Desperados: Wanted Death or Alive – s kolty proklatě nízko

Žánr: strategie
Minimum: Pentium II 233 MHz, 64 MB RAM, 4 MB grafická karta, 600 MB HDD, Windows
Doporučeno: Pentium II 300 MHz, 128 MB RAM, 8 MB grafická karta
3D: ne
Multiplayer: ne
Výrobce: Spellbound
Distributor: Infogrames

Představte si Commandos, druhou polovinu předminulého století (tedy něco okolo roku 1880), Divoký (skutečně hodně divoký) západ, ohnivou vodu, winchestrovky, do ruda opálené indiány, kankán nepříliš dobré úrovně a vše ostatní, co k této době a místu neodmyslitelně patří. Máte? Pak již na 90% víte, jak vypadají a jak se hrají Comma... pardon, Desperados.

Jsme na Divokém západě (někde u mexických hranic) a všechny kolty zavěšené proklatě nízkou jsou poněkud nervózní. V okolí se totiž rozmohl organizovaný zločin a bandité se podezřele zaměřili na vlaky jedné společnosti. A do téhle atmosféry přijíždí slavný lovec lidí John Cooper (aby byl vzápětí okraden :-))). Scéna jako vystřižená z westernu staré školy. S jedním „malým“ rozdílem – tentokrát si v onom westernu zahrajete také – sice nepřímo, ale stejně. Jak asi tušíte, ona společnost se rozhodla přestat tolerovat své ztráty a proto najala nejrychlejšího pistolníka na Západě. Johny ale není žádný sebevrah a tak pochopitelně nepůjde proti celému gangu sám – a protože ani on se vždy nepohybuje na té „správné“ straně zákona, tak nikoho nepřekvapí, že jeho partneři na tuhle prácičku nebudou zrovna svatí (de facto jediný rozdíl mezi zločinci a hodnými pistolníky spočívá v zaměstnavateli...). Hra by se díky tomu dala rozdělit do dvou fází – v první pomáháte budoucím partnerům z bryndy a teprve v druhé části budete likvidovat noční můru železničářů (i když ani tohle nebude tak jednoduché a přímočaré – díky Bohu za tak propracovaný příběh, jaký bych u takovéto hry ani nečekal). První polovina hry se proto nese ve stylu: osvobozovací mise – seznámení s dovednostmi vašeho nového svěřence – osvobození dalšího a tak dále. Osvobozovat budete pětkrát a tudíž celá parta čítá celkem šest členů – a co člověk to osobnost, uznejte sami:

Prvním členem vašeho týmu bude pochopitelně John Cooper, typický pistolník s ošlehanými rysy, rychlou rukou, přesným okem a pádnou pěstí. Krom klasické precizní střelby svým věrným šestiranným koltem si k smrti rád hraje s nožem a dokáže na deset kroků ufiknout komárovi křídlo. Svůj věrný nožík pochopitelně umí použít i pro blízká a chvilková setkání. Díky pěstem hodným Old Shatterhanda mu nečiní problém odeslat do Morfeovi říše kteréhokoliv náhodného kolemjdoucího a získat tak potřebný čas (k odlákání pozornosti pak používá své hodinky s vodotryskem, které po natažení hrají čarokrásnou melodii…). Jako jediný (krom Sanchéze) má také dostatek síly k přenášení těl – přeci jen mrtvola kolegy stráž většinou upozorní... A jde se „zachraňovat“.

Nejblíže na vaší osvobozovací výpravě bude Sam, který právě o vlásek unikl smrti na plantáži a vaším úkolem bude (jistě, že jej přijmete :-)) dostat ho nepozorovaně ke koním a hurá pryč. Po této poměrně lehké misi se seznámíte se Samem blíže – Sam je jeden z nejlepších expertů na výbušniny na středozápadě (když mu John nabídne „job“ suše prohlásí, že minule vyletěla polovina Santa Fe do vzduchu...). Tudíž v jeho kompetenci se nacházejí veškeré ohňostroje ať už v podobě dynamitových patron či soudků TNT. Také dokáže chytat háďata a postarat se tak strážím o překvapení jež si budou pamatovat až do smrti (celých pět vteřin). Z neznámých důvodů jen on ví jak uvázat uzel a tak svazování protivníků leží pouze na něm – pokud ovšem nedá přednost své karabině. Se svou veselou náturou bude potřebovat někoho, koho bude přivádět k nepříčetnosti – naštěstí nemusí čekat dlouho, doktor McCoy je totiž další na seznamu budoucích partnerů.

Naše dvojka přichází právě včas – doktor již stojí na šibenici a čeká pouze na poslední pomazání. Johny pošle kněze na krátký osobní pohovor se „šéfem“ a s pomocí několika ohňostrojů může konečně Sam zaměřit svou vyřídilku na nebohého doktora. Co se týká doktorových možností, tak krom obligátních léčitelských schopností využije své vědomosti k výrobě vysoce účinného uspávacího plynu, který pomocí balónků může posílat na velké vzdálenosti (bohužel pro Sama neúčinkuje na zvířata a onen spící aligátor je jen doktorova pomsta...). Krom vědecké části je doktor čarostřelec s teleskopem na svém revolveru a tak na větší vzdálenosti předčí i Johnyho (který to velice nelibě nese). Šikovné doktorské ruce a precizní nástroje umožní McCoyovi proniknout i do řemesla zlodějského a tak ve svém kufříku skrývá i úctyhodnou sbírku šperháků pro denní použití. A posledním překvapením zůstává doktorův plášť a klobouk, kteří dokáží stát na místě i když jejich majitel již zmizel za rohem...

Co by to bylo za kompanii kdyby chyběla žena, že? Na pokerovém turnaji tak vyzvednete sličnou Kate O’Haru (slečna bohužel hrála falešně a tak je třeba jí pomoci...). Kromě typicky ženských zbraní, které aplikované na stráž mají skutečně „poutavý“ účinek, není pro Kate problémem poslat krásným kopem banditu do říše snů či oslnit zrcátkem. Jako vášnivá karbanice nikdy nevyrazí bez svého balíčku karet a taková cestička z trumfů dokáže odlákat i sebebdělejší stráž (spolu s její troj-rannou pistolkou pak už není co řešit). Aby Kate netrpěla samotou, přidá se k vím ještě jedna zástupkyně „něžného pohlaví“ a tou je:

Mia Yung. Dá na sebe sice čekat až do posledních několika misí, ale rozhodně stojí za to. Drobná japonka sice vypadá jako děcko, ale její přispění ke zdaru celé výpravy není zanedbatelné. Nejen, že její ochočená opička dokáže vzbudit pozornost každého a přilákat jej třeba k čekající něžné ruce Johnyho ale dokonce konkuruje doktorovi v míchání chemických překvapení. Jednak s sebou neustále nosí třaskavé kuličky, které fungují podobně jako zrcátko Kate, ale hlavně její „upravené“ šipky dokáží řádně zatopit v řadách protivníků – jak jsem psal, jedná se o něžnou bytost a tak jed asi nebude to pravé, místo něj používá tajnou recepturu, která zamlží mysl oběti a ta pak bezhlavě střílí kolem sebe (použití na kulometné hnízdo je nasnadě…). A abych nezapomněl – místo karet, které má Kate, pohazuje po okolí buráky. No a to je asi tak všechno, tedy vlastně ještě poslední pán na holení – Sanchéz.

Něž se k vám přidá, způsobí vám mnoho nepříjemností, ale jakmile je členem týmu, máte po starostech. Sanchéz je totiž specialista na těžké zbraně a ranař k pohledání. S jeho svaly mu nečiní problém nést najednou dvě těla nebo třeba těžký kulomet (a to je pak teprve tanec). Ostří chlapíci jeho typu většinou nejsou abstinenti a ani on není výjimkou – neodmyslitelně k němu patří láhev tequily, kterou ve slabších chvílích nabízí i strážím… Ohání se dvouhlavňovou brokovnicí, jejíž účinnost se dá charakterizovat slovy: „Miř doprostřed stolu – pamatuj, že to má rozptyl…“ a kterou umí používat oběma konci – tedy i jako kyj. Tuhle schopnost použije hlavně při svém maskování za sombrero k vyjasnění jeho postoje k všem rušitelům nočního klidu. Nu a aby nebyl odkázán jen na hlučné zbraně tak k smrti rád háže kamením. Na cíl…

To bylo seznámení s „herci“ a teď vzhůru na režijní – vaší – práci.

Kdo zná Commandos, ten může klidně přeskočit celý odstavec, protože celé ztvárnění je až na pár maličkostí identické. To sice zavání bezduchým kopírováním, ale, ruku na srdce, proč předělávat něco, co tak sqěle funguje, ne? A tak i v Desperados se setkáte s klasickým systémem barevných výhledů jednotlivých postav, detekcí zvuku i pohybu a místy iritujícím nekonečným opakováním stejné akce. Jak tedy v kostce vypadá standardní mise? Nejprve se seznámíte s cílem akce (v 25ti misích se vám představí skutečně úctyhodná plejáda různých typů úkolů – od proplížení a osvobození po mise likvidační a zlodějské) a pak již hurá na akci. Očíhnete si trasy hlídek (podíváte se, kam vidí, kde čekají atd.) pak vytipujete vhodné úkryty a cestu, nu a nakonec šikovnou kombinací schopností celého týmu prokličkujete až k cíli. Prosté a jednoznačné. Ale – cesta k cíli není nikdy jen jedna – jen na vás zůstává odpovědnost za průběh mise. Budete si hrát na Bonda a pokusíte se projít misi s jedním člověkem stylem vidím-střílím? (většinou pak budete mít životnost sněhové koule v pekle...), nebo promyšleně a precizně vyčistíte koridor, kterým pak projdete jako na procházce? A nebo budete spoléhat na štěstí? Jak je ctěná libost...

Světlé stránky hry	Temné stránky hry
rozsáhlé mise krásný příběh 6 unikátních charakterů a 25 misí fantasticky propracovaná grafika občas PEKELNĚ těžké	nic originálního ;-) nekompatibilita s grafickým čipem Permedia 2 občas PEKELNĚ těžké nenapadají mne další negativa, zato plusů ještě několik...

K usnadnění svého údělu zde máte celou řadu drobností, bez kterých se zkrátka neobejdete. Vaším hlavním plusem sice zůstane paměť a taktika, ale třeba vědět, kde je „stín“ a kde „světlo“ se hodí vždy. K tomu slouží systém hlídání výhledů každého na mapě – označíte si človíčka a barevná trojúhelníková výseč vám ukáže, kam že se právě dotyčný dívá a v jakém je rozpoložení. S rostoucí vzdáleností pak klesá pozornost a není problém se proplížit i v místech, kam protivník vidí – zkrátka Commandos jako vyšité. Stejně tak vše (včetně slepic) reaguje na zvuky a každá podezřelá aktivita je prošetřena. Tudíž – inteligence počítače je na celkem vysoké úrovni. Sice je každá trasa předdefinovaná, ale chování v případě „narušení“ se zdá být velice variabilní. Setkáte se tak s ranaři, kteří každý šelest náležitě prošetří a na nepovolené osoby reagují střelbou, stejně tak však i s „odvážlivci“, jejichž životním heslem je – „co tě nedohoní, to ti neublíží…“. Ale alarm se dá spustit na sto dalších způsobů – třeba některé hlídky kontrolují i své bratry, a když je nenajdou je zle. A když už jsem zmínil slepice – ty potvory vás dokáží prozradit pozornějším vojákům téměř vždy (bohužel, zabíjení slepic není možné. Škoda). Po mapě se krom slepic a „těch zlých“ pohybují i neškodní civilisté, na jejichž bezpečnost je třeba dávat bedlivý pozor – nezáleží od koho pochází smrtící výstřel, mise je pak vždy neúspěšná (což vadí hlavně při střelbě do davu).

A jak se to ovládá? Poměrně jednoduše – na vše vám stačí myška. Jedním ouškem zvolíte a provedete akci a tím druhým rušíte. Klávesnice pak slouží jen k urychlení práce – a věřte, někdy se zatraceně hodí. Drobnou vychytávkou jsou pak tzv. QuickAkcion, tedy předefinování sekvence kroků a nulovém čase – vlastně makro. S jejich pomocí můžete nejprve v klidu plánovat a pak všechno precizně vykonat. Šikovné. Ovládání máme za sebou :-))) a vzhůru na poslední bod.

Grafika nejde popsat jinak, než jako nádherná. Variabilita prostředí je skutečně neuvěřitelná a jeho detailnost jakbysmet (ostatně na okolních obrázcích se můžete přesvědčit sami). Všechno co vidíte kolem je dílo ruční práce maniakálních grafiků a opět se přesvědčíte, že lidmi stvořené malby hned tak něco nepřekoná. K obdivování té nádhery máte navíc k dispozici tříúrovňový zoom pro lepší přehled na ploše – a skutečně JE na co se koukat (ptáci letí, voda šumí, chřestýš chřestí, netopýr netopí, tapír tápe – pardon, nechal jsem se unést…). Animace je až na pár drobností (jako Johnyho lezení po skalách) velice zdařilá a rozhodně dojem nezkazí. To samé platí i intro-animacích. A zvuk? Western i s hudbou jako když vyšije. Nádhera – už se těším, až vyjde soundtrack – to se mi ještě nestalo… :-).

Co říci závěrem? Snad jen, že Desperados se rozhodně neztratí – alespoň do doby, než vyjdou Commandos 2… Máte-li rádi RT strategie typu Commandos, pak s desperády nemůžete šlápnout vedle. Nebudeme jim ale rozhodně vytýkat přehnanou originalitu – ale, ruku na srdce, co je dnes originální?

	Grafika: 9/10
	Zvuky: 8/10
	Hudba: 9/10
	Hratelnost: 8/10
Nadprůměrný klon Commandos, který se neztratí. Zábavné a úžasné. Milovníci žánru mohou přičíst ještě jeden až dva body.
Celkové hodnocení: 8/10