V mnohých z nás ještě stále rezonují dojmy z open bety očekávaného pokračování pekelné legendy Diablo IV. Před pár týdny jsme si mohli vyzkoušet tuto pecku na všech hlavních herních platformách a v tomto článku se vám pokusím zprostředkovat své dojmy z hraní na Playstationu 5.
Když se řekne nové Diablo, okamžitě hráči vyvstane v hlavě myšlenka, zda jeho myš je dostatečně odolná a připravena čelit pekelným hordám. Ale jak to je s moderním ovladačem u konzole? Bude stačit? Po několika hodinách strávených v Sanctuary mohu konstatovat, že optimalizace hry pro ovládání na konzole snad nemohla dopadnout lépe. Ano, již trojka byla velmi dobře hratelná na konzolích, ale já osobně jsem tehdy ještě preferoval klasiku - myš a klávesnici. U pokračování si myslím, že značná část herní populace sáhne po možností hrát na konzolích a z toho důvodu mě opravdu těší, že si autoři dali záležet, aby hra byla co nejlépe vyladěná z hlediska ovladatelnosti.
Ovládání je intuitivní. Levá páčka slouží pro pohyb, pravou pak posouváte kamerou. Pro ability jsou pevně daná tlačítka a páčky, ovšem můžete je libovolně přehazovat, jak vám to bude nejlépe vyhovovat. Pohyb v menu nebo inventáři je plynulý, ale z logiky věci to všechno brouzdání, přehazování a porovnávání haraburdí prostě trvá déle, než se šipkami proklikáte na danou pozici. Myší ten inventář a vaši výbavu prozkoumáte zkrátka mnohem rychleji. Celkově jsme s ovládáním na konzoli spokojený, co se týče pohybu po mapě a kosení nepřátel. Pohyb v inventáři je pomalejší, ale dá se na to zvyknout.
Pocity a dojmy z Diabla IV jsme již na naších stránkách popisovali. Chtěl bych se s vámi ještě podělit o mé postřehy z hraní za druida a nekromanta, kteří byli dostupní až v druhém testovacím víkendu.
Druid je kombinaci síly a magie. Dokáže elegantně měnit formu na Vlkodlaka a Mědvědodlaka a přitom bleskově sesílat kouzla založená na přírodních živlech. Transformace do zvířecích podob probíhají bleskově a útoky vypadají plynule a efektně. O změny formy se nemusíte starat. Druid se promění v závislosti na tom, jakou schopnosti chcete použít.
V průběhu cesty k finálnímu bossovi open bety jsem neměl vážnější problémy ani na veteránskou obtížnost. Ta prakticky není o moc obtížnější než ta základní, ale nabízí větší odměny. Co však můj postup zdržovalo, byla slabší kouzla, která mají sloužit pro postupné doplnění ducha, což je druidova forma many. Nevím, jestli to byl záměr autorů pro otevřenou betu, ale připadalo mi, že některé ability spotřebovaly až příliš velké množství ducha na to, kolik udělily zranění. Takže pak jsem byl nucen pracně doplnit tento zdroj sesíláním slabších kouzel, které sice doplňují onen spirit, ale udělují minimální zranění. Chci tím říct, že můj druid někdy spotřeboval i dvě plné „nádržky“ spiritu, než poslal jeden větší balík nepřátel zpět do pekla.
Je mi jasné, že u Diabla záleží primárně na výbavě, která významně posiluje jednotlivé ability. I přes to, že jsem měl několik legendárek, mi postup za druida připadal pomalejší a unylejší. Jako příčinu vidím ve špatně vybalancované spotřebě spiritu v poměru k udělenému poškození. Po vyzkoušení dostupných buildů, jsem došel k většinovému názoru, že tornáda jsou nejlepší cestou pro druida. Jenže mě se více líbila cesta vlka a medvěda, ale tato volba nebylo žádná velká sláva. Obávám se, že tak jak tomu bylo v předchozím ročníku, tak i v Diablu IV bude existovat ta jasná nejsilnější sestava kouzel a vybavení a ostatní buildy budou hrát druhé housle, nehledě na to, jak mocnou výbavu budete vlastnit.
Nekromancer byl další postavou, přístupnou až v druhé testovací vlně. Vychrtlý a na smrt bledý týpek, jehož vzhled mě přesvědčil o tom, že nepřežije ani cestu do první vesnice. Nemohl jsem se mýlit více. Nekromant byl nejhůře vybalancovanou postavou open bety. Zvládl jsem s ním 11 prvních úrovní do hodiny a pak jsem přestal hrát. Nemělo to význam. Mých pět kostlivců zmasakrovalo celou mapu v mžiku oka a já jen tak z lenivosti tu a tam použil nějaké útočnější kouzlo.
Když jsem v případě druida bojoval s věčným nedostatkem zdroje pro sesílání mocnějších kouzel, u nekromanta jsem bojoval s nudou a jeho čarovný zdroj – Essence, jsem ani nevyčerpal. Nevím, jestli to byl záměr autorů poslat do bety tak extrémně silnou postavu, ale k čemu slouží vyhodnocování do očí bijících rozdílu, které mohli vychytat testeři před vypuštěním do světa? Mým laickým pohledem by open beta měl sloužit pro ladění drobných nuancí, a ne zkoušet maxima a minima. Doufám, že se pletu a hra bude v den vydání dostatečně vybalancovaná a postupně se už budou ladit jen drobné detaily. Mé věčně pochybovačné já si myslí, že tomu bude naopak a na Diablo IV se ihned po vydání svalí hromada stížnosti z důvodů hrubé disbalance postav, ostatně stejná situace nastala při startu Diabla 3.
Někteří hráči špatný balanc omlouvají tím, že důležité bude hlavně to, jak budou postavy silné v endgame části hry. Zapomínají ale na to, že ne každý hráč stráví u Diabla desítky hodin, aby se dostal do té dobře vybalancované části. Argument "prvních několik hodin nestojí za nic, ale pak už je to skvělé", není na místě u žádné z her. Proč tu horší část nevystřihnout a nezačít hned s tou skvělou částí?
Přeji si, abych se hrubě mýlil a my dostali takové Diablo, jaké si všichni přejeme. Temné, drsné, s dlouholetou hratelností. Blizzard má nakročeno správně. Vizuál drtivé většině obecenstva vyrazil dech. Rovněž příběh vypadá dospěle a drsně. O budoucnosti a dlouholetosti nového Diabla nakonec rozhodne endgame, který musí udrží hráče ochotné věnovat svůj čas a samozřejmě precizní balanc postav a jejich abilit v návaznosti na tuny legendární výbavy. Držme si palce.
