Detroit Become Human: co stojí svoboda? (recenze)

Studio Quantic Dream je už dlouhou dobu etalonem příběhových adventur. Od prvotřídního a temného Fahrenheitu se tvůrci přesunuli k mrazivému Heavy Rain a ačkoliv jejich poslední počin jménem Beyond nesklidil až takovou slávu, jak se původně očekávalo, nyní přichází tvůrci se svým nejnovějším projektem. A ten má nakročeno k velkému úspěchu. 

Nebudeme ale předbíhat a především si upřesněme, čím Detroit není. Pokud čekáte zběsilou akci, brutalitu nebo pestrý otevřený svět, hledejte jinde. Detroit jde ve stopách svých předchůdců a nabízí spíše interaktivní film, který je však od hlavy až k patě napěchován bravurně větvenou narací, propracovanými postavami a již tradiční možností hráče ovlivnit průběh příběhu mírou dosud nevídanou. Tenhle zážitek si opravdu nechcete nechat ujít.

Tři příběhy, jeden osud

Detroit vás zavede do ne příliš vzdálené budoucnosti, kde jsou androidi a umělá inteligence na denním pořádku. Uměle vytvoření pomocníci jsou nedílnou součástí našich životů, pomáhají v domácnosti, slouží jako sexuální objekty a odlehčují lidstvu množství manuálních prací. To ale znamená i spousta nezaměstnaných lidí, rasová (nebo spíše materiálová?) nenávist a další, i v dnešní době velmi aktuální problémy. Velmi silnou inspiraci čerpá hra z filmového kultu Blade Runnera, což rozhodně vítáme.  

Tři samostatné životy postav nabízí dostatečnou různorodost dění.

V tomto chaotickém, futuristickém světě se vypráví příběh tří androidů - Connora, Markuse a Kary. Každý má své postavení a svůj život. Connor je androidem, kterého vyslala na pomoc policistům megakorporace CyberLife k nedávné vraždě. Markus je obyčejným pomocníkem stárnoucího umělce, zatímco Kara je čerstvě zakoupená služebná, kterou si otec rodiny veze domů. 

Ač se to na první pohled nezdá, osudy všech postav jsou velmi úzce propleteny a napříč celým příběhem se samozřejmě několikrát potkají, každá ale pohlíží na problematiku androidů a jejich potenciální vzpoury lidstvu trochu jinak. Právě první vraždou, která naznačuje velmi závažný problém s poslušností androidů, začíná sled událostí, které vás vezmou napříč městem Detroit a nakonec i celými Spojenými státy, abyste se znovu a znovu snažili najít odpověď na otázku - "Jak daleko jste schopni zajít, abyste dosáhli svobody?"

Tolik možností, tak málo času

Jak jste jistě pochopili, Detroit je věrný svým předchůdcům a jde tedy spíše o interaktivní film, než hru jako takovou. Vývojáři vám dávají v určitých chvílích dostatečnou volnost a interakci, abyste se necítili ochuzeni, otěže ale pevně drží především příběh. Ten upaluje vpřed nezadržitelně a ještě jsem nezažil tak poutavé vyprávění, u kterého bych se neúčastnil akce tak aktivně. Každá kapitola navazuje na tu další, hráčům se předhazuje jedno důležité rozhodnutí za druhým a jak je u Quantic Dream zvykem, skoro každé vás může stát život. 

Lokace jsou neuvěřitelně vizuální a často se zastavíte, jen abyste nasáli atmosféru.

Ano, i zde narazíte na spoustu možností a rozhodnutí, která zavedou příběh zcela nečekaným směrem a pokud jedna z postav zemře, již není návratu. I to je však jeden z obrovských kladů hry - příběhových větví je tu totiž tolik, že můžete hrát hru klidně šestkrát a neustále narazíte na něco nového. V tuto chvíli mám rozehranou hru potřetí a neustále mám pocit, že jsem neodhalil vše. A to je u hry, která je svým způsobem velmi lineární, hodné potlesku. 

Vývojářům se navíc podařilo precizně promyslet všechny postavy, takže se po několika úvodních chvílích do života každé z nich vžijete a budete se klepat při každé konverzaci, abyste něco nepokazili a vaši oblíbenci zůstali naživu ještě aspoň chvíli. I z takového Connora, který působí ze začátku velmi roboticky a odměřeně, se časem stane neuvěřitelný zabiják, který by si mohl plácnout s Johnem Wickem a k srdci vám přirostou téměř všichni. Vývoj postav napříč příběhem je vykreslen skvěle a co je ještě podstatnější - vše je zcela ve vaší režii.

Nádherný kus umění

Díky relativně uzavřené struktuře a konceptu hry dokázali vývojáři popustit úzdu fantazii a grafického enginu, a Detroit je tak suverénně jednou z nejlépe vypadajících her současnosti. Vlastně si často budete pokládat otázku, zda náhodou nehrajete CGI filmeček, protože je grafická stránka to nejlepší, co lze v současné době najít. Ať už mluvíme o animacích, prostředí bohatém na detaily, spoustě malých částicových efektů či plynulosti okolí, vše je na té nejvyšší úrovni. 

Až na výjimky je dění na obrazovce pastvou pro oči.

Samozřejmě tu a tam narazíte na lehce trhané animace, především při pohybu postav, to je však dáno specifickým žánrem a dá se pochopit. Naopak animace obličejů a herecké výkony obecně jsou špičkou a je zážitkem sledovat vaše oblíbené postavy při dialozích, které se mohou i vaší vinou každou vteřinou zvrtnout. Detroit je zkrátka vizuální porno a je úplně jedno, pokolikáté to hrajete. 

Pro našince velmi příjemnou zprávou je bravurní využití češtiny, která je přítomná nejen v dialozích formou titulků, ale je integrována i do všech textů ve hře. Všechny časopisy, dialogy, interakce a další prvky jsou v češtině, takže si hru užijete i v případě, že se s angličtinou nekamarádíte. 

Kapitolou samou pro sebe je hudební doprovod. Vývojáři najali na oficiální soundtrack rovnou tři skladatele, každý z nichž se postaral o jednu postavu příběhu. Díky tomu má každý hrdina svůj unikátní hudební podkres, který vyjadřuje jeho náladu a atmosféru. Hudba je navíc interaktivní, takže dokonale odpovídá tomu, co se děje na obrazovce. Během klidných chvílí prozkoumávání nabrnkává pár nástrojů, naopak během hektických honiček se rozjedou epické smyčky a dokonale vás pohltí. Máme tu další soundtrack, který si můžete bez obav dát na poličku i mimo hru. 

Hra kromě příběhové kampaně, kterou můžete hrát do aleluja, nabízí také menší bonusy, které můžete odemknout za nasbírané body při hraní. Jde o maličkosti jako artworky, vývojářské deníčky, pohledy do zákulisí vývoje, ale také kompletní 3D modely všech postav ze hry, ukázky soundtracku či trailery. Samozřejmě tu nemůžete očekávat multiplayer ale jiný dodatečný obsah, ale to se dá chápat. 

Detroit: Become Human není hrou pro každého. Je ale nádhernou ukázkou toho, jak lze využít vývoj žánru a vytvořit svým způsobem interaktivní umělecké dílo, které si koketuje s filmovou branží. Pokud si libujete ve hrách studia Quantic Dream, dost možná máte před sebou jednu z jejich nejlepších her, i když z hlediska příběhu nemá Heavy Rain doteď konkurenci. Vše ostatní, od postav a hudby až po grafické zpracování a emocionálním dojem, je ale takřka bez chybičky.