Dojmy: Heavy Rain – víc než jen hra, míň než jen hra

Přiblížit Heavy Rain je zatraceně obtížný úkol… anebo vlastně ne. Tedy pokud jste hráli předchozí dílko tvůrců, Fahrenheit. Heavy Rain představuje totiž takový Fahrenheit verze 2.0, kde na začátku každé scény místo klesající teploty máte rostoucí ukazatel dešťových srážek.  Jestliže jste Fahrenheit hráli a líbil se vám, vřele doporučuji vesele ignorovat všechny informace o hře (včetně tohoto článku) až na jedinou – datum vydání.

V případě, že jste Fahrenheit nehráli to bude už těžší. Heavy Rain je…adventura. Ne, je to interaktivní film. Zase špatně, Heavy Rain je v první řadě život čtyř virtuálních postav probíjejících se strhujícím a depresivním thrillerem. K Heavy Rain nesmíte přistupovat jako k libovolné jiné hře, protože tou rozhodně není. Tady nenajdete žádné ukazatele, mise, počítadla bodů či životů. Heavy Rain víc než na cokoliv jiném stojí na emocích, empatii k virtuálním hrdinům, jejich osobnostem a příběhu, který před vás předestírají.

O co jsou plošší samotné hratelnostní prvky, na kterých hra stojí, o to více je osvěžující a okouzlující samotný zážitek. Měli jsme možnost se o tom přesvědčit na vlastní joypad v preview verzi nabízející k vychutnání si 20 % hry (11 scén z údajných 60). 

K Heavy Rain nesmíte přistupovat jako k libovolné jiné hře, protože tou rozhodně není

Je obyčejné ráno

Už samotný začátek vás smete. Ne bombastickými efekty, záplavou akce či přívalem informací. Přesně opačným – svojí obyčejností. Jmenujete se Ethan Mars a budíte se do nádherného prosluněného dne. Pomalu procitáte, malátně se zdviháte z postele, otvíráte balkónové dveře a chvíli se jen tak kocháte pohledem na zatravněný dvorek. Jen tak, z čiré radosti z hezkého počasí.

Vracíte se do pokoje, hlavou se vám táhne myšlenka, že by to asi chtělo sprchu. Než však odejdete z místnosti, všimnete si lístku pohozeného přede dveřmi. Dopis od Grace, vaší ženy. Jela vyzvednout kluky a nakoupit. Prý to nemáte přehánět s prací. Skočíte si na záchod, projdete tradičním ranním hygienickým rituálem, poslední pohled do zrcadla na hladce oholené tváře. Co teď?

Snídaně, jasně. Scházíte po schodech, v kuchyni zobnete pár zrnek hroznů, zabrousíte pohledem do lednice. Džus. Protřepat. Napít se. Ještě kafe a jde se pracovat. Jdete do pracovny, sedáte k rýsovacímu prknu. Pár rychlých tahů tužkou, následně zvýrazňovačem obtáhnout linky a vygumovat přebytečné črty. Dodělat pozadí, ještě podpis a máte hotovo.  Konec renderované animace? Blázníte? Právě máte za sebou prvních cca 10 minut, kde ovládáte vše od prvního do posledního pohybu.

Něco jako Sims?

Heavy Rain se vymyká klasickým hrám, protože vám nabízí možnost dělat takové činnosti, které jinde nenajdete. V kolika hrách si zajdete na záchod, přečtete noviny či se jen tak posadíte na lavičku a koukáte okolo? Jasně, Sims. Ale je tu zásadní rozdíl. Cílem hry není samotný život jako v The Sims, ale život zde představuje průvodce příběhem, doplněk, který přesvědčí o uvěřitelnosti toho všeho. Proto tu nenajdete ukazatele únavy či žízně, proto v podstatě nic z toho ani dělat nemusíte. Ale budete, protože vás to sblíží s každou ze čtyř postav.

Celý pocit „reálného života“ staví na velmi netradičním schématu ovládání. Třeba samotný pohyb – levým analogem netočíte celou postavou, jak je zvykem, ale otáčíte pouze hlavou a namísto vašeho pohledu vyrazíte až stisknutím R2.

Cílem hry není samotný život jako v The Sims, ale život zde představuje průvodce příběhem

Tvůrci se tam chtěli vyhnout všem trapným scénám, kdy se točíte jak na obrtlíku, narážíte do nábytku atd. Funguje to, jen si budete muset popravdě zvyknout a pohyb není až intuitivní, jako zbytek akcí.

Protože pro vše ostatní totiž stačí jenom sledovat instrukce na obrazovce. U každého aktivního objektu, kam zabrousí váš pohled, se objeví decentní ikonka s naznačenou akcí. U židle je to třeba šipka dolů – stačí pravým analogem švenknout dolů a postava se posadí. Pokud si chcete stoupnout, stačí pohyb nahoru. Pro otevření ledničky stačí páčkou udělat půloblouček a tak dále. Je to jednoduché, intuitivní a geniální.  Lze ovlivňovat i plynulost pohybu a hra to při specifických akcích i chce – například pokud zavíráte rychle dveře, bouchnete jimi.