Discworld Noir

Detektivní adventure s vraždami, intrikami a pěkně tlustým zápisníkem, ve které dominují sáhodlouhé výslechy svědků, podezřelých i všech ostatních. Hra na motivy fantastického světa Terryho Pratchetta vám vykreslí Zeměplochu v nočních stínech a neustávajícím lijáku, kde se mrtvoly objevují jako houby po dešti a náhodní turisté se nemohou zbavit tísnivého pocitu. Po nekonečně dlouhé době zase něco, co dokáže vykouzlit úsměv na strnule posmutnělé tváři adventuristů.
Discworld Noir

Žánr: detektivní adventure
Minimální konfigurace: P166, 32 MB RAM
3D akcelerace: ne
Multiplayer: ne
Výrobce: Perfect Entertainment
Vydavatel: GT Interactive
Zapůjčil: JRC


Noční ticho prořízne táhlé žalostné zavytí. Cáry mlhy a černé shluky stínů vykreslují na zdech domů strašidelné obrazce. V úzkých přístavních uličkách začíná nerovný závod. Muž v dlouhém hnědém kabátě se horečně snaží setřást svého pronásledovatele. Cosi zazvoní o dlažbu a na zemi se matně zaleskne čepel. Neviditelný lovec ji zvedne, s fascinující lehkostí se přehoupne přes vysoký dřevěný plot a bez známek vyčerpání se řítí po stopách vyděšeného muže. Vzdálenost mezi oběma běžícími se stále zmenšuje. Prchající postava za sebou v poslední chvíli zabouchne mříž, ale její neodbytný průvodce ji jediným úderem rozrazí dokořán a veden hlasitým zvukem kročejů nalíčí své kořisti finální past. Dramatická hudba vrcholí a v příštím okamžiku se vražedné monstrum plavným skokem přenese ze střechy přímo před dostiženého ubožáka. Ten stačí už jen přidušeně vykřiknout, ale to se již ostří nesmlouvavě zanořuje do jeho těla a definitivně ho tak vykopává na cestu ze života do smrti.

Tak takhle vypadá nejnovější přírůstek do adventurní série Discworld. Překvapeni? Ujišťuji vás, že se nemusíte obávat, tahle změna je maximálně příjemná. Zapomeňte na jásavé barvy, infantilně vypadající postavičky i přitroublého kouzelníka Mrakoplaše. Jedině kombinace pochmurných kulis, skličujících dialogů a nedůvěryhodných individuí dokáže navodit tu pravou atmosféru pro celonoční mžouravé zírání do monitoru.

To bílé světýlko nahoře není bludička, ale stylizovaný kurzor     V kasinech se, jak známo, schází nekalé živly, proto tam nemůžete chybět

V úvodní hororové animaci, jejíž význam se objasní až mnohem později, náš hrdina Lewton (toho času zoufale nevytížený soukromý detektiv) prchá před čímsi tak děsivým, že to radši ani není vidět. To je však jen náznak věcí příštích – na začátku ho zastihujeme v jeho patřičně zatuchle působící kanceláři v pracovním rozhovoru s Carlottou von Uberwald, která patří k tomu typu žen, v jejichž přítomnosti se většině mužů instinktivně roztočí kola představivosti na plné obrátky. Ze změti více či méně dvojsmyslného dialogu postupně vykrystalizuje to podstatné: atraktivní klientka chce najít svého bývalého milence Mundyho, který před několik dny připlul do města na lodi Milka a ještě se u ní doma ani nezastavil. Jakmile se za Carlottou zabouchnou dveře, je vám Lewton plně k dispozici a vám nezbude než zapomenout na strach ze tmy a vydat se do nočních ulic nevlídné karikatury města jménem Ankh-Morpork. Města, jež se rozkládá na placaté planetě s názvem Zeměplocha, kterou podpírají čtyři obrovští sloni stojící na krunýři gigantické želvy.

Obrňte se trpělivostí – vyrazit nějaké informace ze zapšklých obyvatel Ankh-Morporku není nikterak jednoduché. Někteří vám svou neochotu otevřeně deklarují hned po oslovení, jiní kličkují a vytáčejí se takovým způsobem, že nebýt Lewton klasickým případem flegmatika, jistě by je s radostí zprovodil ze světa. Z většiny postav promlouvá frustrace z pocitů vlastní bezcennosti a zbytečnosti a rozhovory tak díky jejich výlevům dosahují značných délek. Autoři však projevili sympatickou dávku milosrdenství, takže všechny důležité stopy se vám automaticky zapisují do notýsku.

Zacházení s tímhle němým společníkem je velmi důležitou součástí hry, takže neuškodí, když se na něj podíváme trochu blíž. Při listování poznámkovým blokem můžete na hesla kliknout pravým tlačítkem, což vyburcuje Lewtona ke zopakování všech informací, které jsou o té konkrétní stopě dostupné, nebo levým tlačítkem, čímž stopu uchopíte a můžete ji konfrontovat s jinou stopou. Jednotlivé poznámky lze také vytáhnout ze zápisníku, kde je můžete používat jak na osoby (tím se jich na zapsanou informaci zeptáte) a předměty v inventoráři, tak i na místa na mapě (tím dochází k logickému propojování stop a lokací ve hře, a tedy i k posunu v pátrání). Stopy, které jsou již zbytečné, se automaticky přeškrtnou.

Notýsek s brkem pod kterým vykukuje freska s tajemnými symboly     Carlotta von Uberwald a její neodolatelná nabídka

Druhou neopomenutelnou pomůckou je inventorář v podobě bezedného vaku. Tahle šikovná věcička spolkne všechno od hrstky mechu až po páčidlo. Ačkoliv je Discworld Noir téměř učebnicovou ukázkou adventure, předmětů, které lze sebrat a následně použít, je ve srovnání s jinými hrami tohoto typu poměrně málo. Zápisník se stopami, se kterým budete obtěžovat každého, kdo vám to dovolí, je zde nepoměrně frekventovanější pomůckou.

O bizarní postavičky se svéráznými životními osudy, jimiž vás budou v sáhodlouhých rozhovorech neúnavně obtěžovat, není v téhle hře nouze. Počínaje upírovitým pianistou Samaelem, přes svérázného trolla Malachita, podivínského invalidního hraběte Uberwalda a náboženského fanatika Malaclypse až po dobrodružnou vykradačku hrobů jménem Laredo Cronk (dlouhý hnědý cop, batůžek, přiléhavé šortky – pro méně bystré uvádím, že právě mluvím o imitaci Lary Croft). A to jsem se ještě nezmínila o detektivově nerezavějící lásce Ilse, proradné barové umělkyni Sapphire nebo třeba natvrdlém policejním úředníkovi Nobbym. Každý z nich je vhodnou obětí pro Lewtonovu dotazovací mánii, a počítejte s tím, že se k nim budete vracet pořád dokola a klást jim pořád ty samé otázky, abyste z nich vůbec něco kloudného dostali.

Discworld Noir je obsáhlá záležitost, rozlezlá na třech CD. Přestože se po celou dobu vyšetřování nehnete z Ankh-Morporku, desítky městských koutů poskytují dostatečně variabilní zábavu i pro ty nejzhýčkanější z nás. Lewtonova kancelář s omšelým psacím stolem a mozaikou stínů na špinavé podlaze, labyrint smradlavých kanalizačních chodeb pod městem, kde na každém kroku skoro cítíte zápach nezdravě zelené vody z řeky Ankh, divadlo osvětlené pestrobarevnými lucernami houpajícími se na provazech, chrámové prostory, kde je váš dojem majestátnosti ještě umocněn prostřednictvím kamery, která je přilepená kdesi vysoko těsně pod stropní klenbou budovy … Řekla bych, že než to všechno prošmejdíte a rozmotáte umně zauzlovaný příběh, uplyne nejméně pár desítek hodin. Navíc celkovou dobu strávenou s Discworldem natahuje i docela vysoká obtížnost řešení některých problémů, nad kterými si budete pár hodin lámat hlavy, abyste nakonec v zájmu své duševní pohody stejně nakoukli do podrobného návodu.

Od teď víte, jak se na svět dívají vlkodlaci     Malaclypse ledacos ví, ne vždycky je však jasné, o čem to vlastně žvaní

Po dohrání prvního CD pochopíte, že pohled na meč zakleslý v detektivově břišní dutině nebyla jen nějaká paranoidní noční můra, ale nesmlouvavá realita. Jelikož je však Lewton nenapravitelně nezdolná osobnost, rozhodne se pokračovat v pátrání i po své smrti v podobě vlkodlaka, čímž se vám také otvírají úplně nové perspektivy – od teď máte možnost rozeznávat pachy osob, které tu či onu lokaci navštívily. Na místech, kde vás nikdo nevidí, můžete zmutovat do vlkodlačí podoby a dívat se zvířecíma očima na svět, který potom vypadá jako zahalený do závojů psychedelických barev (co barva, to jiný pach). K zápisníku a inventoráři přibude ještě vzorkovník pachů, do kterého si pachové stopy postupně nataháte a přiřadíte je jejich právoplatným majitelům. Často tak zjistíte, kde se kdo pohyboval, aniž byste se s ním museli dlouhé minuty neplodně dohadovat. Není snad pochyb o tom, že vaše nová schopnost vám bude mezi prolhanými obyvateli Ankh-Morporku neocenitelně užitečná.

Lví podíl na intenzivní atmosféře celé hry má grafika. Ať se na své investigativní pouti hnete kamkoliv, všude narazíte na kolorit plíživé tmy a nekonečných provazů deště (neprší snad jen uvnitř budov). Temné ladění celé hry je příčinou toho, že hrát Discworld ve dne je bez zatažených závěsů a spuštěných žaluzií prakticky nemožné. Na většině obrazovek převládají odstíny černé barvy, což sice zdařile evokuje potemnělou atmosféru zločinem prolezlého města, ale čeho je moc, toho je příliš. Kromě poněkud maniakální temnoty prostředí si však nelze stěžovat skoro na nic dalšího – 3D model každého kouta Ankh-Morporku včetně postaviček vypadá víc než dobře, jen některé animace postaviček se ne tak docela povedly – například když Lewton používá index v hraběcí knihovně, vypadá to jako simulace krmícího se kuřete.

A když už jsem u těch záporů, zmíním se ještě o dvou věcech: za prvé o nedotaženém systému pathfindingu (hledání cesty), který se projevoval pouze v některých lokacích. Dost mě iritoval pohled na Lewtona, jak dojde nejdříve do středu obrazovky, než se konečně vydá určeným směrem. Druhou nepříjemností je fakt, že i přesto, že už hrajete druhé cédéčko, při spouštění musíte mít v mechanice zastrčené vždy to první, takže výsledkem je poněkud otravné žonglování. Třetí CD se těchhle manévrů naštěstí neúčastní, protože jeho obsah se při instalaci překopíruje na harddisk, takže ho po celou dobu hraní vůbec nebudete potřebovat.

Kanalizační bludiště není ani zdaleka tak složité jako spíš zelené     Prosbám Lewton obvykle neodolá, obzvlášť když Ilsa vede kajícné řeči

Naopak té stránce hry, jež je určena pro naše uši, se nedá vytknout nic. Dialogy jsou čistě a srozumitelně namluvené věrohodnými hlasy, které dokonale padnou ke své postavě, a barově jazzové melodie výtečně dokreslují atmosféru. Ten, kdo skládal pro Discworld hudební doprovod, pochopil, že hudba má ve hře fungovat pouze jako doplněk, který na sebe neupozorňuje ani nevkusem ani přehnanou originalitou, čímž by se v obou případech stala rušivým elementem. V tomto případě tvoří hra a hudba příjemně kompaktní celek, ze kterého vyčnívá (v kladném slova smyslu) snad jen variace na conanovské téma v Chrámu malých bohů.

A po vší té chvále na závěr ještě trocha šokujícího odhalení: Musím se přiznat, že knižní podoba Zeměplochy mě vůbec nezaujala. Možná jsem po tom všem humbuku okolo legendárního díla Terryho Pratchetta čekala něco víc, možná jsem jenom neměla dobrý den, ale faktem zůstává, že když jsem se před několika lety pokoušela začíst do jednoho z u nás vydaných dílů, po dvaceti stránkách jsem to s rozpačitým zamumláním “Amber nebo Středozem je mi milejší” vzdala. To však nemůže nic změnit na skutečnosti, že Discworld Noir je skvělá hra s naprosto podmanivou atmosférou a několika nelehkými záseky, o které se všem utrápeným čekatelům na pořádnou adventure po nocích dlouho toužebně zdávalo.

4/5

Grafika ŚŤŽŹ…
Zvuky ŚŤŽŹ…
Hudba ŚŤŽŹ

ŚŤŽŹ…

Hratelnost ŚŤŽŹ

Nejnovější komentáře


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Vybrali jsme nejlepší hry pro mobily, které si letos můžete zahrát

Vybrali jsme nejlepší hry pro mobily, které si let…

Mobilní hry se v dnešní době vyrovnají mnoha počítačovým i konzolovým kouskům. Jaký si ale vybrat? Tady jsou naše tipy na nejlepší hry pro mobily.

25.  11.  2020 | |18 N/A
Ladislav Novák
Nejlepší hryTémaMobily
Nejlepší konzolové hry, které si letos můžete zahrát. Playstation, Xbox i Switch

Nejlepší konzolové hry, které si letos můžete zahr…

12 her, které vám nesmí uniknout, pokud hrajete na herních konzolích. Našli jsme nejzajímavější pecky pro Playstation, Xbox i Switch.

19.  11.  2020 | |5 N/A
Martin Nahodil
Konzole
Hry zadarmo nebo se slevou: Black Friday a Elite Dangerous zdarma

Hry zadarmo nebo se slevou: Black Friday a Elite D…

Na všech herních platformách je každou chvíli nějaká slevová akce. Každý týden proto vybíráme ty nejatraktivnější, které by vám neměly uniknout. Pokud chcete získat hry zdarma nebo s výhodnou slevou, podívejte se na aktuální přehled akcí!

21.  11.  2020 |
Martin Nahodil
Hry zdarmaSlevové akce