Návštěvy ze záhrobí nejsou zrovna zábavnou společností. A to platí i pro hry, které se vynoří z hlubin vývojářského pekla.
Third person akční hra Devil's Third má za sebou opravdu turbulentní vývoj. Dílo tvůrce (mimo jiné) série Dead or Alive mělo původně vyjít ještě pod hlavičkou THQ na PS3, X360 a PC. Jenže distributor zkrachoval, vývojáři vícekrát vyměnili herní engine a před pár měsíci navíc hra ztratila i důvěru části nového vydavatele, americké pobočky Nintenda, která nechtěla Devil's Third vydat. Prostě a jasně: tahle hra snad ani nemohla dopadnout dobře. No, nedopadla. Ale stále má něco, kvůli čemu se dá o zahrání uvažovat.
Velký drsný Rus
Příběhová část to však nebude. Dějová linka vás v průběhu devíti misí (zaberou vám na dohrání asi 8 hodin) převtělí do role potetovaného drsňáka Ivana, jež si krátí čas ve vězení na Guantanamo bay hraním na bubny. Když však velitel americké rozvědky zavelí, bývalý terorista Ivan se zvedne a vyráží zachránit svět před zlotřilou organizací ™. Což tedy znamená prosekat se a prostřílet lineárními úrovněmi, na jejichž konci vás (obvykle) očekává některý z bývalých hrdinových kolegů.
Devil's Third v sobě nezapře japonský původ – kampaň v sobě míchá vše, co zrovna tvůrcům zrovna přišlo na mysl, takže tu najdete mutanty, supervojáky, kybernetické zabijáky a tak dále. Místy je tento guláš tak hloupý, až vás pobaví, nicméně většinou je prostě jen hloupý.
Samotný hlavní hrdina není moc sympatický a vztah si nevybudujete ani k žádné z postaviček, které jakoby vypadly z příručky největších klišé – cestu vám zkříží blonďatá odstřelovačka, nabušený kovboj, sexy vražedkyně, tajemný mistr a tak dále.
Střílej a sekej
Stejně plochá, jako příběh, je i samotná hratelnost. V základě jde o third person střílečku s důrazem na krytí ve stylu Gears of War, jež doplňuje rudimentární soubojový systém na blízko. Ivan tak může dštít zkázu z různých typů střelných zbraní (samopaly, kulomety, odstřelovací pušky, raketomety a podobně), případně si to dokáže s protivníky vyřídit pěkně bezprostředně za pomocí katany, trubky, či dejme tomu mačety.
Když se dostanete do tempa, stává se likvidování natvrdlých protivníků zábavou (i díky sympatické ujeté brutalitě, kdy krev cáká proudem), nicméně tu často narušují technické problémy různého rázu: tu pokles fps, jindy zase špatně reagující ovládání, či nepřátelsky nakloněná kamera. Tupá vybíjená, jež může občas působit správně relaxačně, se tak propadá do hlubin hořké frustrace. A nepomáhají ani pasáže na zpestření, jako je hledání min nebo jízda v džípu.
Ve výsledku tak dohrajete kampaň jednou a nejspíš vás už nenapadne se vracet hledat nenalezené dokumenty, nebo se pokoušet zvládnout úrovně dohrát rychleji. Naštěstí se v menu ještě ukrývá (no, vlastně je docela viditelná) položka Multi Play.
Zábava pro víc
Multiplayerový mód navazuje na příběhové zasazení: v úvodu se dozvíte, že infrastruktura USA byla zničena a je tak na vás, abyste popadli zbraň a vydali se do boje. Prvně si však musíte upravit svého avatara, což znamená vybrat si pohlaví, hlas, účes, kamufláž a jméno.
Nabídka neohromí svojí pestrostí, ovšem to je jen úvodní dojem, protože spoustu vybavení si postupně odemykáte hraním. Případně, a to považuji za velkou sprosťárnu, si některé věci lze koupit za reálné peníze – chápu, že mikrotransakce se dají očekávat v PC verzi, která přinese jen multiplayer a bude free-to-play, ovšem Wii U verzi si musíte koupit za cenu plnohodnotné hry.
Pokud od toho odhlédneme, musím pochválit fakt, že jednotlivé kusy vybavení nemají jen estetickou funkci, ale dokáží ovlivňovat i statistiky vašeho bojovníka. Přidejte si možnost si upravovat i zbraně a získáváte solidní motivaci pro to, proč pokračovat ve hraní.
Pomáhá i pestrá nabídka módů, kde nepřekvapí klasiky typu deatmatch, ale takové nahánění slepic by už mohlo. Od páté úrovně (ano, možnost levelování vaší postavy nesmí chybět) se odemkne hlavní mód: Siege Match. Ve zkratce jde o to, že společně se svým klanem za naspořenou herní měnu si budujete vlastní základnu, kterou pak bráníte. Případně útočíte na ty nepřátelské.
Má to svá ale
Na rozdíl od kampaně multiplayer netrápí poklesy fps (i když občasné problémy s načítáním textur tu jsou) a i v 16 hráčích běží překvapivě svižně. Tedy to aspoň platilo v době testování. Hra více hráčů mi dokázala zlepšit dojem ze zábavnosti Devil's Third, nicméně se nedá zapřít fakt, že jde o hru se spoustou problémů, která se jen těžko doporučuje.
- Zábavný multiplayer
- Nápadité módy
- Občas správně tupě zábavné
- Stupidní příběh
- Nudná kampaň
- Technické chyby
- Slabá grafika
- Mikrotransakce
Vizuálně vypadá jak z minulé generace konzolí, kampaň budete dohrávat jen s donucením a multiplayer, ač velmi zábavný, nemůže konkurovat Splatoonu. Za plnou cenu Devil's Third rozhodně nestojí, ale pokud se budete někdy nudit a najdete hru z pár stovek, tak…proč ne.
