Doom – jak jste jej ještě neviděli

Platformy: pouze GBA
Multiplayer: ano, až 4 hráči
Podporuje: GBA Link Cable
Výrobce: id Software
Distributor: Activision

Od legendárního týmu id Software se k nám vrací největší z herních pokladů moderní historie. Doom, hra, kterou ve své době hráli úplně všichni, od studentů až po obchodní manažery, nesmrtelný titul bez jediné chybičky. Když jsem před deseti lety seděl u počítače, ani se mi nesnilo o tom, jak budu stejnou hru hrát dnes.

Dovolte mi vyprávět, jak jsem Doom hrál poprvé já. Patří to k mým nejsilnějším zážitkům ve spojitosti s hrami a možná vám to bude připadat stejně zvláštní a zajímavé, jako mně. Můj tehdejší spolužák (psal se rok 1993) měl díky otci klíče od studentské ubytovny, která mimo jiné disponovala (v té době prakticky nevídanou) počítačovou učebnou. Zde se nacházely ony většině veřejnosti nedostupné stroje, nadupané nejsilnější a nejmodernější technikou. Jeden z těchto strojů měl posloužit jako prostředník k našemu prvním setkání s Doomem, tedy dokonale prostorovou, trojrozměrnou hrou, ve které budou oproti „Wolfovi3D“ nejen schodiště a okna, ale také voda, exteriéry a spousta dalších věcí, které jsme si zkrátka nedokázali ve hře viděné „vlastníma očima“ představit. Ten počítač byl 386 a na jeho harddisku čekala shareware verze první epizody toho, co se pro dalších pět let stalo mým domovem. To bych chtěl zdůraznit: můžeme vést sáhodlouhé debaty o tom, která hra měla lepší to nebo ono, ale nic to nezmění na tom, že jsem žádnou hru nehrál tolik tisíců hodin, jako Doom. Takže jsme začali. Jak jsme brzy zjistili, 386 nebyl dostatečně výkonný procesor na hraní ve velkém okně, takže jsme jej trochu zmenšili a vypnuli detaily. Potom hra běžela celkem plynule. Počítač neměl žádnou zvukovou kartu (co by dělala v počítačové učebně té doby) a jelikož PC speaker jaksi nefungoval, domluvili jsme se, že budeme hru „dabovat“ sami, na střídačku. V praxi to znamenalo, že jsme se po patnácti minutách střídali v tom, kdo vydával všechny ty klukovské zvuky jako „žuch“ (zásah impa raketometem), „šrk-šrk“ (nabíjení brokovnice) nebo „lepty-lept“ (smrt rozleptáním v kyselině). Nemůžete se tedy divit, že následně vznikla nádherná a poetická báseň o tomto úžasném fenoménu: „Cvak – bum, to je Doom“.

Světlé stránky hry	Temné stránky hry
je to Doom! Doom! Doom! Doom! Doom!	Copak se Doomu dá něco vytknout? Nedá. Nedá! Nedá! Nedá, cvak bum!

Při prvním hraní Dooma (při druhém také) jsme nemohli věřit vlastním očím. Prostředí ve hře bylo dokonale realistické – byly tam schody, dveře, okna, venkovní exteriéry a koryta řek – prostě jako ve skutečném životě na vesmírné základně. Pohybovat se takovým prostředím bylo jako doopravdy prohledávat jednu budovu vesmírné základny za druhou a pocity z toho byly nové, silné a neopakovatelné (jedině snad, až se jednou na Mars vydám doopravdy). Jenže navíc se v těch dokonale skutečných kulisách pohybovaly bytosti, jaké jsem doposud ve hře neviděl. Tyhle bytosti nevypadaly ani trochu lidsky, přesto však díky svojí dokonalé trojrozměrnosti působily stejně věrohodným dojmem, jako můj spolužák, sedící vedle mě (až na to, že postavy se v Doomu natáčí asi v osmi fázích – vidíte je zleva, šikmo zleva, zepředu, šikmo zprava, zprava, šikmo zprava zezadu, zezadu). Byly stále větší a větší a bylo jich stále víc a víc. Děs oddaloval pouze fantastický arzenál dokonalých smrtících zbraní a já si tak konečně vyzkoušel, jaké to je mít v rukou brokovnici nebo rotační kulomet. Ještě že jsem měl sebou spolužáka, aby jeden mohl chodit směrovými šipkami a druhý mačkat tlačítka pro střílení a volbu zbraní. Tenkrát jsem si nedovedl představit, jak to všechno budu zvládat zároveň (stejný pocit se dostavil při prvním setkáním s Terminator: Future Shock o pár let později, to už jsem sice zvládal klávesnici, ale mít k tomu navíc ještě myš?).

Ať vás ani nenapadne si myslet, že Doom za těch necelých deset let ztratil něco ze svých kvalit, přitažlivosti nebo hratelnosti. Genialita tohoto díla nespočívala jen v naprosto revolučním technickém provedení, ale především v nadčasově dokonalé a dodnes nepřekonané hratelnosti, která byla výsledkem perfektního vyvážení nepřátel a munice, stejně jako vizionářské architektury herního prostředí. Sám si ještě dnes čas od času Dooma nainstaluji a proběhnu se jeho chodbami, nechávajíce za sebou jenom smrt. To se teď ale změnilo, neboť nyní je možné hrát Dooma v takové kvalitě, jak jej všichni známe a máme rádi, kdekoliv a kdykoliv. Bez počítače. Doom vyšel na Game Boy Advnace, kapesní konzoli, handheld, a vypadá přesně tak, jako na PC nebo konzolích velkých. Pokud mi nevěříte, podívejte se pozorně na obrázky a uvědomte si, že drobný rozdíl v rozlišení je nepostřehnutelný na relativně malém display, kterým GBA disponuje. Pokud vám řeknu, že hra běhá stejně rychle a plynule, jako třeba na PlayStation, pak mi asi nebudete věřit, nicméně sám jsem tomu také nevěřil, dokud jsem to neuviděl. A neuslyšel. Představte si, že hra na nové platformě disponuje zvukem identickým s tím, který známe z PC (vybaveného zvukovou kartou). Vážně. Výstřely z brokovnice nebo třeba řev impa zní přesně tak, jak si je pamatujete, navzdory rozměrům hračky do dlaně, kterou GBA je. Pouze hudba je o pořádný kus horší, nicméně drží se zažitých melodií a dokonale umocňuje pocit neskutečnosti, který na vás dolehne, pokud patříte mezi Doom-generaci a uvidíte nejnovější inkarnaci svého miláčka.

Doom na GBA je dokonalou konverzí texturově upravené konzolové verze (známé například z PlayStation, Saturnu, 32-X a dalších. Obsahuje tedy klasické tři epizody - 24 úrovní a všechny ty nepřátele, zbraně a úrovně, které fanoušci důvěrně znají. Je to neuvěřitelné a je to skutečný ráj pro nostalgické utopení se v útrobách vesmírné základny zamořené nestvůrami z pekla kdykoliv a kdekoliv, kam vaše kroky povedou. Od teď můžete mít Doom všude, kam se vydáte. Pokud spojíte svůj GBA s dalším, můžete si také užít pověstný multiplayer a to až ve čtyřech lidech, stejně tak v režimu cooperative jako deathmatch. Jediná smutná věc na splnění snu je ta, že v tom okamžiku sen přestává být snem.

	Grafika: 10/10
	Zvuky: 10/10
	Hudba: 7/10
	Hratelnost: 10/10
Můžete mít námitky proti GBA, ale nic to nezmění na skutečnosti, že samotná konverze nejslavnější hry vůbec se povedla naprosto dokonale, stejně jako byl ve své době dokonalý Doom.
Celkové hodnocení: 10/10