Vetřelci nestárnou. Hry však potřebují facelift, a tak přichází nové verze deset let starého titulu, který se svého času postaral o nejedny promočené spodky.
Jen máloleté hře se povedlo zachytit filmovou atmosféru tak silně, jak to dokázala zuřivá akce Aliens vs. Predator před deseti lety. Tým Rebellion (Judge Dredd: Dredd vs. Death, Rogue Trooper a další) tehdy zabodoval bezkonkurenčně napjatou atmosférou, kterou vybudovala bestialita tří krvelačných vesmírných ras – vetřelců, predátorů a lidí.
Na původní hru navázal druhý díl z produkce firmy Monolith, který se již nicméně blížil ke standardní akci se zajímavým zasazením – na rozdíl od předchůdce bylo možné kdykoliv uložit aktuální pozici, výrazně klesla obtížnost a takoví vetřelci se již nerespawnovali stále dokola s chutí semlet mariňáky do dětské přesnídávky s americkou příchutí.
Návrat k hardcore kořenům?
Aliens vs. Predator se nyní vrací k původním tvůrcům, a ti je berou jako přímé oživení jejich vetřelčí prvotiny se vším všudy. V předváděčce na veletrhu Gamescom ukázali po jedné úrovni z příběhové kampaně za mariňáka a vetřelce.
Dávka z pušky, stříkání kyseliny a hrozba je zažehnána… na pár vteřin
Bohužel, na můj pokus o natočení obrazovky na kameru se autoři zatvářili, jako by jim chtěly z úst vystřelit druhé čelisti a vykousnout nám mozek. Přesto ukázka odhalila, že hra vybočuje z dnešních standardů generických akcí. Minimálně atmosférou.
Prostředí věrné filmům a obecně celé vetřelčí tématice je předním cílem tvůrců. Nejlépe je to vidět na misi za mariňáka, která jako by vypadla z celuloidu snímku Aliens Jamese Camerona. Temné, ocelové útroby mimozemské kolonie, chodby poseté troskami, zatahující se těžké žaluzie na oknech a blikající rudá světla, mezi kterými probleskují ostré rysy vetřelců jen pár vteřin před tím, než své oběti urvou hlavu. Tu a tam se mariňáci snažili postavit improvizované barikády, které ale fungují jen jako kulisa, za kterou v živých předskriptovaných scénách Gigerova monstra stahují bezmocné vojáky v gejzírech krve.
Srdce v mokrých kalhotách
„S mariňákem jsme chtěli zachytit pocit beznaděje, neustálý boj o přežití. Mariňák má silný arzenál zbraní, ale nikdy není pánem situace,“ popisují autoři rozpoutané peklo. V ukázkové misi se neustále něco dělo. Jak hráč sestupoval do hlubin instalace po ocelovém schodišti, jistila mu záda vojanda s pulzní puškou a spásnou baterkou prořezávající temnotu. Zašustění, řev, dívka je pryč a ze tmy se na hráče sápe cosi kostnatého. Dávka z pušky, stříkání kyseliny a hrozba je zažehnána… na pár vteřin.
Vetřelci vylézají odevšud. Zpoza skuliny mezi schodištěm a stěnou, šplhají ve skupinách po stropě krytí tmou a jen tu a tam je vystaví zaměřovači pulzující světlo, s bušením se snaží vyrazit ocelové dveře – zkrátka atmosféra jako ve filmu. Přitom stačí jedno, maximálně dvě kousnutí a hráč jde k zemi.
- Propriety ze světa vetřelců a predátorů
- Občas hutná atmosféra
- Využití ras v multiplayeru
- Trhání páteří, prokusování lebek
- Fádní souboje
- Nudný design úrovní
- Krátké kampaně
- Málo multiplayerových map