Dino D-Day - kterak Hitler na dinosaurovi jel (recenze)

3D akcí na základě událostí druhé světové války zde byla celá řada. Od Call of Duty přes Medal of Honor až po Brothers in Arms. Zdá se, že toto téma bylo vyčerpáno. Proto debutující vývojářský tým z Digital Ranch Interactive okořenil svoji hru o dinosaury. Možná si říkáte, co je to, proboha, za nesmysl. Zkrátka Adolf Hitler v této alternativní minulosti přišel na způsob, jak oživit a využít k ovládnutí světa dávno vyhynulá prehistorická zvířata. Vzhledem k tomu, že Dino D-Day je pouze multiplayerová střílečka, pak další žasnutí nad pokřivenou historií nemá příliš význam.

Těm, kteří sledují mod scénu, však není název hry nikterak cizí. V listopadu 2009 byla Dino D-Day, původně modifikace pro Half-Life 2, uvedena na scénu a těšila se poměrně velkému zájmu hráčů.

Větší obludou je Dilophosaurus využívající své síly a mohutnosti k přímému naběhnutí do vyděšených vojáků

Jenže tvůrci si naivně mysleli, že bez větších úprav základního konceptu a vyladění grafické stránky hry mohou uspět na komerčním trhu. Po této recenzi si ale nejspíš budou sypat popel na hlavu.

Cesta do pravěku

Základním problémem Dino D-Day je chudý obsah, což je věc, která k neúspěchu přivedla i mnohem ambicióznější tituly, jako třeba Lead and Gold nebo Bloody Good Time. Pro kvalitní multiplayerový zážitek je potřeba velmi dobře vybalancovat mapy, postavy a zbraně. Zde se to nedaří ani s přimhouřením jednoho oka. Za Spojence máte na výběr ze šesti hratelných postav, které, ač disponují odlišnými zbraněmi a některé dokonce speciálními schopnostmi, se ani vzdáleně nedokáží přiblížit osobitým charakterům z Team Fortress 2. Hraní za všechny postavy je si navíc extrémně podobné až stejné a hráč tak ani není motivován k experimentování s nabídnutými rolemi.

Na bojišti můžete pobíhat s medikem, odstřelovačem, sesílat airstriky nebo vábit dinosaury na zdechlinu králíka, ale důvodů k této činnosti příliš nenajdete. Fundamentální základ kooperace jednotlivých postav ve hře chybí. Pokud se v některých situacích přece jen objeví jiskřička naděje pro spolupráci, zmizí dřív, než stačí zažehnout pořádnou vatru euforie. Mohlo by se zdát, že hlavním trumfem bude hra za Němce, kteří působí přítomností dinosaurů výrazně atraktivnějším dojmem. Ale skutek utek.

TIP: Hru si nekupujte. Za ušetřené peníze vyrazte někam do přírody nebo do zoo.

V jejich řadách se kromě trojice lidských bojovníků objevuje také stejný počet dinosaurů. Jmenovitě drobný a rychlý Velociraptor, který svoji oběť dokáže jedním dobře mířeným skokem ochromit a v mžiku rozsápat. Výrazně větší obludou je Dilophosaurus využívající své síly a mohutnosti k přímému naběhnutí do vyděšených vojáků. Úsměvně vypadá jeho schopnost uchopit do tlamy nebohé kůzlátko a přesným hodem jím usmrtt nepřítele.

Posledním prehistorickým pomocníkem v řadách Hitlerových vojsk je Desmatosuchus. Ten se stejně jako předchozí jmenovaný vzhledem ke své velikosti ovládá z pohledu třetí osoby. Kolos se sice pohybuje pomaleji než ostatní jednotky, ale disponuje disponuje největší odolností vůči střelným zbraním, kterou mu zajišťuje silný pancíř pokrývající prakticky celou vrchní část těla. Ačkoliv kulky dokáží toto monstrum zabít, trvá to příliš dlouho a vhodnější je použití bazuky či granátů.

O tom, že tento “oživlý tank” je potřeba zabít co nejrychleji, svědčí nebezpečný kanón, který mu němečtí inženýři přidělali na záda - stačí jedna přesně mířená rána a můžete se podívat smrti přímo do očí. Pro případ blízkého setkání se Desmatosuchus dokáže navíc ohnat silným ocasem, jehož úder rozhodně nepřipomíná pohlazení od maminky.

Pravěké zpracování

Přestože Dino D-Day staví svoji pověst na dinosaurech, další prehistorické tvory už ve hře nenajdete, což působí téměř amatérsky. V jádru je totiž hratelnost velmi podobná např. Day of Defeat či desítkám dalších modifikací na Source engine. Navíc grafika je z dnešního pohledu vyloženě ošklivá a zdaleka nevyužívá potenciál enginu od Valve. Modely postav, zvukové a vizuální efekty či design prostředí neprošly faceliftem. Hra vypadá jako první modifikace, které vznikaly po vydání Half-Life 2.

Možnou záchranou hratelnosti by mohly být rozmanité módy hry a propracované mapy. Ani v tomto ohledu však Dino D-Day nesplňuje základní požadavky pro slušný zážitek. Map je pouze pět, což se v kombinaci s módy King of the Hill, Team Deathmatch a Objectives jeví tak, jako by tvůrcům slovíčko inovace příliš neříkalo. Mód Objectives by mohl na první pohled sice evokovat sofistikovanější zábavu, než na kterou jsme zvyklí. Ale uznejte sami, že nošení výbušnin na jedno místo či zabírání kulometných hnízd není tím, co by nás mělo uchvátit.

Uznejte sami, že nošení výbušnin na jedno místo či zabírání kulometných hnízd není tím, co by nás mělo uchvátit

Prakticky všechny mapy (až na jednu) jsou městské a nabízí jak souboje v úzkých uličkách, tak na rozlehlejších náměstích. Stylem jsou si hodně podobné a jedním výraznějším rozdílem je občasné přetočení času do pozdních nočních hodin.

Dino D-Day je tak trochu výsměch komunitě moderů, kteří dlouhé roky udržují svá dítka v aktualizovaném stavu a nechávají hráče vyzkoušet si něco jiného za nula peněz. Digital Ranch Interactive svůj nápad s dinosaury nejenom nedokázali zužitkovat, ale ještě se odvážili s tímto dílkem vyjít na komerční scénu. Za 20 eur na Steamu je to doslova drzost. Kdyby hru nechali zdarma jako mod, zapracovali na postavách, upravili grafiku do jiného stylu (třeba cartoon), vytvořili alespoň desítku různorodých map, přidali zajímavé a originální módy, pak by se dalo uvažovat o komerční verzi. Takto je to jen další podprůměrná modifikace, navíc za nekřesťanské peníze. A to se nemůže líbit nikomu, což také dokazují prázdné servery.