DiRT Rally 2.0: vzhůru na divokou trať (recenze)

Divoké závody skrz pestrou přírodu... to zní naprosto parádně. Tak parádně, že se toho chytilo mnoho herních studií a her ze závodního žánru rozhodně není málo. Trůn každoročně obsazují velké značky jako Forza nebo The Crew, které však nabízí spíše arkádový zážitek. Herní svět je ale bohatý, konkurence nenechá dlouho čekat a i fanoušci realistického rally dostanou svou modlu. Na piedestal se s viditelnou snahou snaží dostal DiRT Rally 2.0.

Nebudu lhát, já jsem typický hráč Forzy. Rád si zazávodím, ale nepotřebuji hned realistický tah motoru a nemožnost vrátit čas. Typický casual závodní hráč. Ale jak to ve světě recenzentů občas bývá, bylo by ideální, kdyby tuto hru recenzoval dlouholetý fanoušek DiRTu, každopádně když není k dispozici, musí závodník tělem a duší stačit. Není to ideální situace, nicméně je to další zajímavý pohled na věc. Hodnocení hry z pohledu nováčka série.

Úvodní hodiny agónie

Nejspíš vás nepřekvapí, že první zkušenosti ze hry byly pro mě šok. Nenazval bych DiRT simulací, ale rozhodně je to celkem realistická hra. Cesta není označená šipkami, musíte poslouchat navigátora. Není tu vrácení času, chyby jsou vám omláceny o hlavu a nekompromisně trestány. Zkrátka to, co má každý fanoušek kvalitních rally rád.

Hratelnost vás nutí neusínat na vavřínech a vyvarovat se každé sebemenší chybičky

Zároveň se nedá říct, že by DiRT Rally 2.0 byl naprosto nepřátelský. Po prvních hodinách jsem si začal zvykat. Plyn jsem naplno nesešlápl skoro nikdy a zatáčky nestříhal jako šílenec. To je krásné na závodním modelu. Dá se na něj zvyknout, ale vždy zkouší vaší pozornost a trpělivost. Zmatkaření je cestou do pekel. Přesné provedení je cestou k úspěchu.

Brzy jsou našel v DiRTu skryté momenty krásy. Hratelnost není tak vtahující jako u Forzy, nicméně víc si vynucuje vaší pozornost. Riskovat se moc nevyplácí. V podstatě chybějící soundtrack vynahradí hromové zvučení motoru. Výzvou není jen jet rychle, ale vůbec dojet. Je snadné naštvat fyziku, svalit se z trati a ani nedojet do cíle.

Málo obsahu, který však uvízne v hlavě

Zatímco ve velkých závodních hrách skoro nevíte, kam se podívat jako první, tady je to celkem snadné. Když se nebudeme zabývat tím, že je tu nějaký režim kariéry, nastavitelné závody atd., dojdeme k závěru, že je tu jen klasické erzetové rally a rallycross. Proti konkurenci se to může zdát málo, každopádně má to své silné kouzlo.

Pocit z jízdy se rozhodně mění podle trati, počasí i času

Rally se ukáže pořádnou výzvou, když bojujete s nemilosrdností trati. Kombinace touhy ujet to rychle a nebezpečí trati, kdy každá chyba může stát vítězství, velmi rychle vtáhne. Rallycross vás obzvlášť nešetří. Soupeři se rozhodně nebojí „ušpinit“. Když mají možnost vás vybourat, tak ji využijí. Jen málokterá umělá inteligence se do vás pustí s takovou vervou, občas možná až přehnanou. Udržuje to ve vás v každém případě pocit výzvy a nebezpečí.

Menší množství tratí a aut je samozřejmě znatelné, ale hře se musí hodně věcí nechat. Ať jedete po asfaltové cestě nebo rozblácené cestě, dostáváte z jízdy úplně nový pocit. A rozhodně je znát, pokud jedete s elegantním veteránem nebo novým žihadlem. Pokud jedete ve dne nebo v noci. Možná máte pocit, že jste ze hry poznali všechno. Hned po nastartování motoru však máte chuť se do hry zase pustit naplno.

Soutěž krásy nevyhraje, ale otočím se za ní

Grafický styl nepatří mezi dnešní špičku. Tituly The Crew, Forza i Need for Speed se mohou DiRTu vysmát, jenomže nesmažou skutečnost, že se na hru stále krásně dívá. Hlavně na záznam vaší jízdy. Ujet trať chvíli trvá. Budete hodně restartovat a proklínat vývojáře a po pátém pokusu, kdy se konečně podaří dosáhnout cíle, se rádi podíváte na to, jak to vypadá.

DiRT sice není nejhezčí, ale ukazuje to, co chceme vidět. Surové závodění a prvotřídní rally. Rozhodně bych lhal, kdybych tvrdil, že jsem se do hry zamiloval. Stále zůstávám u krásnější (a jednodušší) konkurence. Máte-li však rádi rally, je DiRT Rally 2.0 skvělou volbou.