PC | Recenze | X360 | PS3 | Akce

Dishonored - o volbách, následcích a herní svobodě (recenze)

Dishonored se tvářil jako černý kůň podzimu. Aby ne, ambiciózní stealth hra slibovala otevřenou hratelnost a unikátní vizuální styl.

Letošní herní podzim je ve znamení zabijáků: Assassin’s Creed 3, Hitman Absolution, Dishonored. Každá z těchto her vás vsadí do role vrahouna, který se plíží stíny, přeskakuje po stěnách, či se třeba brodí kanály, vše ve snaze se dostat ke svému cíli nepozorován. Poslední jmenovaná hra, Dishonored, je přeci jen trochu jiná.

A to mi nejde jen o to, že hrajete z pohledu první osoby, nikoliv třetí, jako v Assassin’s Creed a Hitmanovi. Dishonored vám sice dá cíl, kterého se máte zbavit, ale nemusí to vždy končit dýkou vraženou do krku. Naopak, pokud budete chtít, můžete celou hru dohrát bez jediného zabití. Dishonored je totiž o herní svobodě a volbách. A ještě taky velrybách a krysách.

dishonored.jpg

Zrada se musí trestat

Dishonored vás seznámí s Dunwallem a Corvem Attanem. To první je město inspirované Londýnem v době průmyslové revoluce, jen místo páry se hnací látkou stává velrybí tuk. To druhé jste vy, hrdina.

Dishonored je totiž o herní svobodě a volbách. A ještě taky velrybách a krysách

Osobní strážce císařovny, kterou přímo před vašima očima zabíjí vrahouni s nadpřirozenými schopnostmi. Z vraždy je obviněný Corvo, ale pochopitelně s ním nebudete jen tupě čekat v cele na popravu, ale vydáte se pomstou. Pomůžou vám v ní vzbouřenci nesouhlasící s novým režimem, ale hlavně vaše prohnanost, schopnost se nenápadně plížit, či naopak mistrně vládnout čepelí. Je to jen na vás, zda se stanete nelítostným zabijákem, který jde ke svému cíli přes mrtvoly, nebo neviditelným stínem, jenž svůj cíl jen omráčí.

Dishonored 15.jpgDishonored 16.jpg

Hra před vás postupně klade několik rozlehlých úrovní (konkrétně devět), kde máte svůj primární cíl, ale po cestě můžete často nabrat i některé vedlejší úkoly. Na jejich plnění se lze vykašlat, ale obvykle vám nějakým způsobem dokáží usnadnit dokončení hlavního úkolu. Prakticky každá mise je jedním obrovským hřištěm, kde si vyhrajete dle libosti. Strážím se můžete úplně vyhýbat, lze je omračovat a jejich těla odklízet do stínů, případně se dá úrovní i prosekat a prostřílet. Pro každou z cest hraní získáte celou řádku nástrojů a schopností.

Mečem, pistolí a magií

V pravé ruce má Corvo meč pro tiché podřezávání i divoké šermovačky, v levé může být cokoliv od pistole, přes kuši, granáty, břitové pasti, až po speciální schopnosti, což je v podstatě magie. V nabídce najdete pasivní i aktivní dovednosti, agresivní i neagresivní.

Dishonored 05.jpgDishonored 06.jpg

Za jejich získání musíte zaplatit runami ukrytými po úrovních a za celou hru je jich jen omezený počet, takže si musíte dobře vybrat, jakou cestu zvolíte. Stealth hráči určitě investují do speciálního vidění, díky kterému odhalíte stráže i skrz stěny, agresivní hráči třeba zase nepohrdnou možností si přivolat smečku krys, která protivníka rozkouše na kousky. Dále je tu možnost krátké teleportace, zpomalování času, ovládnutí protivníka a tak dále.

Dishonored 11.jpgDishonored 12.jpg

Celkově je v nabídce šest aktivních a čtyři pasivní dovednosti, každá z nich má navíc dvě úrovně síly. Například u Ovládání se lze na první úrovní pouze převtělit do krysy, na druhé už můžete na pár okamžiků ovládnout i člověka. Svůj styl hry si lze ještě upravit pomocí kostěných talismanů, které jsou stejně jako runy ukryty různě po úrovních. Počet slotů na talismany je omezený, takže si musíte zvolit, zda se vám hodí spíš více hitpointů, rychlejší obnovení many, či třeba schopnost hodit předmět dál.

Dishonored 17.jpgDishonored 18.jpg

Nechybí ani možnost si nakupovat a vylepšovat vybavení, stačí jen po cestě sbírat peníze a krást cenné předměty. Občas jsem se nevyhnul pocitu, že by dovedností a tak podobně mohlo být ještě o něco víc, protože při stealth stylu hraní prostě nemá smysl investovat do agresivních skillů, kterých je polovina. Nicméně i tak jsou možnosti upravení si hrdiny ke svému obrazu solidní.

Město, které budete rádi nenávidět

Otevřený herní styl je jedním z lákadel Dishonored, tím druhým je samotné město Dunwall. Na Doupěti jsme často v novinkách o hře zmiňovali jméno výtvarníka Viktora Antonova, který jej navrhnul a zároveň je i autorem legendárního City 17 z Half-Life 2. Na Dunwallu je podobnost vidět, i když se obě hry odehrávají úplně v jiné době. Spojuje je depresivní atmosféra bezradnost a tvrdý vojenský útlak. Šlechta si pořádá opulentní večírky ve svých luxusních vilách, ulicemi korzují hlídky a špinavými uličkami chudinských čtvrtí se potácí ubožáci zmutovaní morem.

Dishonored 19.jpgDishonored 20.jpg

Právě mor přenášený krysami je jedním z ústředních motivů, který buduje ponurou atmosféru. Město je plné vybydlených domů, kde můžete často najít deníky jejich původních obyvatel, kteří jen bezmocně čekali na smrt. Pokud jste vášniví čtenáři, užijete si Dishonored víc, protože je plný různých deníků, knih a zpráv přibližující vám tento fascinující svět kombinující viktoriánský Londýn s lehkými prvky sci-fi a magie. Ostatně, stačí se podívat na obrázky a videa v recenzi – pokud vás zaujaly, s velkou pravděpodobností vás uhrane i samotná hra.

Zajímavý vizuální styl doplňuje i podařený design lokací. Tvůrcům se podařilo každou úroveň nacpat odbočkami, skrytými cestami, chytrými zkratkami, i občasnými volbami, takže opakované hraní může být pokaždé jiné. Nemluvě o tom, že hra má dva konce, které se odvíjejí od míry agresivity. Dishonored se dá Rambo stylem proběhnout za nějakých 6 hodin, hráči-průzkumníci se bez problémů vyšplhají přes 20 hodin.

Tvůrcům se podařilo každou úroveň nacpat odbočkami, skrytými cestami, chytrými zkratkami, i občasnými volbami

A to je největší plus hry – je to jen na vás. Žádné vodění za ručičku, skoro i žádné nepřirozené překážky. Zkoušejte, experimentujte, bavte se.

Je čas nasadit masku

V dnešní době lineárních stříleček je tento přístup hodně osvěžující. Naposledy něco podobného nabídl loňský Deus Ex: Human Revolution. Dishonored je mu v mnoha ohledech podobných, jen cyberpunkové prostředí vyměnil za fantaskní historii mixující magii a techniku.

Dishonored 13.jpgDishonored 14.jpg

Dishonored není úplně bez chyb: příběh nenabízí dostatečnou hloubku a je průhledný, umělá inteligence protivníků je občas toporná a kolísavá, vizuální styl je nádherný, ovšem technická stránka grafiky průměrná. Modely vysokým počtem polygonů zrovna neuchvátí a rozplizlé textury nejsou výjimkou. Na druhou stranu není hra aspoň zásadně hardwarově náročná. Na redakční na sestavě s procesorem i3, 8 GB RAM a GeForce GTX 680 v rozlišení 1920x1080 a maximálních detailech běžela hra bez sebemenšího zaškobrtnutí.

Dishonored 01.jpgDishonored 02.jpg

I přes kritiku musíme Dishonored jednoznačně doporučit, protože se jedná o unikátní hru, která dokáže pohltit a dá se hrát stylem, který chcete vy a ne, který vám nalajnovali tvůrci svými koridory.

Dostupné pro: PC, X360, PS3
Žánr: Akce | stealth FPS
Výrobce: Arkane Studios | Webové stránky hry
Začátek prodeje: 12. října 2012
  • Herní volnost
  • Skvělá atmosféra
  • Nádherný výtvarný styl
  • Promyšlený svět
  • Slabší příběh
  • Pokulhávající AI
Diskuze (6) Další článek: Seznamte se s Hoytem Volkerem z Far Cry 3, je to parchant

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,