Dojmy: White Knight Chronicles – gigantické fantasy

Henšin! Transformace!

Lokace nejsou rozlehlé a obrovské jen tak pro nic za nic. Jinak by se na ně totiž nevešly velké příšery, které žijí v symbióze s těmi menšími, obyčejnými. Stejně jako ony vás ale mohou napadnout a pak přichází na řadu rytíř z dávné minulosti, kterého hlavní hrdina Lenard zcela náhodou získal v hlubokém podzemí královského hradu.

Pokud máte dost AC bodů (a nacházíte se na dost velkém místě), může se Lenard proměnit (samozřejmě jedině se svojí hláškou z každého traileru - henšin!), aby se vám s většími příšerami lépe bojovalo. Můžete je samozřejmě zabíjet i bez rytíře, ale bude vám to trvat mnohem delší dobu. Někdy se ale zdlouhavému bojování nevyhnete, protože AC body se lehce a rychle spotřebují, avšak přibývají relativně pomalu.

Celkově jsou bitvy pro mne trochu zklamáním především proto, že z prvních ukázek působily mnohem živěji. Postavy na sebe pokřikovaly a více na sebe reagovaly. Také bojování za obrovského rytíře je trochu jednotvárné, protože kromě pár útoků nemáte téměř žádné strategické možnosti. Prostě jen útočíte stále se opakujícími útoky a čekáte, zda dříve padne protivník či vám dojdou MP a Lenard se promění zpět.

Smutný průměr

Možná vás překvapuje, že jsem se doposud nezmínila o příběhu a postavách, obvykle tahounech všech japonských RPG. Je to proto, že z nich mám rozporuplné pocity. Hra se snaží tvářit epicky a emotivně, ale celé to dohromady příliš nefunguje. Především je to vinou postav, které jsou ploché jako Blue-Ray disk.

Většina z nich se k záchraně princezny unesené tajemným maskovaným rytířem jen tak připletly (včetně vašeho avataru) a výjimkou není bohužel ani hlavní hrdina, jehož osobnost vystihuje pouze věta: „Chci zachránit princeznu“. Věřím ale, že po dohrání celé hry se náhled na postavy a příběh ještě změní.

Příběh se snaží tvářit epicky a emotivně, ale nefunguje to, protože postavy jsou ploché jako Blue-Ray disk

Smutnou průměrnost tohoto titulu, který měl velkolepé ambice, dovršuje grafika. Neustálé mizení a objevování se postav ve městech a příšer v dalších lokacích působí rušivě, několikrát se mi dokonce stalo, že se z ničeho nic objevila příšera přímo přede mnou. Také modely působí občas jako z hry pro PS2 a ne jako z nejnovějšího next-gen titulu. Lokace jsou sice pěkné, ale trochu jednotvárné, stejně jako příšery, kterých by mohlo být typově mnohem více.

WKC více ocení fanoušci onlinovek než příznivci intenzivních zážitků v single playeru. Nabízí bohaté možnosti vyrábění či vylepšování zbraní a oblečení, a dokonce i focení. Do evropského (zatím nebylo ohlášeno) a amerického (předpokládá se někdy v roce 2009) vydání se může ještě mnohé změnit, ale už teď si můžete udělat obrázek, zdali se vám vyplatí těšit na jeden z velkých titulů na PS3 – White Knight Chronicles.