Dojmy: Wet – po čertech zábavná jatka

Rebelantství je zábavné, moc opojná, tak proč v tom nepokračovat? První tabu již padlo, ledy byly prolomeny, a je na čase, aby před mou klávesnicí potupně stáhlo ocas ještě jedno důležité pravidlo. Jen pro dnešek, a jen pro tento článek, na chvíli odhodím stranou tolik ceněnou novinářskou objektivitu a podívám se na Wet očima věrného fanouška, kterému nejde o nic jiného, než o to, aby měl v zásobníku vždy alespoň jeden náboj navíc, na zádech věčně ostrou katanu, a aby, což bude pro mnohé dost možná nejdůležitější, Rubi alespoň na chvilku odhodila tričko.

Budoucnost psaná krví

Tahle černá vdova herního průmyslu nám totiž již na letošní E3 jasně ukázala, že má v plánu útočit na pozice nejvyšší, a že bychom s ní měli do budoucna dozajista počítat. Tehdy jsem to však bral s nadhledem, ačkoliv mi její sexy tělo vytvořené z kapek čistého polygonového estrogenu učarovalo, díky čemuž jsem na Wet velice rychle zapomněl. Pár dnů nazpět se ovšem na Xbox Live objevila hratelná ukázka a do mých rukou byla svěřena povinnost napsat o ní několik málo řádků. Díky bohu!

Své schopnosti pak budete moci brousit prostřednictvím tří jednotlivých disciplín

Pokud jsem totiž po E3 o hře jako takové pochyboval, byl jsem stejně mimo, jako katolický kněz, jenž stojí před jednou z brněnských porodnic a skrze megafon dává čerstvým rodičkám (taky cítíte ten paradox?) na srozuměnou, že potrat je vražda. Vývojářům z A2M se totiž do demoverze podařilo nacpat takové množství materiálu, že si budete přát, aby tahle jízda nikdy neskončila. Během nějakých 20 minut, v závislosti na vaší zručnosti, si tak budete moci otestovat mnoho z toho, co nabídne plná verze hry a fundovaně se rozhodnout o případné koupi. A nalijme si čistého vína, to řada dnešních demoverzí nabídnout nemůže. Bohužel.

Je tedy třeba velebit tvůrce za to, že se jim na tak malý prostor podařilo vměstnat i rychlý tutorial, jenž si povinně projdete po spuštění, a který vás nenásilnou formou seznámí se vším, co budete v průběhu hraní potřebovat. Své schopnosti pak budete moci brousit prostřednictvím tří jednotlivých disciplín, jenž reprezentují rozdílné části hry. Upřímně doufám, že jich plná verze nabídne alespoň třikrát tolik. Ale i kdyby ne, ty, jež jsem měl možnost vyzkoušet, by na pár hodin kvalitní zábavy bohatě postačily. Možná ke vzteku některých čtenářů, možná k všeobecné úlevě, pominu první část hratelné ukázky, která vesměs nabízí „prostou“ akci s trochou toho běhání à la notně ořezaný Mirror's Edge, a raději svou pozornost zaměřím na dvě zbývající.

Berserkem snadno a rychle

Obě si mě totiž získaly během několika málo vteřin, a na obě se těším ve finální podobě. Ta první vám nabídne letmou ochutnávku z přítomných miniher, díky níž s Rubi zavítáte na frekventovanou dálnici, abyste si spíš než střelecké schopnosti, otestovali gymnastické nadání a reflexy. Spousta výbuchů, umírání a nervy drásajících momentů je zajištěna měrou víc než vrchovatou. Naproti tomu poslední část je pro mě tak trochu hádankou, doteď se mi totiž nepodařilo rozluštit, zda-li se rovněž jednalo o jednu z miniher, o výjimečnou schopnost hlavní postavy, a nebo o abilitu, jež bude (například po naplnění určitého ukazatele) možné aktivovat svévolně.

Ať tak, či tak, svět zrudne a Rubi se na několik chvil stane opravdovým berserkem. Během jejího běsnění budou vaše útoky silnější, vaše zdraví neoblomnější, a vaše odhodlání stejně pevné, jako erekce začínajícího pornoherce. A netřeba ani na vteřinu pochybovat o zábavnosti téhle vložky, která z hlavní hrdinky udělá kombajn, jenž přejede doslova všechno a za sebou nechá úhledně naporcovaná těla. Tedy, nechal by, kdyby se vaši protivníci nerozplývali ve vzduchu stejně rychle, jako dětské sny po dosažení papírové dospělosti.

Chybka sem, chybka tam

Inu, jízda to byla skvělá, ale je pomalu na čase sundat si růžové brýle, a věnovat hře ještě jeden, tentokrát mnohem kritičtější, pohled. Wet totiž ani zdaleka není hrou bezchybnou (nebo alespoň jeho demoverze), což si po čase musí uvědomit každý, kdo dokáže alespoň na chvíli odtrhnout oči od zadnice hlavní hrdinky.

Spousta výbuchů, umírání a nervy drásajících momentů je zajištěna měrou víc než vrchovatou

Nejvíc do očí bijící je přitom mizerná umělá inteligence (opravdu, je to hrůza), a po čase stereotypní náplň hry. Ať totiž tvůrci začlení do titulu miniher kolik chtějí, nikdy to nebude dost, abyste se nestihli zamyslet nad tím, že jediné co děláte, je pobíhání po striktně nalinkované cestičce s pravidelnými zastávkami na trochu toho zabíjení.

V porovnání s tím je přílišná životnost Rubi (s tím, kolik děr je do ní možné udělat, aniž by se zkácela k zemi se divím, že do ní žádná italská restaurace ještě nezačala slévat špagety) a po čase otravné zpomalovačky (Batman: Arkham Asylum by mohl vyprávět) a animace, jež není možné přeskočit, jen kapkou v moři. Tohle jsou ale vesměs hodně specifické výčitky, a jsem si jistý, že řadě hráčů žádná z nich ani v nejmenším vadit nebude. Takže, jak s oblibou říkám, proti gustu žádný dišputát. Pravdou totiž je, že všechny tyhle drobné kiksy víceméně bez problému zachraňuje audiovizuální zpracování, jež dost možná někomu nebude připadat nijak výjimečné, ale nikdo mu neodpáře, že hře dodává na stylovosti. A mě osobně se dokonce líbí moc.

Ale buďme upřímní; ne, Wet skutečně nepřepíše herní historii, a po dohrání si na ni dost možná znovu nevzpomenete, ale pokud plná verze hry udrží nastavenou laťku alespoň v obdobné výšce jako hratelná ukázka, budete se královsky bavit, a ani na chvíli nezalitujete utracených peněz. A na to klidně vsadím svou novinářskou čest i šťastné trenýrky s kočičkou.