Vyrazili jsme si se dvěma největšími herními bastardy do Šanghaje. A musíme říct jedno, takhle nám šoufl z hry už dlouho nebylo. Ale stojí to za to.
Dělá se vám u hraní špatně? U Kane & Lynch 2: Dog Days se možná houpání žaludku nevyhnete, o čemž jsme se na vlastní rozbouřené žaludeční šťávy přesvědčili u čtyř příběhových misí preview verze. Nejde o tom, že by hra byla nějak brutální, i když syrovosti kriminálních akčňáků se v podobě ustřelených hlav a podříznutých krků rozhodně nevyhýbá. K hledání kynedrilu v lékárničkách vás spíš donutí zběsilý záběr na hru, který si z fleku zaslouží titul pro nejdivočejší herní kameru všech dob.
Tvůrci do hry přetáhli neřízený dokumentaristický styl filmů jako Blair Witch či Cloverfield, kdy si připadáte, jako byste sledovali hrdiny na záznamu pořízeným šuntovou kamerou rozklepaným amatérem.
Tvůrci do hry přetáhli neřízený dokumentaristický styl filmů jako Blair Witch či Cloverfield
Divoké švenky a roztřesené přechody ještě umocňují záměrné obrazové chyby jako artefakty či barevné pruhy a cenzorské rozkostičkování nahoty a brutality. Místy možná rušivé, ale rozhodně originální a zatraceně impresivní. Což asi naznačuje i fakt, že něčím tak obvykle triviálním, jako je herní kamera, začínáme článek.
Krev poteče Šanghají
Stejně divoká jako obrazová podoba je i samotná náplň. Po úvodních poklidných pár minutách, kdy s Lynchem (nově hrajete za toho šílenějšího) vítáte v Šanghaji Kanea, se rozjede pekelná akční jízda, která se nezastavila po celou dobu čtyř hratelných misí. Hned první úroveň představuje zběsilou honičku, ve které naháníte po cizích bytech, zaplivaných uličkách, střechách a dalších čertech gangstera prchajícího s polonahou milenkou. Tvůrci nešetří filmovými momenty, takže rozkopáváte dveře, míříte na vyděšené civilisty, kteří se s čínským ječením vrhají pod stoly a na podlahy, abyste se po chvíli do krytu poroučeli vy, to když mezi obchůdky s elektronikou na vás vyskáčou členové gangu.
V ten okamžik si všimnete největší herní novinky, kterou přepracovaný systém krytí inspirovaný Gears of War. A to včetně otravného prvku, jako je nutnost skrčit se před překážkou předtím, než ji můžete přeskočit. Přestřelky díky novému krytí působí lépe než v prvním díle, kde automatické přilepení k překážce bylo často spíš ku zlosti. V Dog Days máte daleko lepší kontrolu, můžete se přesouvat podle potřeby a střílet klasicky naslepo i se zaměřováním.
V kombinaci se slušnou destrukcí prostředí, kdy kolem vás létají střepy, kusy betonu i nábytku a dřevěná zástěna nepředstavuje kryt se zajímavými vyhlídkami na budoucnost, získáváte velmi dynamickou akční střílečku. Hra vás nutí být stále v pohybu, protože čelíte přesile protivníků, kteří se mazaně kryjí a snaží se vás obejít.
Nicméně pokud by se měl vypíchnout největší zápor preview verze, byla by to právě umělá inteligence. Protivníci se občas chovají jako tupé ovce určené na porážku, ale víc zamrzí počítačem ovládaný Kane, který vás sem tam nechá semlet na masokostní moučku místo toho, aby dotěrného bastarda usměrnil zásypem z olova. Nicméně finální verze nabídne možnost kooperativního hraní, což bude (věříme) daleko větší zábava než s počítačem ovládaným floutkem.
Hnus může být krásný
Bod zlomu zábavnosti každé third person akce, a Kane & Lynch 2: Dog Days nevyjímaje, představuje stereotyp. V tomto ohledu se ze čtyř misí nedají vyvozovat nějaké skálopevné závěry, nicméně střídání prostředí a náplně zatím hře hraje do karet. Už jsme zmínili honičku v první misi, kterou následuje obrana limuzíny šéfa proti přepadení na dálnici a následné prostřílení se podzemními garážemi.
Další mise nás zavedla do nelegální dílny, kde gangsteři sdírali kůži z dělníků. Poslední úroveň z preview verze možná budete znát, protože ji představuje přestřelka v restauraci, kterou jste si mohli vyzkoušet v nedávno uvolněné demoverzi. Nicméně zde je mise ještě okus delší a budete si to muset vyříkat s policejními odstřelovači na staveništi. Nebo snad zbořeništi?
Právě špinavost a uvěřitelnost lokací je další prvek, který se hodí u Dog Days vyzdvihnout. Už samotná úvodní obrazovka střídající běžné výjevy jako záběr na elektrické vedení či deštěm zkropené okno hotelového pokoje dokáže navodit správnou atmosféru a samotná hra ji už jen prohlubuje. Šanghaj se snažili do hry převést už v Army of Two 2, ale oproti Kane & Lynch 2 je to zívačka.
Právě špinavost a uvěřitelnost lokací je další prvek, který se hodí u Dog Days vyzdvihnout
Pravda, zdejší lokace jsou občas průhledně sesekány do omezených koridorů, ale všudypřítomné detaily to vynahrazují. Ať už se jedná o potemnělé zadní uličky plné odpadků, neónově pulzující obchody s elektronikou či elegantní restaurace s dřevěným obložením, všude máte snad hmatatelný pocit živosti.
Po určitém zklamání z prvního dílu nás ochutnávka pokračování hodně navnadila. Sympaticky nesympatičtí hrdinové, slibně se rozjíždějící příběh v prostředí divoké third person akce s důrazem na krytí, uvěřitelné zpracování Šanghaje a originální zpracování, to vše jsou solidní předpoklady pro kvalitní hru. Ostatně i první recenze nasvědčují, že se Dog Days povedly. Ovšem věřte si prvním „exkluzivním“ recenzím, že. Raději si sami zkuste demo a čekejte na konec srpna, kdy hra vyjde.
