I kdyby jste byli tak zarytí konzolisté, že jste Deus Ex nikdy nehráli, určitě jste o této hře slyšeli. Jedna z nejoceňovanějších 3D akcí šokovala PC svět svojí originalitou, hloubkou i výborným technickým zpracováním. Nyní je Deus Ex k dispozici i konzolovým hráčům a tak se zbývá zeptat, zda má Deus Ex na konzoli smysl nebo ne.
Multiplayer: ne
Paměťová karta: minimálně 600 kB
Analogové ovládání: pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: ION Storm
Distributor: Eidos (www.eidos.com)
Homepage: www.deusex.com
Na počátku bylo PC
Od dob Wolfensteina 3D (toho prvního) uplynulo mnoho času a hry jako System Shock nebo Arena ukázaly, že je možné zkombinovat zábavnost a realističnost akční hry viděné vlastníma očima s hloubkou a propracovaností takticky náročných strategií a RPG. Zatímco na konzolích se objevovaly hry s účelem co nejvíce ohromit technicky (série Turok) nebo pobavit atmosférou (Alien Ressurection), šlo pokaždé jen o čistokrevné akce – televizní obrazovka není dvakrát přístupná tunám tabulek s drobným textem a konzoloví hráči často nepatří k těm, kdo chtějí od hry víc, než jen čistokrevnou zábavu.
Vrcholem propracovaných PC akcí z vlastního pohledu se před několika lety stal právě Deus Ex, který nabídl mnohem víc, než se kdy podobné hře povedlo. Obrovská svoboda pohybu i konání, silně nelineární (přesto filmově strhující) příběh, na svou dobu vynikající grafika. Hlavní výhodou jednoznačně bylo, že si hráč mohl vybrat, zda bude hrou procházet jako Rambo nebo James Bond. Jinými slovy, hráč mohl v bezprecedentní míře rozvíjet svoji postavu v chladnokrevného zabijáka, nepolapitelného obyvatele stínů nebo dlouhoprstého hackera. A že se přitom na herní svět díval svýma očima, umožnilo mu to vcítit se do hry mnohem více, než bylo do té doby obvyklé. Daň za tuto hloubku měla podobu občasné ztráty orientace a nezbytnost chovat se poněkud umírněněji (realističtěji), než bylo zvykem v jiných akčních hrách. Otázka je tedy jasná: není to na konzolové hráče příliš?
Co se tam děje?
Blízká budoucnost. Ulice jsou špinavější, sociální rozdíly kapitalisticky orientované společnosti se prohloubily do nepředstavitelně černobílých barev, svět se utápí v temnotách. Obrovská města nabízí nespočty úkrytů a válečných zón pro občanské spory, které přerostly v regulérní války gangů. V opuštěných tunelech metra lidé bojují meči, na ulici ztěží někdo vyjde bez střelné zbraně skryté v šatech. Po chodnících před důležitými budovami dusají oceloví Goliáši – strážní roboti. A nová pohroma sužuje svět – strašlivý mor, který zabíjí po stovkách. Vláda má k dispozici lék, ale nestíhá jej dodávat v dostatečném množství – logicky jsou první na řadě ti bohatí a významní, což vede k pouličním nepokojům a přepadávání lékařských vozidel místo dřívějšího přepadávání bankovních. V tomhle „veselém“ světě jste speciálním agentem ve službách vlády, jehož starostí je pomáhat udržovat pořádek.
Jak se to vlastně hraje/žije?
Představte si sebe sama jako takového hodně zvláštního policistu. Někde jsou problémy (pořád a všude), pošlou vás tam, vy problémy vyřešíte. Jste sice novým členem týmu, ale jako jeden z prvních lidí, vybavených speciálními kybernetickými implantáty, si rychle získáte respekt kolegů a vaše mise jsou stále méně týmové povahy. Jak pronikáte do úkrytů zločinců a teroristů, úkoly jsou stále složitější. Nejednou budete docela sám dobývat dokonalou pevnost – základnu nepřátel. A tady začínají v plné kráse fungovat herní mechanismy, jaké jste u žádné hry neviděli. Každá mise má svůj cíl, ke kterému ale vede stejné množství cest, jako v reálném životě. Půjdete hlavním vchodem a spolehnete se na svoji palebnou sílu? Nalogujete se do počítače a oslepíte všechny elektronické systémy nepřátel, pošlete na ně vlastní strážní roboty? Podplatíte někoho na ulici, aby vám ukázal utajenou cestu kanalizací? Proplížíte se dovnitř po střechách? Ačkoliv jsou v podstatě k dispozici „jen“ tři druhy cest (akční, plíživá, hackerská), jednotlivé detaily v prostředí zajistí, že budete neustále objevovat nové situace a cesty, takže hra nikdy nezačne být stereotypní. A v tom je její síla.
Takže je to hra
A jedna z nejpopracovanějších, co jsem kdy hrál. Představte si hloubku Metal Gear Solida 2 a budete velmi blízko realitě Deus Ex. Nejde ale jen o nápady a doslova stovky drobností, skrytých v prostředí (tajné sejfy za obrazy, realistický život v hospodách, hotelech, firmách,…), jde také o gigantické množství zbraní od nožů, mečů, paralyzérů, obušků, pistolí, samopalů, raketometů až po experimentální paprskové zbraně a výbušniny. Plus další záplava vylepšení vaší postavy – noční vidění, radarová neviditelnost, silnější svaly a tak bych mohl pokračovat velmi, velmi dlouho. Navíc je Deus Ex giganticky rozlehlá – budete trávit spoustu času na ulicích, v budovách, v docích, podmořských základnách a tak dále. Přičemž narazíte na nevyčíslitelné množství lidí i jiných bytostí, míst a situací. Sám jsem s Deus Ex strávil necelý týden velmi intenzivního hraní, ale i když jsem splnil všechny alternativní konce, zůstalo mnoho míst, která jsem neviděl, mnoho vylepšení nebo zbraní, které jsem pořádně nevyzkoušel, mnoho cest nebo řešení situací, jež bych rád prozkoumal. Jinými slovy, z hlediska životnosti patří Deus Ex k tomu nejlepšímu, co můžete najít.
A jak se povedla konverze?
Skutečně velmi slušně. Hra se hýbe rychle a většinu času i plynule, navzdory rozlehlým exteriérům a občas velmi vysokému počtu lidí/výbuchů. I když se dočkáte nějakého toho zpomalení, není to ani zdaleka tak hrozné jako třeba v Half-Life na PS2. Na druhou stranu takoví Time Splitters nebo Medal Of Honor se nezpomalují vůbec, jenže Deus Ex je PC konverze a tak zkrátka není dost dobře možné (pokud měla hra vyjít v rozumném termínu, podobná originálu) chtít po ní vše. Grafické vylepšení se příliš nekoná, hlavním bonusem pro absolventy PC verze jsou tedy nové renderované animace – intro a jednotlivá outra zmíněných různých konců. Ovládání mi rychle přešlo do krve (asi za dvě hodiny), což vzhledem k obrovskému množství funkcí a skrytých menu stojí za potlesk a to je ještě třeba zmínit skutečně bezproblémové ovládání míření (nicméně vzhledem k realismu hry se občas netrefíte prostě proto, že vaše postava ještě není dostatečně vytrénovaná).
Takže Deus Ex na PS2 se povedl. Ačkoliv jeho hloubka zasáhne a potrápí i ty, kdo jej budou hrát jako další Half-Life, lze s průměrnou znalostí angličtiny (nebo návodem) celou hrou projít a výborně se bavit i v případě, že jste nikdy podobně komplexní hru nezkusili. Odměnou vám bude nadprůměrně realistický, atmosférický a zábavný herní zážitek, který se jen tak neopakuje.
Grafika: 9/10
Zvuk: 10/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 9/10
Deus Ex prokázal své božské kvality i v lehce nepřirozené konzolové podobě. Ale pozor: není to zábava na odreagování s vypnutým mozkem – tahle hra se hraje naplno nebo vůbec!
Celkové hodnocení: 9/10
