Divinity 2: The Dragon Knight Saga – ke kořenům RPG (recenze)

Divinity 2 však mimo nevybalancované obtížnosti a zastaralé grafiky nabízí i poměrně slušně nadesignované dungeony, které je radost procházet – pokud tedy zrovna nehledáte již zmíněné tajné tlačítko. Upřímně mohu říct, že jsem se výborně pobavil už v těch počátečních, kde se i vtipně ukrývaly některé questy: za příklad vezmu třeba ten, kde musíte najít tři amulety, abyste je mohli nabídnout soše démona. Nikdo vám však o amuletech neřekne – musíte si je poctivě najít spolu s knihou, která dávnou legendu popisuje.

Další pozitivní věcí je pak originální schopnost vlastní Dračím zabijákům i rytířům: čtení mysli. Každé osobě ve hře tak můžete vlézt do hlavy a dozvědět se něco užitečného. Ať už je to lokace amuletu, tajného klíče nebo věc, která vám zčistajasna umožní vyřešit nový problém, nebo najít nějakou alternativní cestičku. Abyste ale nemohli čist mysl všem lidem na potkání, brání se Divinity tím, že každé přečtení mysli stojí určitou porci zkušenostních bodů – buď tedy budete často ukládat a nahrávat pozici, nebo tuto cenu akceptujete jako adekvátní.

Každé osobě ve hře můžete vlézt do hlavy a dozvědět se něco užitečného

Originální a nápadité jsou pak rovněž sekvence v dračí kůži. Pocit, že skutečně ovládáte létající monstrum, které umí chrlit oheň a zabíjet tuhé nepřátele je k nezaplacení – jen je škoda, že se k proměně v draka dostanete až po docela dlouhém hraní (pokud tedy nepočítám krátké intermezzo hned na začátku) a rozhodně ji nevyužijete naplno tak, jak by si dle mého zasloužila.

Pro pár buchet šel světa kraj

Trestuhodně nevyužitý pak zůstává i příběhový potenciál hry. Jasně, v Dungeon Siege a Diablu se na příběh také moc nehrálo, ale doba přeci jen pokročila o kousek dál a se spektákly typu Mass Effect se Divinity 2 rozhodně srovnávat nemůže. Hlavní příběh totiž hrou propluje tak nějak bez chuti a bez zápachu, stejně jako vám v mysli pro svou slabou prokreslenost neutkví žádná z postav. Je to rozhodně škoda, protože na vedlejších questech a humorných dialozích je vidět, že scénáristé umí napsat i poutavé kousky.

Zdá se, že Divinity 2: The Dragon Knight Saga, nemá běžnému hráči moc co nabídnout. A je to pravda – plytký příběh, ploché charaktery a špatně vybalancovaná obtížnost dělají své. I přes to však dovede toto RPG zaujmout zejména veterány žánru, kterým nečiní problém přenést se přes tyto malichernosti a užít si originální nápady spolu se solidním designem jednotlivých questů a oblastí. Pokud jste jedním z takových vysloužilců, určitě u Divinity strávíte mnoho hodin dobré zábavy.