Dishonored 2: Pomsta se nejlépe podává podruhé (recenze)

Vynikající titul Dishonored se konečně dočkal svého pokračování. Jak moc se povedlo Dishonored 2?

Dishonored považuji za jeden z nejlepších stealthových titulů. Dokázal totiž naprosto bravůrně zkombinovat stealth s magií a zamíchat to do příběhu o pomstě a rozšiřující se nákaze. Dishonored se dá obecně charakterizovat vynikající atmosférou, skvělým herním stylem a nezapomenutelným zážitkem, kterému napomáhá i myšlenka, že něco podobného by se mohlo stát i ve skutečnosti.

Vývojáři nám po letech neutuchajícího čekání konečně představili Dishonored 2. Údajně se má jednat o mnohem lepší titul a to zejména díky dvěma hratelným postavám. Kvantita však neznamená okamžitě kvalitu. Dokázalo Dishonored 2 překonat odkaz svého předchůdce?

Pochmurná minulost se vrací

Do hry vstoupíte jako Emily Kaldwin při připomenutí Jasemine Kaldwin, která byla tohoto dne před 15ti lety zavražděna. Náhle se však z ničeho nic na scénu dostaví speciální osoba – vaše údajně ztracená teta Delilah Kaldwin, která si dělá zálusk na trůn.

dishonored_1.pngKarnaca je označována jako klenot jihu a je z ní nádherný výhled na moře

Po krátkém proslovu se na vás náhle vrhne vaše armáda a vy dostanete na výběr, zda budete hrát za Corva Attano z minulého dílu či za Emily Kaldwin. Ať si vyberete jakkoli, trůn nyní patří Delilah a vaším cílem je nejjižnější město království Karnaca, kde má celá zrada své kořeny.

dishonored_2.pngdishonored_3.pngdishonored_4.pngTropické podnebí hře sedlo

Nutno uznat, že začátek je opravdu podivný a příliš vám asi nebude dávat smysl… zprvu. Příběh hry se dá v podstatě rozdělit na dvě části. V první se vůbec neorientujete a příběh se vyvíjí zejména díky náznakům a vašim postřehům. Kupříkladu si všimnete, že v budově se vojáci modlí a je jen otázkou času, kdy zjistíte, že se právě tato věc později dočká bližšího přiblížení.

V druhé části dojde k tomu, že všechny vaše domněnky jsou postupně zodpovězeny a rozvinou se do jednoho souvislého děje. Hra je příběhově možná i promyšlenější než první díl, každopádně je hodně založena na odkazování na minulý díl a jeho DLC. Téměř vše totiž má své základy v jedničce a pokud jste ji nehráli, určitě o hodně přijdete.

 

Hra je příběhově možná i promyšlenější než první díl, každopádně je hodně založena na odkazování na minulý díl a jeho DLC.

 

Zda vám tento styl vyhovuje, toť je věru otázka. Při výběru zda hrát či nehrát vás to však přiblíží spíše k té první možnosti. Věřte nebo ne, ale díky odkazům na to, co již bylo, je příběh příjemně svěží a svižný.

Hra navazuje na minulý díl

Bethesda minulý rok vydala na Xbox One

a PS4 hru Dishonored: Definitive Edition.

Jedná se o kolekci prvního dílu se všemi

DLC a s krapet lepší grafikou.

O to víc je to skvělý zážitek, když se vyprávění odvíjí i podle postavy, za kterou hrajete. Za Emily i Corva je příběh sice stejný, ale ostatní lidé na vás reagují jinak nehledě na to, že si obě postavy neodpustí komentáře, které mimo aktuálních problémů vychází i z jejich minulých zkušeností.

Změny se dočkala i nákaza, kterou nyní roznáší takzvané bloodflies. Ty se na rozdíl od krys drží striktně poblíž svého hnízda. Je to tedy jiné zejména v tom, že zatímco v jedničce přibývaly s délkou hry počty krycích hejn, nyní přibývá počet hnízd a pro zahnání bloodflies v podstatě stačí hnízdo rozprášit. Osobně si myslím, že krysy přeci jen působily o něco temněji a nákaza celkově přebírá spíše vedlejší pozici.

Asi největší rozdíl, co se týče příběhu, najdete v nepříteli. V jedničce jsem měl pocit, že stojím sám s hrstkou lidí proti celému království a vlastně jsem si nebyl zcela jistý, zda je hlavním nepřítelem nově nastolená vláda, krysí nákaza či atentátník Daud. Nyní je hlavní záporačka jasně stanovená a vše je již od začátku představeno tak, že Delilah je zlá a po jejím zabití se k vládě opět dostanete vy.

Odkazování na minulý díl však trochu uškodilo celkové atmosféře. Hra trpí „to už bylo v minulém dílu“ efektem. Příběh, šíření nákazy i styl nepřátelských jednotek jsou téměř shodné. Zároveň je však hra až překvapivě jiná. 

Více herních stylů, více druhů zábavy

Významným kladem minulého dílu bylo, že jste mohli hrát několika odlišnými styly. Mohli jste se jako Rambo probojovávat skrz hordy nepřátel, mohli jste všechny vraždit a stále zůstávat v úkrytu či se postavit pořádné výzvě a skryti ve stínu nezabít vůbec nikoho. Tento styl zůstává i nadále, hratelnost se však velmi změnila a to naštěstí k lepšímu.

dishonored_10.pngdishonored_8.pngdishonored_9.pngHra se může chlubit skvělou atmosférou

Jsou zde například menší změny v celkové akčnosti a svižnosti hry. Hrajete-li jako Rambo, setkáte se s rychlejším stylem boje, také ale s novým speciálním těžkým bodnutím mečem. U stealthu jsou zde zase mnohem lépe vypadající knockouty.

Hlavní změnou jsou bezpochyby dvě hratelné postavy, které se od sebe opravdu liší. Nově přibyla Emily, která se naprosto skvěle hodí na agresivní stealthový styl.

Jsou tu i nové schopnosti. Velmi mi sedla zejména schopnost Domination, kdy označíte několik nepřátel, kteří poté sdílí stejný osud. Můžete je tedy zabít, ale také omráčit. Můžete i vytvořit svého dvojníka, odlákat pozornost nepřátel schopností Mesmerized aj.

 

Hlavní změnou jsou bezpochyby dvě hratelné postavy, které se od sebe opravdu liší.

 

To ale není všechno, protože schopnosti si můžete nadále zlepšovat a tím je dokonce i trochu změnit. Zrovna takový Corvo je úplně stejný chlapík jako dříve. Díky dalším runám, které opět nacházíte pomocí srdíčka, můžete však kouzla upravovat a i když se nejedná o zásadní rozdíl, potěší to.

Obě postavy mají společné pouze pasivní schopnosti, tedy zvýšení síly, života či po zabití proměnu nepřátel v prach. Dále je u obou základní schopností Dark Vision, díky které můžete pozorovat nepřátele i skrz zeď.

Nechybí ani používání Bone Charms, tedy kostěných zlepšováků, které dokonce mají v některých případech stejné důsledky jako dříve (například zvýšení many při ponoření pod vodu). Také jsou zde zlomené kosti, které vám v něčem přidají, ale zase vás na oplátku mohou například udělat hlučnějšími.

dishonored_14.pngMrtvoly jsou na denním pořádku

Možná se zajímáte, jak funguje Far Reach, tedy upravená schopnost Blind pro Emily. Překvapivě je to opravdu něco úplně jiného. Far Reach totiž působí jako provaz a vždy potřebuje něco, o co se zachytí, i když je to třeba kolmá zeď.

Dále se při používání zajímavě ohýbá, nepřátelé vás při jeho používání mohou vidět (i když se mi to zatím nestalo) a schopnost si můžete upravit tak, abyste s ní mohli například sbírat vzdálené předměty či přitahovat nepřátelské vojáky.

U hry existuje možnost od Outsidera schopnosti vůbec nepřijmout a hrát tedy bez magie. Při prvním hraní však doporučuji hrát s magií. Jedná se ostatně o jeden z nejzajímavějších prvků hry.

Buďte vrahem nebo dobrosrdečným spasitelem

Nebylo by to Dishonored, kdyby váš herní styl neovlivňoval vývoj světa. Pokud vraždíte, hrajete na High Chaos a konec nebude tak dobrý, jako při hraní na Low Chaos, tedy bez vraždění.

Screenshot-Original.pngNikdo nic nepozná

Váš styl hraní se projeví i na charakteru postavy, například Emily začala v průběhu hry vykládat, jak zabije každého, kdo jí bude stát v cestě. Tím se dostáváme i k tomu, že hra má opět více konců a znovuhratelnost je v podstatě zaručena už kvůli dvěma různým postavám.

Ať chcete vraždit nebo ne, doporučuji se skrývat a tím pádem více využívat mapu. Hlavní ulice je plná vojáků, tak se jim snažím vyhnout průchodem domů. Ty ale obvykle nebývají stejné. Může tam být hospoda, úřad či hromada mrtvol obklopených bloodflies. Hra je skutečně velmi rozmanitá a průzkum světa si budete užívat.

 

Hra je skutečně velmi rozmanitá a průzkum světa si budete užívat.

 

S tím souvisí i hledání run a Bone Charms, které jsou chytře umístěny v zajímavěji vypadajících oblastech. Navíc zde existují i speciální místa s dvěma runami, u kterých na vás čeká Outsider s pár připomínkami k vašemu jednání a momentální misi, což není určitě vůbec na škodu.

Za zmínku stojí i samotné prostředí – Karnaca je vybraná skvěle. Tropičtěji působící podnebí je příjemnou změnou oproti temným ulicím Dunwallu. Nechybí zde ani automatické věže či elektrické zdi jako dříve. Nutno upozornit, že je opět můžete vypnout odendáním generátoru z velrybího oleje či je pomocí Rewive Tool přetáhnout pod svá křídla a použít proti nepřátelům.

dishonored_5.pngdishonored_6.pngdishonored_7.pngPrůzkum skvěta je jednou z mnoha příjemných kratochvílí

Změnou jsou také nepřátelé, ale ne až tak velkou, jak byste možná čekali. Převažují zde klasičtí vojáci, kteří společně s pár speciálními jednotkami bojují víceméně stejně jako v minulém dílu nebo v jeho DLC. Jediným úplně novým nepřítelem jsou mechaničtí vojáci, kteří se velmi těžce zabíjejí, dokáží vidět dopředu i dozadu, zato jsou ale poměrně pomalí.

Třešničky na dortu

Tak, jako v případě nového DOOMa, od Dishonored 2 jsme nečekali v hratelnosti nic jiného, než skrývání se a zabíjení. Je ale pravdou, že nekonečné zabíjení nakonec své kouzlo ztratí. Proto vývojáři přidali pár úrovní, které celkový styl trošičku osvěží.

Mám na mysli zejména Clockward Mansion, kde se poprvé setkáte s mechanickými vojáky, ale hlavně využíváte systému pák, abyste posouvali zdi a dostali se ke svému cíli. V tomto případě sice stále zabíjíte a skrýváte se, zato však systém budovy silně změní váš pocit z mapy.

Takovou třešničkou na dortu je pak mapa, ve které se ocitnete v dávno opuštěné budově. Do rukou dostanete přístroj na vracení času a vy se procházíte v přítomnosti nebo v minulosti, kdy budova vzkvétala. Jedná se nakonec spíše o bludiště a cílem mapy není vraždit, ale zjišťovat, jakou cestou se vydat.

dishonored_11.pngdishonored_12.pngdishonored_13.pngCestování časem je příjemným odpočinkem od neustálého skrývání

Záleží asi spíše na vkusu a individuálním vnímání, jaké mapy jsou opravdu jedinečné. Hezké je, že vývojáři nevytvořili celou hru jako boj s tím samým. V některým mapách se dokonce ani nenachází klasičtí pěšáci a také zde neplatí pravidlo, že objevení této jednotky znamená, že odteď bude v každé další mapě. Například mechaničtí vojáci se objevili pouze v Clockward Mansion a pak až v posledních dvou mapách.

Pomsta jak má být

Abych hru pouze nechválil, musím vynadat grafice. Je sice pravdou, že vývojáři necílili ani tolik na realistický vzhled, jako spíše na temné pohádkové vzezření. Hra ale určitě nevypadá tak dobře, jako v trailerech, leda pokud vlastníte velmi výkonný počítač. Grafickou úroveň bych popsal jako hezčí jedničku. Na PC se hra navíc setkává s problémy, které se však mají brzy vyřešit novým patchem.

Celkově jsem ale s Dishonored 2 velice potěšen. Hra sice hodně ztrácí na atmosféře kvůli „to už bylo v minulém dílu“ efektu, ale jinak svého předchůdce ve všech ohledech překonává. Za zmínku stojí i fakt, že obě postavy jsou dabované, čehož jsme se v jedničce dočkali až v DLC.

Hodnocení: 5/5

klady:

skvělá hratelnost

obě postavy se od sebe výrazně liší

pestré prostředí

mnoho stylů hratelnosti

napínavý děj

 

zápory:

horší grafika

atmosféra není tak silná jako v jedničce

Dishonored 2 svého předchůdce ve všem překonává. Pokud vás bavila jednička, jedná se doslova o absolutní povinnost. Začátečníkům však doporučuji nejdříve zahrání prvního dílu se všemi DLC.

Diskuze (3) Další článek: Modern Warfare 3 a Oblivion na Xbox One v rámci zpětné komptability nepřijdou

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,