Dogs Of War

Žánr: real-time strategie trochu jinak
Minimum: Win 9x, 2000, PII266, 32MB RAM, Voodoo nebo D3D akcelerátor, 650MB HDD, DirectX 7a
3D: ano
Multiplayer: ano
Výrobce: Silicon Dreams
Distributor: Take 2 Interactive

Necelé dvě stovky let směrem k budoucnosti dochází na naší planetě k zoufalému nedostatku surovin a tak je lidstvo nuceno hledat alternativní zdroje a možnosti osídlení dál v hlubinách vesmíru, na jeho vzdálených planetách, mimo náš solární systém. Na těchto alternativních planetkách se začínají budovat lidské kolonie, které si vytváří vlastní samosprávu, nicméně zůstávají podřízené centrálnímu vedení z planety Země. Všechno probíhá celkem v pohodě, dokud se jednou v jedné z prvních kolonií na planetě Primus IV neobjeví obrovští ještěři – původní obyvatelé nově osidlované planety – a nezačnou likvidovat člověčí osadníky a jejich obydlí. Země odmítne pomoc a zbytky nebohých osadníků jsou ještěry vyhnány do nehostinných částí planety, kde jsou odsouzeny k živoření. Země se orientuje na prosperující kolonie a na obyvatele planety Primus IV téměř zapomíná. Vše se ale změní v okamžiku, kdy profesor Darren Drabwell, který byl kdysi odeslán spolu s ostatními na Primus IV, objevuje SL-18 – strategickou surovinu, která předčí všechny doposud známé materiály používané ve zbrojním průmyslu. SL-18 se stává strategickým vývozním artiklem, díky němuž si Země opět vzpomene na svoji dávno odmítnutou kolonii a hodlá si z ní tuto surovinu odvážet. To se samozřejmě nelíbí osadníkům, kteří nemohou zapomenout na to, jak se k nim Země kdysi zachovala a tak naplánují odplatu. Spojí se s místními bojovými jednotkami zvanými War Monkeys a společně vyčkávají na přílet kosmických lodí z planety Země.

Tolik příběh, který předchází samotné hře, v níž se budou střetávat představitelé lidské rasy z planety Země pod bojovou zástavou „The Imperial Order“, bojové jednotky „WarMonkeys“ a obrovští ještěři „Mantai“. Každá strana má své speciální bojové jednotky s rozdílnými schopnostmi, každá používá jiný styl boje. The Imperial Order musí k úspěšnému vedení misí využívat především své schopnosti dokonale monitorovat bitevní pole a na základě toho správně zvažovat, jaké jsou soupeřovy slabiny, kde udeřit a v jakém pořadí se pokusit likvidovat nepřátelské síly. Jako vůdce sil The Imperial Order musíte mít na paměti, že přímá konfrontace s lépe vyzbrojeným nepřítelem není pro vaše vítězství to pravé. Máte k dispozici celkem dvanáct typů speciálních ozbrojených mobilních jednotek včetně vzdušných s rozličnými manévrovacími schopnostmi a zbraňovým systémem.

Síla War Monkeys je právě v používání SL-18 ve výzbroji svých jednotek. SL-18 je využíváno jak na silné a odolné obrnění, tak i k výrobě vysoce ničivých zbraní a munice. War Monkeys nedisponují tak dokonalým monitorovacím systémem jako jejich protivníci, ale vlastní systém SBAS, který zobrazuje informace o každém zpozorovaném nepřátelském objektu všem svým jednotkám v bitevním poli. Stejně jako jejich oponenti disponují War Monkeys dvanácti bojovými jednotkami. Kromě tohoto počtu najdete ve hře ještě několik dalších typů jednotek, které používají obě znepřátelené strany.

Nesmím zapomenout ani na veleještěry Mantai, se kterými se také nezřídka v bojích setkáte a kteří budou tuhými oponenty. Mantai jsou specialisté na boj zblízka. Jsou obrovští a když vás chytí do svých spárů, je to pro vás většinou poslední zážitek. Jsou ale díky své kolosální velikosti poměrně pomalí, a tak se dá před nimi s většinou jednotek utéct. Mantai jsou schopni detekovat blížící se jednotky podle seismických otřesů, které jednotky svým pohybem vyvolávají a tato jejich schopnost je natolik dokonalá, že dokážou dokonce určit, o kterou jednotku se jedná. Mantai se vyskytují v šesti mutacích včetně jedné létající. To, jak takoví veleještěři vypadají a co dovedou, když se rozběsní máte možnost shlédnout v úvodním intru, které je doprovázeno skvělou hudbou. Celkem je toho tedy poměrně dost na to, abyste si mohli vychutnat řev bitevní scény co vaše krvežíznivé hrdlo ráčí.

Dogs Of War je realtimová strategie, v níž bojujete za jednu z válčících stran v kampani po sobě následujících a navazujících bitev. Máte možnost si na začátku kampaně vybrat, za jakou stranu chcete bojovat a podle toho se váš další postup bude ubírat. Zpočátku máte možnost volby pouze mezi tažením za The Imperial Order nebo s nimi soupeřící The War Monkeys, kde těm prvním jde o to přimět vzbouřené obyvatele planety Primus IV k poslušnosti a dostat drahocenná ložiska SL-18 pod svoji kontrolu, ti druzí bojují za svoji nezávislost na Zemi. Pokud dohrajete tažení za kteroukoli z těchto soupeřících stran do vítězného konce, přibude vám další možnost zahrát si za naštvané gigaještěry Mantai, kteří by nejraději všechny tyhle vetřelce a s nimi spojené nepokoje vymetli ze své planety pryč.

Dogs Of War není klasická strategie v reálném čase. Z „klasiky“ si přebírá nápad a základní způsoby vedení hry, ale k vlastnímu ovládání a vedení bitev přistupuje poněkud netradičně. Předně nejsou herní mapy dvojrozměrné bitmapy. V Dogs Of War bojujete na plnohodnotné 3D mapě včetně všech terénních nerovností, stromů, řek, mostů a dalších objektů, které si zachovávají všechny svoje rozměry. Rovněž tak všechny jednotky od jednotlivých pěšáků až po obrněná monstra jsou plně v 3D provedení. Máte možnost plynule přibližovat a oddalovat pohled nebo jím rotovat, takže záleží čistě na vás, odkud a jak budete bitevní vřavě přihlížet. Další novinkou, kterou s sebou 3D zpracování hry přináší je to, že nejste omezeni jenom na strategickou část vedení boje, jako je to u real-timových strategií zvykem, ale navíc máte možnost si přepnout na kteroukoli svoji jednotku, kterou pak začnete ovládat, řídit a střílet jejími zbraněmi. Odvážil bych se tvrdit, že takové pojetí je novinka, na kterou zatím nejsme v tomto typu her příliš zvyklí a přináší to do hry nový prvek v podobě 3D akce. S ovládanou jednotkou tedy můžeme libovolně jezdit, běhat či létat a samozřejmě i střílet či naopak střelám uhýbat apod. Před takto ovládanou jednotkou se nám objeví záměrný kříž, s jehož pomocí můžeme nejenom mířit, ale zobrazují se nám na něm i některé další informace jako třeba doba potřebná k opětovnému nabití zbraně. Ovládanou jednotku můžeme pozorovat z libovolného úhlu, takže pokud například chceme s helikoptérou střílet, je lepší zvolit pohled jejíma „očima“, pokud se rozhodneme bombardovat, je vhodnější se na celou scénu dívat kolmo odshora, abychom viděli, kam přesně budou naše bomby dopadat. Nevýhoda vedení boje jedinou jednotkou je samozřejmě v tom, že při tomto akčním režimu nemůžete sledovat, co se děje jinde na mapě a jak si vedou vaše ostatní jednotky. Kdykoli však máte možnost si přepnout zpět na „strategický“ pohled a ovládat hru systémem pro real-timové strategie typickým.

U každé jednotky máte možnost si zapnout indikátor jejího stavu, lze je řadit do skupin a pak jednoduše dané skupiny vybírat. Jako plus zde hodnotím to, že může být jedna jednotka součástí různých bojových skupin nebo chcete-li formací, což mi dříve v podobných hrách chybělo. Každé jednotce lze také nastavit, jestli bude operovat v aktivním či standby módu. Rozdíl je v tom, že ve standby módu jednotka sama o sobě neútočí na spatřené nepřátele a začne střílet pouze tehdy, když je napadena. Aktivní režim pak funguje tak, že koho uvidím, na toho střílím. Po skončení mise se objeví okno se základními statistikami bitvy. Pokud jste zvítězili a splnili všechny úkoly, které vám byly misí uloženy, postupujete dále. Zde pak máte možnost se na nadcházející bitvu připravit a do jisté míry si sami vybrat, které jednotky a jak obsazené do další mise půjdou. Šikovné je například to, že si hra pamatuje jednotky z předchozích úspěšných misí a zvyšuje jim jejich bojové schopnosti. Je potom na vás, zda si do další mise vyberete tyto zkušeňáky a v jaké míře je dovybavíte nováčky. Zároveň máte možnost si sami navolit, jakou bojovou techniku bude ten který voják ovládat.

Když budu hodnotit zkušenosti z vlastní hry, budu muset bohužel jít trochu s optimismem dolů. Předně je to ne zcela zvládnutá inteligence bojových jednotek. Není výjimkou, že se jedoucí konvoj zasekne v úzkém průsmyku tak, že se dvě vozidla do sebe zaklesnou a nemohou se od sebe nijak odpoutat a navíc brání ostatním v průjezdu. Dále jsem si všiml, že ne vždy reaguje počítač na útok na některý ze svých strategických objektů a klidně mě nechá jej rozstřílet, aniž by se nějak snažil mi v tom zabránit. Dokonce i tehdy, když jsem troufale zkoušel rozstřílet ne zrovna účinným kulometem vrtulníku soupeřův obrněný kanón, jehož zničení bylo dokonce jedním z úkolů mise a kolem něhož stály tři náklaďáky, které v pohodě přihlížely tomu, jak pomaličku demoluji jejich stěžejní bojovou techniku a ani se nepokusily přivolat pomoc či jinak zasáhnout. Zároveň jsem si všiml, že je činnost počítačem ovládaného nepřítele často zcela strojová a dokud vás nespatří nebo jinak nezaregistruje změnu, chová se jako zacyklovaný. Vojáci běhají sem tam po stále stejné cestě, jednotky na kolech objíždějí tentýž okruh. Není patrná žádná variabilita jejich chování a tak můžete celkem bez potíží zanechat své jednotky v bezpečném úkrytu bez obav, že budou nějak náhodně objeveny. Rovněž mi nefungovalo vybírání jednotek klávesami, jak tvrdí manuál a byl jsem nucen mezi nimi přepínat pouze myší, což je dosti pomalé a nepraktické. Těžko říct, jedná-li se o bug nebo vlastnost, ale vzhledem k tomu, že se o tom píše v manuálu vsaďme na chybu na mém počítači. Rovněž ne zcela košer je nemožnost přejet pěšáka tankem či jiným vozidlem. Pokud se tedy dostanete s tankem do klubka pěšáků, jste velice zranitelní a oni naopak. Navíc mi ještě nesedly výbuchy, které klidně jednou ranou zlikvidovaly můj obrněný tank, ale v těsné blízkosti stojící nepřátelské jednotky to ani nelízlo. Ale je možné, že SL-18 je natolik dobrá surovina, že ničí pouze nepřítele.

Co by to bylo za hru, kdyby nepodporovala multiplayer. Tato samozřejmost je zastoupena i zde a to v překvapivě hojné podobě. Hru může hrát až osm hráčů po síti s protokolem IPX, po Internetu, přes modem či sériový drát. Hra obsahuje 12 multiplayerových map a manuál hovoří o tom, že další mapy (single i multiplayerové) by měly jít časem tahat z Internetu – zkuste se proto mrknout na web Take 2 www.take2games.com, kde se již objevil odkaz na náznak webu této hry a odkud předpokládám bude možné podobné downloady provádět. Co mě příjemně překvapilo v multiplayeru Dogs Of War je nečekaná pestrost typů multiplayerových her. Jsou zde volby pro strategie celkem nečekané jako deathmatch, team deathmatch, CTF, skirmish, team skirmish a scenario. Kdo hrává 3D akce, ten je teď jako doma a pod většinou názvů si vybaví něco, co už někdy hrál a dokáže si asi představit i modifikaci herního módu do prostředí Dogs Of War. Mód „scenario“ nebyl u žádné z multiplayerových map aktivní a tak se pouze dohaduji, že se může jednat o přípravu na nový typ map, které si budete moci do hry stáhnout a řídit se v nich pravily danými konkrétním scénářem mapy. Ale je to střelba od boku, tak mě v případě omylu nepranýřujte.

Dojmy z hraní Dogs Of War nejsou špatné. Spousta novinek hovoří o kreativitě tvůrců a odvaze pustit se do něčeho nového. S novým typem hry je pro vlastního hráče třeba si zvyknout na nové způsoby ovládání a proto chce hra trochu více času k tomu, abyste ji vstřebali a mohli se o jejích kvalitách opravdu přesvědčit. Proti hovoří jen nedotažená inteligence, která se ovšem u podobných her musí hodnotit přísně, neb je jejich alfou a omegou. Nedostatky z AI jsou ale podstatně kompenzovány multiplayerem, který je tak bohatý, že se může stát hlavním módem, v němž se tato hra bude hrávat. Rozhodně je hraní Dogs Of War něčím novým a máte-li chuť zkusit něco netradičního, máte možnost.

	Grafika: 7/10
	Zvuky: 7/10
	Hudba: 8/10
	Hratelnost: 7/10
DoW je nový typ real-timové strategie s akčními prvky, odehrávající se v plně 3D prostředí. I když některé nové herní prvky a AI nejsou ještě zcela vychytány, nabízí něco nového, co stojí za vyzkoušení. Bohaté volby pro hru více hráčů ji předurčují právě pro tuto formu využití.
Celkové hodnocení: 7/10