Devil May Cry 5: Special Edition - akce s žádaným dezertem | Recenze

Když v roce 2018 na E3 přispěchal Capcom s nečekaně očekávaným oznámením nového dílu Devil May Cry, radoval jsem se jako zatím málokdy. Stylový trailer přesně dle gusta fanoušků se mi dostal naprosto pod kůži a už jsem jenom čekal, kdy si budu moci vyzkoušet aspoň demo. Naprostá euforie potom přetrvala i když se mi minulý rok dostala do rukou kopie hry k recenzi a já se ponořil do likvidace jednoho démona za druhým v kůži rovnou tří hratelných postav, které z mých prstů dostaly i ty poslední zbytky dovedností.

Nakonec jsem hru označil za doposud nejlepší díl Devil May Cry, který kdy vyšel a sdělení Capcomu, že se nechystá žádné DLC bylo jako dýka bodnutá do srdce. Světe div se, tak jako vždy ale nakonec přišla speciální edice a fanoušci se dočkali hratelné postavy Vergila, který už sérii jako záporák a hratelný oblíbenec fanoušků zároveň provází od třetího dílu. Po prvním zapnutí PS5 jsem tak měl jasno, kterou hru budu instalovat jako první. Podařil se však návrat Danteho bratra tak, jak by se na tuto ďábelskou postavu slušelo?

Bratr je zpět, mluvit se mu ale nechce

Vhledem k tomu, že Devil May Cry 5: Special Edition je vlastně takovým přídavkem k původní hře, budeme se zaměřovat především na novinky a příběh. Ostatní postavy budou přece jenom trošku na vedlejší koleji. Vezměme je tedy hopem. Mocný démon jménem Urizen se vynořil v Red Grave City a Dante jako proslulý lovec démonů nemůže  samozřejmě zůstat dlouho stát opodál. Ne že by se do této prácičky přímo hrnul, ale nakonec ho záhadný cizinec V přesvědčí, že by to měl být právě on, kdo takřka nepřemožitelného netvora zastaví. 

Vergil bojuje vážně božsky

Právě V stane po boku Danteho spolu s Nerem, jeho parťačkou Nico a také oblíbenými postavami z minulých dílů, Lady a Trish. Urizen ale všechny bez větších potíží poráží a cesta k jeho zastavení musí vést menší oklikou. Hra vás vrátí o kus děje zpět a Nero, Dante i V si budou muset projít skutečným peklem a porazit hordy démonů, aby se dostali až na vrcholek takzvaného Qliphothu, kde Urizen sedí na svém trůnu. Celkově se příběh příjemně rozvíjí, odhaluje dávná tajemství i připravuje pár překvapení a udrží si tak bez problému hráčovu plnou pozornost. Šťavnaté cutscény srší humorem a osobitým stylem, který všem fanouškům vykouzlí nejeden úsměv na rtech a ani noví hráči nepřicházejí zkrátka i přesto, že jim sem tam nějaký odkaz na starší dění v sérii unikne. 

Bohužel prvním kamenem úrazu speciální edice je právě to, že Vergilova kampaň je pouhopouhým sledem misí, které nejsou prostoupené žádnými cutscénami. Přesně tady se ukazuje, jak důležité v původní hře byly a krásně vyvažovaly tempo zběsilé akce, jíž jsme se dočkávali na každém kroku. Od začátku až do konce Vergil v podstatě neřekne jedinou větu a u poslední mise, kdy se konečně dočkáte, je už trochu pozdě něco ještě měnit. Dojem je navozený a kdybych Devil May Cry: Special Edition poprvé hrál právě za Vergila, měl bych ze hry poloviční zážitek. 

Vergilovo ostří vydá za tisíc slov

V boji se můžete díky speciální edici těšit na celkem čtyři hratelné postavy, což je pěkná porcička na jakoukoliv akční hru. O to více člověka potom potěší, že každá z nich má zcela unikátní bojový systém s rozmanitými herními prvky, útoky a speciálními dovednostmi. Nováček V, který je v sérii poprvé, si s nepřáteli vlastní ruce nemaže. Radši nechává mluvit své parťáky - Griffon (pták), Shadow (panter), Nightmare (golem), kteří tu oddřou a V jenom dokončí jejich práci. Ačkoliv je jeho styl boje dost specifický, rozhodně se s ním nebudete nudit. Je ale potřeba si zvyknout na to, že zároveň kontrolujete pohyb i útoky postav, které se vlastně pohybují někde opodál. 

Cut scény působí stále výborně, Vergilovi ale většinu času chybí

Asi nejpodstatnějším hrdinou původního Devil May Cry 5 je Nero. Ten disponuje kromě svého meče Red Queen a pistole Blue Rose především vychytávkami od mechaničky Nico. Hlavně její protéza Devil Breaker sloužící za useknutou ruku Nera je opravdovým mistrovským dílem a ani ona sama se nebojí ji nazývat uměním. Díky ní Nero může využívat několika speciálních dovedností v podobě přitahování nepřátel, vystřelování svojí ruky jako rakety nebo třeba zpomalování času. Záleží jen na vás, jaký Devil Breaker zvolíte.

Posledním ale neméně důležitým z původní trojice je Dante. Jeho výbava je tak rozsáhlá, že se v ní zpočátku trošku obtížně orientuje a používat všechny zbraně zvládnou jenom ti nejzkušenější. Celkem čtyři druhý zbraní na blízko a další čtyři na dálku dělají z Danteho chodící zbrojnici a zde to nekončí. Přidávají se také ze čtvrtého dílu přejaté styly, díky nimž se může Dante rychle přemisťovat, bránit se nepřátelským úderům nebo se zaměřit na umění boje mečem i pistolemi. Nemáte-li prsty z gumy, nějakou chvilku vám dokonalé ovládnutí Danteho nejspíše zabere, ale za to úsilí to stojí. Zapomínat potom nesmíme ještě na jeho démonické dovednosti, které přidávají nesmírně silné útoky do už tak krutopřísného portfolia dovedností.

Většina lokací působí podobně, na dvacet misí ale rozmanitost vystačí

Co Vergil ztrácí na svojí výřečnosti, dohání naprosto plně v boji. Jeho arzenál není tak přeplněný jako u Danteho. Nemá technické vychytávky jako Nero a už vůbec nedisponuje podporou tvorů, které má k ruce V (no vlastně trošičku přece ano). Ale to, co Vergil dovede s pomocí svých útoků je mimo chápání zbylé trojice. Neskutečná síla Vergila dává okamžité vysvětlení, proč se tenhle chlapík v původní hře jako hratelná postava neobjevuje. Prošli byste jí jako nůž máslem a s učením dalších postav by si dalo práci jenom pár nadšenců. Vergil se totiž učí nesmírně dobře a je návykovější než tomák (kříženec rajčete a tabáku) ze Simpsonových. 

V první řadě se s Vergilem můžete ohánět třemi zbraněmi. Katanou Yamato, kterou Vergil zdědil po svém otci a je jednoznačně nejnebezpečnější hračkou ve Vergilových rukách. Meč Mirage Edge se v mnohém chová celkem podobně jako meče v Danteho rukách, má ale zároveň i své vlastní útoky a styl. A potom je zde Beowulf. Odkaz na třetí díl Devil May Cry, který na Vergilovy ruce a nohy umístí vražedné rukavice a boty s nimiž pojem ruční práce dostává zcela nový rozměr. Na dálku potom pomáhají útočit také přivolávané čepele, jejichž pomoc je zcela klíčová. Kromě suplování střelby se totiž starají také o to, že Vergil se díky nim může přemístit ve vteřině přímo k nepříteli, z čehož pramení jeho obrovská síla.

Boj provází množství efektů ve hře i v ovladači

Vergil stejně jako jeho bratr disponuje také démonickými schopnostmi, ke kterým se přidává ještě ukazatel koncentrace. Celkem tak budete plnit v boji tři ukazatele. Devil Trigger, který vám umožní přivolat si dvojníka, Sin Devil Trigger sloužící k proměně v démonickou formu Vergila a ukazatel koncentrace s jehož naplněním můžete používat některé opravdu mocné útoky. Některé z nich dokáží zlikvidovat i desítky nepřátel najednou. Celkově je tak Vergil velmi komplexní, zábavný a neskutečně smrtící postavou, která hratelnost obohacuje s obrovskou jistotou. Jeho jedinou mouchou je, že s přemisťováním a dalšími Vergilovými dovednostmi se příliš nepřátelí kamera, která se v porovnání s ostatními hrdiny hráči moc dobře nepřizpůsobuje. 

Nová obtížnost pro bojem ošlehané

Znovuhratelnost Devil May Cry už tradičně staví na tom, že každou obtížnost je nutné odemykat zvlášť. Výjimkou je nový režim Legendary Dark Knight, který se otevírá hned po prvním průchodu a pošle vás proti několikanásobně větším hordám nepřátel než původní úrovně. Zvládnout klidně i dvacet až třicet démonů zároveň je vážně záhul a v nejedné chvíli jsem si říkal, že vlastně ani skoro nevím, kde jsem. 

Po dokončení hry také budete samozřejmě mít opět přístup k tradičním doplňkům, jako je režim Bloody Palace, v němž prostupujete úrovněmi házejícími na vás vlny nepřátel následované bossy. Žádný příběh, žádné probíhání úrovněmi. Jenom lítý boj a snaha o co nejrychlejší průchod.

Bratrský souboj je nesmírně efektní

Alfou a omegou vaší hry v Devil May Cry není boj o přežití, ale stylovost. Další prvek, který vás bude nutit se zlepšovat a hrát hru znovu a znovu. Stylové hodnocení se odvíjí od rozmanitosti vašich útoků, používání různých zbraní a dovednosti vyhýbat se nepřátelským zásahům. Díky tomu se můžete propracovat až k tomu, že během boje budete často slýchat výkřiky "Smokin sexy style", které jsou poté naprostým balzámem na duši.

Dokonalost pro oči i uši

Už u původní hry jsme velice chválili to, jak neskutečně dobře Devil May Cry 5 vypadá. Realistické modely obličejů chvílemi vyvolávají dojem, že se snad díváte na film a pozadu není ani jejich dabing, který perfektně odpovídá. Hra nabízí takřka dokonalé barvité efekty v boji i během cutscén a těší snad všechny kromě epileptiků. Nyní se navíc přidává několik dalších vychytávek, které z pátého dílu série dělají ještě nádhernější zážitek. S ray tracingem v čele je tato podívaná opravdovým skvostem, jehož vyladěné detaily vynikají při každém pohybu i při hraní si s foto režimem. 

Hra nabízí spoustu způsobů jak se zlepšovat

Musím říct, že na PS4 Pro byla hra opravdu perfektně optimalizovaná a běžela nádherně. Zde tomu tak je také, ale v případě využití 4K a ray tracingu už prostě cítíte, že tam nějaký ten rozdíl ve frameratu je. Nejlepší volbou tak podle mě zůstává 4K bez této funkce, díky čemuž si užijete plynulý zážitek v nejvyšším rozlišení. 

Co se týče ozvučení hry, není vlastně vůbec co vytýkat. Čepele nádherně řinčejí, nepřátelé vydávají charakteristické zvuky a v boji vaši pekelnou vřavu navíc doplňuje našlapaný soundtrack, kterému kraluje Vergilova bojová píseň Bury the Light, již bez obav označuji za jednu z nejlepších písní vytvořených ke hře vůbec. 

Nejvíce mě asi mrzí to, že tento přídavek není dostupný všem hráčům, kteří si koupili původní hru alespoň formou DLC. Skrze něj můžete odemknout Vergila, ale nic jiného nedostanete. Upřímně Vergil je stejně největším lákadlem a pokud nepotřebujete nutně ray tracing a obtížnost Legendary Dark Knight, nevidím moc důvodu, proč vytáhnout z peněženky o pořádný balík více než dále právě za Vergilovo DLC. Potěšila mě však podpora funkcí ovladače Dualsense, díky kterému slyšíte některé zvuky z jeho repráčků, cítíte jak Nero tůruje svůj meč z adaptivního triggeru a užíváte si speciálních efektů více než kdy dříve.