, přičemž se jednotliví členové trochu liší silou svých schopností. Maminky a tatínci mají ve svém tahu k dispozici dvě akce, hyperaktivní děti tři. Na druhou stranu však děti nejsou tolik silné, a tak mají k dispozici pouze dvě akční kostky – maminky tři a mocní tatínci dokonce čtyři.

Dále má každý člen speciální schopnost své rodiny, ty nám přišly trochu nevyvážené. Zdaleka nejsilnější jsou golemové, kteří disponují jednou kostkou při útoku a pokud si je někdo při našich testovacích partiích zvolil, mohli jste si téměř s jistotou vsadit, že se stane. Oproti tomu takoví mimozemšťané, nebo mumie se ke slovu moc často nedostali, protože jejich schopnosti vyrážení dveří, respektive vyděšení zdarma zase až tak výhodné nejsou.

V každém kole můžete vyčerpat jednu svou postavu, ta se následně otočí lícem dolů. Postupně tedy musíte hrát za všechny členy své rodiny a jakmile je všechny vyčerpáte, zase se všichni obnoví. Musíte si tedy hlídat, za koho ještě můžete v dalších kolech hrách, jinak se vám stane, že sice naženete oběť k vaší nestvůře, jenže zjistíte, že její kartu už máte vyčerpanou… Není tak možné přednostně využívat jen jednu osobu, ale hra vás nutí hrát za všechny, a to se nám líbí.

Pravidla jsou jednoduchá a po pár tazích je pochopí třeba i ti, kdo se k vaší herní partii přiřítili z bujarého firemního večírku. Ve svém tahu může hráč provést obvykle dvě nebo tři akce, a to buď pohyb, vyražení dveří, nahlédnutí do místnosti, prohledán místnosti, vyděšení oběti a útok na oběť. Některé akce jsou zdarma, u jiných je třeba hodit kostkou, abyste určili svou úspěšnost. Pravděpodobnost neúspěchu je sice poměrně malá (2 ku 4), na druhou stranu vám kostky občas přát nemusí a není problém hodit třeba pět neúspěchů…

Jakmile se hráči vystřídají ve svých tazích, posune se ukazatel času (studenty je třeba zabít do 8:00, jinak se jim podaří utéct) a vytáhne se karta události, jež bude platit pro následující kolo. A že tyto karty občas dokážou pěkně zašmodrchat situaci! Může se vám stát, že se budete moci jednou za kolo teleportovat (to je fajn) nebo třeba to, že se úspěchy na kostkách začnou počítat jako neúspěchy (to už tak fajn není).

Vtip celé hry tkví v tom, že sice musí zemřít všichni hosté na párty, ovšem každý hráč si tajně zvolí pořadí, v jakém mají umírat. Toto pořadí se pak pochopitelně snaží udržovat, aby na konci hry získal více bodů. Jenže co dělat, když malé vlkodlače vtrhne na skateboardu do kuchyně a zaútočí na nebohou roztleskávačku Máňu, kterou máte na se seznamu až jako poslední? Oběti sice disponují určitými zvláštními schopnostmi, které mohou mírnit útok nestvůr, ani zdaleka to však nestačí na to, aby si zachránily kůži.

Vy však máte v rukávu několik fíglů, kterými můžete obětem pomoci. Pokud oběť vyděsíte, můžete ji přesunout až o tolik místností, kolik vám na kostkách padne úspěchů a jestliže se oběť ocitne v místnosti bez nestvůr, skryje se – postava se odstraní z hracího plánu a její karta se zamíchá do příslušného balíčku. Jestli ale nebožáka nestihnete včas uklidit, nemusí být vašim nadějím konec. Předtím, než hráč zaútočí na svou oběť se všichni ostatní hráči mohou rozhodnout, zda ji chtějí bránit. Pokud ano, společně vyberou jednu zbraň, kterou dají oběti. Hráč pak hází tolika kostkami odplaty, kolik říká daná karta.

Protože se všichni hosté na párty raději schovali, když zvenčí uslyšeli podezřelé zvuky, budete je nejdřív muset najít. K tomu slouží akce prohledávání, díky níž si můžete vzít tolik karet z balíčku místnosti, kolik vám na kostkách padne úspěchů. Kromě obětí zde můžete nalézt také zbraně, kterými můžete nebožáky v případě nutnosti vybavit, speciální jednorázové schopnosti, ale také několik pastí.

Pokud by vás nahánění studentů po chatě nebavilo, můžete vyzkoušet některé z vylepšení, jež tvůrci z Ankama Games do svého dílka přidali. V prvé řadě se jedná o kůlnu, jež přiložíte k hracímu plánu – jedná se o takové útočiště obětí, kam se studentíci mohou jít ukrýt, přičemž vy dovnitř nesmíte, můžete jen strašit a útočit, a to ještě k tomu v omezené míře. Dalším zpestřením je příchod nečekaných hostů. Těch je ve hře celkem pět a pokud by vás původní pětice nudila, můžete si všechny postavy různě namixovat, jen si musíte dávat pozor na to, že na párty nemůže být víc než 8 hostů. Do hry se tak může dostat například bičař Valda, poručík Roscoe nebo lovec démonů a vězte, že tyto speciální postavy vám občas dokážou pěkně znepříjemnit den.

Kromě pravidel najdete v krabici s hrou také sešit s osmi scénáři. Každý z nich hru něčím ozvláštní, v jeden vám dokonce umožní útočit na ostatní příšery a v dalším na vás zase mohou útočit oběti. Při prvních hrách doporučujeme nechat scénáře ležet, později je však oceníte, protože – co si budeme povídat – obyčejné nahánění studentů po chatě začne po čase nudit.

Silnou stránkou Děsnýho krváku je vizuální zpracování. To také přináší jednu specialitu, a to sice využití spodní strany krabice jako základu pro chatu. Na první pohled se to může zdát jako skvělý nápad, ve skutečnosti však trochu kulhá na jednu nohu. Do spodního víka totiž musíte umístit papírovou krabici s hrou, takže se vám stěny chaty permanentně roztahují… další zajímavý, ale poněkud nešťastný nápad jsou kartonové stěny chaty a dveře. Stěny musíte zasunout do základu a papírové dveře zase nasadit na díry ve stěnách. Problém je v tom, že už po pár zahrání se karton začne štěpit – u hry za takovou cenu bychom však čekali větší kvalitu.

Jinak ovšem vypadá 3D chata přímo parádně a skvělý dojem dotváří také pěkné ilustrace na kartách – u zbraní se dokonce několikrát zasmějete tomu, co si tvůrci vymysleli. Překvapivě kvalitně vypadají také figurky, jež vás mile překvapí drobnými detaily jako je ruka čouhající z košíčku paní vlkodlakové startrekovský odznak na tričku geeka Toma.

Děsnej krvák je celý založený na náhodě a nemáte moc možností, jak ji ovlivnit. To, kdo a kde objeví oběti je náhodné, o vašich úspěších rozhoduje hod kostkou, náhoda také určuje, co najdete v místnosti a aby toho nebylo málo, tak vám mohou situaci znepříjemnit – nebo naopak vylepšit – karty událostí tažené na konci každého kola. Určitý prostor pro taktizování zde samozřejmě je a občas je možné si s protihráči trochu pomáhat, nicméně pokud nemáte rádi hry, ve kterých se vám váš plán za chvíli zbortí jako domeček z karet a vy musíte vymyslet nějaký náhradní, tahle hra pro vás rozhodně není to pravé. To platí zejména při hře ve více hráčích, pokud si Děsnej krvák střihnete ve dvou, nějaký prostor na taktizování tam určitě je.